Clif si víkend náležitě užil

Foto : http://www.lumaphotography.cz/

A zítra tu máme červen

A s ním vlastně už pomalu půlku letošního roku za námi. Ani na něj se nezapomnělo s naplánováním různých aktivit a tentokrát, na rozdíl od uplynulých měsíců letošního roku, k tomu navíc přibudou první dva týdny letošní dovolené, ze které se tu zde určitě objeví spousta postřehů a zážitků. A tu určitě ještě doplní i nějaké další červnové "drobnosti", aby to nebylo jen o práci. Jestli se dalo někdy říci, že něco bylo naplánováno, tak letošní červen by mohl v tomto hodnocení vítězit, když některé dny (hlavně ty cestovní) jsou naplánovány téměř na hodiny a cokoli další už musí počkat do druhé půlky roku :-) P.S. A ještě malé ohlédnutí za včerejškem, dnem plným dobré nálady, spousty dobrot, květin a zážitků, když bez ohledu na oslavence a hosty tu hlavní roli měla naše Ali a s ní Cif. Ten se poprvé vyspal celou neděli ve svém novém kotci a zvládl to na jedničku, takže domácí mohli dnes ráno na rozdíl od předchozích dnů trošku déle vyspávat. A ani včerejšek nezůstal bez "přírůstků". Rodinku našich venkovních bonsají posílily dva exempláře, další dva - tentokrát vyloženě z domácí produkce, neboť stačili vyrůst pod nedávno zlikvidovanými tujemi - teprve formování a přesazení do misky teprve čeká. Stejně tak, jako čeká uklizená pergola na další akci :-)

První letošní pergola se povedla

V krbu už zůstaly jen žhnoucí uhlíky, za posledními z dnešního domácího posezení se zavřela vchodová branka a to, co by nemohlo počkat v pergole až na ráno, je doma. Což znamená, že letošní domácí oslava všech květnových narozenin a svátků a s jednou z těchto událostí spojeným přírůstkem mezi nás, "berňákem" Clifem, je za námi. Ten si to dnes užíval asi nejvíce a kromě občasného zavrčení na chrudimskou dvojku Citu a Cida, které svou přítomností trošku znervózňoval, neb dosud byli zvyklí jen na to, že tu pes byl jedině u sousedů za plotem. Ale nakonec i oni to zvládli, takže spokojenost asi na všech stranách. P.S. A slibuji, že už potřetí na ty připravené utopence nezapomenu :-)

Už i ten letošní květen je pomalu minulostí

Aneb taky vám ten čas tak letí? Tak vstávat, poslední květnový víkend čeká! A musí se do něj vejít všechno, co ke květnu u nás tradičně patří. Hlavně na to do teď ještě ještě nezbyl čas:-) A jelikož by toho bylo na jeden den příliš, tak se dnes podíváme po tom příjemnějším, tedy po relaxu téměř v kruhu rodinném. A jelikož počasí zatím nenasvědčuje tomu, že bychom všechen čas mohli s domácím slavením trávit pod slunečníkem, ale že bude nutné počítat s tím, že tentokrát přijde na řadu pergola, je třeba se na to připravit. Zejména krb, který bude dnes sloužit nejen pro nějakou tu teplou ňamku na stůl ale i pro zajištění tepla všem zúčastněným. Začít takový den, který bude plný květin, něčím jiným než ranní procházkou po zahradě, snad ani nejde, tak hrnek s čajem do ruky a začínáme:-)

Od šesti do šesti (osmnácti)

Proč právě tak? Aby se do předposlední neděle astronomického jara vešlo všechno, co jsme si naplánovali, abychom o příštím víkendu náležitě přivítali astronomické léto, byť s těmi teplotami to tu zatím tak nevypadá. Ale proti tomu, jaká na dnešek byla předpověď, bylo počasí "zlaté" a tak kromě rychlého oběda byl dnešek kompletně na zahradě. A mohu říci, že po tom, jaký byl tento týden, to byl balzám na všechno minulé a načerpání energie na to příští. Tak snad to zítra aspoň pár hodin vydrží :-) P.S. A ani letos nebude přivítání léta bez našich jahod, dnes už byly první :-)

Eíreann go Brach! (Ireland forever!)

http://www.lumaphotography.cz/

Jedno z méně obvyklých pondělí

Kromě příslibu (a splnění :-), že nezapomenu nakrmit kočku, jsem se na chvilku "vyvětral" a místo tradičního auta použil kousek svých nohou, byť to žádný světoborný "deal" nebyl :-) Každopádně, byť to bylo doprovázeno občasným zazvoněním telefonu, jsem se před "večerním krmením" nejen řádně vyvětral ale trošku si zase srovnal věci kolem a kolem. P.S. A když už dnes číča měla sice tradiční večeři, ale od někoho jiného než od domácích, na závěr jsem se ještě odměnil sám a povečeřel ještě v Praze. A kde jinde, než U Havlíčků. Je to nejen nejblíže, ale stále to tu nemá chybu. A fakt, zase nemělo!

Nejen na srdce jsou Poděbrady

aneb trocha nostalgie spojená se zde stráveným prvním ročníkem VŠ. P.S. Celou kolonádu jsem si snad nikdy neprošel, neb to bylo většinou od nádraží na kolej, z koleje na zámek, se zámku na koleje a z kolejí na nádraží. Vlastně jo, někdy to bylo i ze zámku na nádraží, ale asi to nebylo mockrát, neb si to nějak nevybavuji. Nebo že by to bylo tím, že paměť nějak přestává sloužit :-)