Svítíme, takže radost

Nakonec jsme si té "provizorní elektrifikace" dlouho neužili, neb dorazila poruchová služba a po výměně jedné pojistky v rozvodné skříni na sloupu elektrického vedení před naším domem bylo po problému. Takže elektřina je tam, kde má být a vše přebytečné nezbývá než odstranit a uklidit. P.S. Prořezy, které tu byly provedeny ještě přes touto kalamitou, to zvládly, i když si všichni myslí, že toho určeného k uříznutí mělo být více. Naštěstí zřejmě vítr foukal tak, že nedokázal tyto větve ani ohnout, natož zlomit, aby se dostaly do vedení.

Překvapení se zatím nekonalo

 Návrat z práce znamenal návrat do stavu, ve kterém jsme ráno dům opustili. Tedy dodávku elektřiny s jen dvěma fungujícími fázemi. Ale jelikož bylo více času než ráno, povedlo se pomocí několika prodlužovacích šňůr z několika zásuvek "elektrifikovat" větší část domu, takže nefunkční zůstává pouze čerpadlo a vodárna. Což ale v situaci, kdy začala fungovat dodávka městské vody z veřejného vodovodu, až tak v tuto chvíli nevadí. Co by za tento stav dali jiní, že? Takže buďme rádi, že v současné situaci, za kterou je extrémně silná bouře Herwart provázená silným větrem, která se naší republikou prohnala v neděli, se to u nás povedlo aspoň takto. Uvedení do normálu i u nás třeba na sebe nenechá dlouho čekat, byť v tuto chvíli je bez elektřiny stále téměř 75 000 odběratelů.
 

Už je to tu o trochu veselejší

Probuzení do pondělního rána přineslo zjištění, že se v noci něco povedlo. Někde v domě se podařilo něco rozsvítit, někde připojit i něco do zásuvky. Možná proto, aby ten odchod do práce nebyl jak návrat z týdenního čundru. Proč jen někde resp. jen něco? Protože jdou jen dvě fáze, takže třífázová pumpa na vodu má smůlu a stejně tak i místa, jejichž okruhy jsou napojeny na tu třetí, nefunkční. Snad nám bude přát štěstí a až se vrátíme z práce, tak už vše bude v normálu. Teď jen zvládnout to nejnutnější, odmrazit přední sklo u auta (trošku nám tu ráno přituhlo a to mrholení namrzlo) a odjet do kanceláře, kde bude snad tepleji. P.S. A o čem byla neděle, když od 8:10 nešel proud a venku létaly věci, které nepotřebovaly ani křídla? O pár restech doma (hlavně ráno, kdy ještě šla elektřina), ale to všechno odpoledne už nějak přestalo bavit, když v obvyklém čase pro přípravu na pondělí začaly chybět "komunikační technologie". A taky nejprve o studené kuchyni, tedy přípravě domácího pickles a o obědě. Vše s vírou, že připravené suroviny na teplý oběd si uděláme večer, až půjde elektřina. To první vyšlo, i když to druhé nevyšlo, takže musel přijít jak na čaj tak i na večeři ke slovu stařičký lihový vařič, který, jak jsme si potvrdili, i po těch letech funguje jako hodinky. A když se k tomu večer přidaly svíčky, tak to tu na chvíli dostalo i jinou atmosféru. Ale jelikož si od nich nešlo slibovat zvýšení teploty uvnitř domu, zbytek neděle musela finálně vyřešila deka a odchod "do hajan" :-)

Stále, tedy už 12 hodin, bez elektřiny

Power banka  vybitá  a v mobilu 13% ..... Takže více o dění v tomto víkendu, přesněji hlavně v neděli,  až někdy příště.

Pátek nakonec jen za volantem a "na gauči"

V základu pátečních plánů se sice nic nezměnilo, ale jednotlivosti změn doznaly. Částečně vlivem počasí, částečně mým tradičním přehodnocením situace na poslední chvíli. Ale nakonec to podstatné, co měl pátek přinést se stalo, zbytek se zařadí "na čekací listinu" a uvidíme, kdy se dostane na něj. Sem nepočítám ale to, kdy opět bude šance se chvíli "cournout" centrem Olomouce. Šanci, která se vyskytla dnes, zmařilo počasí. P.S. Těch pár kroků pod střechou Šantovky s cílem koupit nějaké to pečivo na víkend se nepočítá.

Víkend bude tentokrát o den delší

Pracovně to byly jen čtyři dny, půlka jako obvykle v Praze. V tom posledním, jak to tak podle předpovědi vypadá, tak ten nejteplejší z tohoto týdne, zbyla chvilka i na zahradu, takže zmizel první příděl spadaného listí. Aby se to tak stalo, bylo nutno vše v Praze zvládnout v ještě"rychlejším tempu", takže to odnesl trošku i oběd. Ale večeře to vynahradila, takže posunu do prodlouženého víkendu (díky zítřejší dovolené) už nic nebrání. Bude toho k zařízení poměrně dost, neb času na to už moc nezbývá. A nebudou chybět nějaké ty kilometry za volantem. Tentokrát něco kolem tří stovek. P.S. Jinak dnes opět stávkovala pravá vráteň. Tentokrát ale v nepravý čas, takže to odnesl zadní nárazník. Sice se to podařilo nějak vyrovnat, ale "rozleštit" to určitě nepůjde :-(

První kontrola pod Dachsteinem

82 dnů je sice ještě dlouhá doba, ale pokud bude čas ubíhat jako v posledních týdnech, tak na běžky v polovině ledna nebude od věci se pomalu začít informovat, jak to tam s tou přicházející zimou vlastně vypadá. Sbalení věcí s sebou bude jako obvykle otázka až posledního večera před odjezdem, ale sledování místních webkamer doplní všední dny obrázky, aby se člověk konečně začal pořádně těšit na necelý týden nejen ve stopách po Dachsteinem. A proč je tu první zmínka právě dnes? Protože už tu mají první sníh, byť asi tento ještě tím základem ještě nebude. 

 

 

Nedělní kapky

Jak už je zmíněno v nadpisu, neděle byla hodně "o kapkách". Nejvíce jich bylo za okny, kdy téměř celé dopoledne déšť nedovolil vyjít na chvilku ven a něco zase posunout před zimou na zahradě. To nás měl někdo rád, když jsme včera až na trávník před domem zvládli poslední letošní sekání. Na to, že je konec října, trávník letos vypadá, jako by bylo konec jara a on byl v plné formě.  Skoro to samé by bylo možno tvrdit o růžích. A kde bylo těch kapek nejméně? Na naší nedělní tortille. Sice jen tři, ale úplně stačily. Vlastně jich mohlo být o jednu méně, ale zvládlo se to, byť s trochu opoceným čelem :-) 

2:1 za 3,5 hodiny

A to se rozhodně vyplatí! O čem že to mluvím? O letošní úrodě lískových oříšků, o kterou jsme svedli vítězný boj s místní veverkou. A jelikož se nezadržitelně blíží čas jejich užití, přesněji jejich jader (pokud nebudou "zlikvidována" ještě dříve), bylo třeba je dostat na světlo.Tedy vyloupat. Na začátku byly 3 kg nevyloupaných oříšků, po 3,5 hodinách snažení z toho vznikl jeden kilogram lískových jader. Docela úspěch, navíc když jsem vydržel u toho nemyslet na nic jiného, aby si člověk svou event. "šikovností" nepřivodil nějaké to bebíčko a nemusel se odpoledne vymlouvat, když to vypadá, že se zlepší počasí, že ani dnes neposuneme zahradu blíže zimě.

K ranní mlze přibyl i déšť

Noční déšť trošku zamíchal s představami o tomto víkendu, ale jsme teprve na jeho začátku, takže to zkusíme začít věcmi "pod střechou". Čímž je jasné, že víkend bude pracovní s cílem ukrojit něco z toho bochníku věcí, které představují přípravu na blížící se zimu. A jelikož nejen ve čtvrtek bylo krásně, ale i včerejší odpoledne nemělo chybu, tak jsme s tím začali hned včera po návratu z práce. Jako první přišla na pořad venkovní výzdoba, když truhlíky s muškáty během odpoledne se proměnily v truhlíky se zimní výzdobou, u jejíhož zhotovování pilně asistoval i náš zahradník Clif. Že s tím začínáme brzo? Neřekl bych, neb do "svatomartinského víkendu" máme na všechno už jen dva víkendy, aby na něj už vše, co je třeba udělat venku (kromě česneku v zemi, ten opět zkusíme zasázet až na samém konci listopadu a možná i déle, nebude-li ještě mrznout), bylo OK. Tedy zazimováno. P.S. Před oknem to zase vypadá, jako kdyby bylo léto v plném proudu :-)

 

 

 

 

Tereziánské babí léto na Sněžce

Na dnešek jsem měl úplně jiné plány, neb jsem měl konečně absolvovat jedno celodenní školení, které však v úterý odpoledne agentura zrušila pro malý počet zájemců. A jelikož na dnešek jsem měl na všechny akce již připravený zástup, rozhodl jsem se vzít si dovolenou a něco "odmazat" z domácích restů. Úmysl byl dobrý, začátek taky, ale když jsem se u brzké snídaně podíval na výhled počasí, tak jsem si řekl, že v té mlze tady dneska nebudu a vyrazil směr Pec pod Sněžkou, abych "napravil" jeden letošní dluh a podíval se i letos na vrchol. Nápad dobrý, cesta ráno docela v mlze, ale příjezd do Pece pod Sněžkou už dával jistotu, že modrá obloha tu chvíli vydrží. Od parkoviště, kolem lanovky až na Růžohorky ani živáčka. Tam se po vyjití z lesa teprve objevila ta správná panoramata. Cestou z Růžohorek nahoru na Sněžku jsem předešel dvě turistky a to bylo tak pro delší čas jediné setkání s lidmi. Vrchol Sněžky prázdný, až když jsem odcházel, vypadalo, že někdo přichází od lanovky. Takže podle toho vypadají i obrázky. Jak už to někdo řekl "Kdo z vás to má"? Cože co? Obrázky z vrcholu bez lidí a za takového počasí. Čas výstupu z parkoviště na vrchol byl tentokrát 2:10 hod., což vysvětlovalo, proč jsem na posledních schodech trošku lapal po dechu. Když jsem se na vrcholu "vydýchal", nacvakal spoustu obrázků, nebylo na co čekat, neb 2/3 dnešní trasy byly ještě přede mnou. Sice jsem trošku začal pochybovat, zda kromě Luční boudy bude někde vůbec otevřeno, ale vše klaplo i po této stránce a krkonošské kyselo Na Rozcestí nemělo chybu. Pak již jen po zelené dolů do Pece a kolem čilého stavebního ruchu zpět se zastávkou na cappuccino a palačinky s borůvkami zpět k autu. To si na parkovišti pobylo necelých 6 hodin, takže suma sumárum ta dnešní necelá dvacítka po svých byla docela rychlá. P.S. A hned ve Velké Úpě jsme se ponořili do mlhy a nezbavili se jí po celou cestu, byť u nás už nějak zvlášť silná nebyla. Prostě jsem měl kliku na parádní výlet na "dobití svých baterek".