Ráno moudřejší večera

Není od věci občas věci nechat chvilku žít vlastním životem a počkat si na ten správný moment, kdy stojí zato do toho vstoupit a konat. A tak, když jsme se ráno probudili a zjistili stav domácích věcí, přišlo vhod, že jsme večer vše nechali tak jak bylo. Stačilo tedy jen málo a vše se vrátilo do původních plánů. Jen s tím rozdílem, že zůstalo u potřeby návratu domů v čase odpolední kávy, tedy kolem 15.00 hod.. A tak žádné dlouhé přemýšlení, všechno z původních plánů podělit dvěma a přeci se do toho musíme vejít. Tak se i stalo - poloviční počet km na cestu autem, poloviční počet km na běžkách a poloviční porce jídla k obědu :-) A jak to vypadalo v praxi? Místo Jizerek to byly Pomezky s vycházkou na běžkách kolem státní hranice - samozřejmě s tím, že jsme měli k dispozici polovinu pro naše výlety na běžkách obvyklého času a oběd dopadl podobně - na Lysečinské boudě u stolu, kde jsme se obsadili polovinu míst, neb aby byl celý pro nás, nesměl by buď být takový zájem nebo nás o dva více. Porce sice nebyly poloviční, ale jelikož zůstalo jen u kysela s půlkou bramboráku, tak i toto vlastně bylo splněno :-) Pravda, lákala místní specialita - kančí se šípkovou a knedlíkem, avšak vidina několika stoupání, která nás ještě čekala cestou k autu, poslala naše chutě do patřičných mezí s tím, že si na to můžeme zajet jindy a aby to bylo co nejblíže, tak třeba do Hájenky v Kersku. Jinak dnes si užily nejen lyže ale i auto, neb posledních 12 km cesty tam a tedy i prvních 12 km cesty  zpět stály za to. Ale zvládli jsme to bez řetězů a aniž bychom nějak překáželi v provozu. Pár rychlejších se našlo, ale vždy bylo dost místa se vyhnout, tak i zde spokojenost, že člověk umí točit volantem i jinde než na D11 nebo Jižní spojce :-)

Sobotní pele-mele

Byť jsme se včera s kolegou nakonec dohodli, pokud se tomu našemu včerejšímu vzájemnému dialogu tak vůbec dá říci, že dnes běžky vypustíme a necháme to na polovinu příštího týdne, až to počasí bude ještě "slunečnější", tak jsem se probudil, jako kdybychom nakonec jeli. A kam to mělo být? Po delší době to měl být návrat do Deštného.Ale nakonec tím důvodem nebylo jen proměnlivé počasí, ale hlavně od úterý do dneška probíhající závod musherů - Šediváčkův long. Což znamená, že na trasách, kterých tam zase tolik není, aby je takový závod minul, bylo nejen rušno, ale i zřetelně patrné, že se tam prohnalo sedm desítek psích spřežení. Takže teď by mohlo nepatrně zasněžit, na tratě by mohla vyrazit rolba a příští čtvrtek i přes avizovaný silný mráz by to tam nemuselo být marné. Toť úvahy na později neb do té doby byla ještě naplánována, a to na zítra, cesta do Jizerek, kde na nás čekají naši dobří známí. Proč zase byla? Protože když jsme všechno naplánovali a připravili se, auto i věci a zbývalo jen večer zvednout telefon a do něj říci : "Tak zítra bychom měli dorazit chvilku před devátou a kde se sejdeme?", i z toho nakonec sešlo a Jizerky necháme na někdy příště. Ale aby ta sobota nebyla jen o plánování dalších běžek, byť musím přiznat, že jich po tom báječném čtvrtku mám plnou hlavu a jakmile to bude možné, nebudu váhat a zase vyrazím(e), tak se něco podařilo i dořešit doma. Co bude nakonec zítra, uvidíme ráno, neb jsme připraveni téměř na všechno :-) Věřme, že něco navíc k tomu všemu domácímu ještě zítra vymyslíme, že nás  v příštím týdnu nezaskočí hlášené docela kruté mrazy a skončí to jen vyššími otáčkami počítadla plynoměru, neb předpověď je na naše nížinné poměry poměrně drsná. Ale nakonec, vždyť je zima, tak je třeba si ji se vším, co k ní patří, řádně užít, aby se potom zase mohl člověk těšit na jaro. Ale zas tak čas letět nemusí !

Sice mrzlo až praštělo, ale taková je holt zima

Opravdu báječný den od samého rána - zatím však jen v několika obrázcích. Snad i na nějaké to slůvko k tomu brzy dojde :-)

Prvních pět minut v novém roce