Poslední říjnové dny tohoto docela šíleného roku

Vlastně pořád je něco poslední. Zdali je to v rovnováze s tím, že je něco zase první ? Možná, ano, jinak by to byl další prostor, který by dostihly dluhy :-) V případě venkovního grilování s večerním posezením venku to už asi pro letošní rok bude skutečně "finíto", stejně tak i u toho odpoledního cappuccina. Co ale určitě letos poslední nebylo, byl oběd "na plechu". Byť obligátní čtvrtek tentokrát vystřídalo pondělí. Jinak záhon pro česnek je připraven, ale se sázením se ještě pár dní počká, neb i kdybych jej nasázel o kousek hlouběji, jak radí ti, co musí mít nasázeno do konce října, určitě by jej ten letošní teplý začátek podzimu "dostihl" a s prvním novoročním oteplením by byl "venku". P.S. Tradiční kryt záhonu plotovým polem tentokrát už nemíří na našeho Clifa, ale na v noci naši zahradu navštěvující kočky vyhledávající za určitým účelem "měkký" terén :-(

Šílené sny na začátku, zážitek z koncertu na konci

Noc na dnešek byla opravdu "netradiční", neb tolik "epizod" ve snu už dlouho nebylo pohromadě. Už samotný fakt, že se mi v poslední době něco zdá, by zasluhoval  poznamenání, natož ten dnešní noční příděl.  Co by ty epizody mohly znamenat, po tom jsem se už nepídil. Byla to všehochuť od tradičního padání odněkud, přes létání někam až po různé zkoušení, co vydržím. Byť jsem se moc nevyspal, neb dva pády skončily těsně nad zemí probuzením, u opakované maturity, navíc z úplně jiných předmětů než tomu bylo ve skutečnosti, jsem "prošel s odřenýma ušima". A tak nebylo divu, že ten start do dnešního dne zrovna nebyl nic moc. Ale chvilka na čerstvém vzduchu po poledni na zahradě a odpolední "procházka" od auta zaparkovaného u náplavky do hradecké Šatlavy vše uvedla do stavu, který zaručoval, že na večerním slavnostním koncertu Filharmonie HK mne nedožene spánkový deficit. Nic na tom ani nezměnilo podvečerní posezení u večeře v hradecké Šatlavě. A koncert? Opět prima zážitek, tentokrát z výběru z klasik českých mistrů, tedy Smetany, Dvořáka a Fibicha. Takže dnešek vlastně dopadl tak, myslím i s těmi sny, jako by se do něj mělo vejít od všeho něco. A co se nestihlo v reálu, to doplnily sny. Předchozích několik dnů už tak "bohatých" nebylo, ale už samotný fakt, že venku pokračují nadprůměrné teploty a o sluneční paprsky není nouze, je něco, co posouvá pocitovou a hlavně zážitkovou "základnu" docela nahoru. Takže když se k tomu přidá i poměrně všední zážitek, už je to něco, co v tomto čase nebylo v předchozích letech obvyklé. A letošní nadprůměr ještě nekončí.

Nakonec tím, kdo asi nejlépe řeší energetický problém této doby, bude příroda

Polovina posledního listopadového týdne se pomalu láme, počasí se ještě z toho babího léta nevyčerpalo a teploty na mnoha místech překonávají teplotní rekordy. O významném přínosu takového počasí v tomto složitém čase, které dokázalo "zpomalit" počítadla na elektroměrech a plynoměrech tu asi nemá cenu psát, to každý vidí. To si ale při pohledu do kalendáře s sebou nese i to, že si ten podzimní čas před sebou začíná "tlačit" věci, které už bývaly obvykle hotové. Ne že by se do nich nechtělo, ale třeba na takovou další sklizeň kopru není nezajímavé si ještě pár dní počkat a pak se teprve pustit do zahrady. Sice by se dalo říci "klíííídééék", vždyť se vše posouvá v čase, ale to by v něm za pár týdnů nesměla být pro mne taková "černá díra", během které nepůjde nic jiného než jak říká klasik, z povzdálí vše sledovat a nechat svému osudu. Ale aby toho do té "černé díry" nespadlo moc", od toho bylo už nejen těch uplynulých pár dnů, ale bude i těch pár dalších. Ale, byť už jen  v současné době se orientovat je dost složité, pořád zbývá nějaký prostor na nějaké to plánování, přestože ten základ už je "nalajnován" docela přesně a nový "úkolovník" zrovna málo položek s poznámkou "do příchodu zimy" nemá. Tak už se někdy koná, přestože obvykle by se nekonalo :-) Příkladem byla sobotní obecní brigáda za deště, kdy, samozřejmě při maximální opatrnosti, bylo nezbytné použít i nějaké to elektrické nářadí a pod deštníkem to dělat nešlo resp. pro tu chvilku to nestálo se pro něj vracet. Že se člověk za dopoledne dvakrát převlékal (na pláštěnku zas tak nepršelo), to taky nebývá obvyklé. Vlastně 3x, když si společný oběd v hospodě člověk chtěl užít s "pocitem sucha a bezpečí" :-)  Ten už jsem si sice užíval i v předchozích dvou dnech, ale na "materiálu" ten déšť byl znát. I tak se k jezírku podařilo dostat necelých půl kubíku deštěm namočeného jílu s pískem pro zpevnění a utěsnění nově vytvořené zvýšené části břehu a stejné platilo i pro zahradní kompost, na jehož vyvezení o rok dříve, než obvykle, se podepsala "nadprodukce" biomasy v této a minulé sezóně.  Každopádně to letošní rytí zahrady doplnil poctivý kubík kompostu. A to nemluvím, kolik toho zeleného skončilo a ještě v nejbližších dnech skončí v kontejneru na zelený odpad. Trávník už snad tolik nepovyroste, aby se ještě musel sekat, byť jsme k tomu včera trošku přispěli vydatnou zálivkou z upouštění bazénu před  zimou.  Ono to pomalu vypadá, jako bych pracovní oděv v uplynulých dnech málem ani nesundal, ale to by byl omyl. Jen se "nahromadily" takové věci, u kterých stačilo jen něco málo "dodělat" a výsledek vypadá, jako by to člověk udělal všechno najednou a právě teď. Jinak ani minulý týden nezůstal "ušetřen" od "setkání s bílými plášti", tak jsem si aspoň tu návštěvu města zpestřil po delší době návštěvou nedaleké čajovny a jedno podvečerní čekání jedním prima setkáním ke "zhodnocení" letošního léta a začátku podzimu. Po delší době jsem se i prošel městem ve večerních hodinách, ale na to, že to bylo jen kolem půl deváté večer, tak lidově řečeno tam pomalu "chcípl pes". Ani nejbližší dny nezůstanou ušetřeny od "setkání s bílými plášti", kde bych měl mimo jiné mít k vyzvednutí další "zážitkový voucher" a jednu "včeličku". Mimochodem takováto setkání už asi nebudu moci považovat za naprosto výjimečná  či ojedinělá, jak bylo do loňského roku zvykem, ale budu si asi muset zvyknout, že se už budeme potkávat častěji, což hlavně nutno si trošku "přeskládat" v hlavě.  Ten den si asi tentokrát zpestřím ale jen následným nákupem pár věcí do lednice, neb inspirace se sice vrací, ale potřebných surovin se k tomu doma nějak nedostává. Byť se jedná spíše o detaily, neb o to hlavní se letos zatím stará zahrada. A to by k nedávným dnům už mohlo stačit, něco, mj. i víkendové rodinné setkání "v režii" hlavně našich vnuček,  si už nechám na náš příští videocall na druhou stranu zeměkoule :-) Tam už před pár dny nejen "najeli" na letní čas, ale už se tam významně hlásí o slovo jaro. Prostě opačně než u nás, byť s tím podzimem je tu v těchto dnech docela spokojenost. A že si ze soboty na  neděli zase o hodinu přispíme? Malý bonus, ale už by se zase na jaře ten čas měnit nemusel. Což ale prý zatím nehrozí :-(

Období bílých plášťů zatím nekončí

Myšleno těch, které nejsou "součástí" na letošek plánované a díky menšímu zpoždění do začátku příštího roku protažené akce. Vlastně tam se většinou ani bílé pláště nenosí. Očekávání, že včera přidám k těm několika zprávám formátu A4 tu poslední (aspoň pro nějakou delší dobu),  dám vše "do mašliček" a v nejbližších dnech předám k založení, tak to nějak nevyšlo, neb i ta včerejší zpráva bude ještě mít "bratříčka". Mne tedy čeká další silný zážitek, na který bude v nejbližších dnech vystaven další "zážitkový voucher". Takže se mi vidina na delší dobu "čistého stolu" malinko posunula. Pokud říkám, že malinko, tak je to do "jen" letošního Mikuláše, což v tom všem bláznivém čase je nakonec vlastně už téměř za chvilku :-(. Plány se tímto ale na nejbližší dobu nemění. Jen nebudou s tou "čistou hlavou", jak jsem si plánoval. Ale na druhou stranu, když už, tak ať je aspoň od toho všeho zase na nějakou dobu pokoj. Letošní Mikuláš by na to měl odpovědět. Samozřejmě, že on přímo ne, ale to datum, ke kterému je "platný" ten voucher. Jinak včerejší dozvuky babího léta vystřídal večerní déšť následovaný nočním ochlazením a ranní oblohou, kterou už těch slunečních paprsků zrovna moc nepronikalo. Takže ten reálný podzim už to má definitivně ve svých rukou. Před Vánoci si povíme, jaký byl ten jeho letošní "účet". Nejistot do dalšího období není zrovna málo. Ale už jsou tu taky i nějaké ty "jistoty", jako třeba pomalu se blížící tradiční svatomartinská husa s ochutnávkou svatomartinského vína. Domácí akce ale bude na rozdíl od té v sousední obci v hostinci U Bohouše o den později. P.S. Co se týká přírodních zdrojů pro podzimní výzdobu, tak letos je opravdu bohatý výběr. Určitě k tomu přispělo i to krásné počasí v posledních dnech. Tak ať ta připomínka letošního babího léta přispěje k lepší náladě i v těch pošmourných dnech, které k podzimu nevyhnutně patří. 

Rekordní teplota tečkou za letošním babím létem

Jak to mohu tvrdit? Prostě nejen teplo "přes dvacet", ale pomalu i přes větší část odpoledne už takové, navíc ještě vylepšené modrou oblohou, by letos ještě jednou očekával už jen někdo bláhový. Navíc po takovém studeném a deštivém září. Ale nebyl to jen dnešek, i těch několik uplynulých dnů zahrnujících v sobě víkend, bylo parádních. A bylo to vidět všude, tak aby o to člověk nepřišel, zařízení pár záležitostí ve městě se tentokrát posunulo do ranních či večerních hodin. Krásného počasí si užíval i Clif, navíc když se z ranní vycházky do okolí na rozdíl od těch předešlých nevracel zablácený, ale s tlapami pomalu svítícími čistotou. Stejné platilo i pro mé naimpregnované boty :-) Prostě pár kilometrů ranní rosou udělá své.  K té modré obloze patří ještě dodat, že se na ni vrátilo oblíbené divadlo, resp. ono tam už nějaký ten pátek od skončení další vlny covid-19 bylo, ale díky tomu, že těch mraků tam bylo více, tak to člověk nevnímal. Někdy tam toho bylo vidět oběma směry i více. A když se tam objeví "čtyřmotoráky", pak už to stojí za to na chvíli zvednout hlavu a možná i trošku závidět. Cestující těch letadel, co jsem na svém obrázku zachytil, se mohli kochat nejen pohledem dolů, ale i na vedle letící stroj. A asi jim to nějakou dobu vydrželo, neb obě letadla směřovala do Dubaje. Venku už květy pomalu končí, barvy ale nemizí, jen se přesouvají do listů a plodů podzimu, takže není divu, že na to bude reagovat i domácí venkovní podzimní výzdoba. Tu vnitřní mají stále "pod kontrolou" orchideje. Nelze ani zapomenout na to, že své si dnes užila i sekačka na trávu. Tak snad už to bylo letos naposledy, aby už zbývala jen její údržba a uložení k zimnímu spánku :-) Letos toho hlavně na konci léta a začátku podzimu zvládla posekat docela dost. P.S. S koncem babího léta bych zítra už konečně mohl "uzavřít" období, kdy to mohlo vypadat, jako bych si chtěl vybrat vše, co jsem zaplatil za zdravotní pojištění. Tak snad už to zítřkem na nějakou delší dobu skončí a ve středu to půjde "do mašliček" a k založení.

Babí léto při výšlapu z Jánek do Špindlu

Čtvrteční ráno vše "klaplo", byť k těm 100% spokojenosti chyběl malý kousek. Nebylo to počasí, ani doprava busem na kolonádu v Janských Lázních či nálada, co způsobilo ten malý "deficit". Byla to paměť, jejíž "výpadek" způsobil, že v batohu chybělo to, čemu jsem večer pomalu věnoval  největší pozornost, tedy svačina. Po předchozích podzimních zkušenostech totiž nějaké občerstvení po trase nemuselo dopadnout díky zavření bud na plánované trase připravujících se již pomalu na zimní sezónu. Ale napravilo se to hned na hradeckém autobusovém terminálu, kdy se "něco podobného" tomu, co zůstalo v lednici, podařilo zakoupit. Takže už nic nebránilo vyrazit na trasu. Bylo znát, že je po sezóně, neb z Jánek až na Lučiny nad Pecí pod Sněžkou jsem potkal jen jednu dvojici se psem a pak partu z nějakého teambuildingu, kteří ale spíše tu turistiku pojali jako telefonování na čerstvém vzduchu. Mimochodem taky mi to něco říká, viz jednou ve Špindlu. Na Lučinách "provoz" malinko zesílil, hlavně díky dění kolem resp. na jednotlivých boudách, aby se pak zase vše vrátilo do podzimního "normálu" a s výjimkou dvou cestářů u Výrovky byl další turistický kontakt až ve Dlouhém dole nad Špindlem. Špindlerův Mlýn sice také nepřekypoval turisty, ale přece jen díky počasí tu byl nějaký život patrný. S tím ale rozhodně nesouhlasili taxikáři na autobusové stanici ani řidič místního výletního vláčku. Ten ale nakonec na trasu odjel i se dvěma turisty s dítětem. Zřejmě se mu i tak malý počet  pasažérů vyplácí. Já jsem tentokrát po posledním zmáčknutí spouště fotoaparátu na místním mostě rovnou zamířil na autobus s vírou, že bych se po necelých třech hodinách s dvěma přestupy, neb se mi zde nechtělo čekat až na přímý spoj ze Špindlu do Hradce, mohl dostat domů. To jediné ale dnes neklaplo. Místo 55 min. jízdy do Nové Paky, kde jsem měl mít na přestup na spoj do Hradce čtvrthodinu, to bylo  80 minut, takže mi ten spoj ujel a na ten další jsem tak už ztratil návaznost v Hradci. Takže z necelých tří hodin to bylo necelých pět hodin. Na druhou stranu centrum Nové Paky a jedna pekárna na náměstí nakonec také stály za návštěvu :-)