Měl to být jen takový den "navíc"

Proč? Vždyť s ním i kalendář počítá jen jednou za čtyři roky, a když k tomu přidám i počasí za oknem, tak je to vlastně jen jakési prodloužení čekání na meteorologické jaro, které už čeká za dveřmi. Že by to nějak vylepšilo náladu posledních dnů, to taky nelze říci, neb jejich "výplň" byla tentokrát obzvláště nezajímavá. Ona o tom už napovídala ta dopolední mlha, že na to pouštět se do něčeho většího ještě není ten správný čas. Zejména když ten "moribundus" nás opouští velmi pomalu. Mně se mu sice podařilo odolat, ale někdy jsem si připadal stejně "omezovaný" jako ti, co se snažili s ním několik dní bojovat.  Na druhou stranu si ale říkám, že by to nemělo být jen o čekání, zejména proto, aby si člověk za pár dní neřekl, že mu ty dny jen "protekly mezi prsty". Takže se aspoň podařilo něco "odkrojit" ze "zásobníku akcí", které sice snesou odkladu, ale taky se někdy musí udělat. Zejména když už mají své plány letošní výpravy za zážitky, tak aby si člověk vedle toho ještě udržel i tu motivaci na letošní "pracovní" sezónu, jejímž začátkem bude poměrně zásadní redukce uložených věcí. Tentokrát v prostorech příslušenství domu. A jelikož to je pod střechou, tak nic nebrání tomu, aby se s tím pomalu začalo, aby člověk nebyl překvapen, až se tu objeví kontejner na objemný odpad. Kde zatím funguje jen "kontrola stavu", je zahrada, neb těch pár ředkviček rostoucích ve skleníku žádnou péči nepotřebuje a ostatní má ještě čas, zejména když je to všechno tak namočené, byť dle vegetace už to spíše vypadá, že tu máme to astronomické jaro. Tady se docela těším, jak zafunguje nový pomocník, který by měl podstatně ulehčit jarní přípravu půdy na zahradě a pomoci předcházet event. problémům se zády :-) Mimochodem tuto část své tělesné schránky jsem si, byť ne úplně z vlastní vůle :-), nechal ještě preventivně "přerovnat" na rehabilitaci. A že u toho tato "prevence" neskončí, svědčí i pozvání praktické lékařky k návštěvě. A to se neodmítá, neb byť jsem v několika posledních letech zásadně omezil počet najetých kilometrů autem, až na nulu to dostat nechci. Jinak věřím, že s dalšími obrázky se sem dostane i více barev, neb těm dnešním už chybí jen málo, aby to zde bylo jen černobílé. Stejné by už mělo platit o těch příštích dnech, aby ten černobílý obvyklý základ doplnily útržky z barevného spektra. A nějaký ten "výbuch" radosti se k tomu také snese. P.S. Předpoklady pro to jsou, aby tentokrát ty radostné události, resp. jejich počet, konečně překonaly ty druhé, což posledních pár let tak nebylo.

Dnes prý raději nic nenavrhovat

Toto na mne v podstatě před chvílí vyskočilo z jedné informace na Internetu, jejíž součástí byl i horoskop na dnešní den. Úplná verze je ale obsáhlejší , tj. "Neočekávejte, že všechny vaše nápady budou přijaty s pochopením. Nevzdávejte to, ale musíte to ještě trochu dopilovat. Zbytečně se nedohadujte, vše by se tím jedině zkomplikovalo". Teď bych tak ještě mohl místo všeho začít přemýšlet, co si s tím dnešním dnem počnu! Zejména když pro dnešek nemám žádný nápad, se kterým bych chtěl přijít na denní světlo, natož abych jej protáhl celým procesem přijímání a navíc vyšperkovaným ještě nějakým dohadováním. Maximálně bych mnoho přemýšlet, proč tato úvaha. kdy hlavním cílem ranního a hlavně cíleného surfování na Internetu bylo nalézt nějakou drobnou "posilu" do sestavy ručního nářadí ke zvládání péče o zahradu. Zda to bude jen výměna či něco nového pro doplnění, to je téma těchto dnů. Že to nebudou zahradní nůžky ani pilky, to ukázal víkend, kdy zase po dvou letech dostala catalpa nový sestřih. Sekačku a křovinořez čeká jen jarní údržba,  vertikutátor na trávník má také od loňského roku nové nože, u zahradního vysavače bude stačit pár stehů režného provázku k vyspravení vaku, takže asi nasměrujeme hledání jen k nějakému menšímu čerpadlu na dešťovou vodu, zejména když je stále častější potřeba řešit "distribuci" dešťové vody v rámci zahrady. A k tomu všemu "přemýšlení" nesmím ještě zapomenout na to, že po loňské výměně části kanalizačního potrubí čeká na údržbu i odpad do něj ústící z kuchyně. Jinak zážitky z posledních dnů se aspoň co do těch venkovních tedy smrskly jen na jarní sestřih catalpy a občasnou prohlídku zahrady a zbytek doma, neb ani našemu domečku se nevyhnul kolem se šířící "moribundus", byť test na ty dva co do očkování "nejpopulárnější" klony se ukázal jako negativní. Každopádně se dá použít část jedné říkanky, tedy "polámal se mraveneček ..." Ale celá obora, jak to pokračuje, to ale naštěstí neví :-)) Tak aspoň je už jasno kolem těch hlavních míst, kam se letos chystáme za zážitky. Řešení těch "zbývajících" si ještě pár týdnů počká, neb pro dokončení zbývá maličkost,  aby byly naše cestovní pasy platné ještě půl roku po termínu předpokládaného návratu. A aby tomu tak bylo, nezbyde než i to brzy řešit :-)

Nikdy není pozdě aneb i kultura míří do našich plánů

I když tentokrát trošku oklikou, neb jsme ji sice naplánovali a zařídili, ale pro někoho jiného. Ale osud tomu chtěl, že jsme si ten večer v pražském divadle Kalich na představení hry Nikdy není pozdě užili my. A nemusím ani dodávat, že i to kolem byl zážitek také. Například už odpolední cesta autem do Prahy a zvláště pak po jejich východním okraji, než jsme auto zaparkovali a do centra se přesunuli metrem. V čase našeho příjezdu na konec dálnice má člověk obvykle problémy, aby se vecpal do kolony aut a pak "poskakováním" v ní se dostal na parkoviště u metra. Tentokrát byl průjezd jako "nůž máslem". Ta "výstavka zemědělské techniky", co se včera v Praze konala od brzkých ranních hodin, měla na dopravu zřejmě opačný efekt, neb ti, co s autem po Praze vyjeli, si naopak libovali, že tak prázdnou Prahu dlouho nezažili. Nejen čas příjezdu na parkoviště, ale i výstupu z metra na Karlově náměstí dopadl tedy dle plánu. Stejně dopadla i volba místa na večeři, kde sice byla spousta rezervací, ale až od času, kdy my jsme si  už hezkou chvilku užívali divadla. S večeří resp. po ní přišla první změna v plánech. Zjištění, že to "malé" pivo po večeři, když to velké padlo na žízeň už během ní, byl trošku silnější speciál (Ječ-man), posunulo dobu začátku použití auta o hodinu později, než byl plánován odjezd. Ale čekat se nakonec nemuselo, neb jízda do a z Prahy, když se nejede ve špičce do samotného centra, už není strašákem ani v noci. A samotné divadlo? Snad ještě větší zážitek, než který jsem očekával. S Fosterovou hrou  v podání J. Paulové, mimochodem ten den slavící narozeniny, což jí hlediště připomenulo i při dlouhé závěrečné děkovačce, a V. Vydry si člověk užil situací plných humoru, sentimentu i výzev k osobnímu zamyšlení. Stručně řečeno, oba protagonisté dokázali diváky všech kategorií nejen pobavit, ale i vtáhnout do děje. Takže "dobrý start" do letošní sezóny. Pokračování bude mít v hradeckém Klicperově divadle, kam to na jaře také plánujeme, a asi i v Pardubicích, kde už s výběrem máme po dnešní cestě kolem pardubického divadla jasno. Jen čekáme, jak po premiéře v příštím týdnu zveřejní termíny představení na další měsíce. Ta nejbližší už jsou totiž vyprodána. P.S. S přicházejícím jarem se probouzí nejen příroda, ale i "centrum" tvorby nápadů kam za letošními zážitky. No, konečně :-)

Víkend před další Prahou

Stručně řečeno pár poměrně klidných dnů s ne zcela zimním počasím, takže nebylo divu, že se kromě soboty strávené v Pardubicích člověku nějak nechtělo do ničeho většího se pouštět. A tak se víkend i to dnešní dopoledne odehrál přes více drobných činností, které měly buď za cíl něco jen zjistit či něco i vyřešit. Tím hlavním byla asi poškozená zásuvka na "kalorickém" rozvodu elektřiny, tedy na části, na které jsou napojeny spotřebiče s vyšším příkonem. Zakoupit aspoň designově stejnou sice nebylo úplně snadné, ale povedlo se a pak už nebyl problém najít chvilku, odpojit rozvod od napájení a provést výměnu. I přes téměř jarní počasí nezahálely zimní boty, neb procházka s Clifem do okolí se v jiné obuvi absolvovat nedá a úvaha, že by si člověk zase na chvilku zaběhal mimo asfalt, nemá zatím smysl. Dnešní dopoledne bylo také trošku o sledování zpráv s cílem zjistit, jak vypadá dopravní situace v Praze při probíhající "přehlídce zemědělských vozidel" před Ministerstvem zemědělstvím ČR a na příjezdových cestách k němu. Důvodem nebyla zvědavost, jaká technika se tam vyskytuje, ale hodnocení situace před odpolední cestou na večerní divadelní představení do divadla Kalich. Ne, určitě autem do centra nemíříme. Ale na Černém mostě bychom rádi auto zaparkovali. Odtud už jen metro tam i zpět, což by bylo i kdyby se dnes v Praze nic nedělo. Jelikož to v tuto chvíli vypadá tak, že východní okraj Prahy je dokonce průjezdnější, než tomu v tomto čase bývá obvyklé. Bude tedy stačit, když vyrazíme v podstatě bez nějaké rezervy, jen abychom někde poblíž divadla stihli před začátkem představení i večeři.  A jelikož je pondělí, tak by asi ani s místem v restauraci neměl být bez předchozí rezervace nějaký problém.

Krakonošem do Prahy a zpět

Po včerejším večerním zahájení letošní grilovací sezóny a chvilce společenských her nezbylo než sbalit všechny věci, aby ráno se na poslední chvíli něco neshánělo a pak už jen zavřít oči a probudit se ráno do cestovního dne. A to doslova, neb během dne se tentokrát zapojilo docela dost dopravních prostředků. Od auta přes vlak (rychlík pro cestu HK - Praha - HK "Krakonoš"), metro, autobus a tramvaj. Některé z nich se mi povedlo užít i vícekrát, aby ty přesuny po Praze mezi těmi třemi turisticky nejvíce zajímavými místy byly co nejrychlejší, neb účelem dnešní cesty nebylo jen dělat doprovod Ali při cestě domů včetně společného doplnění energie v čase poledním, ale také konečně po několika letech absolvování jedné kávy (přesněji cappuccina) za účelem "vyrovnání se s už ne zcela nedávnou minulostí".  Až na to počasí, které bylo "nahoru a dolů", tedy od slunečného času při příjezdu na "Hlavák", přes drobný deštík po vystoupení z metra na Pankráci, po z větší části zataženou oblohu po větší část dne, když sluníčko se vrátilo až v čase odjezdu odpoledního rychlíku z Prahy, se vše vydařilo dle plánu. Co říkám, snad i trošku nad plán. K tomu pražskému popoledni by asi bylo záhodno dodat, že jsem byl možná rychlejší než japonští turisté. A ti toho zvládnou za den opravdu dost. Já jsem měl pocit, resp. marně jsem vzpomínal, že jsem si tak rychle někdy před tím stihl toho tolik z Prahy užít. Navíc jsem si "odvezl" i několik nových poznání. Třeba, že v samotném centru v turisticky nejvíce vytížené zóně je tolik obchůdků, co nabízejí zboží s HHC (v tomto čase s 50% slevou, neb od 1.3. se chystá jejich zákaz), že jsou blízko centra místa k parkování auta, kde se dokonce nemusí ani platit, že se dá zvládnout oběd v rámci poledního menu za ceny a v kvalitě srovnatelné s našimi končinami, že k poznání řady zajímavých míst se stačí projet kousek dál tramvají a že stále platí, že něco jiného je o tom slyšet a něco jiného je to vidět. A to jak v tom pozitivním tak i v tom negativním smyslu. Prostě řečeno, Prahu jsem si tentokrát opravdu užil a navíc jsem se vracel s pocitem, že se mi konečně povedlo zavřít jednu do dnešního dne stále "rozečtenou" knihu svého života. Přesněji řečeno její jednu kapitolu.. A abych prý z toho nadšení "nevychladl, po návratu domů mne čekala informace, že Praha je na programu i v pondělí. Tentokrát autem a za kulturou, navíc do samého centra, takže byť plánujeme vyrazit již odpoledne, uvidíme, co nám čas dovolí k tomu připojit. Pondělní "ukázka zemědělské techniky" plánovaná do Prahy bude návštěvníkům Prahy asi trošku měnit plány, já věřím, že se nám cestu k zaparkování auta podaří zvládnout bez toho, aby nás to trošku více omezilo, byť s nějakými kolonami v odpoledních hodinách musím počítat. Ty ale vznikají i tak, takže nás na rozdíl od těch kolem Ministerstva zemědělství ČR a tras k němu vlastně nečeká nic neobvyklého. Ale uvidíme, co se nám k té kultuře ještě ve druhé půlce pondělí podaří přidat.

První část prázdnin pražské desítky končí

Ani Valentýn žádnou změnu počasí nepřinesl, tak ty "venkovní zážitky" aspoň z těch procházek s Clifem, aby byly vůbec nějaké, nakonec vždy skončily u bot a kalhot od bláta, když už nebyla i mokrá bunda.  Na druhou stranu takové "oživení si" všech různých společenských her, které se v krabici ve skříni na chodbě ukrývají, to se už moc nepamatuje :-) A když se k tomu přidá "hledání" toho všeho, co by měl týden tradiční letní společné dovolené letos obsahovat, k čemuž se hojně využívaly i fotografie z těch předchozích, navíc když společnost po většinu času dělala i Štěpánka, tak to tu i tak docela "žilo" :-).  Valentýnské odpoledne už to jen doplnilo domácí horkou čokoládou a příslibem "zážitkové" večeře, byť to bude jen z poloviny, jak je tu v takovém případě obvyklé. Tedy že v zahradním krbu grilované buřty budou, ale jíst se bude doma. A tak nezbývá, než nechat psaní, jít to tam připravit, aby se na večeři zbytečně dlouho nečekalo, když tentokrát bude třeba topit o chvilku déle, neb to bude chtít trochu času, aby se po té "zimě" krb patřičně ohřál. Když k tomu přidám, v jakém stavu je vegetace, tak začínám mít pocit, že jsme letošní "sezónu" zahájili aniž jsme čekali aspoň na to astronomické jaro. Teď už jen aby nějaký ten návrat mrazíků či mrazů tomu letošnímu vegetačnímu předstihu nevystavil konečnou.  Zítřek už bude o návratu Ali do Prahy a pokračování jarních prázdnin pražské desítky v Záběhlicích a okolí. P.S. Letošní jarní prázdniny svým počasím zatím dostávají svému označení. Zejména k velké neradosti těch, co je tráví na horách, takže obrázky z i poměrně větších nadmořských výšek příznivce lyžování stále netěší, byť "pan domácí" pod Dachsteinem stále věří v návrat zimy a sněhu, k čemuž nám do mailu každou chvilku posílá nějakou tu nabídku na pobyt. Zatím pro běžkaře na stále menšícím se rozsahu tras udržovaných s poměrně velkým úsilím, aby se tam aspoň nějak, navíc s klistrem na skluznici, dalo aspoň trošku sklouznout.

Chvilkové poblouznění jarem rychle skončilo

Po polojasné sobotě, kdy jsem si mezi nákupy pár drobností užil i krátké procházky po labské náplavce, v neděli už bylo to zimní (ne)počasí zase zpět, což pomalu vypadalo na to dát si čaj a zalézt někam pod deku. Navíc lunární kalendář na víkend nedoporučoval jakékoli práce mimo dům, tedy na zahradě. Ale až tak to nakonec nedopadlo, neb k činnostem pod střechou pergoly nic neuváděl. A tak to dnešní nicnedělání alespoň na chvíli přerušila likvidace vánočních stromků, aby začátkem jara, až ty větve trošku proschnou, se v krbu proměnily v pár lopatek popela do kompostu. Co měly oba víkendy společné, byly cesty do Hradce po oba dny. Lišily se jen délkou. Ta sobotní zabrala nejen celé dopoledne, ale i kus odpoledne, kdežto ta podvečerní nedělní byla jen na otočku s cílem vyzvednout "dámu na H2". Nejednalo se o šachy, ale o to, že Ali přijela (poprvé sama) autobusem z Prahy strávit u nás část svých školních prázdnin a ten přijel právě na stanoviště H2 hradeckého THD.  S počasím to sice na těch pár dnů moc nevypadá, ale snad se nějaký ten prázdninový zážitek podaří.  V sobotu bylo venku a na silnicích docela dost lidí, takže se nebylo čemu divit, že v poledne, když jsme se vraceli z Hradce domů, kde by nás, pokud cestou ještě nenakoupíme, čekala skoro prázdná lednička, málem nebylo místo v naší oblíbené restauraci. Ale i to dopadlo a po doplnění energie a nákupu, který tentokrát skoro vyplnil nákupní vozík, už nezbylo, než sledovat, jak to jarní počasí zase mizí a s ním i nálada se ještě do něčeho pustit. Zejména když k tomu byla taková podpora ze strany lunárního kalendáře :-)) Nakonec se aspoň povedlo udělat po nějaké době zase pořádek v notebooku i v poště a poslat na pár míst aspoň pár řádek o dění od začátku tohoto roku pod naší střechou. Nebylo jich moc, neb aby bylo o čem psát, musí se začít něco většího dít, k čemuž se sice ještě nějak nedospělo, ale dávám tomu už jen týden dva, kdy by se to mohlo zlomit. Náměty už jsou pohromadě, teď už je "jen" nějak mezi to obvyklé dění poskládat.  Podívat se v tom dešti po zahradě lunární kalendář dnes nezakazoval :-), takže aspoň zjištění, které asi není překvapením, že už "je venku" česnek. A jakmile ustane na chvilku to deštivé počasí, že čekají broskve na první postřik proti kadeřavosti a ovocné stromy na zimní řez. U toho prvního jsem už chytil první letošní "zpoždění", neb ti, co tomu opravdu rozumí, stihli postříkat během soboty. A uzavřu to asi tím, že nejen Jizerská 50 se letos odpískala, ale pro mne i celá sezóna, neb s počasím to v našich končinách na rozdíl od těch pravých nadšenců běžkového lyžování už nějak nevidím a do nadmořských výšek kolem 1400 m n.m. za jarním sněhem (pokud vůbec nějaký tam ještě připadne) mne to už také neláká. Zejména když si občas prohlížím obrázky z těchto míst okem webkamer.

Skokem snad až do půlky dubna

Tak by se prý mohlo popsat probuzení do zítřejšího dne, kdy by to tak mohlo vypadat podle počasí. No, uvidíme. Přestože zima asi ještě neřekla poslední slovo, tak se ale není čemu divit, že moc očekávání stran plánování nějakých zimních zážitků už nemám, zejména když se občas podívám na webkameru několika známých míst, kde by také ten přírodní (nemyslím ten technický) sníh člověk sotva pohledal. Včerejší chvilkové "poblouznění" drobným popraškem, který vydržel pár desítek minut, než jej spláchl poměrně vydatný déšť, jakoby předznamenalo, co bychom asi v našich končinách mohli letos ještě čekat. Co je ještě třeba dodat, je asi to, že poslední dny jim ta předpověď počasí vychází. Včetně síly toho větru, který mám v posledních dnech konečně "doklidil" do rohu zahrady spadlé listí z té největší jabloně. Zítra se co do kalendáře posouváme do jarních prázdnin z pohledu jedné pražské části, další týden to bude z pohledu našich končin, takže s tím by měly přijít nad rámec obvyklého dění i trošku jiné zážitky. P.S. Plánování zážitků na letošní astronomické léto a podzim už konečně dostává konkrétní obrysy, s ním ale ruku v ruce se mezi ně už dostávají další aktivity. Takže už je načase zanechat toho "nicnedělání" a pustit se i do nich, aby se vůbec bylo možno za těmi naplánovanými zážitky s "klidným srdcem" vydat. Čím? To už víme :-)