Sice začalo jako obvykle začínaly všechny předchozí dny snídaní, ale po ní hned nesměřovaly naše kroky na pláž, ale do recepce se z hotelu odhlásit a uložit si kufry do místnosti na zavazadla. Teprve pak následovala pláž, na které jsme strávili dopoledne až do oběda, abychom pak se už jen převlékli do cestovního a v recepci vyčkali na autobus na letiště. Ten dorazil netradičně o hodinu dříve, čímž trošku vyděsil některé z odjíždějících, ale odjel ve stanovený čas, takže ani tentokrát žádný problém. Cesta na letiště probíhala v pohodě, počasí přálo i tentokrát, takže kochání se krajinou pokračovalo. Na letiště jsme sice dorazili asi jako poslední skupina, ale nemělo to vadit, neb jsme měli na naše místa již provedenou rezervaci. Problém ale nastal, kdy u přepážek zůstaly asi tři desítky lidí a přestal fungovat dopravník na kufry, takže se přestalo odbavovat. A s ubíhajícím časem se situace stávala "zajímavější". Když ani v čase, který byl na palubním lístku vyznačen jako čas k nástupu do letadla, jsme ještě nebyli odbaveni, už to takový humor nebyl. Jediné, co jsme si asi všichni říkali, bylo, že snad neodletí bez nás. Asi deset minut poté se dopravník, sice asi na třetí pokus ale rozběhl, takže jako předposlední z celého letu jsme byli odbaveni, následoval rychlý přesun na bezpečnostní kontrolu a pak k odletovému východu. Tam se ale teprve první cestující přesouvali ke vstupu na letištní plochu, takže nám ještě zbyl čas se otočit a ještě kopit vodu a nějakou tu bagetu do letadla. Pak už přes plochu do letadla a v plánovaném čase odlet. Co k němu říci? Že tentokrát jsme většinu času stráveného na letišti prostáli u check-in přepážky a na obvyklé cappuccino ta už nedošlo. A proč ne v letadle? Tam se ten podávaný nápoj jen tak jmenuje :-) Před zahájením klesání na přistání v Praze jsme si užili i západu Slunce, také to, že jako jedni z posledních jsme přistávali ještě na tu záložní přistávací dráhu a taky projížďku autobusem od letadla, přestože jsme přistáli u "rukávu". Obvyklé lamentování na zpoždění kufrů se tentokrát nekonalo, jeden kufr byl mezi prvními, druhý tak v půlce, takže pak už nic nebránilo si vyzvednout auto a vyrazit přes Šestajovice, kde jsme vysadili Alici, domů. K tomu jen tolik, že jsem se spolehl na navigaci, že nás provede kolem uzávěry od Klánovic, což se ale nepovedlo. Takže pak zpět na D11 a klasicky přes exit 8 už to dopadlo. Doma pár minut po půlnoci. A co dodat? Snad jen tolik, že to byl týden plný zajímavých zážitků a i nových cestovatelských zkušeností (hlavně díky italštině :-)) a Valtur Calabria Otium Resort a v něm poskytované služby byly základem toho. Pár řádek k tomu se možná ještě objeví v nějakém z příštích příspěvků, zatím jen tolik, že i když jsme v podstatě z resortu až na cestu z a na letiště "nevytáhli paty", zažili jsme toho z Kalábrie docela dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat