Bude to nakonec letošní rekord?

Déšť po sobotním vedru sice meteostanice předpovídala, ale nakonec z něj nic nebylo a víkend byl opravdu horký, takže nebylo čemu se divit, že jsme jej v podstatě strávili na zahradě, když i v domě bylo pomalu nelze. Venku sice bylo větší teplo, ale aspoň trošku pofukovalo a bylo se zde i možno zchladit, což při teplotě vody v bazénu 27°C je ale poměrně odvážné konstatování :-). To vedro se nelíbilo ani mobilnímu telefonu, který jsem na v poledne nechal na stole pod slunečníkem. Když si si po něm ale odpoledne sáhly sluneční paprsky, tak už se ozval! Každopádně jsme si tentokrát dostatečně užili jídelního servisu pod slunečníkem u pergoly nebo chvílema i v ní, byť to vedro tam bylo stejné :-)

 

Vedro už začíná být úmorné.

A to kolem nás není moc betonu, jako mne to čeká zase v pracovní části týdne v Praze. Ale teď zpět domů. Modrá obloha, mírný jihozápadní vítr, rozhled až tam, co oči podpořené brýlemi na dálku zvládnou na straně jedné, venkovní teplota 36,2 °C, ze všeho venku sálá teplo, takže se není čemu divit, když ten, kdo se mohl někde ukrýt, tak učinil. My místo odpoledního posezení před pergoloujsme to dali rovnou dovnitř domu. Clif také, jen s tím rozdílem, že místo křesla zvolil dlaždice na podlaze v koupelně. A jak to tak vypadá, ven se dnes půjde jen až večer, kdy bude potřeba doplnit do zahrady vláhu,  na kterou většina rostlinstva už čeká. Mimochodem zítra by tu mělo pršet, podle předpovědi by to sice nemusel být nějaký větší příval a snad ani kroupy, ale budeme vděčni snad za jakékoli množství větší od toho, co se stihne ještě před dopadem na zem nebo hned po dopadu vypařit. Jinak šipky se odkládají na nějaký chladnější večer, zítra odpoledne by měl přijít na řadu česnek a jeho úklid, neb všechny "indicie" nasvědčují tomu, že už je zralý. P.S. Na letošní sklizeň jsem obzvlášť zvědavý, neb letošní pěstování provází pár záhad, na které dostanu odpověď, až se česnek vytáhne ze země.

Klikaté nedělní ráno

S modrou oblohou nad hlavou a 22,2°C na teploměru jsem se ráno vydal na obvyklé vyvětrání se do okolního lesa. Zpočátku to vypadalo, že u skladu ovoce v Libčanech to otočím směrem domů, tedy že by to byla dnes jen pětka, ale pak se najednou cosi zlomilo, zřejmě to způsobilo dobré ranní klima v lese, tak jsem si řekl, že ten les trošku proběhnu a že by mohla padnout ve slušném čase desítka.  Až do "mety" 8,5 km to tak vypadalo. Ale pak jsem před hřištěm špatně vsadil na jednu pěšinku, kterou jsem si chtěl zkrátit cestu. A jelikož to byla špatná volba, ale stále jsem věřil, že každou chvíli musím narazit na cestu, nechtěl jsem se už vracet. Takže jsem tam nabral pár minut a navíc i několik klíšťat, kterých jsem se hned po výběhu z lesa ale stačil zbavit, takže z toho sice byla desítka, to je paráda, ale čas mohl být lepší. Každopádně ale krásný začátek neděle. Pokračováním bude nedělní snídaně u pergoly pod slunečníkem. Ale tu si je třeba nejdříve připravit, takže dost psaní, neb v tom lese řádně vytrávilo :-)

Druhá půlka pracovního týdne v Panské Zahradě

A že to v Dobřichovicích byl docela horký konec druhé poloviny tohoto pracovního týdne, o tom se při těch současných vedrech netřeba zmiňovat. Aby to kompletní, tak "horké" to bylo i po pracovní stránce, neb cílem bylo odjet odsud s revidovanou misí a vizí firmy a strategií k jejich naplnění. Takže před večeři zbyl čas jen na rychlé poznání okolí hotelu, mj. hned vedle něj teče řeka Berounka přes malé náměstí stojí zámek. Jinak Dobřichovice jsou známé tím, že pokud se někde dosahuje teplotních rekordů v "plus teplotách", tak je to většinou zde. A nevím, zda tu ta dnešní nejvyšší teplota za všechna měřená místa v ČR nebyla. Každopádně v Berounce na jezu byla včera po poledni prý "hlava na hlavě". My jsme si ale užívali klimatizované místnosti a perfektního servisu, jen na tu snídani a pak pozdě večer "na dvojku" jsme se odvážili ven na zahrádku hotelu. Po skončení pátečního programu se někteří cestou domů ještě vydali na krátkou prohlídku lomu Velká Amerika, já jsem však měl ještě jednu povinnost v Hradci, takže jsem to měl bez. Aspoň sem ale přidám jedno foto, které odtud "postovali" na WhatsAppu.  P.S. Jak vidno, Clifovi už zřejmě nevyhovují jeho stávající jámy na zahradě, tak jednu přidal hned u vrat.

S nečekanou návštěvou jedna "ledová" v poledne :-)

Vidina klidného pondělí nad téměř čistým stolem v hradecké kanceláři se skoro naplnila, neb přípravy na pololetní výjezdní poradu vedení firmy byly uznány jako dostatečné (hodnocení jsem si ale provedl sám :-), takže to vypadalo, že bych mohl dnešní opět trošku horký den (co do venkovní teploty) brzy v kanceláři zakončit a přesunout se pod slunečník vedle pergoly. Ale obědová pauza to trošku změnila, neb se ve firemní restauraci objevil kolega z Ostravy,  takže jsme nejenom společně poobědvali, ale pokračovali v diskusi i po obědě. A jelikož patří mezi milovníky kávy, volba padla na Pepe Coffee, kde jsme u jedné "ledové" dořešili vše potřebné. Sice jsem domů dorazil o skoro dvě hodiny později, než jsem plánoval, a také už jsem "jedno kafe" měl, takže jsem tradiční domácí frappé vyměnil za matcha latté. Samozřejmě také "ledové" :-)

Ráno moudřejší večera

Ale nic se na těch včerejších úvahách nemění. Jen se mi někde "pod kůži" či do mysli dostal cíl, jehož váha je poměrně velká a od jehož naplnění se může odvodit spousta dalšího. A tak nebylo divu, když jsem si hned po ránu trošku "vyhodnotil" situaci a udělal první plány. Zapomněl jsem dodat, že tím nemyslím nic jiného než to, jak "naložit" s tou mou účastí na příští Jizerské 50. Co to obnášelo? Trošku si zavzpomínat na ten čas, kdy jsem o tom uvažoval, mj. z té doby je zatím ta mnou nejdelší absolvovaná trasa v Jizerských horách. Pro srovnání jsem si ji na posledním obrázku ještě zeleně vyznačil do trasy Jizerské 50 (to je ta červená)  a přidal jsem si k tomu čas 6 hodin (podle fotek z tehdejší doby od auta z parkoviště zpět k autu se zastávkou na oběd na Šámalce), z čehož mi vyplynulo, že mám-li to jako "hobík" zvládnout o více než  roků později než jsem to plánoval, tak na tom musím být ještě lépe než tenkrát, neb těch kilometrů bude více a limit je 7:45 hod. P.S. A v tomto horkém čase jsem si budoucí podmínky, samozřejmě pokud bude zima přát, přiblížil i pár obrázky. Realita při závodu ale bude určitě jiná, zejména co do počtu lidí na obrázku :-)

Restart do dalších let se nemohl vydařit lépe

Počasí přálo, vhod přišlo i dopolední frappé na posilněnou před náročným dnem, ale opačně byl tentokrát pojat oběd, neb klasické posilnění by se už nemuselo potkat s tím odpoledne započatým hodováním končícím až někdy po jedenácté hodině večerní. Co k dnešnímu dni dodat? V podstatě to samé k těm několika předchozím dnům, do jejichž programu se dostalo něco, co mělo vztah k mému po deseti letech objevivšímu se dalšímu jubilejnímu dni v mém životě. Tedy že jsem rád, že se to vydařilo, udělali jste mi radost nejen těmi krásnými dárky, přičemž u jednoho, aniž bych chtěl snižovat hodnotu těch ostatních, bych se tu na závěr přece jen zastavil. Ale hlavně jsem rád, že to nakonec nebylo jen o mě, ale o všech zúčastněných na tomto setkání naší širší rodiny, takže nezbývá než věřit, že se brzy zase najde příležitost jak si to, třeba i někde jinde, zopakovat. A teď k tomu dárku. On by to v podstatě mohl být takový "holub na střeše", když si uvědomíme, co se pro jeho naplnění musí ještě udělat.  Ano, tento voucher už teď plní mou jednu myšlenku či úvahu (nemohu to nazvat cílem), tedy zkusit si zaběhnout Jizerskou 50.  Ale, bohužel, je byla tato úvaha v času tak pět let zpět. Pak už mne to nějak přešlo a stačilo mi se v zimě občas někde ve stopě sklouznout a nějakým gastrozážitkem to doplnit, aby byl člověk spokojený. Takže delší trasy než cca 30 km dosud nebyly, a to ani v čase, kdy jsem o tom uvažoval. Ale změna je život, a ne vždy je každý strůjcem osudu svého, jak se říká. Někdy je třeba postrčit. Takže je to tu. Pokud se nestane nic mimořádného (nechci přivolávat), tak s tímto voucherem v podstatě stojím na startu 53. ročníku ČEZ Jizerské 50, ale tímto ten dárek končí :-), takže o to další se už musím postarat sám. A jak se na to tak "z první" dívám, aby se i ta "realizační" fáze povedla, bude nutno na tom ještě hodně popracovat, aby se člověk v limitu dostal do cíle. Ještě jednou moc díky a doufám, jak se říká, že důvěru ve mně vloženou nezklamu. Takže "vyplouváme", vlastně nejprve se jdu z toho a pak i na to vyspat :-). Datum 9.2. 2020 by se mohlo zdát, že je za dlouho, ale to je omyl. P.S. Jinak ale trošku šok, to musím přiznat :-) 

Ředkev Daikon a Matcha Tea z rukou čajového mistra

Komorní setkání deseti hostů s hostitelkou Darjou Kawasumi při čajovém obřadu spojeném s pětichodovým letním kaiseki menu věnovaném bíké ředkvi daikon a exklusivnímu saké. Jak výstižně a stručně lze popsat dnešní večerní zážitek z Prahy, zážitkový dárek od mých kolegyň a kolegů z firmy. Co se skrývalo za ním, částečně napoví připojené fotografie. Ale jelikož ani ony neumí říci všechno, tak pro doplnění připojím i trochu toho čtení.  Ani to ale nebude umět přesně vyjádřit tu úžasnou atmosféru, která akci provázela, ty zajímavé chutě ze všech těch mističek, které už samy o sobě byly mistrovskými dílky, i tu pohostinnost a úctu, co vyzařovala z hostitelky. A to všechno spojené s očekáváním vrcholu večera, japonského čajového obřadu, který tento krásný večer zakončil a při kterém jsem se nejen opět posunul v tom svém vnímání čajové kultury, ale měl možnost ochutnat i něco, asi bylo vrcholem toho, co lze ze zeleného čaje připravit. Však k tomu odpovídala i kvalita smaragdově zeleného čajového prášku, ze kterého hostitelka japonský čaj matcha pro každého z nás připravila. Takže zážitek až do samého konce. Vlastně jsme si měli možnost s hostitelkou chvilku popovídat i po skončení akce, když jsme se ve vedlejší místnosti trošku snažili „narovnat tělo“ po tři a půl hodinovém sezení u stolečku ve výši kolen (naštěstí jsme nemuseli klečet, jak je to obvyklé).  Venku v tom čase akorát přestalo pršet, takže nic nebránilo udělat pár kroků cestou na metro, svézt se s ním na Černý Most a odtud po necelé hodině jízdy jsme stihli půlnoc už doma. A jelikož máme zítra dovolenou, tak si snad část té dnešní večerní pohody přeneseme do pátku i celého víkendu. Já bych si ten dnešek shrnul asi tak, že jsem byl více jak tři hodiny v jiném světě. A že to bylo pod "záštitou" mého oblíbeného nápoje, tak se tam vše krásně propojilo. Cestou zpět jsme si navíc, s kolegyní, které jsem slíbil z její dnešní akce v Praze odvoz zpět, ještě v autě vyměnili dojmy. Ty její byly z podstatně hlučnějšího prostředí, podpořené na rozdíl od těch mých japonských, kubánskými specialitami, mezi něž rozhodně patří rum. Vlastně i my jsme také (v mém případě s mírou, neb bych nerad přišel o řidičský průkaz) "holdovali" alkoholu , neb v tom červeném talířku v pravém horním rohu tácu (viz fotky níže) se podávalo pravé japonské rýžové víno (saké) Nihonšu (日本酒). Zítra ještě jednou poděkuji dárcům za tento krásný dárek s nezapomenutelnou atmosférou a pomalu se mohu začít chystat na víkend, kdy přijde na řadu i to domácí slavení, aby ten restart do těch dalších let už byl kompletní :-) P.S. A vlastní čaj? Na to, jak mám rád silný čaj, tak tento byl nejen opravdu silný, ale doslova výjimečný. Neb si jej, přesněji ten prášek, ze kterého se pak připravuje,  nechává paní Kawasumi připravovat ze svého zdroje v Japonsku.