Tento týden zřejmě gradoval už včerejškem

Minulý víkend opět končil pobytem v Praze, tentokrát prvním hlídáním malého Tomáška, kterému předcházela polední grilovačka na balkóně s pohledem do Hamerského údolí a jižní část Prahy. Což mimochodem byl i "podnět" na doma, že už je čas zapojit do letošních zážitků zahradní gril, když první zvažovaný pokus na začátku května nebyl využit, když jej v tu neděli zastoupil jeho elektrický "kolega". V první "zkoušce" jsme obstáli a když se domácí vrátili ještě v čase, kdy se ještě nezačaly zavírat oči, tak jsme v téměř půlnočním čase zvládli i cestu domů, abychom do dalšího týdne nejen vstali ale i vykročili "ze svého". Další dny sice nic moc zajímavého nepřinesly, ale měly výsledky, což se projevilo zejména v kontejnerech na tříděný odpad i v domácí popelnici na ten směsný. Vzhledem k tomu, že zásoby rakytníku v medu se zmenšily natolik, že kdybych jej nepřivezl v úterý do Pardubic, tak do mé příští návštěvy už ten zbytek nestačil. A to by nebylo dobré, neb pro mamku částečně funguje jako pravidelně užívané placebo. A tentokrát jsem ten nákup vyřídil po svých, což sice znamenalo s půl cesty s prázdným batohem a půl cesty se 4 většími sklenicemi v něm, přesto se to využilo, aby se člověk vrátil o trochu více unaven než z běžné procházky s Clifem :-) Ale cíl byl splněn a v úterý byly doplněny zásoby na dalších několik týdnů. S překlopením kalendáře do druhé půlky týdne se sice začalo zhoršovat počasí, což zejména bylo patrné na teploměru, ale to nezabránilo, aby se na svých místech objevily poslední rostliny, které čekaly na to, až přejdou "ledoví muži". A takovou třešničkou byla krátká ranní návštěva Hradce ve čtvrtek, jejímž výsledkem nebylo jen pečivo na zbytek týdne, ale i několik pochůzek kolem nádraží zakončených získáním lékařského potvrzení k řidičskému průkazu. Byly-li předchozí dny klidné, pátek z toho trošku vybočil, byť nakonec v tom lepším slova smyslu. Začalo to zpožděním ranního autobusu, který až do konce srpna jezdí z důvodu rekonstrukce silnice ve vedlejší obci po náhradní trase, pokračovalo to i zpožděním vlaku do Pardubic, aby zpožděny byly nakonec i rohlíky v oblíbené pekárně, takže jsem se tam musel ještě jednou otočit. Tentokrát to nebylo jen o nákupu v Kauflandu, kde prý mají ještě více než všechno, ale pro pár položek jsem musel ještě do centra, kde to mé putování za pár drobnostmi doplnil drobnější déšť. Ale nakonec vše, co mělo být, bylo. Obvykle by to znamenalo vzít tašku, jít na vlak a za cca hodinu být doma. Tentokrát to bylo jiné, neb na večer bylo domluveno další setkání se spolužáky z devítky, takže to bylo s přespáním. Tentokrát to byl sraz s "kulatým číslem" a s "docházkou" něco přes 50%, omluvami od dalších, kterým účast na dnešní akci překazilo něco důležitějšího a absencí těch, co se buď neozvali nebo se už ani ozvat nemohou. Akce se vydařila snad po všech stránkách, byť na to aby si všichni sdělili všechno, čas stačit nemohl. Takže buď zase příště nebo s některými i v "mezičase". Každopádně páteční téměř rekordní počet kroků doplnila ještě téměř půlnoční cesta z centra města na Višňovku. Ten počet kroků nebyl jen výsledkem dopoledního nakupování, ale odpoledne jsem se ještě před začátkem srazu vypravil pod zámek, abych si tam vyfotil nově instalovanou skulpturu koně a netušíc, že se ve stejném čase pořádá další ročník muzejní noci, se tam zamíchal mezi slušné davy návštěvníků a chvilku si počkal i na pár obrázků odtud, abych je měl "bez lidí". A aby se to nepletlo, tak podobný dav návštěvníků mne čekal při cestě domů na hradeckém Terminálu hromadné dopravy, kde se slavilo 75. výročí trolejbusové dopravy ve městě. Mimochodem historické trolejbusy jezdily i včera večer v Pardubicích. Takže i tam podobné připomenutí se typické dopravy pro obě města. Já jsem si dnes "mezi" oběma městy k tomu ještě, byť na pár okamžiků, přidal i pocit z trošku rychlejší jízdy elektrickou trakcí s vlakem Českých drah, když ve stejném čase dosedl na plochu letiště na řeckém ostrově Rhodos spoj QS1146, na jehož palubě začala svou druhou desítku letů naše Štěpánka. Takže po jejich na tento čas tradiční  pozdrav Καλήμέρα. Jinak ten poslední obrázek však není z dnešního dne, přesto je pro uplynulých několik dnů ale něčím symbolický. P.S. A počasí to není :-)

Tentokrát ani improvizace nepomohla

Prostě i přes veškerou snahu pořadatelů počasí bylo proti. Sice již něco avizovala čtvrteční předpověď počasí na dnešní podvečer, ale když to kolem poledne vypadalo, že se to polojasno udrží, navíc téměř ustal vítr a na radaru bylo vidět, že by eventuální srážky buď nemusely dopadnout či by měly být jen chvilkové a hlavně nevýrazné, tak jsme, a asi nejen my, nabyli pocitu, že by ten dnešní let balónem v okolí Hradce Králové nakonec mohl dopadnou. Stejný pocit, jak jsme pak na místě srazu zjistili, měli i pořadatelé. Ale hned první akce, tj. vypuštění kontrolního balónku, ukázalo, že se by mohl být problém s přistáním, neb vítr by nás po startu z louky vedle hradecké Rubeny po cca té hodině letu s velkou pravděpodobností zavedl do oblasti hradeckých lesů. A tam se přistávat nechce. Takže následoval přesun na místo nového startu, kousek za Holohlavy. Stejně zřejmě ale uvažovaly i ty černé mraky, které přivál severozápadní vítr. Po příjezdu na louku, již za drobného deště,  sice následovala ještě chvíle čekání v autě, zda ten déšť rychle skončí, ale když se to moc nejevilo, navíc se k tomu přičetl ten vítr a ani obrázky z radaru nedávaly pro ten směr nějaké lepší vyhlídky, následoval návrat do Hradce k autu, vrácení letenek a víra, že nějaký z příštích termínů bude větší štěstí.  P.S. Když už nám ten déšť změnil podvečerní plány, tak se aspoň na chvilku mohl zastavit u nás a zkropit trávník, v lepším případě i na pár dní zalít. Ale to on ne.

Improvizace od samého rána

Už samotný titulek tohoto článku naznačuje, že to dnes bylo trošku, vlastně docela dost, jinak, než s tím počítaly včerejší večerní plány. Způsobila to jediná "maličkost", která vlastně ovlivnila průběh větší části dnešního dne. Přesněji po dobu mého pobytu mimo dům. A abych na tento den nezapomněl, dovolím si zde z něj stvořit příspěvek obsahující tentokrát o něco více řádek. Samotný začátek všeho patří ale do včerejšího večera, kdy jsem si připravil na dnešní výlet do hor vše potřebné, aby ráno se stačilo jen nasnídat, obléci a cca 20 min. před odjezdem busu z hradeckého terminálu vyrazit do města. Ale abych byl úplně přesný, nepřipravil jsem si úplně vše, neb u trekových bot jsem jako obvykle předpokládal, že při odchodu z domu stačí sáhnout do botníku, obout se a vyrazit do města na autobus. Vše klapalo až do toho času, kdy zbývalo už jen se obout a vyrazit. Ale ouha, boty na obvyklém místě nebyly a ani opakované hledání neslavilo úspěch. Navíc čas běžel, takže dilema s krátkým časem na rozhodování. Buď ten dnešní výlet "zabalit" nebo si vzít boty na běhán a rychle vyeazit vyrazit na autobus. Pak se uvidí, co z těch dnešních plánů dopadne, neb boty s hladkou, ohebnou a poměrně tenkou podrážkou nejsou úplně tím, s čím by člověk měl vyrazit na některá místa Krkonoš. To se ukázalo hned při prvním kontaktu s lesním úsekem stoupání nad stanicí lanovky na Růžovou horu. Takže první úprava dnešní trasy znamenala, že na Sněžku to dnes nepůjde. Nahoru by se to asi ještě nějak dalo, ale dolů "po řetězech" a kamenitém poměrně hladkém a navíc ve stínu chodníku bych to nechtěl riskovat, když jít dolů po silnici na polské straně jsem předem zavrhl. Což znamenalo dojít po silnici na konec Obřího dolu a pak s maximální opatrností nahoru na hřeben, o čemž jsem ale rozhodl až na odbočce vedoucí o žluté na rozcestí do Modrého dolu. Vše nakonec dopadlo dobře, byť musím konstatovat, že nepamatuji, kdy jsem se cestou nahoru po většinu cesty díval tak pečlivě pod nohy. Zejména na vodou rozmáčených místech a vlhkých kamenech. Na hřebeni trošku foukalo, takže přišla ke slovu až po začátek klesání k Výrovce čepice. Sice jsem se chtěl na chvilku zastavit na Luční boudě, ale nakonec jsem si to rozmyslel, stejně jako tu cestu odsud dolů do Špindlu po Kozích hřbetech. Takže zbyla už jen jediná možnost návratu, tj. odjet z Pece pod Sněžkou autobusem deset minut po jedné, když jsem i druhý plán, tedy sejít do Špindlerova Mlýna až od Výrovky a odtud se vrátit odpoledním busem s odjezdem kolem druhé hodiny, také opustil. Ne, že by se to nedalo stihnout, ale s běžeckými botami bych tuto zpočátku hodně kamenitou a na řadě míst mokrou trasu také nechtěl riskovat. Takže opravdu "zbyl" jen ten návrat na bus do Pece. Před vyhlídkou nad Výrovkou to i letos bylo o setkání se sněhem. Ale tentokrát jen o jeho zbytcích, neb ten zbytek původní závěje dnes už dosahoval jen výšky pánského kola. Proč toto měřítko? Protože fotku z toho místa se mi podařilo pořídit až poté, až si jej nějaký turista-cyklista na elektrokole odvedl, takže tak. A tak si setkání se sněhem, tedy naprosto neplánovaně, užily běžecké boty. Dalším místem "rozhodování" o pokračování trasy byly Richtrovky, kdy do odjezdu busu zbývala ještě hodina a půl. Tam mi to ale nedalo a místo strávit zbytek cesty do Pece chůzí po asfaltu, jsem se pustil dolů po červené přes Modrý důl, aby si nohy v běžeckých botách ještě něco užily :-) A ten sešup na rozcestí opravdu stál za to, neb jestli jsem se cestou nahoru Obřím dolem pečlivě díval pod nohy, tak tady to bylo dvakrát. Ale abych měl pro tu dnešní obuv také něco do plusu, tak po asfaltu, který sice moc nevyhledávám, ale dnes jsem jej, když byla možnost, raději využil, jsem toto obutí nakonec ocenil. Klenby na chodidlech si však budou ještě chvíli pamatovat ty kamenité úseky. . Zbylých dvacet minut do odjezdu busu už bylo jen o doplnění pár obrázků kolem Kapličky a chvilce čekání na autobusovém nádraží, abych se přes Hořice dostal do Hradce a stihnul i "čtyřku" bus domů. Co ještě dodat? Byla úvaha se při zpáteční cestě zastavit na poslední štaci v Obřím dole a dát si krkonošské kyselo a k tomu rychlé pivko, ale po příchodu na rozcestí v Modrém dole jsem zhodnotil, že než pokračovat po žluté až dolů k vodě stejným terénem, tak do Pece už raději s postupným klesáním po asfaltu. A tak to klasické doplnění energie čekalo až na doma, pominu-li pár energetických doplňků z batohu. Doma pak čekalo zjištění, že na nalezení trekových bot by ráno stačilo mít ještě pět minut času navíc a na tu Sněžku se dnes mohlo dojít. Ale co, zážitek to byl každopádně a na tu Sněžku určitě letos nějaké to parádní počasí ještě vyjde, byť už to bude beze sněhu :-)

Když nedopadly běžky, tak si té trochy sněhu třeba užijí aspoň trekové boty

Počasí sice nic moc, ale předpověď na větší srážky tentokrát nevyšla. Na druhou stranu díky za to, neb o takový přívalový déšť jako tomu bylo na některých místech jižněji od nás, navíc někde doplněno i o  kroupy, nebylo o co stát. Zejména když jich na zemi po skončení deště zůstala docela slušná vrstva. "Náhradní" program místo původně plánovaného cestování za posledním letošním sněhem vyplnilo něco činností pod střechou a když dnes polevil vítr a otevřela se obloha, tak i na zahradě. První "inventura" po těch nedávných mrazech říká, že meruňka to má letos spočítaný, takže nic, u broskví to vypadá tak na polovinu, stejně tak jahody a asi i víno. Zato jabloně a švestka se zatím drží. Ty jediné asi už ty event. přízemní mrazíky avizované na příštích pár dnů neohrozí. Novým kandidátem "na škodu" jsou v případě, že by to ten přízemní mrazík "přehnal", brambory :-( Ale věřme, že ty 3°C ve dvou metrech něco udrží a s prvními slunečními paprsky, neb dopoledne má být jasno, se teplota začne posouvat směrem nahoru. Co nevyhovuje zahradě, je ale příznivou zprávou pro cestování za posledním letošním sněhem. Sice to znamená k dobrému oblečení přidat ještě čepici a rukavice, neb zítřejší výprava začíná v šest hodin ráno. Ale i tam avizované dopolední "skoro jasno" určitě tu teplotu při sestupu do údolí posune někam k 10°C. Která to ale bude trasa, rozhodne počasí i nálada někde za Trutnovem. V "nabídce" na zítra jsou hned čtyři. Ale na to, abych vystoupil dříve než na konečné v Peci pod Sněžkou, tedy na kolonádě v Janských Lázních, to zatím moc nevypadá. Zejména když k tomu sněhu láká ještě Sněžka nebo aspoň její nejbližší okolí. 

Zítra raději doma

Proč? Určitě ne jako následek uplynulého do dnešního odpoledne prodlouženého víkendu. Ten se opravdu vydařil a byť v neděli počasí v jednu chvilku zahrozilo a museli jsme se "uklidit" pod střechu pergoly, vše ostatní se odehrálo venku. Kdo si tentokrát odpočinul, bylo nejen auto, ale i zahradní gril, který se tentokrát nedostal ke slovu ani stran grilování ani ke "zvýšení teploty" v pergole. Na to první si ti nejmladší vzpomněli večer před blížícím se koncem, tak aby se to stihlo, párky musely vzít za vděk grilem elektrickým, to druhé, tedy krb připravený jen na zapálení, zůstává na někdy příště. Náročné to bylo hlavně na ty nejmenší hosty, kteří téměř nestíhali si to tu všechno užít a ochutnat, takže nebylo divu, když naše oslavenkyně před chvílí ani nestihla dojít do postele a usnula ve stanu, který jsme před tím drobným deštěm stáhli ze zahrady do obýváku a nechali jej tam svému osudu. Těmi třemi dny se nesla i druhá linka, tedy mamčin pobyt u nás, který tentokrát nekončil po skončení oslavy ale pokračoval i další den dopolední vycházkou v zámeckém parku a odpoledním třetím, a tentokrát už úspěšným, nákupem letních bot cestou do Pardubic. Tu jsem využil k menší zastávce v nedalekých Dražkovicích stran nákupu nějakého příslušenství k čerpadlu a projednání jedné zakázky, kterou bychom rádi realizovali buď tento podzim nebo na začátku jara příštího roku. I to se povedlo, takže už čeká jen pár drobností v pergole, aby i ta se uvedla "do pohotovosti" pro další akce a jedeme dál. Jen ty plány na zítra se odkládají, neb předpovědi počasí tentokrát věřím. Zejména když se těch předpovědí na všechna tři místa, kam jsem chtěl zamířit, shoduje více. Tak uvidíme, kdy i toto vyjde. Sníh mezi Výrovkou a Luční boudou ale nečeká a den ode dne ubývá. Vlastně ona už v čase, kdy letos protahovali cestu, ho byla proti loňsku polovina, takže už ani tenkrát by ten obrázek nemohl tomu loňskému konkurovat. P.S. Což ale nevadí, třeba vyjdou z jara v Krkonoších zase jiné obrázky