První svíce na adventním věnci dohořívá

K tradici adventu, období příprav a očekávání vánočních svátků letos začínajícího 30.11., neodmyslitelně patří spolu s různými církevními bohoslužbami i adventní věnec se čtyřmi svíčkami. Každou neděli se na něm postupně zapalují svíčky, aby dohoření poslední svíce na něm všem připomenulo, že vánoční svátky již doslova klepou na dveře. Tato tradice pochází z 19. století z německých zemích, ale první počátky slavení adventu jako samého se ale objevily v jižní Galii a ve Španělsku již koncem čtvrtého století. A tak si všichni přejme, aby i letošní advent byl plný očekávání i naděje v to, že letošní vánoční svátky budou klidné, radostné a přinesou i nějakou chvilku k zamyšlení nad děním kolem nás. Zda se podaří splnit přání zase po delší době bílých vánoc i u nás v nížině, zatím nevypadá, neb o vánočních svátcích a v samém závěru roku by podle meteorologů mělo být zataženo až oblačno s deštěm, na horách má občas sněžit. Ale známe vrtkavost počasí, tak třeba i u nás bude v závěru roku pár dní bílo. A když ne, tak na horách by měl sníh již vydržet a někde i poměrně dost připadnout. A vyrazit si o vánočních svátcích někam výše do hor, byť třeba jen na jeden den, také není k zahození.

Čas adventní

Atmosféra všedního dne se dnes v podvečer změnila na společné zastavení se v čase nadcházejícího Adventu. K tomu přispěla řada hudebních a recitačních vystoupení, krásný betlém i rozsvícení vánočního stromu připomínajícího blížící se svátky. Pro děti pod ním umístěnou schránkou na nebeskou poštu navíc i to, že je nejvyšší čas napsat Ježíškovi. A jak bylo na prostranství před Obecním úřadem vidět, akce přilákala téměř stovku návštěvníků, pro které byly připraveny nejen k inspiraci jak ukázky vánočního cukroví, tak i něco pro zahřátí. I přes poměrně chladné počasí a silný vítr, čemuž se asi nelze divit, když už vládu nad počasím s jistotou přebírá paní Zima, se akce stejně jako v závěru minulého roku vydařila a všichni návštěvníci si s sebou odnesli první vánoční přání pro letošní svátky, které slyšeli od naší paní místostarostky. Tak ať se její přání naplní pro co nejvíce z nás a jak dny adventní tak i všechní dny do příchodu těch hlavních svátků - svátků vánočních - i svátky samé prožijeme jak to nejlépe půjde.

Čekání v nedělním čase

Dnešní ráno nás opět přivítalo dalším sněžením a poměrně silným západním větrem, tak jsme trošku i s obavami pokukovali po silnici na Prahu, jak dnešní počasí zvládají automobilisté. To proto, že Lukáš byl v té době stále na cestě domů autem přes celou západní Evropu. Před polednem se nejen vyčasilo na obloze, ale i doma, neb zazvonil mobil a Lukáš sdělil, že dorazil do Děčína a že z celé cesty byl zatím asi nejhorší úsek kolem našich hranic. A že to tam neskončilo, o tom byl další telefonát, že to místo přímého směru na Českou Lípu, Mimoň a Jičín otáčí na Prahu a přijede spodem. I přesto, že závěr jeho cesty bude tedy ještě opatrnější (připomínám, že jede na letních pneumatikách), dorazí v čase, který by pro řadu z nás byl problémem i v plném létě. Takže se těšíme, že místo plánovaného večerního příjezdu by mohl dorazit na "kávu o třetí". Únava bude určitě veliká, neb jel v podstatě nonstop, ale chvilka na první dojmy se určitě najde. A jak nedávno na jeho blogu komentovali jeho přátelé z Ostravy, muffiny ho na uvítanou rozhodně >>> nečekají. Takže za pár chvil skončí jeho "3/4 roční zahraniční mise", ze které se v rámci dlouhých zimních večerů :-) my určitě dozvíme spoustu zajímavostí přímo od něj a čtenáři jeho blogu si je přečtou tam.

Tak jsme se dočkali, ale ...

První noc s teplotou pod nulou a s ní i první sníh, byť zrána jen poprašek, aby během dopoledne napadlo téměř 5 cm. A kolem poledne se na chvíli i vyjasnilo, takže by se člověk měl radovat, že už nastala ta správná zima. Určitě by tomu tak bylo, kdybychom dnes byli s těmi několika desítkami prvních lyžařů, kteří vyrazili s běžkami na Horní Mísečky, aby zkusili první sníh. Nás však tento den zastihl při úplně jiné činnosti - v odstraňování řady restů v naší domácnosti - navíc s myšlenkami jak v tomto počasí zvládne Lukáš cestu domů z irského Galway, odkud se vrací po rozhodnutí ukončit tam pobyt. A vzhledem k tomu, že to letos neměl v plánu, čeká jej cesta autem bez zimní výbavy. Snad to nejhorší počasí by mohlo být v západní Evropě pryč, byť odpolední zprávy z Německa nic moc, aby cesty byly už upravené a dalo se po nich byť s větší opatrností jet v pohodě i s letními gumami. A tak jsme čekali na první SMS po příjezdu trajektu do Francie. A ta to zatím potvrdila,takže Lukáš v tuto chvíli již čtvrtou hodinu ukrajuje kilometry ze své cesty domů a všichni mu přejeme, aby mu tak vydrželo po celou cestu. Nebylo by nakonec lepší, kdyby skutečná zima přišla až o pár dní později? Za dané situace ano.

Prodloužený víkend dvou tváří

Po shlédnutí předpovědi počasí na neděli to vypadalo, že s nějakým zazimováním zahrady nelze moc počítat, a tak jsme se rozhodli, že si prohodíme program s příštím víkendem a pojedeme se podívat do Prahy za nějakými nákupy. Počasí na sobotu meteorologové skutečně trefili, a tak jsme po snídani vyrazili za drobného deště směr OC Letňany. Cesta v naprosté pohodě, překvapilo jen větší množství kamiónů, což člověk, byť je na daleko větší počet zvyklý z každodenních jízd do Prahy, v neděli nečeká. A tak jsme za 65 minut zastavili v podzemních garážích nákupního centra. Nákupy proběhly v mezích normálu, něco jsme sehnali, k něčemu získali inspiraci a ani mi nepřipadalo, že by tam bylo nějak moc lidí. Zaujalo mě však poměrně dost "opuštěných" chlapů posedávajících na sedačkách před jednotlivými obchody, kterým by určitě přišel vhod nějaký "odkládací koutek" třeba s Internetem, když už nestačí kafé bar apod. Jinak jsem si ale říkal, že to bude tím, že přece jen je do vánoc ještě dost času. Pouze když jsme se rozhodli něco rychlého pojíst, tak ten nápad mělo více lidí. Ale asi tomu tak úplně nebylo, neb když jsme se po poledni vraceli k autu, tak na parkovišti nebylo vidno jediného volného místa a výjezd na hlavní silnici jsme absolvovali za cca 15 min. na osmou zelenou, když v protisměru stála na vjezd do areálu auta až na výpadovce na Teplice. Průjezd Prahou ale v pohodě a tak nápad stavit se cestou domů ještě v IKEA vypadal poměrně nevinně. Stejný nápad však dostalo možná i v duchu hesla na obrázku vpravo dole tolik lidí, že tu "poslední míli" do zastavení auta na parkovišti jsme nakonec absolvovali téměř za 35 minut. A uvnitř to vypadalo, jako kdyby něco dávali zadarmo. A kousek po vstupu tam navíc ještě nebylo pomalu ani k hnutí. Potom se to sice trošku rozpustilo, pár věcí jsme si tak nakonec dali do žluté tašky a s rozpačitými pocity, zda to vůbec stálo za to, jsme mířili k pokladně. A tam přišlo to nejlepší. Všech 18 pokladen sice v provozu, ale od každé fronta až mezi regály. Naše vypadala zpočátku jako jedna z rychleji se pohybujících, ale nakonec byla jednou z nejpomalejších, zejména když nějaké dámě s nákupem vyrovnaným na velkém manipulačním vozíku do výše očí nevzal kartu jak snímač u pokladny tak ani bankomat vedle. Takže všechno zpět do prodejny. A my? Po 28 min. čekání jsme zaplatili pár drobností a s přicházející tmou jsme vyrazili směr domů. A aby to nebylo jinak, jízda z parkoviště na první kruhák (cca 500 m) za 15 minut. A tak ani šest víkendů před svátky nelze mluvit o nějakém klidném nakupování, ale na druhou stranu máme to pro letošek za sebou :-). A pondělí? Ráno sice poprchávalo, ale odpoledne se dařilo a až na pár drobností jsme na letošní zimu na zahradě připraveni. A jaká bude? Říká se, že krátká ale tuhá, ale Aida si nějaký hustší kožich na letošní zimu zatím nepořizuje:-)

Teď už jen ten sníh ...

zbývá sv. Martinovi, aby vše bylo, jak říká pranostika. To by v tom byl čert (nebo globální oteplování), aby nějaký už nedorazil někam blíž než do Krušných hor (ale tam už dnes není ten včerejší příděl moc vidět), když jsme jej řádně oslavili, dobrého jídla pojedli a mladého vínka popili. A navíc potom ještě na návštěvu do Srchu zajeli a cenné informace k plánované výměně oken v našem domečku získali. Teď už se zbývá jen kouknout na předpověď počasí a podle ní uzpůsobit zítřejší program, zda to bude o zazimování zahrady nebo menší výlet za nějakými nákupy, co doma nutně třeba, neb na to v posledních týdnech nebylo moc času. A taky zkontrolovat poštu, kde by mohly být nějaké nabídky právě k té výměně oken, a podívat se také , jaké jsou aktuální informace na Lukášově blogu. Podle posledních informací by se měl objevit dříve, než čítá počet prstů na rukách, takže už se všichni těšíme, až se zase uvidíme pohromadě. Samozřejmě touto cestou vyřizujeme pozdravy od všech a přikládáme pár obrázků na důkaz toho, že obavy z muffin a baget jsou liché:-) a že máme "natrénováno" na jinou chuťovou notečku. A tak nezbývá než se zase těšit na příští svátek sv. Martina. Do té doby však bude jistě celá řada příležitostí, jak se na něj připravit, aby naše chuťové buňky nezlenivěly :-)

Příště určitě

Babí léto končí, pro zimní sportování kromě prvního bruslení na umělém ledě zatím nejsou podmínky a tak něco pod střechou určitě řadě z nás přijde vhod. A asi to není náhodou, že v čase popíjení prvního letošního mladého vínečka a pochutnávání si na svatomartinské husičce se pro zasportování nabízí účast na tradičním turnaji ve stolním tenise pořádaném místním OÚ. Jednoho z účastníků předchozích ročníků však na turnaji neuvidíme, neboť v těchto dnech řeší mnohem důležitější věci spojené s návratem domů po delším pobytu za mořem. Takový je život a jak praví staré české pořekadlo, "nelze sedět jedním zadkem na dvou posvíceních". Na druhou stranu však nemusí být řešení různých věcí každodenním pravidlem, takže nejen příští ročník turnaje ale i spousta dalších zážitků ještě čeká. Chce to "jen" zvládnout" se ctí jedno a otevřít si cestu k tomu dalšímu. A k tomu Ti, Lukáši, držíme palce a těšíme se, že se už brzy uvidíme. P.S. Ale není pravda, že naše dveře jsou pro Tebe stále otevřené, jak píšeš na svém blogu. Takže pozor, u nás je řádně zamčeno vždy, když nejsme doma a nebo v noci :-))

Svatomartinské se opravdu povedlo

Při dnešním odpoledním putování po Hradci Králové za nabídkou 

Svatomartinských vín jsem se z opravdu velké nabídky nakonec rozhodl pro mladá vína z produkce Vinařství František Veverka Čejkovice, a to pro Svatovavřinecké růžové a Modrý Portugal, a ještě jednou pro Modrý Portugal, tentokrát z produkce Vinařství Luděk Botúr Strážnice. A jedno jsme hned ochutnali nejen v souladu s tradicí sv. Martina, ale i v rámci symbolického přípitku našemu Martinovi k jeho dnešnímu svátku. A abychom si tuto tradici i u nás doma již pár let spojovanou s gurmánským zážitkem svatomartinské husy s jablky, červeným zelím a knedlíkem. Letos navíc se závěrečnou  tečkou v podobě brusinkovou zavařeninou s lískovými oříšky plněné pečené hrušky v klidu vychutnali, zbylé dvě láhve čekají ve tmě a chladu na tuto sobotu, kdy by měl být svatomartinský zážitek kompletní, byť po sněhu na zahradě ještě pár dní nebude ani památky. Takže zatím jen "Na zdraví" a "Dobrou chuť". A nezoufejme, i toho sněhu se snad ještě letos dočkáme. I když možná jen na horách, ale nepředbíhejme.

Sv. Martin na bílém koni nepřijel

A jak to bude dál? Dlouhodobá předpověď ČHMÚ říká, že listopad i počátek prosince budou teplotně nadprůměrné s velkou oblačností, průměrným množství srážek a se sněhem, který by se měl objevit za pár dní pouze na horách. Předpověď na nejbližších deset dní upřesňuje, že nás tedy čekají dny se zataženou oblohou, občasnými dešťovými přeháňkami a s odpoledními teploty maximálně do 13°C s tím, že nejnižší noční teploty se pravděpodobně dostanou o jeden stupeň pod pod mrazu. Poslední listopadová dekáda bude o něco chladnější, aby začátek prosince uvedly teploty od nuly do šesti stupňů s poklesem až na mínus pět stupňů v nočních hodinách. Drobné sněhové srážky by se už mohly objevit i v nižších polohách. A co to znamená pro nás" občasné přátele bílé stopy"? Že pokud se nestane opravdu něco výjimečného, aby se opakoval loňský listopadový zážitek z prvního sněhu 16.-18.11., tak se letošní úvahy o prvních běžkách posouvají až na počátek prosince. Je tedy stále dost času na doléčení aktuálních bolístek, poranění či zlomenin, vymalování bytu u rodičů, naplánování prací na projektech či zajištění hlídání vnoučat. A určitě nezapomenout na předcházení rýmičky a kašlíku, aby tyto dvě "muže na životě ohrožující" nemoci nezhatily plány a těšení se na první sklouznutí:-)

Kam to bude letos?

Sluncem zalitá Velká Úpa, Pec pod Sněžkou a Harrachov v ranním v oparu, v mlze vrcholy Sněžky i Černé hory, informace o údržbě lanovky na Sněžku mezi 3.11. - 12.12., postupné zazimování tenisových kurtů ve Sv. Petru, pozvánka do Černého Dolu do zahájení lyžařské sezóny za hornickou historií, první obrázky ze šumavského Zadova a spousta dalších informací. To bylo nedělní vysílání pořadu Panorama na ČT2, z jehož obsahu je již skutečně patrná blížící se zima a očekávané zahájení letošní lyžařské sezóny. A že to není jen o sněhu, ale i o zázemí pro ušlé pocestné, svědčí přiložené obrázky. Poznáváte známá místa ? A jaká budou letos ta nově objevená? Bude to jen o Krkonoších nebo se letos opět probudí Orlické hory a navštívíme známá místa kolem Šerlichu? A bude příležitost ještě letos nebo si budeme muset počkat až na příští rok ?

Svatomartinské je připraveno. A bílý kůň?

Oslavy svátku sv. Martina byly v této kotlině donedávna spojovány většinou jen s vyhlížením prvního sněhu. Hrstka těch, kteří se mohli počítat k milovníkům dobrého vína, měla toto období navíc spojeno s Francií a Beaujolais Nouveau - s tradicí ochutnávání mladého vína. Od roku 2006 se však tato tradice díky iniciativě moravských vinařů dostala i do našich končin. Ke svátku sv. Martina tu totiž neodmyslitelně patří jak do zlatova upečená tzv.“Svatomartinská husa“, tak dávný zvyk připíjet si v tento den poprvé novým mladým vínem. A dokonce v některých receptech je právě mladé víno tím, čím se Svatomartinská husa při pečení podlévá. A právě připíjení novým mladým vínem položilo základ nové tradici, tradici Svatomartinského vína. A na co se letos můžeme těšit ? Pod společnou značkou Svatomartinské se na pultech představí více než tři čtvrtě miliónu lahví se 175 vzorky mladých vín od 80 vinařských firem. A tak úterý 11. listopadu nejen ukáže, zda sv. Martin přijede na bílém koni (podle aktuální předpovědi počasí by se tato pranostika mohla naplnit jen ve vyšších polohách, a to se ještě nemusí jednat o trvalou
pokrývku, na které by bylo možné zahájit novou běžkařskou sezónu), ale také jestli se vyvedla letošní úroda hroznů. Vinaři totiž dobře vědí, že pokud se Svatomartinské víno vyvede, je kvalitní celý ročník. A tak pokud se chystáte do mladého vína i vy, mějte na paměti slova spisovatele Hrabala: "Svatomartinská vína jsou mladá, veselá a nevyzrálá a je potřeba je tak brát. Mladé víno se nechutná, mladé víno se pije..." A pokud chcete mít zážitek úplný, je tu ještě Svatomartinská husa, které se nemusí vzdávat ani ti, co neustále myslí na svou linii. Vždyť právě sv. Martin je předzvěstí zimy, kdy jak většina z nás věří, bude dost příležitostí se přebytečných joulů zbavit.

První listopadový víkend

Ten je hlavně spojován s uctěním památky zemřelých, kdy sobota je podle katolické tradice svátkem všech svatých a neděle, lidmi nazývaná dušičkovým dnem, představuje vlastní vzpomínku na blízké zemřelé. Počasí obvykle nebývá nějaké valné, o "dušičkovém víkendu" většinou již odpovídá i naší podzimní náladě obvyklé v této době. Letošní víkend resp. hlavně sobota, byl však jiný. Ne tím, že jsme si jako obvykle v uplynulých dnech připomenuli památku všech našich blízkých tradičními květinami se svíčkami, ale počasím. Ohlášený vichr nedorazil, slabší vítr se v odpoledních hodinách uklidnil, obloha se úplně vyjasnila a teplota vystoupala na krásných 15°C. A tak se objevil nápad zopakovat si v zahradní pergole letošní "poslední grilování", zejména když v domácích zásobách jsme objevili něco na grilovací rošt. A aby se využilo slunečného odpoledne, na nic jsme nečekali, zapálili v krbu a nejen že připravili oheň na grilování, ale dostatečně vyhřáli i celé krbové těleso, tak že nebylo pochyby, že byť v otevřené pergole, bude možno posedět dle libosti a ne venku jen rychle povečeřet. A tak se nejen pojedlo grilované maso, vypilo něco červeného, ale probrala se i spousta maličkostí, na které nezbyl v každodenním spěchu čas se u nich zastavit. Starosti všedních dnů zůstaly za plotem, mobily v domě, čas u ohně volně plynul a nikdo nikam nespěchal. Jen ty "hafanky" zpočátku vydržely se honit za míčkem nebo spolu, aby v závěru nakonec zalehly u tepla a zůstaly tam až do konce. Bylo to krásné půldne, které už opravdu ukončilo letošní opravdu bohatou sezónu. A jaký by to byl konec, kdyby nepřišlo na mysl, co bude příště. Tak abychom nemuseli dlouho čekat, tak už se hledá termín na předvánoční punč...