Dnešní Hrádek u Nechanic aneb léto se vrací

Byť to ranní čekání bylo tentokrát delší, neb drobnému deštíku se nějak nechtělo ještě o půl desáté přestat, pohled severozápadním směrem i radar ČHMÚ dával už od deváté hodiny naději, že už brzy ustane. A tak se i pár minut po půle stalo a bylo možno vyrazit. Tam tentokrát co to šlo tak po silnici, neb nejenže bylo všude mokro, ale na řadě míst zůstaly ještě kaluže nebo jemné blátíčko, které docela klouzalo. Ale přes všechno i tentokrát byl čas v "cíli", tedy ve vstupní bráně do zámeckého areálu "pod čtyřicet". Po doplnění energie, které nedoporučuje devět z deseti běžeckých trenérů, a pořízení pár obrázků to zpět bylo opět po delší a horší cestě, zejména ten lesní úsek nad Radíkovicemi. Ale co, nakonec to tu kýženou patnáctku dalo a byť to v závěru v tom lese byl chvilku běh chvilku rychlá chůze mezi kalužemi a blátem, i ten "zpáteční čas" nebyl nejhorší. Pak už následovalo to správné doplnění energie, tentokrát "jen" na "jednu papričku" :-) A jelikož se cestou zpět začalo vracet léto, byť odpoledne byly chvilky, kdy se zase o tom pochybovalo, hned je ta nálada do toho dalšího měsíce lepší a zejména ty první dva týdny by mohly být hodně pestré co do zážitků. Plány by na to byly :-) Prvním z nich je vypořádat se s určitým stereotypem posledních několika měsíců, byť ovlivněných čekáním na některé termíny, které jsem nedokázal ovlivnit. Tak ať ten meteorologický podzim má ve svém začátku co nejdéle letní počasí, zejména když máme i ten letní čas :-) P.S. Dnes se obzvláště vyplatilo koukat na cestu. Zejména v Radíkovicích, kde se bagr právě zakusoval do konstrukce mostu a pěší a cyklisti byli nasměrováni na provizorní lávku kousek od něj. Tam jsem si snad nejvíce namočil boty, neb přístup na ni a návrat na cestu byl poměrně vysokou trávou, která zrovna moc sešlapaná ještě nebyla :-(

Ani Hradec na tom nebyl s počasím lépe

Takže dnešní Paříž kolem deváté hodiny se rozhodně žádnou modrou oblohou nepyšnila, což ale nějak nevadilo, neb dnešní krátká návštěva Hradce stejně byla jen o doplnění "proviantu" právě v místech kolem Paříže. Navíc nápad vznikl tak půl hodiny před odjezdem autobusu, když u nás v tom čase pršelo a nevypadalo to, že by se to v dohledném čase mělo zlepšit. Na rozdíl od včerejších Pardubic jsem ale nemusel při těch svých pochůzkách použít deštník. A tak abych si vylepšil trošku ten dnešní černobílý den, nejenže jsem si do něj pár barev doplnil ve skleníku, ale taky jsem se potom i řádně zahřál, neb dnešní oběd by byl na jídelním lístku v restauraci označen "dvěma papričkami" :-)  P.S. Na tu "padesátku" teď, bohužel, už nemám lyže, byť by to lákalo to jednou zkusit, když už jsem něco podobného před opravdu hóóóóóóódně roky na pár desítkách metrů nejprve po trávě a v závěru i po asfaltu taky zkoušel. Ale to nebyl závod -:)

Pardubice na konci meteorologického léta

Ano, ano, příští návštěva, byť bude hned toho prvního dalšího měsíce, už bude na podzim. Myšlen samozřejmě ten meteorologický, byť počasí připomínalo už ten astronomický, takže většina stráveného času uplynulých dvou dnů byla pod střechou. Na rozdíl od jihu republiky to navíc zůstalo jen u deště a občasných poryvů silnějšího větru, takže následky příchodu tohoto prudkého ochlazení jsem buď viděl jen v televizním zpravodajství nebo slyšel z telefonu z místa, kde na jihu Čech nešla elektřina skoro celé dva dny. Vlastně jsem si je i chvilku zažil, když jsem se na nádraží podíval na odjezdovou tabuli a když pak spěšný vlak čekal s odjezdem na dva zpožděné vlaky.  Ale povedlo se do Hradce dorazit v takovém čase, že jsem na návazný autobusový spoj domů, který na nic nečeká,  dorazil jako poslední cestující minutu před jeho odjezdem. Možná, že k tomu přispělo, že strojvedoucí maximálně využil max. povolené rychlosti na trati. P.S. Tyto květy hortenzií se sice na sušenou dekoraci nehodí, ale na keři budou chvilku zdobit i tak. 

Poslední srpnový víkend více méně propršel

Vlastně jen jeho větší polovina. A jak to tak vypadá, pokračování bude i v pondělí. Vždyť i taková byla předpověď. To sobotní odpoledne nakonec klaplo téměř vše. Vlastně proč neříci, že úplně vše, neb by se tam více ani nevešlo. Zejména když po návratu domů čekalo na odvoz do kontejneru na bio trošku větší množství biomasy, které stihla zahrada vyprodukovat během naší několikadenní nepřítomnosti. A tak jsem si párkrát "narovnal" záda mezi kopáním brambor, které se letos urodily na těch našich pár řádcích. Ono to vlastně ani moc o kopání nebylo, neb stále jsou patrné ty nedávné deště, takže v některých místech by to mohlo připomínat hlášku z již kultovního filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje", tedy "odbahnění a vysušení" :-). A pokud předpověď vyjde a dojde sem to, co už teď je na jihu a západě Čech, tak by už asi neplatilo ani to a brambory by si dalších pár dní pobyly v zemi. A nakonec po krátkém otevření se oblohy zbyl i čas na obvyklou procházku s Clifem. Že jsme po návratu z ní vypadali stejně jako ty právě vykopané brambory, to bych přeháněl, ale chvilku trvalo, než jsme se dali dohromady. Já mnohem snadněji, neb jsem to mokré a špinavé zul či svlékl, on trošku déle, což znamenalo, že večerní "chrupka" nebyla v kuchyni na zemi, ale na schodech na verandě. Tedy před domovními dveřmi. Neděle ale už spíše byla pomalu ve stylu "od ničeho nikam" v očekávání, že v těch několika zbývajících srpnových dnech bude možnost ještě něco z těch prázdninových plánů či něco dalšího zvládnout. Ale i od září jsou resp. mám slušná očekávání, byť konec prázdnin rok od roku více vnímám už jako konec léta. S vírou, že nějaké to "babí" ale ještě vyjde. Navíc podle pohledu na září do mého aktuálního a hlavně docela již zaplněného kalendáře by i o zážitky opět neměla být nouze.  A že by se některé mohly ve své obrazové podobě objevit i zde, to už snad lze předpokládat samo s sebou. Už teď zcela jistě vím, že jeden bude zase hodně silný :-) Ale při něm na nějaké fotografování nebývá ani pomyšlení :-) P.S. Letošnímu letnímu jídelníčku vévodí rajčata, která pokud nejsou konzumována jen tak či v salátu, se snad hodí do všeho a ke všemu :-) Výroba domácího kečupu z nich u nás ale nezdomácněla, úplně stačí výroba těch pár skleniček domácích švestkových povidel :-)

Pardubice pátečního večera a sobotního rána

Tentokrát se již téměř obvyklá páteční návštěva Pardubic protáhla až do sobotního odpoledne, takže zbyl i čas si téměř již obvyklou trasu nejen v podvečer zopáknout, ale i o řádný kousek protáhnout. Navíc nevrátit se z ní s taškou plnou pečiva z pekárny Sázava. To jsem si nechal až na dnešní ráno, když i tentokrát jsem si pár kroků, hlavně za účelem pořízení aktuálních obrázků ze známých míst, přidal. Takže tentokrát to byl nejen takový pel mel co do "navštívených" míst, ale i co do počasí, neb to včerejší sluníčko a vedro se dnes po ranním deštíku změnilo už jen v takové dusno občas doplněné o pár kapek drobného deště. Teď už jen nezmoknout cestou na nádraží, neb deštník odpočívá doma, věřit, že vlak pojede na čas a těch několik minut na přestup bude stačit, aby mi sobotní "jednička" neujela a doma jsem stihl vše, co mám na dnešek v plánu při očekávání, že zbytek víkendu bude stát aspoň co do počasí "za starou bačkoru". P.S. Tak přemýšlím, kdy já jsem naposledy tou sobotní "jedničkou" jel? Už asi tuším, ale to asi ještě nebylo cestou "domů" :-) 

Po noční bouřce už zbyla jen cesta domů

Všechno jednou končí, tentokrát to byl pobyt pod Kralickým Sněžníkem. Počasí přálo, zážitků bylo na těch pár dní docela dost a když i ta cesta domů proběhla v pohodě, lepší tečku jsme si nemohli přát. A když padla otázka, kdy sem pojedeme příště, tak se tam na Jiřince v apartmánovém domě Slunečník a jeho blízkém okolí asi líbilo :-) P.S. A doma čekala druhá "tečka", parádně zaležené utopencové knoflíky.

Ani úterý nezůstalo pozadu

Dnešek snad překonal všechny rodinné rekordy v délce spaní, takže jsme "zahájili" o chvilku později, ale to nic nezměnilo na tom, že se musí vyzkoušet vše. Trampolíny, skluzavky, prolézačky, pískoviště, hřiště, šlapací káry a hlavně zase bazén. A nesmí se zapomenout ani na návštěvu místního zoo koutku s kozami. Tentokrát už s pytlíčky granulovaného krmiva pro ně. Vše se zvládlo, i to cappuccino, dortík a nanuky. Navíc jsem se stihl během poledního odpočinku podívat i kousek proti proudu Moravy do míst, kde jsme před hodně lety hledali kolem místního mramorového lomu tu správnou cestu na Kralický Sněžník. Sice jsme ji tenkrát  nakonec našli, ale vzhledem k počasí dále nepokračovali. Stejně tak tomu bylo se mnou, ale ne kvůli počasí, ale kvůli pokračování společného odpoledního programu, který vyplnil poslední hodiny našeho pobytu zde, abychom po večeři lehce sbalili, aby toho na ráno nebylo hodně, když se zase předpokládá, že se "nebude" chtít vstávat. Po docela slušném "zápřehu" se ani nebude čemu divit.

To byla jízda aneb ...

Obrázky snad hovoří za vše, den strávený v dětských zážitkových parcích proložený odpoledním pobytem v bazénu byl docela náročný, zejména když do spousty atrakcí s těmi špunty musí člověk taky. Zejména to bludiště procvičí páteř :-) A že po podvečerní návštěvě Pískového světa jsme měli písek všude, o tom asi žádná. Takže se ani nebylo čemu divit, že na to odpolední cappuccino na zahrádce hotelové restaurace nezbyl čas  a k Marcelce u  dolní stanice lanovky nás to nějak nelákalo, neb tam neměli točenou :-) Nanuky si můžeme přeci koupit v Jiřince a nemusíme nikam kvůli tomu chodit daleko :-) P.S. Dnes to vypadá na časnou večerku, neb ta únava z celého dne je znát. Zejména když ráno je v plánu podobně náročný a bohatý program, když tentokrát prověříme jen to, co dětem nabízí Jiřinka. A toho je taky tolik, že se to opět bude mít problém vejít do jednoho dne.

Dolní Morava aneb kam dřív

Cesta v pohodě, osazenstvo na zadním sedadle se probudilo téměř až na místě, takže po ubytování se jsme se mohli pustit do obhlídky míst, která jsme navštívili před sedmi lety, tenkrát s naší Ali, když jí byli tři roky, což je naše taková "hranice" pro společný výjezd s dětmi našich dětí na pár dní. Tentokrát to už nebylo s jednou ale rovnou se dvěma, byť Aňa bude mít tři až v listopadu. Ale co, měsíc sem, měsíc tam, to dáme i tak :-) Asi nelze za jeden podvečer zde vidět hned všechno, ale takovou základní obhlídku místních možností kolem dolní stanice lanovky na Sněžník jsme zvládli tak, abychom si udělali jasnou představu o dalších dnech zde. Tak zítra již do celého dne. P.S. Honda tentokrát zůstala doma. 

Sobotní posvícení bylo i jakousi aklimatizací

I přes to velké vedro si to určitě všichni užili resp. v tomto čase ještě užívají, neb zábava je v plném proudu. Pro nás mělo dnešní odpoledne ještě jeden význam. A to, že Aňa se tu poprvé objevila na noc bez rodičů, aby si to ještě o několik takových nocí protáhla s námi a se Štěpi, která je ale už zdatnější cestovatelka, pod Kralickým Sněžníkem. Jestli to bude vypadat jako to dnešní posvícenské odpoledne i večer, tak si myslím, že už můžeme na potřebu nějaké další aklimatizace zapomenout. Jeden zážitek za druhým dal zapomenout na nové prostředí resp. nepřítomnost těch nejbližších poměrně rychle. Zejména, když některé dnešní zážitky byly překvapením i pro nás. Třeba marně vzpomínám, kdy jsem naposledy jel na labutích :-) A co teprve bude, až se v pondělí a úterý obě ocitnou v prostředí místních dětských zábavných parků, to bude asi jiný problém. Tato místa opustit :-) Ale nejprve tam zítra odpoledne musíme dorazit. Jen v něco kratším čase než trvala dnešní cesta na jejich dovolenou našim blízkým. Jen s tím rozdílem, že my tam budeme mít podstatně chladněji. Jinak nad tou hromadou věcí právě přemýšlím, jak jsme to dělali dříve, když nás jelo vlakem nebo autobusem  na dovolenou pět, tj. 2 dospělí a tři děti. Už dnes jsme podle ní uznali, a to je nás o jednoho méně, že to do naší Hondy nenaskládáme a že budeme určitě muset jet něčím, co má větší kufr. P.S. Ale rakev na střechu na tři noci pod horami snad třeba nebude :-) 

Jedny Pardubice před víkendovými tropy

Ranní Arriva tentokrát na minutu přesně, počasí už ráno vypadalo, že předpověď vyjde zejména co do teploty určitě na 100%, ne-li na více, takže se obvyklé konání trošku otočilo a na hodinovou vycházku jsme vyrazili hned po ránu. Už před polednem, kdy jsem si ještě něco zařizoval, se ukázalo, jak to bylo prozíravé neb před polednem to  mimo stín bylo pomalu na ručník. O odpoledni ani nemluvím, takže cesta na vlak, když stále odmítám pro cestu na nádraží používat místní MHD, byla hodně o hledání stínu. A když vlak opět před Čeperkou potvrdil max. povolenou rychlost na tomto úseku a autobus domů to také zvládl na čas, tentokrát nenásledoval slunečník, ale příprava na docela našlapaný víkend, ve kterém se potká dopolední návštěva Hradce, poté posvícení a v neděli odjezd na pár dní. Tentokrát  pod Kralický Sněžník, kde by mělo být o pár stupňů chladněji :-)

Včera, dnes a zítra aneb

Když se mezi dvoje Pardubice "vklíní" jednou Hradec. Důvod tentokrát prostý, nakupilo se trošku více věcí na zařizování a hlavně je třeba něco dělat s tím, že v nejbližších dnech my vyprší platnost jednoho z osobních dokladů. A tak jsem mimo "toulání se" kolem Paříže, které jsem zvládnul trošku dříve, než jsem plánoval, chvilku poseděl v parku naproti Magistrátu města. Jindy poměrně klidná zóna, dnes ale měly decibely navrch neb v tom čase probíhalo kácení a likvidace jednoho z nejstarších a tedy taky jednoho z těch největších stromů v parku. Takže vidina, že si odsud vyřídím pár telefonátů se za této kulisy neukázala zrovna jako vhodná. Takže jsem vyrazil na Magistrát města o chvilku dříve a nakonec jsem i o chvilku dříve, než byl plán, odcházel, abych se ještě stavil na čaj na Hučáku a poté si ještě užil pár kroků přes celé město až za viadukt u nádraží. Tam skončila "pracovní" část dne, neb odpoledne se už díky vedru nedalo podnikat nic jiného než si sednout na zahradu pod slunečník a do večera tam s tužkou, blokem a zadáním na více zážitků soustředěných do několika dnů strávit zbytek času do večerního zalévání zahrady. A zítra ráno zase s Arrivou do Pardubic, když ty úterní byly o vlak dřív.