Nakonec konečná až u Novotného lávky

Původně to vypadalo, že skončím u Café Na půl cesty v parku na Pankráci, neb jsem se tam potkal s bývalým kolegou a napadlo nás, že bychom, zejména když je venku tak hezky, se tam na chvíli posadili. Ale ne vždy první nápad je ten nejlepší, takže když jsme se dohodli, že lepší bude se potkat na trošku déle a někde u oběda, tak jsem pokračoval dále. Pohled z Vyšehradu jsem tentokrát nechal stranou a dnešní cíl byl vltavská náplavka. Díky počasí tam bylo docela živo a ani jsem se nenadál a octnul jsem se u Tančícího domu, odkud byl už jen kousek k Národnímu divadlu a před panoráma Pražského hradu. A když jsem usoudil, že je při krásném počasí škoda někde lézt do metra,  padla volba na pěšky i pro cestu zpět. Takže jsem se na Vyšehrad přece jen kouknul - z druhé strany z Nuselského mostu J P.S. Pak už to bylo zajít někde na Pankráci na nějakou lehčí večeři na závěr tohoto po všech stránkách docela náročného dne a trošku se připravit i na zítra, abych stihl nějaký dřívější vlak. Díky celodenním zácpám na nájezdu na D11 a několika uzavírkám za Prahou soudím, že bych zpět tentokrát mohl být dříve než autem s kolegou, který mi na zítřek v pozdějším odpoledni nabídl odvoz do HK.

 

Vlakem do Prahy a zpět asi taky

Vzhledem k tomu, že auto je v servisu (díky administrativě jsem na těch pár dní neřešil náhradní) a navíc zůstávám v Praze až do zítra, takže volba padla na vlak. Ale jelikož začátek dnešního pracovního dne v Praze je na místní poměry docela brzy, tak aby se to stihlo, třeba vyrazit opravdu hodně brzy a trefit první ranní spoj do Prahy. Doufám, že o to, o co se dnes začíná dříve, o to se ubere z pozdního odpoledne, aby konečně jednou už zbyla chvilka podívat se zase někam blíž k centru, byť zrovna díky opatřením spojeným s návštěvou čínského prezidenta to zejména kolem Hradu může být problém. Tak tam až příště, dnes by mohlo stačit podívat se na Hrad z Vyšehradu či sejít kousek níže někam k Vltavě. P.S. Uvidíme,  ale teď se rychle nasnídat a svěřit se veřejné hromadné dopravě s očekáváním, že dorazíme podle jízdního řádu J

Velikonoční volno tentokrát o den delší

Letošní velikonoční svátky jsou v podstatě již minulostí. Dalo by se i říci, že je tentokrát odvál silný vítr, který prý ještě svou sílu dnes úplně nepředvedl. Velikonoční pomlázka díky tomu, že byla upletena z čerstvých proutků – vlastnoručně, byť do profesionálního provedení má daleko - tak končí ve sklenici s vodou. S očekáváním, že obrazí tak, aby se mohla zasadit do květinové zahrádky a pokusit se ji tu chvilku pěstovat. Velikonoční dobroty jsou již většinou snědeny, s kostmi z jehněčí kýty si během odpoledne poradil Clif, čokoládový beránek doplnil odpolední cappuccino, obývák se zase vrátil do své standardní podoby a hosté odjeli, takže nezbývá, než se smířit s tím, že zítra zase začíná další pracovní týden, v němž končí první čtvrtletí letošního roku a začíná měsíc duben a s ním druhé čtvrtletí. Měsíc, kdy to už bude mnohem veselejší a hlavně díky delším dnům a lepšímu počasí (snad) bohatší na zážitky jak z domácího prostředí, neb zahrada nakonec přes určitý „supervisoring“ Clifa nad jejím provedením, se určitě zase předvede ve své kráse, tak i z venku, neb v jeho samém konci opět čeká kontakt se španělským prostředím a místní mentalitou. A co říci k letošnímu o den prodlouženému velikonočnímu víkendu? Až na to, že začal trošku smolně menší škodou na autu, tak se opravdu vydařil a pomohl trošku i k určitému zklidnění všeho kolem. Tak si to zítra nezkazit! P.S. Auto by mělo být v pořádku ve čtvrtek, takže do té doby zkusíme zase po delší době, jak to jezdí vlakem J

Tak zase pár dní ráno za tmy

Ano, zase se přihlásil o slovo letní čas a s ním v příštích  pracovních dnech zase spojené vstávání do tmy na straně jedné a určitá ospalost ve večerních hodinách, kdy ještě bude světlo. Sice se to tak za 2-3 týdny srovná a ranní cesta autem do Prahy bude zase s vycházejícím sluníčkem v zádech, ale pořád si myslím, že důvody, proč to tak bylo, jsou překonané. Kdyby to bylo už tak jak to má být, určitě by to bylo prospěšnější, což je stále hlasitěji slyšet z více stran. Však se také sbírají podpisy na petici do Bruselu, aby se s tím něco udělalo v měřítku EU.

Namalováno, napečeno

Vajíčka jsou nabarvena, druhý velikonoční věnec upečen,  neb z toho prvního už něco ubylo a asi se svátků nedočká J, Clif se taky nechal vyfešákovat (samozřejmě za nějakou tu odměnu J),  takže ještě poslat poslední přání příjemného prožití letošních velikonočních svátků těm, se kterými si píšeme přes SMS nebo e-mail, trošku po sobě uklidit a posunout se do sváteční pohody. Vlastně tu tady máme již od Velkého pátku, kdy si volna užíváme ve společnosti naší Ali. Ať venku či po výletech nebo díky poměrně větrnému počasí i doma, když část obýváku se opět proměnila v malý herní koutek, ve kterém opět vítězí plastelína, chytrý písek a hlavně skluzavka.

Dopoledne kolem Vltavy a Vyšehradu okem objektivu

Oba jsme mysleli, .... silnější a vyšší zvítězil

Na samý závěr dne a následně i cesty autem domů na tentokrát hodně dlouhý víkend díky zítřejšímu a pondělnímu svátku se doslova pár kilometrů před cílem cesty objevil problém. A to na úzké spojovací silnici mezi Syrovátkou a Roudnicí. On se vlastně neobjevil, on vznikl tak, že při míjení se jsem jak já v osobním tak i ten v nákladním autě předpokládali, že přibrzdí či více uhne ten druhý. Vlastně já jsem předpokládal, že uhne ke kraji stejně jako ostatní náklaďáky, když se tam velmi často míjíme. On přiznal, že to tam nezná tak, aby si dovolil zajet více ke kraji a tak čekal,  že to budu já který zastaví a opatrně se mineme. Což jsem zase nepředpokládal já a malér byl na světě. Odneslo to moje levé zrcátko a poškrábané boční sklo. On to měl bez škrábnutí. A tak jsme si to sepsali, podepsali, já jsem opatrně s tím odjel do servisu a  pokud se nestane nic mimořádného, ve čtvrtek bude auto zase pojízdné. Do té doby bud nebo vlak J P.S. Příště už budu spoléhat jen sám na sebe L

Velikonoce za dveřmi

A s nimi spojená a neoddělitelná výzdoba, napečené jidáše a přání nejbližším a známým. Letošní svátky budou tentokrát mít kolem sebe ještě jeden volný den navíc, neboť letos poprvé se i Velký pátek stal státním svátkem, tedy dnem volna. A ten a další dva dny poté bychom si měli užít ve společnosti naší Ali, která tu plánuje si s námi užít celý příští víkend.

 

Astronomické jaro

První hodinu letošního astronomického jara jsem sice prospal, ale jak vidno přes okno, o nic jsem nepřišel :-) Proti posledním dnům jen změna v tom, že na trávníku nepracoval přes noc přízemní mrazík a na květinovém jezírku netřeba rozbíjet tenkou ledovou krustu. Přesto jsou venku už první poslové jara. Jinak asi žádná změna. Na tu, tedy nějaké významnější oteplení, si počkáme prý ještě týden.  P.S. A potká se tentokrát i se změnou času. Takže ráno zase za tmy.