Norsko 2010 (1/12) - od začátku cestou do Rygge

Po nezbytné kontrole věcí s sebou (stejně jsme něco, ale málo, nakonec doma zapomenuli) vyrážíme 17.6.2010 ve 20.00 hod. směr německý Rostock na první ranní trajekt s odjezdem v 6.00 hod. do dánského Gedseru. S plným autem a střešním boxem a při přidání určité rezervy to byl poměrně rozumný čas. Podmínky na cestu byly až na trošku mlhy před Rostockem doslova ideální a noční jízda pro nás znamenala v podstatě poslední setkání s pořádnou tmou na dalších čtrnáct dní. Rezervu jsme nespotřebovali - dokonce jsme byli o něco málo rychlejší proti plánované době jízdy, takže ještě než začalo odbavování, byla i chvilka na menší odpočinek v autě po necelých 700 km jízdy. Po nalodění se jsme nechali auto s věcmi na spodní palubě a odebrali se nahoru do sedaček. Na horní otevřenou palubu to bylo ale jen kvůli pár obrázkům, neb jednak to bylo brzy ráno a hlavně foukal poměrně slušný vítr, neb nad mořem se dělila oblačnost. To jsme ještě nevěděli, že ji zanecháváme na jih od nás a vjíždíme do polojasného až jasného počasí, které nás bude provázet po většinu cesty do norského Rygge, naší první zastávky na trase. Průjezd Dánskem byl prvním setkáním s krajinou v řadě míst doslova posetou větrnými elektrárnami, jih Kodaně jsme si prohlédli z auta a Oresundský most nabídl výhledy přes moře až do Švédska, kde na nás čekalo už poměrně slušné počasí. Cesta přes půlku Švédska ubíhala poměrně rychle, neb E6 dovoluje jet až 120 km/h. To avizované zpomalení na 80 km/h mimo obec - výjimečně po dálnicích (moc jich tu na severu není) 100 - 110 km/h - vše pod dohledem neskutečného množství radarů rozmístěných podél silnic a ve městech - nás čekalo až v Norsku. Určité obavy byly z plynulého průjezdu švédským Goteborgem, neb byl pátek odpoledne, ale kolona (a pořádná) byla jen v opačném směru. Takže když jsme vjížděli přes most ve Svinesundu (první mýto na cestě) do Norska, už to bylo "jen" o dojetí do motelu v Rygge, kde jsme měli rezervován první nocleh. Zde se nám poprvé připomenulo "norské počasí" svými občasnými přeháňkami, paradoxně většinou za plného slunce :-). Závěr cesty trošku pokazila pár set metrů před námi nehoda, kdy poměrně slušným plamenem vzplálo nákladní auto. Takže jsme si postáli na dálnici ještě necelou hodinu, než jsme zbylou cca padesátku km denního plánu dorazili a napodruhé našli i tu správnou část motelu - tedy s ubytovací částí, neb ta druhá (jen restaurace) je na opačné straně dálnice a nikdo nám neřekl, že pod dálnicí mezi oběma areály je "myší díra" na průjezd osobního auta. Příjemně unaveni jsme se po lehké večeři jali tak odpočívat, až jsme se probudili ráno na snídani. Poté jsme již vyrazili na cestu do místa našeho třídenního pobytu - k turistickému centru Dombas do lokality Furuhaugli.

Norsko 2010 od samého konce - jsme doma

Před pár minutami zhasnul motor, na tachometru se zastavilo číslo 5391 značící počet ujetých km a auto bylo uklizeno k zasloužilému odpočinku po odvedeném výkonu na silnicích severní Evropy, většinou však v Norsku. To je tak maximálně vše, co lze v tuto chvíli na tomto místě konstatovat , neb únava po závěrečné tisícikilometrové cestě z našeho dovolenkové putování po střední části Norska je veliká, takže na nějaké líčení prvních dojmů, byť to bylo opravdu senzačních čtrnáct dnů, si tento blog ještě chvilku počká. A jak lidová moudrost praví, "Kdo si počká, ten se dočká", takže se zde určitě objeví řada zážitků z tuctu plných dní strávených v samotném Norsku - a to i s průvodními obrázky. Pro tuto chvíli ale už skutečně zůstaneme jen u přání "Dobré noci" resp. jejího zbytku. Konečně zase za pořádné tmy, neb světla jsme si za uplynulé dva týdny užili opravdu dost :-)).

Norsko již čeká

Po včerejším trošku hektickém dnu v práci, tak jak to obvykle bývá před delší dovolenou, nastal očekávaný den balení a chystání. Nejprve přišlo na řadu auto. Byť minulý týden absolvovalo technickou prohlídku a některé součásti doznaly výměny, což zejména potěšilo u brzd a rozvodového řemene, ještě nějaké vychytávky např. spojené s uchycením střešního boxu a něco málo úklidu a dotankování před cestou bylo třeba. Potom už nezbylo než naložit sbalené věci, vydat "domácím zde zůstavším" instrukce nejen k přežití a může se vyrazit. Před tím to ale bude chtít krátkého "šlofíka", aby ta noční jízda do Rostocku byla v pohodě. Tam už by na nás měl čekat ranní trajekt do dánského Gedseru, po pár desítkách km Oresundský most do Švédska a potom po západním pobřeží Švédska cesta až do norského Moss. Tak jsme si nastavili úvodní porci km, po které se zde odměníme večeří a noclehem, abychom od soboty začali vlastní turisticko poznávací program. Plány jsou veliké, neb počasí je nevyzpytatelné, tak to proto, aby bylo z čeho vybírat a plánovanou desítku dní strávených čistě v Norsku si maximálně užít. Určitě z toho něco vyjde a kolik toho bude, bude záležet i na nás. Takže nezbývá, než vyrazit.

Víkend ve znamení barev i příprav

Klid před bouří aneb na co všechno přijdeme uprostřed týdne, až tu bude dovolená a s ní její první pevný bod - trajekt Rostock - Gedser odjíždějící (podle našich palubních lístků) v pátek v 6.00 hod. Představa, že o víkendu si vše připravíme, jako to umí někteří dovolenkoví specialisté, vzala za své. Možná i díky tomu vedru, takže místo toho něco na zahradě, aby "zůstavší obyvatelé" v rámci převzetí péče o dům neřešili jen a jen věci kolem něj, k tomu něco lenošení a zbytek dozvuky poslední akce spojené s abrahámovinami naší "domácí paní". Sice i na tu dovolenou nakonec došlo, takže se aspoň vyzkoušelo, jak se zapůjčený střešní box bude snášet s autem. A byť nebylo už takové vedro jako včera, i dnes to teplo bylo opravdu letní. A jak to sluníčko mají rády květiny, i ty vodní, neb teplota vody v jezírku už dosáhla optima, netřeba slov. S večerem se přihlásila žíznivá zahrada a po zalití toho nejnutnějšího je víkend pryč. Teď už to půjde "z tlustejch do tenkejch", neb do čtvrtka zrovna moc času na nějaké zařizování nezbývá, ale s balením "last minute" máme již své zkušenosti, takže necelá stovka hodin na doladění plánů a bude tu čas odjezdu. Obrázky z míst, kam míříme, jsou krásné, snad si takové či krásnější přivezeme i my.

Poslední přípitek a .....

druhé abrahámoviny v rodině máme za sebou. Po prima domácí oslavě minulou sobotu za účasti našich nejbližších, kdy nás až zaskočilo to krásné počasí, které po předchozích nevlídných dnech opanovalo víkend, dnes byla na pořadu oslava s kolegy a přáteli z firmy. A zavzpomínání na uplynulá léta bylo opravdu stylové a nezapomnělo se snad na nic. Hlavní proud programu ale tvořily ty opravdu známé většinou zahraniční "pecky" ( pro ty neznalé se takto označují hity) spojené s uplynulou dobou. A že nechyběla spousta dobrot a nezapomnělo se ani na překvapení v podobě vystoupení tanečnic, které dokázaly své těla, jak by řekl klasik, rozkývat do neuvěřitelných pohybů, netřeba zvlášť zmiňovat. A když se přiblížila půlnoc a únava po osmi hodinách slavení přepadla i zbytek osazenstva, nezbylo než se rozejít. A ani noční jízda domů nevypadla z šablony slavení - číslo svítící na stole a symbolizující důvod oslavy jsme potkali i na několika místech cestou domů. Jeho blikání ale bylo spíše varovné, neb oznamovalo, jakou rychlostí je žádoucí daným úsekem projíždět. Ale i to jsme překonali a o prodlouženém víkendu (oslavenkyně) resp. o víkendu se budeme dávat dohromady a připravovat se na blížící se dovolenou.