Jestli se ale ty dají považovat za výlet, o tom bych pochyboval :-) Faktem zůstává, že ráno je na programu obvyklé cestování směr Praha, kam ukazuje poslední foto tohoto bloku. Než ale přeřadím na "co bude", ještě přidám pár slov k tomu "co bylo". Vídeň opět potvrdila svou zajímavost v každém čase. A myslím to doslova, neb zejména včera v čase, kdy zrovna foukalo a drobně i sněžilo, to vypadalo jako kdyby zima opět klepala na dveře. Vzhledem k tomu, že jsme už některé zážitky a místa zopakovali proti poslednímu pobytu, vše se časově zvládalo mnohem lépe, takže za těch necelých 48 hodin jsme toho tentokrát zvládli snad nejvíce. Některé věci stále překvapují a s některými se už člověk musí smířit, neb v jednom čase (zejména pokud se jedná o takové svátky, jaké představují Velikonoce) stejný nápad má nejen spousta místních, ale i cizinců. Takže byly případy, kdy člověk s ohledem na čas buď dobrovolně oželel zážitek (Café Hawelka) a pokračoval dále, nebo hledal něco jiného (Figlmüller) a třeba nakonec to bylo i lepší, či vzhledem k počasí změnil plány (Dunajská věž) a prohlédl si město z kabiny Vídeňského obřího kola. Ale takový je už život - neustálá reakce na změny, tak snad jsme to zvládli jak po stránce příjmu tak i výdeje energie. A zážitky? Ty nechyběli ani na cestě tam ani zpět, takže zase jedna akce na kterou se bude určitě vzpomínat. Teď si jdu dát dát čaj, neb Vídeň byla i je spíše o kávě a tu já si dávám (a to jen v určité úpravě) skutečně jen občas. Ale dortík od Sachera, ten by snad bez ní nebyl "echt" :-)
Jestli se ale ty dají považovat za výlet, o tom bych pochyboval :-) Faktem zůstává, že ráno je na programu obvyklé cestování směr Praha, kam ukazuje poslední foto tohoto bloku. Než ale přeřadím na "co bude", ještě přidám pár slov k tomu "co bylo". Vídeň opět potvrdila svou zajímavost v každém čase. A myslím to doslova, neb zejména včera v čase, kdy zrovna foukalo a drobně i sněžilo, to vypadalo jako kdyby zima opět klepala na dveře. Vzhledem k tomu, že jsme už některé zážitky a místa zopakovali proti poslednímu pobytu, vše se časově zvládalo mnohem lépe, takže za těch necelých 48 hodin jsme toho tentokrát zvládli snad nejvíce. Některé věci stále překvapují a s některými se už člověk musí smířit, neb v jednom čase (zejména pokud se jedná o takové svátky, jaké představují Velikonoce) stejný nápad má nejen spousta místních, ale i cizinců. Takže byly případy, kdy člověk s ohledem na čas buď dobrovolně oželel zážitek (Café Hawelka) a pokračoval dále, nebo hledal něco jiného (Figlmüller) a třeba nakonec to bylo i lepší, či vzhledem k počasí změnil plány (Dunajská věž) a prohlédl si město z kabiny Vídeňského obřího kola. Ale takový je už život - neustálá reakce na změny, tak snad jsme to zvládli jak po stránce příjmu tak i výdeje energie. A zážitky? Ty nechyběli ani na cestě tam ani zpět, takže zase jedna akce na kterou se bude určitě vzpomínat. Teď si jdu dát dát čaj, neb Vídeň byla i je spíše o kávě a tu já si dávám (a to jen v určité úpravě) skutečně jen občas. Ale dortík od Sachera, ten by snad bez ní nebyl "echt" :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat