Ach ty baterie

Probuzení do dnešního rána nebylo jako obvykle doprovázené jasným signálem budíku na mobilu, ale jeho jakýmsi zakňouráním. Dobrá, nabiji si jej až v práci, neb stejně je brzo, tak jaképak volání. Ale když podobně zakňouralo i auto při startování, to už trošku zahlodalo v náladě. Ale po třetím pokusu, byť s určitým přemáháním nakonec motor naskočil, tak to taky bude nakonec OK a s tím jsem začal den. OK to bylo, dojel jsem do Prahy v pohodě, nabíječku na mobil našel na stole, takže pocit, že je vše řádně naládováno. Ten mne však přešel, když jsem v poměrném spěchu, neb jsme doma k večeru čekali návštěvu, chtěl odjet. Tehdy už to nebylo ani o zakňourání a tak, jelikož naše pražská doprava měla už po pracovní době a v širokém okolí nikdo neměl startovací kabely, abych to zkusil přes auto kolegy (pozn. z 1.6. - i to by bylo marné, odešel celý článek, takže se to mohlo podařit jedině přes opravdu silný zdroj), přišlo na řadu zavolání asistenční služby. Přijel docela brzy, bohužel novou baterku neměl k dispozici, takže po vyjednání vjezdu do podzemních garáží u ochranky a oživení auta jsem mu nabídku na přejezd celé Prahy do smluvního servisu odmítl s tím, že pomalu za stejnou dobu budu doma a odtud ráno to odvezu do servisu, kam auto patří (pozn. z 1.6. - to jsem ale netušil jsem že nenastartuji přes kabely z domácího auta). Když jsem šťastně dojel domů, opravdu jsem si oddechl, neb obavy, aby někde nezhasl motor, byly velké a zastavit na nějakém příhodném místě na Jižní spojce znamenalo zastavit provoz v půlce Prahy :-) Tak ráno do servisu pro novou baterií, neb tato je 7,5 roku již v provozu a jednou musela odejít. Snad to bude na počkání :-) Pozn. Z 1.6. - bylo, ale jelikož jsem ráno doma nenastartoval, musel technik přijet auto nejprve oživit k nám, abych pak já za jeho doprovodu jej mohl přistavit do servisu. Vše dopadlo dobře, takže díky všem. Jinak sice si to člověk nechce moc připouštět, ale jeho závislost na autě je čím dál tím větší, byť stále ještě o není jeho otrok :-)

Aby těch květů nebylo málo, ale nezůstalo jen u nich

Rodinná sešlost aneb pár hodin poté ...

V tomto čase se mi stále ještě nedostává vhodných slov, kterými bych vyjádřil své pocity a byť k pořízeným fotografiím jich asi moc teď netřeba, tentokrát si na ně pár dní počkám. Pojmy jako úžasné, báječné, nezapomenutelné apod. se mi v tuto chvíli zdají jako ne zcela vystihující! Pozn. S odstupem týdne mne nenapadlo nic jiného, než že nápad přes všechna možná i nemožná rizika pojmout oslavu dalšího jubilea naší drahé mamky jako co největší rodinnou sešlost v domácím prostředí byl asi tím nejlepším, co bylo možné naplánovat. Myslím, že všem v paměti hodně dlouho zůstane zážitek z tohoto odpoledního a poté pro většinu i večerního setkání. Zpočátku i přes netradiční uvítání chlebem a solí našimi mladými v krojích, ve kterých je bylo možno spatřit i před týdnem na staročeských májích, nic nenasvědčovalo tomu, že to tentokrát nebude úplně stejné, jako jsou všichni na podobných akcích konaných u nás již zvyklí. To se ale mělo za chvíli změnit. Když totiž skončily gratulace, bylo před pořízením velkého rodinného fota ještě domluveno, že se na monitoru ještě promítne prezentace s gratulací a dvěma desítkami fotografií zaslanými od tety Marcely žijící na Novém Zélandu , která zde mezi námi byla naposledy před 13 lety. Tak se i stalo, aby v okamžiku, kdy dobíhala poslední fotografie, se "naživo" teta Marcela mezi námi objevila. Řeknu Vám, že kdyby vedle bouchla bomba, asi by to o moc větší překvapení možná i šok nezpůsobilo. Ale nakonec to všichni zvládli a byť než jsme se propracovali k zhotovení velké fotografie, uplynula nějaká ta chvilka, kterou každý vyplnil, jak potřeboval (voda, pivo, kousek něčeho dobrého do úst, mokrý hadr na hlavu, slivovice, ...), vše nakonec dopadlo tak, jak bylo jako nápad před 9 měsíce připraveno, před 8 měsíci tetou Marcelou i potvrzeno a zajištěno (přílet a samozřejmě i odlet domů :-) a před 3 dny příletem tety Marcely (za opravdu přísného utajení po celých 3/4) roku realizováno. Pak již to bylo jen o její aklimatizaci u nás a v 15.00 hod. o uvítání posledního člena velké rodiny naší mamky mezi námi. Rodinné setkání od této chvíle dostalo nový (v podstatě i plánovaný) rozměr, za chvíli se dala dohromady trojice těch nejhlavnějších a od té doby "3 Sisters Band" podnikají společné turné po nejrůznějších místech spojených s naší velkou rodinou, která se tu v sobotu sešla. A tak to, jak pevně věřím, určitě bude až do doby, kdy nás teta Marcela bude muset opustit a vrátit se domů, kde ji už budou zase očekávat její nejbližší. Ještě jednou všem dík, že nejen svou účastí přispěli k tomuto krásnému (úžasnému) zážitku, kterému někteří ještě pár dní poté nějak nemohli stále uvěřit. A "3 Sis Bandu", ať si své letošní turné řádně užije.

Květiny řekly včera i dnes vše

A aby i ta poslední vykvetla, to má na starosti naše "ochranka" Nik. Říkáte, že spí? Chyba lávky, to opravdu jen tak vypadá :-)

See you later, alligator - after a while, crocodile :-)

neboli "au revoir" či po našem brzy na shledanou a příjemný pobyt v Pardubicích přejí i2M.

Bílá věž stále na dohled

Krása miniatur v Bonsaicentru za lesem