Proč se mne nikdo na nic neptá?

Nakonec to může i vypadat, že mi to začíná chybět! A jak to tak k tomu ještě cítím, tak ten přechod z dovolenkové pohody zpět do fungování v běžných dnech byl a asi ještě bude tentokrát poměrně  zásadní.  Asi po všech stránkách. Zejména pokud to srovnám s tím, jak to vypadalo u řady dovolených předtím. Byť jsme si snažili situaci ulehčit, takže jsme přidali i pár „dospěláckých“ zážitků, jako byl třeba příjezd autem až do Hradce Králové po nově zprovozněném posledním úseku D11,  troška odpolední fyzické práce v rámci touhy se zase po týdnu drobně realizovat i na zahradě, aby vše doplnilo „vyprázdnění“ fotoaparátu pro následnou a ne zcela oblíbenou činnost – vytřídění rozumného množství fotografií z té spousty, co jsem „nacvakal“. Vše ještě doplnila nějaká ta chvilka s Clifem, který už se zítřejšího návratu svých páníčků z dovolené nemůže dočkat, byť o něj tu bylo řádně postaráno. Mimochodem, večeři zblafnul ve slušném tempu. Co ale přetrvalo, byl na dovolené téměř obvyklý pozdní oběd (nestíhali jsme poledne J). To samé platilo i pro odpolední kávu, jen dnešní večeře se potkala s ručičkami hodin na 18.00 hod., ale byla na druhou stranu proti dovolené v třetinové podobě, tedy jen zeleninový salát. A pak už to přišlo – příprava na první pracovní den po dovolené se vším všudy, aby se člověk dostal do peřin tak, aby zítra ráno k tomu všemu ještě nekoukal jako „vejr“. P.S. Dnes to bude jen s nějakou detektivkou, byť  bych ještě něco z kreslené pohádky  O mašince Tomovi dal dohromady J

Nezbývá než se rozloučit, bylo tu prima.

Přesněji řečeno mise dovolenkového týdne naplněna, "účastníci zájezdu" spokojeni (jak doufám :-)  a ve svých domovech. Než se za námi ale zavřeli dveře pokoje č. 7, předcházela ještě poslední snídaně následovaná balením věcí, aby celé zakončila poslední návštěva herny v penzionu, rozloučení s kamarády a po vyrovnání všech účtů už jen cesta domů. Dojmy z týdne v Bedřichově určitě zůstanou v myslích "účastníků zájezdu" nějaký ten pátek a pokud se na něco rychleji zapomene, určitě se to najde v té spoustě fotografií, které jsme zde za našeho pobytu pořídili.

PROČ je zájmenné příslovce příčiny

Tolik říká gramatika česká. Navíc dodává, že může ve větě plnit dvojí funkci. A to ve větách tázacích, například Proč ti to včera neřekl? Proč za námi nechceš přijet? Proč bychom se netěšili? Proč mi celý týden nezvedáš telefon?, kdy vyjadřuje otázku po příčině, důvodu, smyslu, účelu nějakého jednání. Nebo také v souvětí, kdy připojuje vedlejší věty, zejména vedlejší větu předmětnou, například Věděla dobře, proč to udělala.; Nemůžu pochopit, proč už se s námi nebavíš. Nevím, proč ti to vůbec říkám., nebo větu přívlastkovou, například Pohnutku, proč to udělal, nikdy nezjistili. Důvodů, proč vám brusinky neplodí, může být hned několik. A já si dovolím použití ve větách tázacích doplnit, že existuje zkrácená podoba otázky, tedy jednoduché Proč? znamenající dotaz na cokoli, co bylo předtím řečeno.  A ještě dodám, že tento slovní tvar se dá i "stupňovat". 1. stupeň je již zmíněné jednoduché PROČ? 2. stupeň je PROČ? Protože ....  A PROČ? 3. stupeň PROČ? Protože ....  AHA! A  PROČ? P.S. Nelze zvítězit, úspěchem je vždy jen "prohra na body" , pokud to rovnou není boxerské k.o.! A pozor, zdání, že už se někdy daří to ustát, klame. Přijde nečekaný úder a veškeré snažení je na začátku :-) Ale na druhou stranu - neškodí si to prožít, může se to někdy ještě hodit :-)

Kolo fakt dostalo přednost před hernou :-)

A tak po večeři jsme na osvědčené trase najezdili kolem 1,5 km. Na krátkých rovných úsecích jsme občas nestačili, neb 12 km/hod. je už slušná rychlost. Do závěrečného stoupání jsme opět nezklamali a v roli "nosičů vody" dotáhli jedničku našeho týmu do cíle. Ani po návratu ještě nebylo všemu konec, takže rozlučka s kozičkami a houpačkou u Doliny, skluzavkou a trampolínou za penzionem (ráno určitě bude vše mokré od rosy). P.S. Rozloučení s hernou je plánováno během a po snídani. Takže tak. My teď začneme pomalu balit, aby to ráno mělo spád a odjeli jsme v pohodě co nejdříve, abychom Ali dopravili domů ještě před obědem.

S vyplazeným jazykem :-)

Jelikož se deštíku nechtělo to zabalit, řešili jsme nejdříve oběd a teprve pak, co bude dál. Ali si prosadila opět místní pizzerii La Pasta s vidinou dalšího dárečku od pana majitele - třetího vajíčka s překvapením doplněným kouskem čokolády. To první došlo, to druhé vyšlo, takže opět spokojenost nejen s tím, ale i s gnocchi s parmazánem, tentokrát bez omáčky. My jsme se vrátili k pizze, aby se v čase konzumace vybralo počasí, což znamenalo, že vyrážíme podruhé na Mravenečkovu stezku a na hřiště na Královce. Vše klaplo, nahoře parádní počasí, takže i v poslední celý den pobytu zde spousta zážitků. Navíc s dodatkem, že po večeři, která bude za chvíli (penzionem se line vůně řízků a bramborové kaše), jdeme zase jezdit na kole a taky se ještě musíme vyfotit s tím lyžařem s číslem 1.

 

Dopoledne na hřišti a kole

 Po nočním dešti s bouřkou, přesně jak bylo předpovídáno, jsme ráno díky tomu, že se druhá vlna oblačnosti sem sunula na polední čas, malinko přehodnotili plány. Takže ráno hřiště u penzionu po oschnutí/osušení všech místních atrakcí a pak opět kolo za Dolinou včetně návratu jako včera - tedy až před penzion s malou dopomocí "realizačního týmu". A ani dnes jsme nezapomněli na stále hladové kozičky. Teď začíná drobně poprchávat, takže dáme půl hoďky pauzu a uvidíme, zda se povede zvládnout po obědě ještě jednou Mravenečkovu stezku na Klínovku. Byla by to taková třešnička ještě před dnešním večerním řáděním v herně penzionu, které asi překonává všechny zážitky zde.

I na to kolo nakonec došlo

Sice to zpočátku vypadalo jako s každou "neznámou" činností všelijak, ale kombinace cílové prémie ve formě slíbené zmrzky  a návštěva koziček spojená s jejich krmením to zlomily. Start z důvodu poměrně značného klesání cesty od Horského dvora jsme posunuli na rovný úsek u penzionu U Kouckých, abychom v pohodě již na kole dorazili  na rovnou asfaltovou plochu za Dolinu a tam po slíbené "vanilkové" jsme s přestávkami jezdili skoro až do "úmoru". Zpáteční cesta už byla jen s krátkou zastávkou u koziček, abychom pak trošku jako správní "nosiči vody" zatlačili, a naše cyklistka dorazila až ke vchodu penzionu. Tam už čekala paní kuchařka se zbytky pro koně, takže jsme dokonce přímo asistovali u krmení, abychom následně po svém "nakrmení" a vyblbnutí se v herně se konečně přesunuli na pokoj a přes pohádku pomalu uzavřeli předposlední celý  den našeho pobytu v Jizerských horách. P.S. A vypadá to, že kolo se chytlo, takže pokud nás nepřekvapí počasí, zítra odpoledne zase jezdíme! Potom se máme stavit u paní kuchařky, která přinese starý chléb, a půjdeme krmit koně.

Výprava za dinosaury

Ano, dnes padla volba na návštěvu libereckého Dinoparku. Cestou jsme se stihli zastavit v místním infocentru vyzvednout dárek, takže jsme smázli resty ze včerejška, a mohlo se začít na novo s další akcí. Sice na začátku to bylo trošku s rozpaky, ale pak, když se otevřel svět dětské zábavy, který je jeho součástí, přestal vadit nejen občasný řev prehistorických potvor, ale i imitace bouřky v pralese. A hlavně některé zprvu nepřijatelné disciplíny odmítané konstatováním "to neumím, to nechci" se staly nejoblíbenějšími :-) Obrázky hovoří za vše, tak není nutno popisovat, jak dlouhá byla cesta k východu, abychom ještě všechno jednou vyzkoušeli a konečně se dostali na nějaké jídlo. Tam ale první zádrhel, vedle Dinoparku jen hranolkový fastfood, v přízemí obchodního centra jedna vegetariánská restaurace a pak jedna Asie. Když ani v blízkém okolí nebylo nic vidno, volba padla na návrat zpět a druhou návštěvu místní restaurace La Pasta. Volba opět nezklamala, tentokrát to pro nás nebyla pizza, ale těstoviny resp. lasagne a v případě Ali na přání připravené gnocchi s parmazánem a rajčatovou omáčkou. Divil se i pan majitel, když celá porce v Ali zmizela, stejně jako včerejší buchtičky s krémem. Ke cappuccinu byla dnes navíc i místní specialita jeho 75 leté babičky, takže málem nešly zapnout pásy v autě :-) Po návratu k penzionu letmé přivítání s koníky a teď je "popolední siesta" před krátkým cyklovýletem se zmrzlinou  před večeří.