Letos žádné "tři v jednom"

Letos žádné "tři v jednom"Naplnit slogan "tři v jednom", tj. nějakou tu kótu v Tatrách, Alpách a Sněžku v Krkonoších, se letos naplnit nepodařilo. Tatry měly aspoň trošku nahradit Beskydy, nakonec jsme se museli spokojit jen s jen doslova v posledních hodinách pobytu realizovanou krátkou hřebenovkou se sestupem do Trojanovic; Alpy v podstatě vyšly a "dvoutisícovka byla" byť tentokrát při kratším pobytu a taky trošku s pomocí přibližovadla, ale podzimní Sněžka se už do kalendáře, zejména díky "domácímu nachlazení" usídlenému v naší domácnosti již pomalu třetí týden, nevešla. A jelikož ani na příští dva týdny to už s počasím nevypadá, tak to letos zůstane "bez kontroly" jejího vrcholu. Třeba nám bude počasí při zimních výletech přát tak, abychom si vrchol letos i tak prohlédli, byť třeba z větší dálky. Do té doby musí stačit foto z jedné takové tůry pár let zpátky.

Žádám o povolení nízkého průletu

Když se na odpoledním oblačném a lehkým oparem opředeném nebi kousek od nás za "pražskou silnicí" objevil poměrně rychle klesající žlutý horkovzdušný balón, přišlo mi na mysl, co asi má "za lubem". Na přistání na poli to totiž nevypadalo, neb foukal poměrně slušný vítr, který jej spíš hnal směrem na stromy v malém lesíku. Chvíli to i vypadalo, že nakonec skončí na nich, ale netrvalo dlouho a balón zase začal stoupat, aby jej po chvíli zase zachytilo jihovýchodní proudění a pokračoval ve své cestě někam za kopec k dálnici D11. Co že se to tam asi stalo? Prostě jen nízký průlet krajem Hubenic :-) Tak šťastné přistání někde jinde! Ale pozor, už pár dní je "dříve tma" :-)

Nic nestojí věčně ...

A tak se lokalita Pražské Předměstí v HK loučí s jedním z dalších "orientačních bodů", nonstop restaurací/barem atd. v jednom - PAVOUKem. Pravda, nahlédl jsem dovnitř jen jednou, takže nemohu hodnotit, jaký byl. Pro mě to byl prostě jeden z orientačních bodů ve městě. Co mě ale zajímá, je, co místo něj bude. Že by dalších 6 parkovacích míst, protažení místního parčíku o pár metrů či za c) úplně něco jiného? Necháme se překvapit (my neznalí, neb určitě v nějakých plánech už je to naprosto jasné). Ale jelikož většinou "céééé je správně" ... tak to zde bude asi něco kolem silnice s ohledem na uvažovanou výstavbu přes ulici. A jedna poznámka úplně od tématu, byť by se dalo říci, že něco jiného začíná, byť před 365 dny, ale co to je, že? Dnes právě před rokem vznikla tato "elektronická domácí drbna" a těchto pár řádek završuje rok její existence. O čem všem a s kým vším to bylo, se lze dočíst v pravém sloupci, a byť jde o "výročí" v kontextu dnešního státního svátku naprosto nicotné, přání mnoha dalších řádků a fotografií dokumentujících zajímavé zážitky kolem nás se symbolickým dortem z naší domácí produkce je ale určitě na místě.

Pro někoho rinitida, rhinitis, ...

či zánět horních cest dýchacích. Pro mě prostě "zákeřná rýmička s kašlíkem". Co se to vlastně v závěru minulého týdne stalo? Jak se mohlo dopustit, že jsem zůstal osamocený, bezbranný a ničím nekrytý proti těm volně šířícím se zhoubným bacilům či virům, které mě zákeřně přepadly a usadily se v mém já ve snaze maximálně mi těchto několik nejbližších dnů znepříjemnit? Pravda, již před cca dvěma týdny se kolem jednou plížily, ale to se mi je nějak podařilo zahnat. Tentokrát jsem to ale podcenil, byť i zde byla určitá možnost postavit se jim "zavčasu".Když se ale hned neujalo pár ločků kapalných švestiček značky "Kudy teče, tudy léčí" a ani zázvorový a zelený čaj podávaný v ne zcela obvyklém množství, nezabral, muselo to přijít. Během pondělního dopoledne dorazil, mj. nikým nezván, obávaný kašlík s rýmičkou a já s knedlíkem v krku dokončil jen v práci jen to nezbytné a hrrr do boje se ztrátou chuti na cokoli.Vlastně ne, prostředky domácí medicíny doplnila ještě porce "půlpalicové česnečky", takže už všichni kolem začali tušit, že je to zase tady. Pro dnešek byl použit stejný léčebný model (mj. nedoporučovaný 8 z 10 lékařů). A tak s vírou, že zítřejší volný den bude tím dnem, kdy se tou "rintintidou lebo ako sa ta chitida volá" konečně vypořádám a tu bandu virů už konečně vyřídím i bez pomoci kyseliny hyaluronové a podobných prostředků, které v tomto období na nás ve svých reklamách chrlí pomalu všechny komunikační kanály, do sebe leju dnes poslední zelený čaj a vracím se zase pod deku, abych s využitím zítřejšího dne k doléčení ve čtvrtek už zase mohl směle čelit nástrahám okolní reality. A to při tom všem ještě můžu být rád, že mě to nepostihlo na duchu, jako tomu je asi u některých z našeho okolí. Třeba jedna paní primátorka nepamatující si nic ze závěru svého studia na VŠ skončeného před 4 roky, jeden pan ministr, kterému někdo (a on neví kdo) nabízel před 4 roky zajistit "turbostudium" na VŠ a jeden velitel policie (městské), který si ale nakonec vzpomenul, že svou "bakalářku" vlastně skoro celou opsal od kolegy, aby vzápětí se propadl zpět do stavu "ducha mdlého" a za to všechno obvinil VŠ, že to neodhalila a umožnila mu dokončit studium. Ale zpět k sobě. Už teď si musím přiznat, že tentokrát to zas tak strašné (tj. téměř na umření) asi nebylo, byť míra "rozlámanosti" mé tělesné schránky je stále ještě poměrně značná. Soudím hlavně z toho, že mě tentokrát nikdo nenutil "změřit si teplůtku". Možná proto, že už zdáli bylo patrné, že žádnou asi nemám:-), byť odstín pod nosem může ještě stále konkurovat "krvavému západu Slunce". Ale na to prý stačí mastička Borozan :-)

Barvy podzimu na zahradě

Byl by hřích strávit sluncem zalitý dnešní den doma. A tak s kapesníkem u nosu (ach, ta rýmička), teplým čajem po ruce a s hrozbou, že už podobný takový by se nemusel opakovat jsme dnes téměř dokončili zazimování zahrady a auto dostalo zimní obutí. Proti včerejšku už to byla jen taková třešnička na dortu, neb včera jsme zavřeli oči a věci, u kterých jsme viděli jako problematické jejich další využití (ano, většinou ty, které byly z domu po výměně oken vystěhovány do dílny), jsme přemístili do přistaveného kontejneru na odpad. Při jedné z cest k němu (bylo jich několik), kdy jsme do tří starých kufrů umístili část nepotřebných věcí s tím, že je vyhodíme i s kufrem, se sousedům věrně vybavilo, čemu se říká "vystrčila mu kufry před dveře". Když jsem s nimi ale neodcházel sám, tak nás na cestě ke kontejneru provázelo konstatování "Na letiště, na letiště?" A když dostali odpověď, "že exekutor s realitním agentem jsou už na cestě", lepší konverzaci u kontejneru na odpad abyste pohledali. Jestliže odměnou za sobotní snažení je téměř prázdná a uklizená dílna, tak dnešek se nám na zahradě odměnil paletou podzimních barev. Jako by žádný sníh, byť u nás se držel jen chvíli, ani nebyl. A tak něco málo ještě ve středu a pokud nebude opravdu krásně, že by ještě šlo potrápit krb v pergole, život se přesouvá mezi zdi domu a ven se bude vystrkovat nos, jen když se bude muset nebo to bude stát za to (třeba běžky apod.) :-)

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky

Ano, toť jedna z řeckých moudrostí poměrně dost užívaná i u nás. Není ale ničím jiným, než konstatováním toho, že se řeka mezi prvním a druhým vstupem proměnila, tedy že není tou samou řekou. Sice někdy by se o tom dalo pochybovat, ale to je tak všechno. Prostě nic není absolutně stejně opakovatelné. Ani pro řidiče autobusu v Olomouci, který už za chvíli (2:23 hod.) vyjíždí na noční linku, aby po příjezdu na její konečnou (ve 2:56) si za další čtyři minuty vrátil hodinky o hodinu zpět, chvilku vyčkal a vyrazil opět ve 2:23 na stejnou noční linku. Ale určitě to nebude jízda se stejnými lidmi (pokud vůbec někdo v té době pojede), ani se stejným průběhem. A s podobnými absurditami se dnes v noci potkávají mnozí další, na rozdíl od nás, kteří si tentokrát "přispíme", "povinně" prožívající tuto hodinu navíc. Nakonec proč jen jednotlivé příklady, vždyť v současné době je už absurditou sám letní čas, který, jak říkají statistiky, není celosvětově zaveden u většiny populace (zdroj a obrázek Wikimedia Common) - jen u té modře vyznačené.

Pastviny v podzimním hávu

V úterý zde sice bylo ještě asi 20 cm sněhu, ale teplo v posledních dnech a hned je tu zpět klasický podzim a přehrada je už připravena na jarní tání. Asi to nedalo velkou práci díky letošnímu suchu, spíš bylo umění odpouštět z ní tolik, aby koryto Divoké Orlice pod ní nevyschlo úplně a život v něm se nezastavil. Snad po letošní zimě se její hladina zase po létech zvedne o trošku více a v jezeře cca 7 km dlouhém, s plochou 110 ha se zase jednou objeví více vody. Samozřejmě všeho s mírou, aby nádrž s objemem 11 mil. metrů krychlových to stačila pobrat :-) . Užitek by z toho měli všichni - od rekreantů až po provozovatele zde umístěné vodní elektrárny. A v Hostinci u mostu, tam by se navečer v sezóně nemuselo sehnat volné místo. Teď je zatím možno kochat se (hodně nad úrovní její současné hladiny) jen barvami podzimní přírody. Což taky není špatné :-)

Nedotýkati se drátů, ani spadlých na zem

Těm, kdo nebydlí ve městech, kde je trolejbusová doprava, asi nic moc neřekne trolejbus, natož trolejové vedení, ze kterého čerpají energii pro svůj pohyb. Nám, co dost času trávíme jízdou po ulicích, kudy v Hradci Králové vedou trolejbusové linky, netřeba delšího popisu. U mě do té doby, než padne dotaz, jaké napětí či jaký tam teče proud. To už málokdo ví, všichni ale vědí, že když se nějaký drát napájený elektřinou dotýká země, tak to nevěští nic dobrého a lépe se tomuto místu vyhnout. Teorie dobrá, ale v praxi? V Hradci Králové je jedno místo - podjezd v Kuklenách - kde pokud na zemi neleží aspoň jednou za měsíc stržené trolejové vedení, tak není "něco v pořádku". Tento týden to bylo dvakrát. A podruhé jsem měl tu čest, že to spadlo snad pár desítek vteřin přede mnou. To, že na posledních semaforech jsem předjížděl v zastávce stojící prázdný trolejbus, mě divné nepřipadalo, ale když z protisměru přestala jezdit auta, to už mě mělo "varovat". Nestalo se, a tak jsem v koloně asi deseti aut vjel do podjezdu, kde jsme všichni zastavili (stále nic netušíc). Pak přískok vždy přes jedno auto vpřed s údivem, co se asi děje, že to nejede. A ono se dělo! Když auto přede mnou zastavilo a já za ním, tak se mi objevil pohled na spadlý drát trolejového vedení do vedlejšího směru a jeho pokračování ve smyčce zakončené varovně vztyčeným koncem (prostě kobra) přes náš pruh zpět ke středové čáře. A teď se ukaž! První úvaha, trolejbus v našem směru stál, trolej nebyla poškozená, takže asi v drátech nebude proud. Druhá úvaha, ten přede mnou to opatrně rozjel a projel. Třetí, vždyť gumy izolují, tak i kdyby tam něco bylo (nevím ani kolik tam bývá), tak to gumy odizolují. A tak co nejvíce doprava - guma se snad třela o obrubník - a mezi zrcátkem a zábradlím na okraji chodníku byla mezera tak "na vajgl" jak říkají Řekové. A povedlo se, neb proti už spěchal pohotovostní vůz Dopravního podniku města HK, stihla to tak ještě dvě auta a pak už tradiční dopravní zácpa. Když jsem si na to dopoledne vzpomněl, došlo mi, že trolejbus svítil. Tzn. že buď to má na baterky, nebo trakce byla stále pod napětím. Určitě je správně to první, ale pro jistotu si to ověřím přímo u zdroje. Každopádně jsem se trošku "oklepal", když jsem si vzpomenul na tu varovně "vztyčenou kobru" kousek od levých dveří.

Něco před a zbytek po ...

aneb najednou to "spáchat" nešlo. Abych si splnil svůj okamžitý nápad před odjezdem na výjezdní poradu, s odstupem času hodnocený jako bláznivý možná i šílený, a podíval se na ve Velkých Losinách po tolika letech na Chaloupku a k tomu se ještě kousek sklouznul na letošním prvním sněhu na běžkách, musel jsem hodně kombinovat. Jednak s omezenými časovými možnostmi, kdy vůbec lze přes den pořídit nějaké to kloudnější foto a s jednak poměrně vysokou teplotou a rychle mizejícím sněhem. A jelikož se první dva dny nedařilo nic vymyslet, tak v poslední den pobytu již nezbylo než konat "za každých podmínek". A tak ještě před snídaní hned jak se trošku rozednilo, kdy do začátku denního programu zbývala hodina času, šup do sebe trochu horkého čaje (snídaně nechaná"na pak") a hurá směr "Chaloupka". Cestou do parku, kde stojí, nešlo zabloudit, byť jsem v lese použil zkratku abych si tu cestu ještě o něco zkrátil :-) S pamětí na tom nejsem zas tak špatně, takže mi zde hlavou proletěla řada vzpomínek na tato místa. Potom rychlé foto (pravda, když jsem zkoušel, jak by to vypadalo s bleskem, službu konající sestra za oknem si mě začala trošku více prohlížet, neb viděti časně po ránu kolem dětské léčebny s foťákem "potulující se individuum" není asi obvyklé) a zpět do slušného kopce na hotel. Vše (cca 2 km) dohromady za půl hoďky, druhá zbyla na sprchu a snídani. To druhé se "podařilo" až odpoledne při cestě domů na první vyšší souvislejší pokrývce v nadmořské výšce 1013 m n.m. Pravda, bylo to opravdu jen "pro formu" a hlavně o týden později, než by tam a určitě i někde níže byly podmínky pro skutečné první letošní seznámení se sněhem. Snad toto mé "rouhání" neodradí sv. Martina, a ten na nás nezapomene s pořádnou nadílkou pro letošní zimní sezónu.

Království zimy včera v čase poledním

Pro tentokrát jen s poznámkou, že v úplném dokončení celé exkurse nám včera zabránilo někde půl a někde výše prý až jeden metr sněhu na cestě k hornímu jezeru. A že bylo skoro jasno, dvakrát smůla, neb mohlo být vidět opravdu daleko. Jinak polední pauza mezi jednáními opravdu stála za to a lidé, kteří přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně zařazenou v r. 2005 vybrali svým hlasováním mezi 7 největších divů České republiky, rozhodně neměli špatný vkus.

Pár desítek minut v pravé zimě

Včerejší ráno spojené s odjezdem na výjezdní poradu se lišilo jen tím, že jsem si do tašky i do auta dal jen o pár věcí více. A tak k věcem na "přežití noci mimo dům" přibyly v autě trekové boty s prošívanou bundou, čepicí a rukavicemi - vše pro potřeby dnešní exkurse (v čase poledním) na přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně. A úplně "mimo mísu" pro event. "pár minut slávy" jsem k tomu přihodil nezbytné věci na běžky. To kdyby v místě pobytu byl třeba nějaký ten sněhový poprašek, neb kdo ví. Volba cesty padla na trasu přes Pastviny a Králíky do Hanušovic, kde podle výšky sněhové pokrývky jsme se teprve chtěli rozhodnout, zda do cíle napřímo tj. "tobogánem" mezi kopci nebo okolo přes Šumperk. Když se první souvislejší sníh objevil už před Žamberkem, byť samotná silnice byla jen vlhká, přemýšleli jsme, zda cesta kolem hranice vůbec bude ta pravá. Byla! A docela pohodová, téměř "kochací". Tak, jak se sníh objevil, tak i postupně zmizel, takže v Hanušovicích nic nebránilo odbočit vlevo a po chvíli jízdy hned vpravo na Pusté Žibřidovice a Žárovou, abychom se do místa pobytu dostali tou úplně nejkratší cestou. V tomto úseku se sice ještě na několika místech sníh objevil, ale za chvilku už zase bylo po něm. A tak už teď vím, že vizi poprvé se letos (byť jen krátce) sklouznout na běžkách bude možné naplnit zřejmě jen při občerstvovací zastávce někde na kopci při zpáteční cestě. Škoda, k tomu celodennímu sezení na poradě by něco takového opravdu bodlo (a to mám za sebou teprve první den zde, resp. přesněji jeho polovinu). A tak nás dnes v poledne aspoň čekají ty Dlouhé Stráně a v čase kolem večeře šance (snad) se ještě krátce "vyvětrat" v nejbližším okolí. Počasí na to je dnes opravdu klasické - podzimní.

Kousek od Perníkové chaloupky

Pokud by někdo při přípravě naší výjezdní pracovní porady v době její přípravy počítal se sněhem, asi by si ostatní klepali na čelo. A ono jóóóó! A tak zítra ráno s přezutým autem, řetězy v kufru a další zimní výbavou to bude směr Jeseníky, přesněji Velké Losiny. Cesta by měla již být OK, když je průjezdné i Červenovodské sedlo. Ne však do podzimními barvami rozzářené krajiny, ale zřejmě již do tvrdé zimní reality. Ano, je to to místo mě dobře známé z mého útlého mládí a potom krátce navštívené někdy v devadesátých letech. Uvidíme tedy, zda tam v nabitém programu zbyde chvilka (zřejmě hned někdy po ránu) podívat se aspoň na Perníkovou chaloupku (tj. na jeden z objektů místního lázeňského komplexu nedaleko od místa našeho pobytu), místo několika mých pobytů zde. Počasí po dobu pobytu sice nebude nic moc, na okolních horách je v řadě míst vyhlášeno i lavinové nebezpečí 2. stupně, ale to by nemělo být překážkou podívat se aspoň tam, když je to jen pár stovem metrů přes les. A nemuselo by zůstat jen u toho, neb v povinné části programu máme mj. i návštěvu vyhlášené stavby - firemní přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. Pokud samozřejmě počasí dovolí. Takže věřím, že i fotoaparát si párkrát přijde na své (a nejen cestou do Jeseníků a zpět) :-) a bude možno vyměnit zde uvedené snímky z web kamery dnešního odpoledne či z dřívějška (zdroj : stránky http://www.lazne-losiny.cz/).

Nahoře i dole, tedy jako na houpačce ...

byla se svým počasím téměř celá neděle. Ale vyučeni minulým týdnem bez ohledu na dnešní občasný déšť, odcházející kašlík s rýmičkou :-) a pod tlakem mé očekávané nepřítomnosti doma až do příštího čtvrtka se řešily ty nejnutnější hořáky. Nakonec se vše povedlo a na ostatní už bude čas pod střechou nebo v dílně či garáži. A tak ve svém "zimovišti" částečně zakopány v záhoně u jižní stěny domu řádně zality přebývají venkovní bonsaje, na zahradě zůstalo jen to, co tam přes zimu má zůstat (v pergole u krbu jsme ale ještě "oponu nedali"), stromy a keře dostaly pořádný příděl vláhy pro zdárné přežití zimy a v květinovém jezírku zbývá jen ostříhat pár rostlin a všechny potopit do jeho nejhlubšího místa. Jezírko se k "zimnímu spánku" ukládá na rozdíl od okolních stále olistěných, podzimními barvami "vymalovaných" stromů a keřů, rychleji. Ledová voda se už občasným sluníčkem nijak neohřeje, a tak se život v něm utlumuje rychleji. A tak i rybky už "balí" na zimu. Jsem docela zvědav, kolik z letošního poctivě krmeného potěru se dočká jara. V příštím týdnu sice můžeme sice očekávat nějakou brázdu vysokého tlaku vzduchu, ale marná sláva. Babí léto skončilo hned jak začalo a teď to už bude do té správné zimy (pokud bude) už jen o ranních teplotách těsně kolem nuly, mlhách, dešti přecházejícímu dosněžení a občas nějaké to vyjasnění. Prostě sychravý podzim. Ale letos s jednou změnou, a to, že by se na horách nějaký ten snížek z minulého týdne už mohl udržet a pokud tam spadne teplota pod nulu, je pravděpodobné, že bych se letos mohl sklouznout na běžkách v čase, ve kterém se mi to snad ještě nikdy nepodařilo. A tak vzhůru do dalšího pracovního týdne, ve kterém bych si měl užít kilometrů i pobytu v různých nadmořských výškách i za různého počasí. Zimní výbavu na sebe mám nejen já, ale i auto. Tak snad nás nic mimořádného nepřekvapí. Jen si na příchod těch podzimních plískanic ještě nějaký ten den budeme zase zvykat :-)