U Maxmiliana byl poslední volný stůl

Ale důležité bylo, že byl “náš”. Sice v čase naší objednávky už pro dnešek došla grilovaná žebra, ale i tak bylo z čeho vybírat. Takže i ta “tečka” za pobytem v Kroměříži se vydařila a zítra už to bude “jen” o cestě domů. P. S. I “Atmosféra u zámku” neměla volnou židli. Není divu, když k její nabídce se ještě přidá skvělá poloha a s ní krásné výhledy.

Místa ve stínu dnes doslova k nezaplacení

Dopoledne sice žádná potřeba nebyla, neb to vedro se aspoň v Podzámeckém parku docela snášelo, ale s časem poledním už to bylo jiné. Na venkovních zahrádkách, kde byl stín, plno, uvnitř restaurací díky dusnu pomalu nedýchatelno, takže dalo honičku něco najít, navíc aby si tam člověk vybral něco lehčího než byla většina nabízených poledních menu. Ale dopadlo to, terasa ve vnitrobloku pizzerie na náměstí to jistila. S odpolední kávou jsme už měli kliku, neb stolek pod podloubím u samé zdi s parádním výhledem na zámek i náměstí na nás ve vyhlášené místní kavárně “Atmosféra u zámku” čekal. A aby ta odpolední “atmosféra” pokračovala, azyl poskytla ještě jednou Podzámecká zahrada, aby definitivně zmizela z mapy parku poslední námi nenavštívená místa. Pak už jen doplnění “minerálů” u Italů (žádná šmoulová, ale slaný karamel) kousek od náměstí a relax před tečkou za první částí letošní letní dovolené. Ještě v poledne zamýšlenou v indické restauraci Ganga na náměstí hned vedle Lennonovy uličky, ale před chvílí změněnou na “tuzemsko” -  Restauraci Maxmilian U Mincovny kousek od zámku provozovanou místním pivovarem. Tak jdeme na to, třeba tam bude trochu volněji než na náměstí.

Ani v Kroměříži horko nepolevuje

Po včerejším podvečerním příjezdu do Kroměříže jsme stihli se jen krátce rozkoukat po místním Velkém náměstí, abychom si potvrdili, že na Via Maxima do místního zámku stačí zítra vyrazit jen pár minut před začátkem prohlídky. Takže ráno nevadila ani pozdější a trochu delší snídaně. Ne z důvodu množství jídla, ale díky čekání na drobnosti. Fakt jsme měli kliku, že jednomu došel juice a v kávovaru káva, druhému tamtéž voda a mléko. Prohlídku historických komnat, vystřídala komentovaná Sala Terrana, abychom v poledne individuálně ještě zvládli obrazárnu a poté vystoupali ještě na zámeckou věž, abychom se i zde rozhlédli, tentokrát do okolí. A opět bylo co vidět. Oběd tentokrát “předběhl” čas odpolední kávy. Na tu přišla řada až na závěr prohlídky Květné zahrady. Tím ale nebyl všemu pro dnešek konec. Podzámeckou zahradu, která ještě včera byla díky bouřce a škodám způsobeným v parku uzavřena, dnes zase otevřeli, takže jsme neodolali a ještě v podvečer ji navštívili. Nejprve jsme si její větší část projeli elektrovláčkem, pak necelou půlku, tedy tu, kde je většina těch zajímavých míst, ještě zopakovali pěšky. Večer už jen doplnění energie, mimochodem ta valašská kyselica byla hodně vylepšená, takže u plněného bramboráku jsem si říkal, že už jej celý “nedám”. A fakt nedal :-)

Mikulov aneb horká středa v historickém centru

Po krátké dopolední návštěvě Apollonova chrámu, kterou jsme uzavřeli pobyt v Lednici, nabralo auto směr Mikulov. Po jednom marném pokusu zaparkovat někde pod zámkem, jsme museli dát za pravdu recenzím na místní parkování a auto skončilo o cca tři stovky metrů níže na parkovišti u Billy. A jak bylo vidět, nebyli jsme jediní, kteří tak při návštěvě města učinili. S návštěvníky se tu ale dnes doslova roztrhl pytel, takže zamýšlené návštěvy se sice nakonec zvládly, ale “oběd” díky obsazeným prohlídkám byl až v čase, kdy už mám vypitý odpolední čaj. Ale nelitujeme, i on stál za to. Vedro bylo i uvnitř zámku, větší ochlazení nepřinesla ani návštěva Dietrichsteinské hrobky. Ale jelikož jsme se dostali na pár míst s parádními vyhlídkami během prohlídek, nebylo třeba žádné další šplhání na kopec :-) V Mikulově se určitě nedá vše stihnout ani za tři dny, přesto to podstatné jsme viděli za dnešek, takže dalším místem je už Kroměříž, kde zítra dopoledne vyrazíme na  prohlídku místního Arcibiskupského zámku s názvem Via Maxima. Už z názvu je patrné, že bude dlouhá, prý cca 240 minut, takže oběd bude zase hodně pozdní. Pak uvidíme, zda program doplníme o podvečerní relax v Květné zahradě či zahradu posuneme do pátku.

Lednici včera ochladil večerní déšť

Uznávám, že nadpis, pokud se nedoplní, že je to ta Lednice na jihu Moravy kousek od hranic s Rakouskem, nemusí být pochopitelný, takže titulek jsem vysvětlil.  Teď k obsahu. Hlavní “příděl” vody sice spadl až kousek dál na východ, ale i tak ten déšť tady 5 min. po návratu z večeře U Tlustých byl docela znát a byť jsme s sebou měli pro jistotu jeden deštník, tak by nám asi díky větru nebyl moc platný, pokud bychom se z večeře zvedli o pár minut déle, neb bychom jej "chytli" na cestě, kde v podstatě nebylo se kde schovat.

                                                             

Lednice aneb ledová káva na místní kolonádě

To aby člověk poznal, že první volba bývá většinou nejlepší, takže ledovou kávu z neděle v sousedním M-café ani tato nepřekonala. O té pondělní u zámku “Pod palmami” jsem se raději nezmiňoval. A to si ta dnešní sebou nesla kulturní zážitek z prohlídky zajímavě řešené kolonády s vyhlídkovou věží na cyklostezce pár stovek metrů od jejího konce. Myslím té kolonády. Jak dnes konstatoval jeden cyklista, když tam přede mnou těch pár schodů vystoupal:”Vidět z ní není skoro nic kromě cesty ke kolonádě, ale na druhou stranu jistě udělali radost těm, co neradi stoupají více schodů resp. mají závratě z výšky. Ale každopádně se zase někdo napakoval na dotaci”. Něco na tom pravdy asi bude, neb vidět z toho, co bylo popsáno na tabulkách, byla kromě cesty ke kolonádě jen špička minaretu.

Valtice aneb ani v úterý fotoaparát nezahálel

Dnes odpočívalo auto, neb pro přepravu do nedalekých Valtic jsme zvolili místní autobusovou linku. Po příjezdu vedly naše kroky hned na zámek, abychom podle času jeho prohlídky si tady upravili program.

Počasí bylo stejné jako včera, takže opět docela vedro. K prohlídce zámku byl první volný termín až po poledni, takže dopoledne bylo vyplněno pěší vycházkou po okolí (Kolonáda na Reistně, Muzeum železné opony, místní vinice) a samotnými Valticemi včetně rychlé návštěvy jednoho z těch velkých vinných sklepů. Rychlá byla proto, že jsme se do města vrátili téměř v poledne a tak přednost dostal oběd. Že to bude takové hledání, to jsme ale netušili. Holt, turistů zde bylo také dost a navíc jedna restaurace neotevřela,  jak nám sdělila servírka, dosud nedorazil majitel, aby dnes otevřel. A tak po slušném bloudění po okolí náměstí jsme skončili zpět na náměstí v jedné pizzerii u jednoho stolečku pro dva a nakonec se to ukázalo jako dobrá volba. Posilněni jsme na zahradě zámku vyčkali začátku prohlídky, absolvovali hlavní trasu a po krátké obhlídce náměstí se vrátili opět autobusem do Lednice, abychom "odpolední kávu" dali už zde. P.S. I zde mají místní kolonádu, tak ji třeba zkusíme tam.