Větrné pondělí plné barev se spoustou listí kolem

A to nejen na obrazovce notebooku u vybarvených polí tabulek i celých grafů :-) P.S. A slečna Kočičková se po stráveném víkendu u nás vrací jak vyměněná. Jak dlouho jí to ale vydrží?

Je tu tma a do večera daleko

Čas se zase vrátil o hodinu zpět, o nějakém teple už si asi budeme moci nechat jen zdát a s ním odchází  i říjen. Tedy zatím jen jeho poslední víkend. Byť už v září bylo několikrát řečeno, že je to letos naposled, u něčeho jsme to o tomto víkendu, zejména o sluncem zalité sobotě, ještě jednou vetovali. A tak se opět venku objevilo odpolední cappuccino, rozhořel se zahradní krb a z něj se za chvíli linula vůně špekáčků. Na sklenku červeného ale už došlo až doma, neb večer už bylo skutečně chladno. Byť přes den nezahálel můj notebook, i na ostatní zbyl čas, takže trávník může klidně ulehnout k zimnímu spánku, stejně tak venkovní bonsaje a prostě vše, co zůstává venku i přes zimu. Tedy víkend co opět neměl chybu a navíc je před námi ještě volný zítřek. Byť už s daleko horším počasím, které o sobě dává vědět už v tuto chvíli za okny, ale s možností nějakého toho zážitku ještě na samém konci října před tím, než ty jeho úplně poslední dny budou vyhrazeny Praze.

Sobota na čtyřech ...

kolech i kolečkách. Nejprve po D11 v čase, kdy už se zase kousek před Prahou podařilo obnovit provoz shodou okolností či právě proto po hromadné nehodě v místě už tak rekonstrukcí omezeného provozu, abychom odpoledne automobil vyměnili za "čtyřkolku" na lidský pohon a spolu s Ali poznávali krásu  přírody uvnitř Prahy - tentokrát v parku Na Jezerce a kolem Botiče. Počasí přálo, dobrá nálada vydržela skoro až do konce procházky (na samém konci se ozval hlad a to už jde veškerá sranda stranou) a navíc to bylo taky trošku o průzkumu podmínek pro jednu z dalších vycházek. Zítra se zase "na oplátku" bude jezdit u nás doma, byť tolik času, jako bylo dnes, k dispozici nebude, neb hlavním bodem zítřejšího programu bude vítání nových občánků a tam se toho najezdit moc nedá :-)

Víkend v půlce října jak vymalovaný

Jak to ti meteorologové letos dělají, že ani předpovědi na dva dny dopředu se jim nějak moc nedaří. Ono vlastně dobře, neb kdyby vyšla předpověď, rozhodně by nebyla neděle tou nedělí, jaká pomalu končí. Byla opravdu "výživná" - a to po všech stránkách :-) Od drobných zednických prací, neb se v blízkém okolí vyskytla možnost zase si "zamaltovat" - tentokrát při prodloužení jednoho z přívodů elektřiny, přes chvilku na zahradě, poledne strávené ve městě, po odpoledne strávené u počítače a televize (běžela se "Velká"¨), aby teď bylo možné v klidu začít "balit" na příští týden v Praze. Tentokrát to bude i se sobotou a půlkou neděle, ale to už ne z pracovních důvodů. P.S. Houby asi rostou už všude, když už o ně člověk na zahradě pomalu zakopává. Času proto, aby se za nimi člověk vypravil do lesa, se ale stále nějak nedostává a pro letošní houbařskou sezónu i tak zůstane.

Ani večernímu dešti se nepovedlo změnit závěr soboty

Sluníčko se objevilo poměrně brzy dopoledne a díky skoro čisté obloze mělo prostor až do času, kdy Angličané obvykle pijí svůj čaj. A tak se zahrada zase o kousek posunula blíže zimě a do stavu úplné připravenosti už nám toho moc nezbývá. Vydařený den nešlo zakončit ničím jiným než nějakou, byť tentokrát jednoduchou, ňamkou ze zahradního grilu, kterou nezastavil ani poměrně vydatný déšť, který k nám ve večerních hodinách dorazil. Zítřek by sice už neměl být, ale jen co do počasí, tak hezký, ale věřím, že i to počasí nakonec dopadne - jede se Velká pardubická steeplechase a ta si slušné počasí zaslouží, byť zítřejší pole koní se svými jezdci je připraveno stejně bojovat i za horšího počasí.

V Parlamentu to nemělo chybu a víkend by neměl být jiný :-)

Prima večer, zejména když se pod tímto názvem neskrývá památkově chráněná zóna na Malé Straně čekající v této době zase na to, až bude naplněna těmi, které si lid této země ať svým hlasem či tím, že svůj hlas neodevzdá a umožní zvýšit váhu hlasům odevzdaným, zvolil, ale poměrně nedávno otevřená restaurace na Vinohradech v těsné blízkosti Náměstí Míru. Když jsem se včera doma konečně začetl do posledního vydání časopisu Euro a dostal se na str. č. 62-63, kde se pod titulkem "Špička ano, roštěnka ne" objevuje recenze na téměř raketový start tohoto restaurantu, tj. Vinohradského Parlamentu, který si během necelého čtvrt roku získal spoustu příznivců, tak nebylo ani divu, když místní pro jedno večerní posezení v tomto týdnu zvolili právě jej. Jídla uvedená v titulu článku ani ve výběru z obou lístků posoudit nemohu, ale zaječí paštika, marinovaný libový bůček, místní tataráček i borůvkový koláč s drobenkou neměly chybu, takže se přidávám nejen ke kladné recenzi v tomto článku. Bylo tam po všech stránkách prima. Teď tu však máme víkend, zahájený včera přezutím auta na zimu, neb tentokrát jsem se rozhodl to nenechávat na poslední chvíli a s vírou, že v časech, kdy auto jezdí, teploty už tak zas moc nad 10°C nepolezou a nic tím nezkazím. Večer díky slušnému lijáku auto ještě absolvovalo "přírodní myčku" , neb blátu nachytávanému při každodenním průjezdu naší okreskou mezi sady, kde dočesávají jablka a se zablácenou technikou vjíždějí na cestu, se nějak nechtělo dolů. Dnešní ráno sice ještě nevypadá na to, že bude slunečný den, jak prognózuje i naše domácí meteo, ale určitě bude takovým, kde nejenže smažeme další dluhy v přípravě na zimu. Teplo na tento čas už je slušné a včerejších 20 mm srážek jak se zdá, tak už je zase na pár dní konečných. Mj. na ty dluhy máme od včerejška silného byť trošku hlučnějšího pomocníka. Nééé, nepřijel bratranec Pepin (postava z filmu Postřižiny). Snad taky přidáme o víkendu i něco navíc pro naše smyslové vjemy, aby to nebylo jen o vzpomínce na dobroty ve Vinohradském Parlamentu :-)