Po včerejší domácí
ekvilibristice na žebříku ve studni při drobných dokončovacích
pracech po výměně vývodu pro zahradní vodovod či při strhávání "psího vína" z jižní a západní fasády domu a po snad už posledním rozhovoru s operátorkou
Telefónica O2 na téma jakou chybu děláme, když rušíme pevnou linku, jsem se k nějakému
většímu "potrénování" na dnešní turnaj nedostal. Sice
jsem do něj nastoupil fyzicky zocelen každodenním pohybem na kolečkové židli, občasným
běžkováním v zimních měsících a téměř každodenním vysedáváním za volantem auta, ale v podstatě to bylo jako "rovnýma nohama". Když mi ale v polovině prvního utkání "křuplo" v pravém koleně, což mělo za následek, že při každém došlápnutí jako by mi kolenem projela jehla, bylo po pohodě. Hned jsem si vzpomněl na bývalého kolegu z práce, který po podobném tanečku skončil s přetrženými kolenními vazy, ale k tomu jsem měl daleko. Prostě jen to nezatěžované koleno trošku
zaprotestovalo a trošku mě drželo při zemi po zbytek turnaje (mj. k umrtvení bolesti jsem užil kalíšek slivovičky). Byť ve skupině jsem
prohrál
všechny zápasy a ani v osmifinále to nebylo jiné, ve všech zápasech jsem si nejen parádně zahrál, ale ani nedal svou kůži zadarmo. V pavouku pro poražené
osmifinalisty jsem si svou dnešní bilanci jednou výhrou dokonce i vylepšil, ale nebylo to na víc než na krásné 11.-12. místo v turnaji. Pozn. v kategorii veteránů, kteří již oslavili své
abrahámoviny, jsem však neměl konkurenci. Možná (určitě) tím, že do ní nikdo další
nepatřil :-) Sedmý ročník turnaje je tedy za námi. A dojmy (určitě nejen mé), jsou ty nejlepší. I nějací diváci letos opět zavítali. Před jedním se ale museli mít nejen hráči (s těmi
se chtěl pořád jen kočkovat) ale hlavně míčky na pozoru :-) Jinak vyhráli nejen soutěžící, neb kdyby se hodnotila organizace, tak by se ti, kteří se na přípravě a průběhu této akce podíleli, nevešli na stupně vítězů. Dík jim patří i na tomto místě. A nesmím zapomenout ani na tradičně skvělý gulášek a občerstvení v průběhu turnaje v místní restauraci U Čechů. Tak zase za rok. Chtělo by to ale trošku potrénovat. Ani ne tak pro vidinu lepšího výsledku, ale spíš pro ještě větší radost ze hry, kterou nemusí zrovna kazit nějaká bolest v koleně, že :-) A netřeba na nic čekat, tak hned odpoledne byl první trénink. Tráva na zahradě sice zelenou barvu stolu připomínala, rýč ale měl do pálky hodně daleko a míček úplně chyběl, pro získání pocitu únavy to však úplně stačilo. A jarní sluníčko tentokrát nebylo za okny a teplo nebylo od roztopených kamen v sále :-))
Po včerejší domácí ekvilibristice na žebříku ve studni při drobných dokončovacích pracech po výměně vývodu pro zahradní vodovod či při strhávání "psího vína" z jižní a západní fasády domu a po snad už posledním rozhovoru s operátorkou Telefónica O2 na téma jakou chybu děláme, když rušíme pevnou linku, jsem se k nějakému 
většímu "potrénování" na dnešní turnaj nedostal. Sice 
jsem do něj nastoupil fyzicky zocelen každodenním pohybem na kolečkové židli, občasným běžkováním v zimních měsících a téměř každodenním vysedáváním za volantem auta, ale v podstatě to bylo jako "rovnýma nohama". Když mi ale v polovině prvního utkání "křuplo" v pravém koleně, což mělo za následek, že při každém došlápnutí jako by mi kolenem projela jehla, bylo po pohodě. Hned jsem si vzpomněl na bývalého kolegu z práce, který po podobném tanečku skončil s přetrženými kolenními vazy, ale k tomu jsem měl daleko. Prostě jen to nezatěžované koleno trošku zaprotestovalo a trošku mě drželo při zemi po zbytek turnaje (mj. k umrtvení bolesti jsem užil kalíšek slivovičky). Byť ve skupině jsem 
prohrál 
všechny zápasy a ani v osmifinále to nebylo jiné, ve všech zápasech jsem si nejen parádně zahrál, ale ani nedal svou kůži zadarmo. V pavouku pro poražené osmifinalisty jsem si svou dnešní bilanci jednou výhrou dokonce i vylepšil, ale nebylo to na víc než na krásné 11.-12. místo v turnaji. Pozn. v kategorii veteránů, kteří již oslavili své abrahámoviny, jsem však neměl konkurenci. Možná (určitě) tím, že do ní nikdo další
nepatřil :-) Sedmý ročník turnaje je tedy za námi. A dojmy (určitě nejen mé), jsou ty nejlepší. I nějací diváci letos opět zavítali. Před jedním se ale museli mít nejen hráči (s těmi 
se chtěl pořád jen kočkovat) ale hlavně míčky na pozoru :-) Jinak vyhráli nejen soutěžící, neb kdyby se hodnotila organizace, tak by se ti, kteří se na přípravě a průběhu této akce podíleli, nevešli na stupně vítězů. Dík jim patří i na tomto místě. A nesmím zapomenout ani na tradičně skvělý gulášek a občerstvení v průběhu turnaje v místní restauraci U Čechů. Tak zase za rok. Chtělo by to ale trošku potrénovat. Ani ne tak pro vidinu lepšího výsledku, ale spíš pro ještě větší radost ze hry, kterou nemusí zrovna kazit nějaká bolest v koleně, že :-) A netřeba na nic čekat, tak hned odpoledne byl první trénink. Tráva na zahradě sice zelenou barvu stolu připomínala, rýč ale měl do pálky hodně daleko a míček úplně chyběl, pro získání pocitu únavy to však úplně stačilo. A jarní sluníčko tentokrát nebylo za okny a teplo nebylo od roztopených kamen v sále :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat