Za vším bylo v podstatě to "chybějící auto", které nejprve čekalo na prohlídku od pojišťovny, aby se pak po potvrzení všeho potřebného a mého odhadu ceny zakázky, který se ukázal jako naprosto podhodnocený, neb servis to při předávce vidí 3-4 x dražší, přesunulo do servisu k opravě. Ta časově přesahuje do začátku příštího týdne, takže na dovolenou do Jizerských hor se pojede zapůjčeným autem. Stejně tak jsem se dopravoval do Bohdanče. Jen v jednom případě jsem nechal nabídku na zápůjčku auta resp. na odvoz nevyslyšenu a na cca 10 km vyjížďku na Kraj Hradce Králové použil horské kolo. Zrovna v den, kdy teploty byly rekordní a navíc to bylo v čase odpoledním kolem 15 hodiny, takže studená matcha a tři sklenice domácích limonády padly a doplnění tekutin po příjezdu, dva birelly pak ve mně zasyčely po dojezdu domů. "Přestávka" byla ale nejen o obnovení energie na cestu zpět, která na rozdíl té tam už byla trošku do kopce, ale hlavně o prima povídání, co je kolem nového. Ještě k tomu kolu - pocitově dobrý i přes to vedro. Jednak si člověk zase trochu protáhl nohy a byť na kole jsem v posledních letech zajel asi jen dvakrát pro rakytník v medu dolů pod kopec do Lhoty, pořád mi to nejen chodí a běhá, ale i šlape :-). Ale na to pondělní hradecké domlouvání, co podniknout v závěru září, už jsem se svěřil autobusu. Mj. i proto, že ani ke kolu nepatří dvojka bílého na cestu :-) Busu jsem se svěřil ještě jednou. A to při cestě do trhu pro okurky nakládačky, neb to naše jejich letošní pěstování se moc nepovedlo. Ještě jedna akce z minulých dnů zaslouží zmínku. A to seznámení se našeho štěňátka s dvěma chrudimskými matadory, jejichž celková váha asi nedává ani polovinu současné váhy Bakyho. O ostatním už vypovídají přiložené obrázky. K těm s koláči doplním, že včera to tu bylo o dalším ročníku staročeského posvícení, které si nejen naše dvě ,malé slečny nejen v rámci "adaptace" na společný pobyt v Jizerských horách řádně užili a vypadá to, že jedna bez druhé moc fungovat nebudou a hlavně nápady lze čekat od obou :-) Teď už nezbývá než se trošku seznámit s autem, které nás bude provázet na cestě do Pekla. A nejen tam a zpět, ale i v něm a kolem. To naše si pobyde v servisu do našeho návratu. Pak už jen oběd a klasický rébus, jak ty všechny věci do toho auta naskládat. V Pekle nás očekávají kolem 16 hod.
Žádné komentáře:
Okomentovat