pátek 31. ledna 2020

Únor už klepe na dveře

Přesněji řečeno  resp. napsáno, už za nimi stojí. Těch sedm dní po návratu z báječné dovolené pod Dachsteinem uteklo tak rychle, že se mi kromě pracovních zážitků a kilometrů za volantem nic moc nevybavuje, co by nějak významněji “vybočovalo”. O tom svědčí i pár momentek pořízených pro účely "dokumentace" tohoto času na tomto blogu.  Možná, že by za zmínku stálo, že jsme se s bývalým kolegou "vrátili" ke stolu a znovu řešíme možnosti další spolupráce, a taky zkušenost, jak jsou v chřipkovém období někde "plné" čekárny u lékaře (ne, neměl dovolenou). Že by u těch simulantů vítězila obava z možného střetu zde s koronavirem 2019-nCoV? P.S. Vlastně jsem na něco úplně zapomněl. Na setkání s dokumentem, který má v záhlaví uvedeno, že se jedná o VYSVĚDČENÍ.  A nebylo to lecjaké vysvědčení, bylo první  a hlavně není na něm jiná známka než "1", takže velká gratulace do Prahy.

čtvrtek 23. ledna 2020

Knollhof - bylo tu opět báječně

 Tady už netřeba slov, poslední obrázky odsud mluví za vše. Já jen "sobecky" dodám, že se nám zřejmě podařilo v letošní zimě trefit tady termín s počasím a podmínkami až neskutečně přejícími běžkařským "hobíkům". A když se k tomu přidá vše kolem od hotelu, kuchyně až po služby, je na světě další top zážitek, který si z těchto míst spolu se spoustou obrázků a nemalé řádky kilometrů v nohách odvážíme. Tak díky všem a všemu, co nám jen pomohli vytvořit. Nám už nezbývá si popřát jen šťastnou cestu a pohodové zvládnutí i těch cca pěti stovek kilometrů na "čtyřech kolech".
-

středa 22. ledna 2020

Tolik energie jsme snad dnes ani nevydali!

 Poslední poježdění z letošní dovolené pod Dachsteinem mám za sebou. Virtuální "počítadlo" se zastavilo na hodnotě 127 km, takže nezbylo než naposledy doplnit energii po dalším náročném dnu. A opět pod heslem "Jezte ryby, jsou zdravé". A pak si klidně můžete dát (navíc pro dva dohromady) jednu dětskou porci Kaiserschmarrnu :-) Závěrečnou "williamsku" jsme si nechali už na doma :-) P.S. Na můj dotaz,  pro jak velké děti je tato porce, mi číšník odpověděl, že pro všechny, protože v Rakousku mají jen hodně hladové děti :-)

Na štrůdl v Knollhofu jsme si "vzpomněli" až dnes

Nakonec i s cappuccinem a na prosluněné terase hotelu, byť dīky tomu, že se mi už nechtělo domazat běžky,  tak jsem na něj dorazil o chvilku později, neb to místy docela prokluzovalo. P.S. Ale jelikož po něm následuje ještě jedno, sice kratší, ale už definitivní poslední sklouznutí, stejně se tomu domazání nevyhnu. P.S. A hlavně se povedl pohled přes stopy ve stoupání od stadiónu západním směrem přes místní kostel až po vzdálené vrcholy. Jen jsem musel konstatovat, že proti poslední fotce z tohoto místa (možná tak před třemi roky) ty stromy před kostelem zase kousek povyrostly :-)

Ruhetag aneb magické slůvko dnešního poledne

Ale postupně. Ráno nás to stálo chvilku přemýšlení, kam se v tom úžasném počasí ještě dnes vypravit, abychom si to i v poslední den dovolené zde užili. Nakonec padla volba na západní část údolí, kde jsme se chtěli i naobědvat. Vybrali jsme si Ramsauer Tenne a když jsme šli kolem, správně "ignorovali" nápis Dienstag Ruhetag, když dnes byla ta středa. Takže pojezdíme a po poledni návrat zpět sem. A tehdy to přišlo, otevřeno by bylo, ale až od 14.00 hod., podle otevírací doby. Což v čase poledním lehký oběd zde neřešilo. Škoda, tenkrát tu bylo prima. Takže druhá volba byla restaurant Waldschenke  u stadiónu.  Tam už jsme taky kdysi byli. Po příjezdu stejné zjištění, zavřeno. Jen s jednou "drobnou změnou". Tentokrát na tabuli správně stálo - Mittwoch Ruhetag. A jelikož byla ta středa,  takže my to měli zase mínus. Do třetice to ale už jistil v centru Verweizeit, kde byť bez masa :-) a ani to nebyly speciality regionální kuchyně, ale paráda.  A že po obědě  následoval další okruh, netřeba opakovat. Na jeho konci má  být cappuccino a místní štrůdl o pár desítek metrů nadmořské výšky na terase Knollhofu. P.S. Dnešní počasí přálo nejen nám, ale i balónářům. Jejich "akrobacie" kolem a nad alpskými štíty byla parádním doplněním dnešních zážitků.

Dnešní ranní realita -1°C

Včerejší obavy zřejmě byly liché, i dnes by to měla být paráda a všechny "nástrahy" počasí na různých trasách určitě zvládneme a užijeme si i ten poslední den zde. Chce to se ale už konečně rozhodnout, kam to dnes bude. Proč už v tomto čase není jasno? Asi proto, že jsme ty hlavní trasy projeli a i dnes bychom chtěli doplnit něco z míst, kde jsme nebyli resp. sice byli, ale dojeli jsme tam jiným směrem. A taky bychom ještě chtěli v čase poledním nějakou další "občerstvovnu", nejlépe s nějakou z dosud nepoznaných místních specialit.

úterý 21. ledna 2020

Zítřejší loterie pod Dachsteinem

Program na zítra už necháváme volný, neb předpověď počasí vypadá, jako by se už za dveřmi hlásilo jaro, což bude určitě znát na kvalitě stop. I když dopoledne a v pozdním odpoledni,  až zapadne Slunce za kopce, by to mohlo být stále parádní sklouznutí. Tak uvidíme ráno. P.S. Tak mne napadá, co by za takové podmínky dali v těchto dnech na našich horách. A my si tu pomalu přemýšlíme, jak budeme kolem poledne řešit oteplení a s tím spojený občasný výskyt změklé nebo zledovatělé stopy, navíc když se tady o ně tak starají, aby je průběžně rolbami upravovali -:)

V 16.50 hlásilo "počítadlo" stovku

Samozřejmě kilometrů a hlavně v součtu za ty již "uplynulé" tři pobytové dny zde. Takže radost přímo na cílové metě místního stadiónu. Pak už jen cesta " k chalupě", kde už i na mne čekala "odměna" v podobě zeleného čaje na závěr večeře :-) Prostě ani dnes jsem si po večeři ten místní Kaiserschmarrn nedal. Takže pokud nechci ani letos odjet bez jeho ochutnání, šance už je jen zítra. P.S. Dnešní bilance 31,5 km, takže skoro letošní průměr na den :-). A jelikož odpoledne už to bylo na místech, kam se neopíraly sluneční paprsky, byly stopy na řadě míst hodně rychlé. 


Do odpoledního cappuccina v Knollhofu daleko

Takže logicky padla volba na prodloužení dnešní trasy o větší část Standard Loipe Ost. Tedy místo ke stadiónu kousek zpět na východní konec údolí a teprve pak zpět na stadión, číselně "prodlužka" o dalších 5 km. A tak s novou mázou jsme v již obvyklém čase dorazili k hotelu a zaujali místo na prosluněné terase. Dnes ale byla ke cappuccinu odměna, Heisse Liebe. Já jsem si ji ale ještě nezasloužil, takže jsem doplnil jen trochu vitamínu B a pár minerálů a vrátil se do stopy, abych i já si aspoň splnil dnešní cíl, když druhé běžky dnes hlásí "Přeplněno" -:) P.S. Tam, kde zapadlo Slunce, začíná být patrná mrazivá "mlha" nad terénem.