Září ale nebylo nafukovací

Tolik "se toho chtělo" stihnout, a ono to "ňák" nevyšlo". Jako správný Čech bych to měl svést na objektivní důvody, špatné počasí, pár neočekávaných situací, které mě poměrně slušně zaměstnaly atd. Byť by to aspoň trošku mohla být pravda, důvody jsou prozaičtější. Prostě mě nějak vykolejil ten poměrně rychlý konec léta a hlavně absence toho babího, takže do zářijového programu se dostaly věci, které v posledních letech spíše patřily až do října a naopak zase nezbyl nebo nebyl (zejména díky počasí ve druhé polovině měsíce) čas ani chuť na věci v posledních letech již pomalu tradiční. A když se k tomu přidal všeobecný fenomén, nedostatek volného času nejen u nás, tak září nemohlo dopadnout jinak. Ale třeba to nastupující říjen přece jen trošku napraví, když např. pondělní počasí v Pardubicích by směle mohlo konkurovat dnům až na samém konci podzimu. P.S. Pořád však platí, že není či nebylo, protože nechci nebo jsem nechtěl. Samo totiž nebude nikdy nic!

Michal zvedl prst, s čím přijede letos Martin?

Noc na dnešek i dnešní ráno přinesly poměrně silný vítr a poměrně nízké teploty. A to jsou ty správné podmínky, kdy se v horských polohách (samozřejmě těch našich nejvyšších - tedy na hřebenech Krkonoš) objevil první sněhový poprašek, jehož životnost by měla být delší než pár minut, jako tomu bylo na samém konci srpna, kdy téměř okamžitě roztál. Byť vydrží maximálně jen několik dnů díky tomu, že na závěr týdne je pro polohy od 1000 m n.m. předpovídáno až 10°C. Ale každopádně už toto je signál, že s přibývajícím chladem a předpovídaným objemem srážek v dalších týdnech bychom se mohli letos dokonce dočkat situace, kdy na horách přejde léto hned do zimy:-) Aby to už bylo k něčemu, tedy ke sklouznutí, na to rozhodně Michal nestačil. Uvidíme, co se podaří Martinovi. P.S. Každopádně mi Michal připomenul, že je třeba se poohlédnout, v jakém stavu byly na konci minulé zimy opuštěny běžky, aby až se zima zeptá, jsme byli OK a ve svých plánech už mohli "vyšpatnit" nějaký ten tradiční čtvrtek či úterý, "kdyby to šlo" :-) Jinak Bieg Piastow (Jakuszyce) je plánován na 4.-6.3.2011, takže první termín je už na světě!

Druhá polovina horší té první ?

Víkend za námi, "dovolovací pondělí" a volné úterý před námi. A o čem to bude, když byly takové plány? Zřejmě o ničem, neb vytáhnout paty ven bude asi hodně složité, neb očekávaný objem dešťových srážek, který nám do našich končin předpovídají meteorologové a první už tlučou na okna, bude zřejmě už dostatečný pro zalití zahrady a zde vyskytujícího se rostlinstva (zejm. dřevin) před zimou. A když k tomu přidám lehkou rýmičku s opravdu drobným (tedy ne smrtelným) nachlazením zřejmě získaným ve společnosti několika v minulém týdnu prskajících kolegů, tak tímto pro mě září asi v podstatě skončilo.

Sobota do začátku deště

S blížícím se víkendem navíc ještě prodlouženým o "dovolovací se" pondělí a svátek sv. Václava v úterý se umírňovaly plány, až v samou sobotu ráno jsme s přihlédnutím k počasí, které aby na tyto dny doslova člověk pohledal, věděli jen to, že někam se chceme podívat. A to jen na "otočku", tedy s večerním návratem domů. Po intenzivním prohlížení všech možných meteorologických map a předpovědí jsme zavrhli Ještěd (večer po návratu jsme při pohledu na vývoj počasí zjistili, že jsme udělali správně, neb právě tam bychom kolem poledne dostali slušný příděl vody) a vydali se směrem východním. Cílem byla Stříbrná krasavice, jak místní nazývají rozhlednu na Andrlově Chlumu nad Ústím nad Orlicí. První zde v r. 1905 postavená rozhledna lehla již v r.1918 popelem, po ní v průběhu 2. světové války postavená zeměměřičská věž se zde udržela jen o pár let více (o 7 let), aby ji v r. 1996 nahradila 52 m vysoká ocelová telekomunikační věž mající svou vyhlídkovou plošinu, na jejíž dosažení stačí vyšlapat 183 schodů, ve výšce 35 m. Byť zde ještě bylo poměrně slušné počasí, jen větřík trošku sílil, což bylo nahoře poměrně patrné, nějak daleko za Ústí nad Orlicí, tj. do Krkonoš, Orlických hor či Jeseníků už vidět nebylo. Ale jinak paráda, takže vzhůru k dalšímu bodu - zámku Nové Hrady vybudovanému v letech 1774–1777 ve stylu francouzských letních sídel, který býval pro jeho architektonickou jedinečnost a umístění v uměle vybudovaném přírodním areálu ještě nedávno nazýván “Malý Schönbrunn” nebo “České Versailles”. Po všech vlastnických peripetiích a péči/nepéči různých hospodářů i nehospodářů v r. 1997 zámek od restituentů zakoupili Petr a Magda Kučerovi z Prahy a zahájili rozsáhlou rekonstrukci celého areálu, aby jej slavnostně otevřeli v r. 2001. Po prohlídce parku jsme u šálku cappuccina vyčkali na termín prohlídky s očekáváním, že se sejde minimální počet, tedy aspoň 5 návštěvníků. Pravda, lidí tam všude bylo jako o pouti, ale to bylo hlavně díky tomu, že jedna svatba střídala druhou. Zámek je mezi svatebčany hodně oblíben, takže se nakonec nebylo čemu divit, zejména když byla sobota kolem poledne. Nakonec se nás ve stanovený čas sešlo tolik, že moc nescházelo, aby si někdo musel počkat na další prohlídku. Když jsme si uvědomili, v jakém stavu jeho nynější majitelé získali, tak nelze než vyjádřit veliký obdiv (a to ještě práce na některých místech nejsou skončeny). Třešničku na dortík se nám zde usadit ale nepodařilo, neb místo nějaké té místní zvěřinové specialitky jsme obdrželi doporučení, že nám možná vyhoví o kousek dál, neb svatby jsou svatby. Ale jelikož doporučené místo bylo kousek z další trasy, zařidili jsem se sami, abychom ve Slatiňanech i my mohli potvrdit výbornou kuchyni v Motorestu Bonet a poté se vydat za další rozhlednou. Tou byla kousek odsud rozhledna Bára stojící uvnitř rekreačních lesů Podhůra. Rozhledna ve tvaru trojbokého jehlanu od architekta Martina Rajniše, původně sestavená z prken držících pohromadě jen svou vlastní vahou. Proč původně? Protože 25.6. 2008 (mj. druhý den jsme se kolem vraceli z dovolené domů) nevydržela nápor vichřice klasifikované jako tornádo třídy F2 a byla tak poškozena, že musela být celé stržena, aby byla po 14 měsících znovu obnovena. Proti Stříbrné krasavici je sice nižší (29,8m), ale vidět bylo stejně - žádné hory, jen nejbližší okolí. Jinak ale ani nemuselo nějak silněji foukat, aby byl cítit její neustálý pohyb. Však také uvnitř věže je k tomu instalováno velmi důmyslné zařízení na její stabilizaci, takže by ji už nějaké větší povětří nemělo vadit. Hned vedle jsme se stihli ještě zastavit v místním lanovém parku (inspirace i pár zkušeností pro příští návštěvu) a když začalo drobně mžít a obloha zešedivěla, sobotní putování jsme ukončili v Chrudimi posezením u kávy/čaje, při vzpomínkách, fotografiích a dobrotách z pobytu z termálů v maďarském Hevízu. Takže třešnička na dort si nakonec sedla, díky. P.S. Klobáska "na doma" bude určitě brzy "dochutnána":-)

Včera bylo včera, ale dnes je dnes ...

slušné zaklínadlo na to, aby byl člověk (pomalu již neustále) manevrován vlnami neustálých změn. Na některé se lze připravit, některé člověk odchytne, ale čím dál tím více jich dohání. A určitě to nějakou pomalostí či leností, ale asi tím, že že jich je stále více a taky, že reakci na ty předchozí člověk pomalu už ani nedokončuje a tak jeho činnost občas připomíná chaotický pohyb mezi spoustou překážek s cílem, aby se aspoň živý dostal na druhý břeh, kde jej čeká schránka s dalším úkolem :-) A tak je vděčen za každou chvilku, kdy se může oddat "stereotypu", byť plameny v krbu také nejsou ve svém pohybu ničím pravidelným a opakovatelným. Vždyť někdy je potřeba i zde být ve střehu - zejména, když se chystá nějaká dobrota, aby nakonec taky "nešlo o život" :-) Dnes po setkání s řadou změn ale o život nešlo a "švestičky v anglické" na roštu a "kyšperské párečky " z komína spolu s ve sklenkách rozpuštěnými rumunskými rubíny z Prahova Valley "byly zvládnuty" :-) , byť na nějaké delší posezení venku, ač je stále ještě astronomické léto, už není to pravé počasí. A teď tu o Smolíčkovi :-)

Proč zrovna dnes bylo tak hezky ...

a jak to tak vypadá, tak víkend bude ale opačný. Ještě že byla pauza na kafe a večer se to už moc nepřehánělo, byť tentokrát jsme s pracovní částí končili poměrně pozdě. To se samozřejmě nepřímou úměrou promítlo do zase poměrně brzkého konce té nepracovní části. Určitý podíl na tom mělo i večerní překvapení mistra kuchaře a poutavá exkurse v místním pivovaru (asi 4 metry od stolu, kde jsme večeřeli :-), na které nás místní sládek seznámil se všemi taji výroby místního chmelového moku, aby závěr exkurse završila ochutnávka místního speciálu (26° Královská Zlatá labuť), jehož jedna sklenička o objemu 1 dl, tedy dvou velkých panáků, byla takovou tečkou za dnešním večerem, když jí předcházelo ochutnání i dalších druhů, tj. 11°-14° Zlaté labutě v provedení světlém, řezaném i černém a pšeničného Zvíkovského raráška v provedení zázvorovém a malinovém. Pozn. Půllitr 26° Královské Zlaté labutě je podle místních zkušeností tak akorát pro 4 osoby :-)

Lépe to v těch podmínkách opravdu nešlo

Organizátorům letošních dnů NATO se jejich téměř tříletá snaha dostat na tuto přehlídku legendární symbol studené války letoun B-52 Stratofortress - dálkový strategický nosič střel s plochou dráhou letu a bombardér - vyšla a podle zájmu i ohlasů byl toto exponát No.1. Tento osmimotorový stroj v americkém letectvu slouží neuvěřitelných 55 let. S rozpětím křídel přes 56 metrů a délkou téměř 49 metrů zabere téměř polovinu fotbalového hřiště. Původně byl určen jen k bombardování nepřítele z vysokých výšek, včetně jaderného útoku. O jeho vyřazení ze služby ale nemůže být ani řeči, naopak americké vzdušné síly plánují provoz těchto letounů díky jejich spolehlivosti až do roku 2040 či 2045. V současnosti je B-52 používán pro různé druhy misí, stroje byly nasazeny například v obou válkách v Zálivu nebo ve válce v Afghánistánu. Letoun, který přiletěl do Ostravy, patří 93. bombardovací letce sídlící na letecké základně v Barksdale (Luisianna, USA), ale takové fotky jako má základna na svých stránkách v podmínkách ostravské akce opravdu pořídit nešlo :-)

Jak začal, tak i skončil ...

Ano, jinak asi nelze popsat čas od začátku minulého víkendu do konce tohoto. Prostě jedno vosí žihadlo nejprve do ruky (v čase likvidace vosího hnízda velmi rychle vzniklého nad verandou - tedy pochopitelná reakce obyvatelek nového "bydlíku") a potom dnes do krku (naprosto nečekané, ale asi taky pochopitelné - pomsta příbuzných"). A mezi tím? Dny s postupně zvyšujícím se napětím až do samého pátku, kdy bylo třeba to zlomit. Pomohlo počasí, díky kterému se kolem objevilo spousta zajímavých barev, kterým se podařilo dnes i trošku napomoci, aby nám nějaký ten pátek ještě vydržely, a nechyběl i nějaký ten zážitek, byť ne všechny dosáhly úrovně sobotního odpoledne a večera na Stříbrném rybníku u Hradce Králové, kde to opravdu nemělo chybu. Tak ještě jednou, Majko a Ivane, díky. Pozn. Když jsme se doma podělili se svými včerejšími zážitky, mladší část osazenstva se rozhodla dnes odpoledne zdolat úskalí místního lanového parku, což se také podařilo. A my doma jsme se nenechali vystrašit nad námi chvíli kroužícím nízko letícím letadlem :-)

Kujme pikle ....

Vzpomínáte? Jedna z písniček z pohádky "Šíleně smutná princezna" - pro připomenutí text : "Kujme pikle, kujme pikle,obvyklé i neobvyklé,kujme pikle, pikle kujme,snad se pikle s piklí ujme.Budeme pikliti,za královské tititi // Kujme pikle, kujme pikle,správné pikle lidi zvikle.Kujme pikle, pikle kujme,spekulujme, intrikujme.Lepšího nic nenínad pořádný piklení.// Hledá vězně, však my víme.A my jí to překazíme.V tom vám musím odporovat,my to budem podporovat,vlákáme ji do sítí a budem dále pikliti.(3x)" Pozn. text je nadčasový, tak uvidíme, co se zase kolem nás "vyvrbí" (minulé dny byly opravdu "bohaté") a kvůli čemu a kdo uvízne v sítích pečlivě spředených našimi "pavouky". Ty jsou ale méně viditelné :-)

Mini, midi, maxi

aneb jabloň ve třech provedeních. A každé se letos opravdu vyznamenalo :-)