Hrádek u Nechanic na konci září

Ani dnes se počasí nezměnilo, takže nic nebránilo, abychom chvilku po sedmé vyrazili s Clifem na naši obvyklou trasu. Clifovi procházka stačila, aby poté doplnil tekutiny, energii a pod stolem v pergole se uložil k dopolednímu odpočinku. Se mnou to ale bylo opačně, neb s modrou oblohou, bezvětřím a nastupujícím teplem přišlo na mysl ještě se pořádně "vyvětrat". A pokud to mělo být delší, než "rychlá pětka" v blízkém lese, tak kam jinam to směřovat než do zámecké zahrady Hrádku u Nechanic. Překvapením byl dnešní čas tam. Ale i zpět, byť už to bylo částečně po horších cestách, to docela ušlo. Tentokrát to na Hrádek bylo doslova na otočku. Možná i tím, že do otevírací doby místní kavárny chybělo tentokrát ještě pár desítek minut. Ale bez cappuccina dnes nezůstanu a možná k němu bude i něco zajímavějšího, než nabízí cukrárna či pekárna :-) P.S. A jak to tak v řeči čísel už dnes vypadá, toto září asi bude rekordní měsíc co do po svých absolvované vzdálenosti. Zda takový bude i celý tento rok, o tom rozhodne poslední čtvrtina tohoto roku, která začíná už tuto neděli. Příští měsíc sice dostane přednost můj projekt č.1 skrývající se už rok a půl za označením "3Z", ale i v něm se s nějakým příspěvkem počítá :-)"

Vídeň v letním hávu překonala očekávání

Místo nějakého delšího psaní bych asi nechám raději "mluvit" přiložené obrázky, neb v nich je asi vše podstatné z dnešního "putování" po slunečními paprsky zalité Vídni. Tak asi jen tolik, že byť to z obrázků nevypadá, návštěvníků zde bylo opravdu hodně. Zejména v samotném centru, což bylo vidět i ve většině restaurací a kaváren, kdy u těch známých se dokonce čekalo ve frontě, až se nějaké to místo uvnitř uvolní. A že se z toho nakonec stalo putování v délce 25 km? Není se čemu divit, když k tomu plánovanému základu přibyla ještě téměř desítka dalších zajímavých míst, přičemž řada z nich byla už mimo ta hlavní turistická lákadla, takže si tam člověk užil i chvilku klidu. Navíc při pořizování obrázků nemusel čekat, až se záběr trošku či úplně "vylidní" :-) P.S. Sehr geehrter Herr Günter Havelka, vielen Dank für die tolle Erfahrung. Melange Kaffee und Apfelstrudel war heute sehr gute Wahl. 

Podzim se překlopil do svého prvního celého týdne

A docela stylově, byť tentokrát se "nepřikládaly ruce k dílu" doma, ale na obci při podzimním úklidu a přípravě výstavby multifunkčního sportovního hřiště, ke které jsme jeho dodavateli v rámci úspory finančních prostředků přislíbili.  Autobusová zastávka díky její rekonstrukci tentokrát zůstala mimo program, ale i tam je příslib na úklid jejího okolí po dokončení stavebních úprav. Ale jak by to mělo vypadat, to bude ještě předmětem diskuse, zejména po stránce okrasné vegetace.  A jako obvykle, konec byl pozdním obědem v místní hospodě, když po něm zůstala do dalších dnů už jen nakládka dřeva z kácení několika starých a jak se po jejich pokácení zjistilo, již dost poškozených stromů. Ale to už bude hodně o mechanizaci. Mimochodem, ten gulášek neměl chybu stejně jako ten dnešní při pardubickém setkání s několika svými spolužáky z "9". Což vlastně říká i to, že tentokrát "jdou za mnou" Pardubice nejen v obvyklé úterý, ale i v pondělí a také ve středu. Ale do obvyklého "formátu" to bude mít daleko, neb tentokrát to je nejen včetně dvou nocí, ale i o již zmíněném srazu, který neměl chybu, a taky o zítřku, na který mám trošku jiný program, abych pro dění zde byl od brzkého rána jen na telefonu a večer se vrátil a pak už v obvyklém "formátu" pokračoval až do středečního pozdního odpoledne. Věřím, že nejen počasí (to je téměř jisté), ale zejména ty plány na úterý klapnou lépe než ty na dnešek, resp. jeho odpoledne, neb jsem místo krátké návštěvy pardubických zákoutí jsem akorát stihl hospodu. Ale co, i tak to pondělí nemělo chybu a byť budu moci zítra ráno aspoň na chvíli zavřít ve Vindoboně mající konečnou v rakouském Grazu oči, není důvod dále ponocovat. Zejména když budík na mobilu zazní ve 4.30 hod., neb podzimní Vídeň v letním kabátě nečeká. P.S. A že tam mám těch "zastávek" tentokrát naplánovaných docela dost, o tom žádná. Jaká ale bude skutečnost, uvidí se až zítra v 17:10 hod., až na vídeňské hlavní nádraží dorazí Vindobona vracející se do Prahy. 

Už zbývá jen necelých dvanáct hodin

Do čeho? Do začátku astronomického podzimu 2023. Na podzim to venku vypadá vlastně až dnes, ale podle předpovědi počasí to nebude na dlouho, neb po víkendu sice už noční teploty budou o dost nižší, ty odpolední by se však měly ještě pár dní držet kolem té "dvaadvacítky". Domácí meteo sice k tomu poklesu teplot ještě přidává už od včerejška, že by tu mělo sprchnout, ale vypadá to spíše na zbožné přání, byť by to už bylo zase potřeba. Ale uvidíme.  Zítra, zejména v čase obvyklé pracovní doby, byť je sobota, se to ale moc nehodí, neb se chystáme přiložit ruku k pravidelné podzimní údržbě naší malé obce, která si ten den na oplátku zase vzala za své zajištění průběžného doplňování energie pro nás. Prostě podzim přivítáme brigádou. Ale než tomu tak bude, bylo třeba v obou městech zvládnout kromě toho obvyklého, za čím se tam člověk vypraví, tedy za nějakým nákupem, i pár věcí, které buď nešlo už odkládat do dalšího měsíce, nebo konečně jsme se dočkali termínu a mohli věci začít řešit. A opět nám v tom pomáhalo auto či vlak. Ale tentokrát těch pár sekund v té "stošedesátce" nedopadlo, neb bylo menší zpoždění a navíc z Rosic jsme se rozjížděli tentokrát hodně pomalu, když "na vině" je rekonstrukce nadjezdu v Doubravicích. Navíc od příštího měsíce si o té "stošedesátce" asi budu moci nechat zdát celé další dva měsíce, neb v souvislosti se zprovozněním nového mostu přes Labe a dvoukolejným provozem po něm bude ty dva měsíce výluka a doprava bude nahrazena autobusy. Jak to bude v detailu, uvidí se příští týden. Byť ten už toho naplánovaného a naslibovaného obsahuje tolik, že bych se nedivil, kdy se něco ještě přelilo do začátku října. Tentokrát to ale není mým nebo naším "plánováním", ale těmi, co nám nebo pro nás mají cosi udělat, dodat a mají menší či větší zpoždění.  Pokud ale vyjde to, co už má zpoždění 12 týdnů, a k tomu aspoň přibydou ty dva zážitky očekávané z příštího pondělí a úterý, už tak to bude spokojenost s celým týdnem a "čert vem" to, že se něco ještě posune do dalšího měsíce. Ale aby i to vyšlo, tak první půlka týdne bude fakt kvapík. P.S. Když se rekonstruuje zastávka, tak je rozdíl, když je to v krajském městě a v naší obci :)) A stejné je to, když vaří ti, co to to fakt umí a ne ti, co je to jen občas baví :-)) Byť výsledky na obou stranách někdy mohou být stejně dobré. 

Nedělní vstávání bylo s budíkem

To sice zrovna obvyklé nebývá, ale když se měl dnes ráno o sedmé hodině na hradeckém nádraží objevit Velký Bejček, mluvou železničářů označovaná parní lokomotiva řady 423.009, aby v 7:33 hod. odtáhla vlak tvořený historickými vagóny do Trutnova na slavnosti železnice, touha připomenout si cestování parními vlaky a pořídit si k tomu ještě i pár obrázků zvítězila. A tentokrát to byla docela honička, neboť vlak byl k prvnímu nástupišti přistaven jen pár minut před odjezdem. Takže užít si jej tam a pak jej "chytit" do fotoaparátu z kolejiště pod viaduktem bylo o trošku rychlejším přesunu. Ale podařilo se a vstup do neděle byl tentokrát netradiční. Stejně tak, jako byla asi na tento čas i celá neděle. Jako by léto bylo v plném proudu, s frappé, rohlíky z pekárny Sázava (ty byly tentokrát obzvláště méně vypečené :-) a zpracováním dalších výpěstků. P.S. Jen to "pročištění" kalendáře na druhou půlku září se nějak nepovedlo, naopak došlo k dalšímu "zahuštění", za čímž stojí hlavně předpověď počasí.

Opět se posouváme do letních teplot

K uplynulému času by se pomalu dalo říci, že proběhl téměř jako obvykle. Ale to by nebylo obvyklé, aby k tomu nebylo něco neobvyklého. Začalo to v pátek na nádraží, kde "překvapila" tabule s odjezdy vlaků. To, že na ni bývá občas resp. dost často nějaké to zpoždění, nic nového. Ale že se tam místo hodnot již tradičně zaokrouhlovaných na 5 resp. 10 minut objeví hodnoty s přesností na minuty, to trošku překvapilo. Ale jelikož slibem nezarmoutíš, tak změna. Přestože nakonec to zpoždění bylo víc nejen přes ty 3 minuty, ale i přes těch obvyklých pět.  Ale to v situacích, kdy na trati jsou výluky, je i tak úspěch. Pokračovalo to tím, že obvyklých pár vteřin v rychlosti 160 km/hod. se tentokrát sice nekonalo, ale sobotní ranní výběh do zámeckého parku Hrádku u Nechanic zase na druhou stranu skončil v čase "pod 35 minut". A tentokrát bez občerstvovací zastávky v místní kavárně. Pochopitelně, když do jejího otevření zbývala více než hodina.  To také znamenalo, že zpět to tentokrát bylo o malinko rychlejší, takže vyšlo i na tradiční tři kilometry s Clifem. P.S. Jinak "sledované" stavby pokročily a pokud se veverka z blízkého lesa neodstěhovala, tak to vypadá, že letos bude mít smůlu.