Dnes, tedy v pátek, už bylo vše "téměř dokonalé" :-) - tedy na terase už tobyli jiní, kteří "měli problém" s racky resp. se stolem :-) Po snídani chvilka slunění a po krátkém osvěžení v Atlantiku pěší vycházka západním směrem, tedy do skal. A jelikož tomu dnes výjimečně přál odliv, dostali jsme se tentokrát až na samý západní konec pláží u letoviska Armação de Pêra, abychom po vystoupání na náhorní plošinu spatřili na druhé straně obdobnou krajinu. Jedno letovisko nad z pískovce vymodelovanými skalními výběžky do moře a mezi nimi s několika písečnými plážemi. Ale zde to bylo trošku "zelenější", takže návštěvníci byli jen na některých. A když jsme se docela vyprahlí, neb nějak jsme na tuto vycházku podcenili vodu s sebou, vrátili, nezbylo než zajít na oběd. A jelikož jsme včera získali inspiraci, volba padla na jednu z nejstarších nejen v místě ale i v celém regionu Algarve, na restauraci A Grelha v jedné z uliček mířících k na nábřeží. Uvnitř bylo plno, tak jsme zasedli venku a jelikož výběr z jídelníčku vyhovoval našim představám, usedli jsme venku pod slunečník s očekáváním, že to bude další zážitek. A byl. Nejen po stránce jídla (nemělo chybu), ale hlavně co do času, který jsme zde strávili. Pití jsme sice dostali nakonec docela rychle, byť to malé pivo, co mi přinesli, když jsem si přál větší, bylo jako zmatečné nakonec i s tím velkým dáno jako pozornost podniku, ale na objednání jídla jsme si počkali něco přes dvacet minut. OK, říkali jsme si, není spěch, teď už to půjde. A ono to šlo, ale ještě pomaleji. A když jsme po delší době zevnitř zaslechli "Happy Birthday", bylo nám a ještě jedněm, co seděli vedle, jasno, že si ještě počkáme. Nakonec nám to přinesli po hodině a dvaceti minutách po objednání se spoustou omluv. Jídlo výborné, ale díky tomu, že v uličce to docela od moře protahovalo, tak z toho ale byla taky trošku obava, abychom to trošku neodnesli nějakým nachlazením. Tak abychom tomu předešli, hned po zaplacení (to proběhlo téměř okamžitě a na účtu bylo jen jídlo, vše ostatní s omluvou nechali na účtu podniku) jsme se přesunuli do nejlepší místní "gelaterie" Vitamilk a narovnali to opravdu vynikající zmrzlinou, teplá káva už byla opět u bazénu :-) P.S. A večer to ještě "vypálíme" v místní indické restauraci, v osvědčeném místě Armação de Pêra, v ulici Dr. Manuela Arriaga, kde je takové místní kulinářské centrum :-)
Vím, že je v tom hodně ironie, neb jsme se v podstatě "zastavili" až před chvílí, ale je to fakt. Prostě byl to takový pracovní pel mel s vynecháním takových činností, k jejichž zvládnutí je třeba počítač :-) A tak přišly ke slovu nejrůznější nástroje od kladiva, vrtačky, sekáče, pily, šroubováků, klíčů, přes vidle, hrábě, lopatu a kolečko až po měřáky, neb jsem se trošku vrtal i v elektrice. Když bylo vše uklizeno na místo a dílo "zhodnoceno", tak ještě přišlo ke slovu něco z kuchyňského nářadí, aby ani to "nezůstalo na ocet". Ale zde už to bylo o tom, že na konci je na řadě odměna za veškeré víkendové snažení a s ním i společná chvilka u zahradního stolu, neb léto stále nekončí, byť to ochlazení už je hóóódně znát. Zítřek i celý měsíc s sebou spojuje proti posledním dnům poměrně dost neznámého, ale věřím, že i ten se zvládne stejně jako těch předchozích, docela náročných i poučných jedenáct měsíců, a do 4. čtvrtletí znamenajícího pro mne docela slušnou změnu se mi podaří vmanévrovat svou lodičku "bez ztráty kytičky":-) P.S. Karlovačko nemělo chybu, tak ještě jednou díky :-) 
