a pro letošek to znamená stavební "FINÍTO". Což přeloženo do normální řeči znamená, že si rekonstruované můžeme po dokončení úklidu začít užívat.Skončil také občasný ranní rituál "4K+V", kdy se měl v průběhu dne dostavit nějaký ten řemeslník. Tedy "klíče - nechat na domluveném místě, kabely - zapojit, kotel - odpojit, koupelnu - průchozí dveře zamknout a vrata - nechat otevřená". Dnešním dnem se vše vrací do normálu. A že to celkem, byť s různými technologickými i netechnologickými přestávkami, bylo bez pár dnů pět měsíců, nechce se ani věřit. Výsledek je snad patrný a nějaký ten pátek, doufejme, i vydrží. A aby to bylo pro letošek vše, ještě čeká zahrada. Tu zatím kontroluje / hlídá Nik :-) Pozn. A jak ten čas letí, je také možno sledovat na odpočítávání času do domácího svatomartinského hodování umístěném vpravo pod vlajkami návštěvníků těchto stránek. Jaképak asi budou letošní svatomartinské rohlíčky? Každopádně dobře vypečené :-))
Ano, téměř taková byla před finálem nálada na Novém Zélandu. Vypadalo to téměř tak, že pokud národní rugbyový tým (All Blacks) v domácím prostředí nezvítězí, pomalu hrozil pád vlády :-) Nakonec to dopadlo podle očekávání, byť při konečném bilancování se ukázalo, že ve většině sledovaných ukazatelů byli jejich francouzští soupeři (Les Bleus) úspěšnější. Co to ale bylo platné, o vítězství rozhodoval počet dosažených bodů. A těch měli All Blacks o jeden víc. Eden Park viděl úžasný výkon obou soupeřů, atmosféra odpovídala jedné z nejvíce sledovaných sportovních událostí na světě a co se týká fanoušků, kam se hrabe hokej a Staroměstské náměstí v časech zisku titulu mistrů světa či vítězství na OH v japonském Naganu. 
a i na něj třeba nezapomenout a uklidit jej před přicházející zimou. Jen třeba vyčkat vhodného okamžiku až půjde z té židle sundat, neb po ranním mrazíku byl dnes ráno k té židli jaksi přimrzlý:-) Což už nezvratně svědčí o tom, že s nočními mrazíky už opravdu nutno počítat.
Jestli někdy platilo, že se nemá moc plánovat, tak pro dnešek je to jak vyšité. Stačilo málo a hned byla jiná činnost. A co to málo bylo? Obyčejný tlakový spínač u domácí vodárny, který si začal dělat co chtěl či vlastně možná ani nechtěl. To znamená, že začal spínat, jak se mu zachtělo a vypínání? To v lepším případě posunul o nějakou tu čárku na tlakoměru dále, v horším to nechal dojít až na přetlakový ventil, který odpustil přebytečnou vodu z trubek do sklepa a na jistič vodárny, kterou odpojil od sítě. Sice se mi mu podařilo trošku "napravit hlavu", takže nějak funguje, ale není to úplně ono, takže zítra ráno pokračování. Zrovna to muselo padnout na víkend, kdy se kolem toho zrovna moc nedá řešit. Až na to to byl docela prima den, byť plán, co se mělo stihnout, nebyl úplně naplněn a zítra už to asi nedohoníme. Byť dílčích úspěchů bylo docela dost - auto už má zase pro sebe garáž a ve výklenku u vchodu po necelých čtyřech měsících už není žádný stavební materiál. Takže nás i příští prodloužený víkend ještě zaměstná, aby se vše dostalo "do normálu", když už řemeslníci náš domek opustili. Zítra dopoledne je totiž v plánu finále MS v rugby, kde v novozélandském Aucklandu na stadionu Eden Park nastoupí domácí All Blacks proti Francii. A to si rozhodně nechci nechat ujít, zejména po shlédnutí semifinalových zápasů. All Black čekají na titul 24 let a tak to v jejich domácím prostředí bude určitě skvělá podívaná. A proč zrovna rugby? Nějak nevím, ale po proškolení v americkém fotbale jsem trošku změnil názor na tyto extrémní sporty, kde i přes drsné souboje hráči požívají vzájemné úcty, co pískne rozhodčí, to je svaté, simulanta a řečnila zde člověk nevidí a pro primadony tady není místo. A jinak pokud to nevíte, tak je to čtvrtý nejsledovanější sport na světě. Navíc v podání All Blacks to není jen o sportu samém, ale životní filozofii, kterou členové tohoto týmu žijí. A jen co dozní národní hymny obou finalových soupeřů, o tom všechny přesvědčí. Haka "Kapa o Pango" - dávný rituál Maorů předváděný patnáctkou svalnatých pořízků při bouřících tribunách - bude zítra pár minut po desáté tím prvním signálem pro soupeře, jak All Blacks po titulu touží. Pozn. Zatímco dnes se All Blacks připravovali, náš domácí mazlík Nik Black provokoval sousedovic jezevčíky po obou stranách zahrady (samozřejmě pod ochranou plotu :-)
Pro pamětníky název jedné z nejpopulárnějších písní své doby z dílny Karla Kopeckého (text) a Jindřicha Faktora (hudba). Jak že to začínalo? "Takový schody do nebe postavit chtěl bych pro tebe, ..." Sice ne sám, jak se o tom zpívá, malý podíl mi však odepřít nelze. A úplně do nebe taky nejsou, ale moc jim k tomu nechybí. Teď už je čeká jen dotmelení, zbroušení a napuštění olejem a pak už se žebřík může uložit k zimnímu spánku, neb přes léto byl docela v provozu, byť jsme si na počátku rekonstrukce říkali, že na půdu bude potřeba jen párkrát :-)
aneb babí léto je definitivně fuč, hlásí se barvy podzimu a byť ta žlutá koule nad námi dělá, co může, na nějaké to delší nedělní odpolední posezení na čerstvém vzduchu u kávy/čaje si budeme muset nějakých těch pár měsíců zase počkat. Stejně tak skončilo i venkovní osvěžování se, neb voda se dostala pod 15°C a to už u netrénovaného člověka jde o zdraví. Nějaké to kratší posezení se ale možná ještě v případě příznivého počasí snad ještě podaří zvládnout, např. až přijde na pořad dne definitivní zazimování zahrady, neb zatím je všechno listí na stromech a trávník stále, byť už pomaleji, roste. Stejně tak čeká i rozlučka se zahradním grilem, což ale bude chtít jej pořádně roztopit, aby se tam k večeru dalo aspoň chvilku vydržet. Marná sláva, vůně dřeva je vůně dřeva a nějaká ta ňamka připravená na grilu v elektrické troubě, byť s největší péčí, to není ono. Vlastně ono to s tím strašením zimou, byť ty ranní mrazíky už asi nikdo nezapře, nebude tak hrozné a nějaký ten den s teplotou mezi desítkou a patnáctkou a slunečnou oblohou nás snad do příchodu těch skutečných podzimních plískanic ještě čeká. Pozn. Ale pro auto už babí léto definitivně skončilo a zimní gumy nepřipouštějí jakoukoli pochybnost, že 1. listopad se nezadržitelně blíží.
Ale v našich končinách spíše ještě zatím jen postrašil, byť nějakou stopu už po sobě zanechal. Žádná škoda se nekonala, co na něj už čekalo, to se dočkalo (jiřiny a další rostliny, které ke svému zazimování potřebují přejít prvním mrazem) a co čeká na větší zimu (voda do zahrady, nedávno natrhaná jablka uložená zatím v pergole a věci z dílny a garáže, které musí být přes zimu uloženy v domě), to zůstalo ještě v klidu, neb na ně byl tento mrazík zatím krátký. Někde však tak klidní nebyli, když na některých místech spadla teplota až na desítku pod nulou. A rozhodně to nebylo jen v přízemní vrstvě a ty nejvyšší hory to nebyly :-)
Houby - vlastně hlavně jejich sběr - staví prý českou populaci na jedno z předních míst na světě, ne-li dokonce na místo první. Je to prostě jeden z fenoménů života většiny z nás.V posledních letech mne ale nějak míjí, trošku i tím, že když byl čas, nerostly apod. A tak jsem se o tomto víkendu rozhodl, že to napravím. A jelikož mám rád "svý jistý", tak se v dnešní uspěchané době jako ideální řešení nabízela návštěva právě probíhající výstavy. A to hned z několika pohledů. Jednak tolik druhů snad ani jinak shlédnout nelze, zároveň se člověk hned dozví, co vidí a v neposlední řadě, byla tu určitá, byť malá, naděje vidět zde v akci i předsedu místního mykologického kroužku. Vše, až na to poslední, co se snad napraví po skončení letošní houbařské sezóny, vyšlo. Na chvilku se mi opět rozšířil rámec těch jedlých, ale pro vlastní sběr zůstávám u těch několika osvědčených druhů resp. naopak to ještě o jeden snížím, neb s bedlou červenající "nejsou žerty", byť sebrat ji v lese by mělo být bezpečné. Ale vysvětlujte to "znalci mé úrovně". 
