Dnešní večer okem objektivu

Stačilo něco málo přes 24 hodin

A páteční ranní mráz spolu s následným přívalem sněhu až do sobotního večera i u nás v nížině, kde nám byla naděleno jeho sedm centimetrů, se ten dnes v brzkých ranních hodinách nejprve změnil na nulu a sníh v déšť, aby poté déšť ustal a dal prostor už jen teplotě k jejímu zvyšování až na současnou pětku nad nulou. Což samozřejmě venku nezůstalo bez následků a rozdíly proti včerejšímu dopoledni jsou jasně patrné. Jediný společný bod to má, že ani dnes oblohu neproříznul žádný sluneční paprsek, který by trošku napomohl zlepšení nálady. Na druhou stranu jsme ale uposlechli všechny výzvy - auto nechali v garáži, ven z domu v podstatě nevycházeli a tak jsme si lyže aspoň užívali u TV při přenosech z mistrovství světa v klasickém lyžování ve Val di Fiemme. A bych nezapomněl, s blížícím se jarem jsme si poprvé i trošku zaplánovali. Tak zkusíme zkombinovat atmosféru letošních velikonoc s přehlídkou orchidejí. Do té doby se musíme spokojit s těmi našimi, co se začínají probouzet u okna. P.S. A snad už jsem se konečně zbavil následků té virózy, která se tentokrát ne a ne pustit.

Není nad vědecky potvrzený základ :-)

O mužích, jejich rýmičce a kašlíku tu škoda více psát, jak je to známé.  Z obyčejného nachlazení totiž bývá většinou hned smrtelné onemocnění. V situaci, kdy stejně nemocná žena se dokáže postarat sama o sebe i zbylé členy domácnosti, nemocný muž je k absolutní nepotřebě. Maximálně zbytečně neotravuje, neb díky tomu, že většinu času v posteli prospí resp. v čase, kdy už mu trošku otrne, většinou surfuje na Internetu a nic dalšího (čaj už je schopen uvařit si i sám) nežádá. Do teď žádná, to už známe a netřeba na to nějaký výzkum. Ale jak jsem se právě dočetl při surfování na Internetu (Novinky.cz), jsa stále ještě nachlazen, podle nejnovějšího zjištění neurologů si prý muži vůbec nevymýšlejí, nemoci skutečně mnohem hůře snášejí a mohou za to speciální receptory v jejich mozku, kterými prožívají příznaky nemoci mnohem výrazněji než ženy. A teď si dovolím citovat : "Když lidské tělo napadnou viry či bakterie, jedna z věcí, která se stane, je, že se zvýší tělesná teplota, která by měla útoky infekce odrazit. Jelikož muži mají více teplotních receptorů než ženy, při chřipce a nachlazení se i jejich tělo brání vyšší teplotou, než je tomu u žen," vysvětluje pro Daily Mail doktorka Ellisonová a dodává: "Vyšší teplota tak způsobuje mnohem drsnější vnímání příznaků nemoci. A pokud se muži i při běžném onemocnění chovají, jako by umírali, pak jim to nemůžeme zazlívat. Oni se opravdu tak cítí." Asi to tedy bude pravda, vyšší "teplůtka" (ale ne horečka) patrná byla, cítil jsem se opravdu špatně (zas tak špatně ale ne - umřít se mi nechtělo), ale když se ohlédnu zpět, ono to bylo opět jen takové nachlazení. A pak dejte na první dojem. P.S. Ženy samozřejmě o existenci těchto receptorů vědí, takže takové stavy berou sice s nadhledem ale při maximální ostražitosti, kdyby to nebylo jen těmi receptory :-) P.S. Už mi fakt otrnulo, tak co ještě píší na Novinkách.cz?

Trojkombinace bude pokračovat i na začátku dalšího týdne :-(

Když jsme u těch zážitků, tak tento (akuální) by neměl zůstat nepovšimnut. Míním tím virózu ("samodiagnostikováno" na základě absence horečky, takže chřipka vyloučena), která mne o víkendu dostala na kolena. A zůstat v klidu, konzumovat různé čaje ochucené trojkombinací slivovice, medu, citrónu a vše doplněno i poctivou česnečkou nestačilo, takže pokračování čeká i na počátku příštího týdne, čímž se trošku mění plány, které jsem měl v úmyslu realizovat v nejbližších dnech. Místo toho pokračuje postel, tak snad to nebude dlouho trvat, abych nakonec nebyl nejvíc "rozlámaný" z toho ležení v posteli :-) P.S. Jestli to na středeční obrátce v Orle nechtělo si nakonec dát ten groček?

Jakuszyce - pięknie to dziś wyglądało

Byť již včera bylo "rozpočítáno" na polské Jakuszyce, přesto ráno ještě jednou padla konkrétní otázka na to, zda nakonec na posledním kruháku v Hradci to nevezmeme směr střední Krkonoše, tedy Jánské Lázně? Ale odbočili jsme až na druhém výjezdu, takže volba potvrzena. Cesta dobrá, s blížícím se cílem troška obav, kdy už bude konečně nějaký ten nový sníh, jak o něm v posledních dvou dnech mluvili. Ten se v podstatě objevil až kousek před Harrachovem a spolu s ledovatkou pod ním některým řidičům přidělal na silnici  trošku více potíží ve stoupání na hraniční přechod. Pak už to byla téměř rovinka, navíc ošetřená polskými cestáři, takže během chvilky tu byl cíl a s ním areál Jakuszyce Polana. Pro Poláky lokalita něco jako náš Bedřichov se svou Jizerskou 50. Zde to je ale Bieg Piastów. Začátek byl sice trošku pod mraky, ale ostatní už paráda. Teplota něco málo pod nulou, téměř bezvětří a hlavně parádní sníh. Ten, jak je tu nepsaným pravidlem, patřičně i upraven, což vidno i z připojených fotografií.  Po polovině velkého okruhu jsme dorazili do Orle, "zkontrolovali", že na jídelníku je tradiční slezské kyselo "Žurek" a pokračovali směr hraniční most přes Jizeru, abychom se po obhlídce jeho okolí vrátili zpět už se sluníčkem nad hlavou do Orle na již avizovaný Žurek. Tam už bylo takových jako my násobně více než tomu bylo před hodinou, důvod zřejmý - poledne je časem k doplnění energie. Sice jsme si opět chvilku postáli ve frontě, jak tu bývá pravidlem, ale když na nás vyšla řada, místo u stolu jsme našli. Už posilněni jsme poté vyrazili do krásných v místních podmínkách vrcholových partií. Zde to bylo pomalu až neskutečné, šmolka nad hlavou, úžasné ticho a hlavně parádní svezení. Namlsáni počasím jsme v závěru našeho dnešního putování ještě podlehli lákadlu krásných výhledů s tím, že když si ještě o pár kilometrů (asi o 8) protáhneme dnešní vycházku až na Zwalisko, něco uvidíme.  Poslední část trasy ale už byla volným terénem s lehce prošlápnutou stopou před námi vylepšenou chůzí nějakého turisty, takže chytit špičku lyže do takové díry při návratu dolů, bylo to "trošku" s kopce navíc bez šancí na nějaké brzdění, tak to asi bylo o pěkných kotrmelcích. Když jsme však dorazili až na planinu pod stožár u lomu, kde jsme se měli kochat, bohužel několika mrakům na hřebeni Krkonoš se podařilo zakrýt ta nejzajímavější místa, takže paradoxně jsme si Krkonoše patřičně prohlédli z míst na trase vlastně až těsně před návratem do areálu. Byť poslední kilometry byly většinou už s mírným klesáním, přesto nás stačily připravit o zbylou energii :-). Asi se nebylo čemu divit, neb kdybychom k tomu přidali jednou ten nejmenší okruh kolem stadionu nad střelnicí, bylo to o poctivé třicítce kilometrů. Takže domů jsme vyrazili řádně vyvětráni a hlavně odpočati na duši. Bylo tam opravdu krásně a zážitek s tím spojený se dostane v pomyslném žebříčku našeho běžkování hodně vysoko. P.S. A s těmi naraženými zády při přechodu mostu přes Jizeru to nakonec nebylo tak zlé a ten rum do čaje by byl taky OK, takže na závěr obligátní "kdy a kam příště", neb zima ještě nekončí. 

Jedny "ententýky" a hned je jasno, kam to bude zítra

A kdo by si to chtěl zkusit, zde je klíč. "Ententýky, dva špalíky, čert vyletěl z elektriky. Bez klobouku bos, natloukl si nos. Boule byla veliká, jako celá Afrika. Čerti pro něj plakali, hrobeček mu kopali." Do užšího výběru (viz přiložené obrázky) se pro zítřek dostaly Jizerky, Špindl, Jánky a polské Jakuszyce. O tom, že to bude další zážitek, žádná. Kdyby nám k tomu navíc přálo i počasí, byla by to paráda. Tak si držíme palce :-)

Uplynulo dvanáct hodin

a dnešní noční sněhová nadílka je pryč, což v těchto končinách ani zase tak nevadí. Hlavně aby dnešní sněžení nevynechalo naše severní hory a my jsme si ve středu mohli vybrat, kam to tentokrát bude :-)