Vybrat je čím dál tím těžší, hlavní je ale nepřebrat

Titulek tohoto příspěvku v podstatě charakterizuje tu nejčastější činnost mnou prováděnou v uplynulých dnech. Co že bylo předmětem této činnosti? Letošní "dovolená", přesněji řečeno trošku delší čas trávený mimo dům, neb únor máme za dveřmi a v plánech na letošní zážitky zatím svítí nula. Pomůckou byl notebook a informace na síti Internetu, takže by se dalo říci, že nic víc k tomu by si člověk už neměl přát, aby vybral. Zejména když současné počasí moc dalších činností nepodporuje, takže se tomu lze bez větších výčitek věnovat. Ale tak jednoduché to není, což rovnou říká, že to zatím nedopadlo a výsledkem je spíše jen takový "informační šum" a nakonec i určité pochybnosti o tom, co se vlastně hledá. Moc k tomu nepřispívají ani dosavadní cestovatelské zkušenosti, neb už jen naplnit podmínku na nějaké nové místo s tím, že by mělo mít co nejvíce toho, co se nám líbilo na námi již navštívených místech, není snadné. Člověk by řekl, v čem je problém při současných možnostech. Vždyť se dá pomalu dostat kamkoli a není to zase tak složité to zařídit. Ale když na druhou stranu se až takto k tomu nechce přistupovat, tak nezbývá, než se zkusit zorientovat v existujících nabídkách resp. podle nich nalézt inspiraci, aby bylo pro letošek co nejdříve jasno. Většina přiložených obrázků z místních webkamer zatím jen dokumentuje hledání náplně poznávacího putování po zajímavých místech našich sousedů, ke kterým zřejmě přibyde ještě jeden tip na tuzemsko. To však neznamená, že se nakonec pro jednu z možností rozhodneme. Je to jen pro případ, kdybychom chtěli v létě více "zaměstnat" auto než jen tak, že nás doveze někam, odkud se o nás už postará někdo jiný. Takže po zítřejší cestě do Pardubic to buď bude mít ještě pár dní pokračování, nebo to, co nakonec z toho hledání "vypadlo", dáme do klobouku a jednu možnost z něj vytáhneme :-) Pro zahraniční možnosti sice platí, že jsme zatím nikdy nejeli opakovaně na stejné místo, ale nabízí se otázka, zda by se i toto nemohlo "prolomit" a někde si to zopakovat? Vlastně v jednom případě už to neplatí. Mám na mysli již sedm  pobytů pod Dachsteinem, z nichž pět bylo v místních bílých stopách. Ale to je tak trošku o něčem jiném. P.S. Jestli toto počasí bude pokračovat pokračovat ještě pár dnů, tak bude třeba do plánů na druhou půlku února zařadit i první práce na zahradě. P.S. Přípravy skleníku se to už netýká, tam musí být hotovo do středy, tedy do konce ledna.

Kolem pasu o 11 cm více

Sice za 6 let, ale i tak je to dost na podmínky, které naše catalpa má. Sice tomu trošku pomáháme tím, že se jí každé jaro snažíme upravit korunu tak, aby nevyplňovala veškerý prostor mezi domem a příslušenstvím s dílnou, ale i tak nám docela tloustne.  Pokud by to bylo u člověka, tak jeho lékař asi začne zvedat varovný prstík. Ale co u stromu, kterému nevadí, že kromě toho jarního střihu nemá žádnou péči a musí vegetovat s tím, co si vezme ze vzduchu a půdy? Tady varovný prstík nesměřuje ke stromu, ale začíná vyvolávat ty správné otázky nejen kolem zabíraného prostoru, ale hlavně kolem jeho stability, rozsahu a síly kořenového systému, aby náhodou při nějakém silnějším nárazovém větru z toho nebyla nějaká pohroma. Takže další námět na nějaké to přemýšlení. P.S. Její vrstevní, tedy jedle u květinového jezírka je na tom co do obvodu kmene sice podobně, ale tam žádné riziko, jako u catalpy nehrozí. Přesto i té se dostane ještě před začátkem jara větší péče s pilkou a zahradními nůžkami v ruce, aby se její koruna trošku prosvětlila a pár větví i pokrátilo.

Sekera byla asi tou nejčastěji užívanou věcí venku co do minulých dnů

Její prvotní určení, tedy pro práci se dřevem, bylo sice také naplněno, ale tím aktuálním cílem byl led na květinovém jezírku, neb vzduchování už při teplotách -7°C už neubrání volnou hladinu, která pak začne zamrzat, což by pro u dna zimující karasy byl problém. Takže bylo třeba občas aspoň malou část jezírka zbavit narůstajícího ledu. Další dny už by měl být pokoj, neb teplota se vrací do těch mezí, kdy už si s tím vzduchování poradí. Že bude třeba sekeru zase nabrousit, bylo patrné, když jsme se včera definitivně "loučili" se starým rokem, přesněji řečeno vánoční výzdobou. Na začátku sice sekeru zastoupily zahradní nůžky, pak ale došlo i na ni. Ty tenké větve už zvládla v pohodě, takže broušení necháme zatím na pak :-) Z obrázků je patrné, že se v podstatě většinou děly jen věci obvyklé, v posledních měsících se opakující každý týden, takže nic, co by tu k nim stálo za větší zmínku. Vlastně něco asi ano, když jsem si téměř na hraně jednoho termínu zase po nějaké době to trošku v sobě srovnal a ve shodě s uplatňovanou finanční strategií, tedy odvážně, ale zodpovědně, se nechal nakonec "přesvědčit", že pohled druhé osoby je ten správný. Navíc když byl ještě mnohem fundovanější, což si člověk sice bez problémů přizná, ale odejít na základě toho od vlastní představy je někdy dost těžké. Ale hlavní bylo, že jsem jej nakonec nejen přijal "bez větších řečí", ale i podle toho začal konat.  Ono vlastně nebylo z čeho vybírat, neb do toho pomyslného "kouta" jsem se v závěru loňského roku zahnal svou strategií, která k uspokojivému řešení nakonec nevedla, sám a toto nebyla jen cesta jak z toho vybruslit, ale asi i určitý vklad do budoucna. Jak to tak teď vypadá, to slůvko "asi" by mělo z té předchozí věty už zmizet, což je definitivním uznáním toho všeho kolem. Ale jelikož to smíření nebylo jednoduché, tak jsme se z toho aspoň trošku vypsal, až se někdy zase vrátím do historie blogu, tak abych si to připomenul a mohl si ještě i po delší době, jak věřím, potvrdit, že to byl nakonec správný krok.  P.S. Mezi Pardubicemi a Hradcem Králové není vybudována první vysokorychlostní trať v ČR, aby po ní vlaky mohly jezdit přes 160 km/hod., jak by se mohlo zdát z jednoho ze závěrečných obrázků. To se jen nepotkala aplikace na mobilu s kvalitou internetového signálu po cestě a vznikl z toho dojem, že ještě chvilku a budu si moci říci, že jsem po zemském povrchu překonal rychlost 200 km/hod.. Správný údaj, který mimochodem v tom čase svítil na obrazovce ve vagónu, byl 154 km/hod. :-) Zítra ale ranní Arriva do Pardubic určitě tak rychle nepojede, neb mrznoucí déšť a vznikající ledovatka budou určitě proti. 

S uplynulým týdnem přišlo i pár zajímavých momentů

Příspěvek psaný v den označovaný jako Modré pondělí, mající prý přídomek "nejdepresivnější den v roce", by tedy podle toho asi měl i obdobně vyznít a o nějakém ohlédnutí se za zajímavými momenty  uplynulých dnů by tu neměla být řeč. Ale i pokud by tomu tak s tím pondělkem mělo být, tak se na mém záměru na obsah dnešního příspěvku nic nemění. Nakonec pokud by ve vzduchu nějaká deprese u mne nakonec přece jen měla být, čímž rozhodně nemám na mysli stavy diagnostikované lékaři, které nejsou jen záležitostí Modrého pondělí, stačila dnešní hodinová vycházka s Clifem, aby  teplota lehce pod nulou v kombinaci se silným větrem a otevřeným terénem daly po hodině venku zapomenout na vše kromě toho, jak rychle se pak "rozmrazit".  To se povedlo, navíc bez ztráty paměti na události uplynulého týdne, takže se možno vrátit k tématu a už konečně něco na toto téma k přiloženým obrázkům doplnit. To mrazivé  a větrné počasí ale zůstává na pozadí všeho. Ať to byly úterní Pardubice či čtvrteční Hradec, resp. všechny vycházky s Clifem do včerejšího večerního návratu jeho páníčků z lyžovačky v Alpách kousek pod Kitzbühlem (díky za zaslané obrázky). Jinak první půlka týdne byla o zbavení se lehké virózy, druhá už o přepnutí se do jiného světa, ve kterém hraje prim Tlapková patrola. Tedy něco, co momentálně hraje prim ve světě dětí, stejně jako tomu kdysi byly třeba "céčka". Přerušily to přes den jen sobotní Pardubice, ale večer už byl zase ve znamení her ve společnosti figurek a jejich "příslušenství". Někde uprostřed všeho se objevil ještě jeden "označený den". Tentokrát přídomkem Den slabé vůle (12.1.). Ale ani ten nezafungoval, stejně jako je tomu u dnešního Modrého pondělí. Asi tím, že mi chybí nejen nějaké to předsevzetí, ale taky že kromě obvyklého konání stále chybí něco "navrch", na co už by se teď dalo zacílit a pak i vyhodnocovat. Že při tomto počasí na to nějak není nálada, to je sice fakt, ale věřím, že po pár dnech se už i to zlomí a bez ohledu na zimu se na tu vůli trošku "zatlačí" :-) Rok zpátky to byl úplný opak, neb kalendář si v tom čase už nemohl stěžovat na nedostatek zájmu. P.S. Na druhou stranu zbyla chvilka na ohlédnutí se ještě o kousek dále, což doplnily i ty poslední dva přiložené obrázky. A jinak potěšil i dnešní obsah poštovní schránky a nesmím zapomenout ani na pár (po)novoročních telefonátů, při kterých jsem se "ubezpečil", že nejsem sám, kdo do nového roku vstupuje nějak pomaleji, politik by asi raději řekl, že už s větší rozvahou :-)

Začátek roku téměř jako přes kopírák toho loňského

Téměř znamená až na opravdu malé rozdíly, jinak to, co uplynulý týden přinesl, v podstatě odpovídalo začátku loňského roku. V čem byly ty malé rozdíly? Hlavně v míře domácího lenošení, ke kterému trošku přispěla menší teplůtka s rýmičkou, takže i pečivo na druhou půlku týdne jsme si museli nechat koupit. Jinak sice stejné počasí, ale asi trošku větší vítr a o něco nižší teplota (takže první "jarní" postřik ovocných stromů se příští týden nekoná :-)). A že fotky z letošních Alp máme čekat a ž příští týden? To je taky "v normě" :-) P.S. Největší rozdíl začátku letošního roku se však odehrává na jiných místech, byť i u nás jsou stopy, naštěstí jen ve formě podmáčeného trávníku na zahradě, patrné. A nějaké to plánování? To se zatím posouvá někam do druhé půlky ledna, takže kalendář může zatím zůstat v klidu.