Tentokrát rekordní Praha (aspoň co do událostí)

 Návrat z dovolené do obvyklého pracovního rytmu byl tentokrát "postupný", byť na ten opravdový relax na "rozhraní" obou stavů bylo jen nedělní odpoledne. Pak už nastoupilo pondělí, a jako obvykle, se všemi plusy i minusy, co návrat z dovolené přináší. Pro symbolické vyjádření dojmů z jednoho pracovního jednání bych použil první fotografii vlevo. Jak trefné. Pak už následoval třídenní pražský zápřah s cílem zvládnout toho v tomto týdnu tam co nejvíce, aby příští týden tam bylo nutno jet jen k těm nejdůležitějším věcem a v závěru týdne si vzít dovolenou na rodinnou událost tohoto roku. Takže Praha tentokrát byla co do "zápřehu" rekordní a navíc, rekordní (aspoň pro letošní rok) byla i dnešní cesta zpět. Proč zrovna já, když se mi podaří si svůj denní program konečně zase jednou v ten poslední den pražského úřadování v tomto týdnu zkrátit, musím zůstat viset v koloně na D11. P.S. A cestou z jedné večeře se našla chvilka podívat se nejen, kolik vody je ve Vltavě, ale cestou zpět si srovnat v hlavě i události z poslední doby. A když se zrovna člověk vrací z Podolky, tak jak jinak, než cestou přes Vyšehrad. 



Pětka už zase v rovinatém terénu

Byť jsem se na dovolené v tomto ohledu nenudil, přece jen jsem ráno neměl úplně ten správný pocit, že i tuto neděli je čas navštívit po ránu les. Zejména když jsem si představil, že obvyklé cesty mohou být na některých místech i trošku rozmoklé. Skončilo to kompromisem - běhat se šlo, ale většinou po silnici, jen ten prostředek musel být lesem. A výsledek? "Limit" splněn, čas opět ucházející, byť na dovolené jsem byl párkrát a v členitějším terénu lepší, ale hlavně ani boty ani oblečení nemusí hned do pračky. P.S.

Zpět v nížině

Přemýšlení o tom, zda vůbec a když ano, tak jak u nás pršelo, se dostalo odpovědi hned po příjezdu. Došlo jak k výraznému ochlazení, tak stopy deště byly patrné i v zahradě, což znamená, že to tu aspoň trošku zalilo. Určitě si pomohl trávník a jiřiny, které mají vodu z první ruky z okapu pergoly. Největší překvapení byly plné všechny sudy, což se stane, když slušně prší a "obsluha" zajistí naplnění těch zbývajících po zahradě z těch, do kterých vedou svody ze střech. A jelikož pršelo ve dvou vlnách, tak se "během pauzy" stačila uvolnit kapacita těch sudů pod okapy pro "druhu" vodu.  Takže máme nejen na zalévání na delší dobu zase dešťovku, ale taky kromě skleníku a bonsají i na pár dní zase zalito. To asi bylo to nejvíce potěšující po návratu z Valašska. Začátek cesty byl trošku už v atmosféře Barum Rallye (mimochodem v neděli by ten odjezd asi nebyl tak snadný, nebo bychom si na něj museli i chvilku počkat), v čase poledním jsme cestu přerušili v Olomouci, kam jsme se přijeli s Ali ukázat našim příbuzným, abychom pak v podvečer za poměrně klidného provozu dorazili domů. Věci z auta už jsou venku, špinavé prádlo je už v pračce, aby na v pondělí pro Ali začínající příměstský tábor byly její oblíbené věci opět k dispozici. Dojmy z dovolené si necháme na zítra dopoledne, byť určitě ještě dnes večer přijde na pořad řada fotografií a videosekvencí z pobytu na Všemině.

Po odpoledním dešti ještě večerní PRŠÍ

 Portugalci dotančili a dozpívali. Dnešní folklórní vystoupení tentokrát bylo vzhledem k počasí ale v restauraci, což díky poměrně stísněným prostorám a omezeným možnostem na sledování sice trošku zážitek ponížilo, ale i tak opět něco, co se hned tak nevidí. Ještě před nimi se Ali naposledy projela na poníkovi a nakonec došlo i na „loučení s venkovním areálem“, když na osušení hlavních atrakcí se podíleli jak někteří rodiče, tak pak už při jejich využití, zejména co dosušení trampolíny, skákající děti J Teď ještě posledních několik her PRŠÍ a jde se spát, neb ráno hned po snídani balíme a s polední zastávkou v Olomouci míříme po necelém týdnu na Valašsku už domů. P.S. S odstupem několika dní určitě přidám ještě pár dojmů a zajímavých obrázků z pobytu na Valašsku, ale to se ještě musí chvilku "rozležet" :-)
 

Tak nám tu docela slušně sprchlo

Avizovaný odpolední déšť před chvílí ustal (doufám, že aspoň pár milimetrů napršelo i doma, neb tady to je docela znát) a poměrně se ochladilo. Než se ale spustil, zvedl se tu slušný vítr a na obloze se spolu s mraky objevily blesky, takže to tu bylo docela i slyšet. Déšť asi potěšil asi všechny kromě dětí, neb atrakce na dětském hřišti budou určitě chvilku osychat a po hrátkách na místním pískovišti nebude dobu stačit jen vysypat písek z bot a oprášit dítko od písku. Takže po zhodnocení situace a blížící se diskotéce na rozloučenou pokračujeme v programu na pokoji obklopeni plyšáky, zvířátky a dalšími hračkami a instruováni poměrně překvapivými nápady na hry s nimi. Zřejmě tomu tak bude až do začátku dnešní diskotéky na rozloučenou, která je navíc i rozloučením s místními animátory, neb od zítřka už tato služba nebude zde k dispozici. Prostě je znát, že už prázdniny končí a jejich poslední týden je už většinou o přípravách do školy atd., takže pobyty s dětmi už nejsou tak využívané. Zato tu v okolí začnou za chvíli burácet motory závodních speciálů na trasách Barum Rallye.

Dnes po žluté kolem Všeminy a nad Syrákovem

Unavenější byla Ali, takže to ráno pomalu vypadalo na buzení, abychom se vešli do času vyhrazeného zde na snídani. Ale nakonec nebylo třeba, byť ta dnešní snídaně byla trošku pozdnější. Soudě ale podle obsazení restaurace, potkalo to i jiné J A jaká nakonec byla volba na dnešek? Takový „lehce odpočinkový“ den opět se zdokonalováním se na lanových překážkách dětského hřiště. Já jsem se vypravil ještě na obhlídku jednoho místa, vrcholu nedaleké hory (kopce) Všemina, na který ale nevede značená cesta. Ta (žlutá) jde jen kousek pod vrcholem. A na ní to i zůstalo, neb další chůzi bránil elektrický ohradník kolem pastvin pod vrcholem. Takže jeden obrázek stromy zarostlého vrcholu a jelikož čas byl opět příznivý, návrat nebyl po stejné cestě, ale napojením se na již známou červenou mezi Všeminou a Liptálem, aby za Kopřivnou ji vyměnila žlutá a přes Popradnou. Tam již pilně značili trasu jedné z rychlostních zkoušek víkendové Barum rallye. Odtud to byl již jen kousek, byť s poměrně prudkým klesáním,  zpět do hotelu. Kofola musela tentokrát počkat až s obědem, pro zchlazení musela stačit studená sprcha. Pak už následoval oběd. Ali nás ušetřila přemýšlení, co vybrat, když zjistila, že s palačinkou s marmeládou podávají zmrzlinu, takže se objednala dětská porce. Zbytek výpravy šel do lehkého Caesar salátu a do místních halušek s brynzou a slaninou.  Jelikož v kuchyni to „popletli“ a přinesli porci palačinek pro dospělého (účtovali ale dětskou), bylo jasné, že to Ali nedá a jedna velká palačinka zbyde. Že k ní ale nezbyde druhý kopeček vanilkové zmrzliny, to bylo také jasné. Se mnou to bylo podobné, těch halušek bylo opravdu hodně, takže taky nedojedeno. Stačilo si ale vyměnit jídla a zbylá palačinka zmizela (já) stejně jako většina zbylých halušek (Ali). A pak že už nemůžeme J Ani po takové porci ale vysvětlit dítěti, že před skákáním na trampolíne je třeba si chvilku odpočinout, není jednoduché. Navíc když žádné příklady nefungují J Takže chvilku zaskákat a šup na pokoj. „PRŠÍ“ čeká – a v tom tady nikdo nikoho nešetří! P.S. Včera Ali excelovala při hře s místními kamarádkami, které tvrdily, že to umí. Ale ukázal se pravý opak. A po chvilce radění, jak to hrát, toho raději nechali. S námi je to prý jiná liga!

V hlavní roli Froggy

Sliby se mají plnit, zejména když je čtvrtek. A tak se i stalo, když se chvilku před koncem diskotéky objevil ve dveřích žabák Froggy. V tu chvíli tanec netanec, všichni „nedospělí“ se na něj snažili nějak pověsit, chytit, ti dospělí zase pořídit nějaký ten obrázek se svou ratolestí.  To první se nakonec všem podařilo, to druhé moc ne, neb zrežírovat situaci, kdy s Froggym bude jen to „správné, či vlastní či svěřené“ dítko, moc nešlo. Ale nějaký obrázek se povedl, takže památka bude. P.S. Jen nevím, zda po skončení diskotéky byli unaveni více ti dospělí, co dělali jen dohled a popíjeli u toho různé nápoje, nebo ty vytancované děti. Každopádně uvidíme ráno, kdo bude déle spát J Zítra zřejmě dorazí změna počasí, tak si to tady budeme snažit ještě užít tak do oběda a podle toho, co přinese odpoledne, tomu přizpůsobíme zbytek pobytu. Co už teď víme, je, že se zítra v 17.00 v Modrém salónku koná „Bye bye disco“, a tam přece nemůže Ali chybět.

Indonésani zazářili, místní talenti se také předvedli

Po již tradičním večerním kolečku na poníku přišli ke slovu Indonésané se svým folklórním vystoupením. Za něj sklidili velký potlesk za celé vystoupení, které v samém závěru opět přešlo ve společný tanec diváků a vystupujících umělců. Samozřejmě v jejich rytmu, což ale nikomu z diváků, když tentokrát s nimi netancovali jen děti, nedělalo problém. Naše Ali byla tentokrát na „parketu“ první, neb jako první byla prvním z řady tanečníků vyzvána ke společnému tanci. A že si to náležitě užila, svědčí o tom i jí právě spouštěné videosekvence nahrané na mobilu. Jak s některými částmi jejich rytmického vystoupení, tak i s dokumentací části jejího tance v indonéském rytmu. Ale opakování si bude muset nechat na zítra, neb za chvíli začíná soutěž „Všemina má talent". Byť s účastí ve vlastní soutěži Ali nepočítá, ale následná diskotéka ji už v klidu určitě nenechá.

 

Vitajte v Liptáli

Po těch pár kilometrech kolem nádrže při hledání pokladu zůstal do oběda nějaký čas i na zdokonalování se na hřišti, takže dnešní dopoledne bylo hodně o pohybu.  Po vydatném obědě byla zvolena varianta odpočinek, což v podání Ali byla účast na odpolední pohádce promítané animátory. Druhá forma odpočinku byly křížovky, třetí byla po lehkém vytrávení zapomenout na odpočinek a podívat se raději na další zajímavá místa. Když se mi velmi rychle podařilo dostat neznačenou lesní cestou s hodně prudkými úseky stoupání na hřeben nad Kopřivnou, řekl jsem si, že se „do limitu“ dnešní vycházky musím vejít, i když udělám otočku až v Liptále a více si to tam prohlédnu, neb ten včerejšek byl jen párkrát cvak cvak spouští fotoaparátu v samém centru obce a návštěva místní pošty.  Když jsem se tam po necelé ¾ hodině objevil, vešlo se „do limitu“ i pořízení docela dost dalších fotografií, jedna skvělá zmrzlina od místních hasičů a taky krátká procházka po místním hřbitově, kde jsem hledal , ale marně, nějaké souvislosti kolem mých předků a jejich známých. Pak už jen delší, ale s „pozvolnějšími“ stoupáními cesta zpět na hřeben a odtud „po paměti“ cesta lesem kolmo dolů s očekáváním brzkého nalezení neznačené cesty pro svážení dříví, která se pak na „normální“ cestu mění až u Ranče Všemina. Povedlo se, byť se třemi škrábanci na ruce z jednoho trošku zarostlejšího úseku místního lesa J Po návratu do hotelu vedla první cesta ne do bazénu ani pod sprchu, ale do restaurace za velkou Kofolou, která ve mně jen zasyčela. Mimochodem, přemýšlel jsem, jak je to dlouho, co jsem ji naposledy pil a nebylo to s rumem J Pak teprve došlo na vychlazení těla z vnějšku v místním bazénu a teď můžeme na večeři. Po ní čeká opět poník a vystoupení dalšího folklórního souboru, tentokrát z Indonésie. Ti už to tady před hotelem ladí a jak vidět, i trampolína a houpačky jim nejsou cizí :-).