Po včerejšku stráveném ve společnosti pana Alzheimera (ne všechno se stalo přímo mě, ale všechno se mě nějak týkalo), když hned po ránu jsem do práce dorazil bez klíčů, poté se někomu podařilo zapomenout na pravidelnou schůzku se mnou, následoval problém s přístupovým heslem do systému, aby to při odchodu z práce vyvrcholilo bundou zapomenutou ve skříni, jsem trošku znejistěl, zda toho všeho není v posledních dnech nějak moc. Doma mezitím podlaháři nějak zapomněli na dohodu o termínech realizace, a tak se přesvědčoval malíř, že musí ustoupit a posunout dodělávku o den, navíc když už bude položená podlaha, takže takto bude třeba navíc řádného zakrytí. A aby se to nepletlo, tak aby vše mohlo pokračovat dle očekávání a čtvrtek už byl dle plánu, tedy s mou dovolenou - byť pracovní, přišla večer na řadu ještě trocha malty se sádrou a opravovaly se ty největší problémy na zdi po odstranění původních lišt, které jsem o víkendu nějak neodhadl a uviděl až s výškou instalovaných desek. Ale stihlo se, takže dnes od rána už mohlo všechno "odsejpat", což se taky stalo, byť občasný drobný déšť ztěžoval hromosvodářům práci na střeše. O ty se ale během mé cesty do Hradce, kde jsem byl na otočku pro barvu, postarala naše kočička. Vyčíhla si otevřené auto, našla tam jejich svačinu, okousala špičky rohlíků (ale jen tolik, než se dostala k salámu), skoro polovinu salámu jim sežrala a pak s plným břichem zalezla do jejich auta a do doby dokončení hromosvodu tam odpočívala. To fakt nemělo chybu, takže jsem po delší době chystal svačinu i pro někoho dalšího než jen pro mne :-) Nový hromosvod = precizní práce a výborné parametry, takže další uklidnění apoté konečně zmizely i ty tři metráky starého železa (většina z likvidace kotle) a 20 kg hliníku do sběrny. Vše po likvidaci různých věcí za hóóóóódně dlouho. V poledne nastoupil malíř, který se v tuto chvíli snaží stihnout maximum před zítřejší pokládkou podlahy. Což znamená, že i zítřek bude v našem domku pracovní, ale když už se vidí světlo na konci, hned je to veselejší. A vlak v těchto dnech v něm jede opravdu rychle, tak snad mu to na světlo už nebude dlouho trvat. P.S. Ale na chvilku přece jen zastavil, takže podvečerní "krkovička s malířem" neměla v pergole chybu :-)
Po včerejšku stráveném ve společnosti pana Alzheimera (ne všechno se stalo přímo mě, ale všechno se mě nějak týkalo), když hned po ránu jsem do práce dorazil bez klíčů, poté se někomu podařilo zapomenout na pravidelnou schůzku se mnou, následoval problém s přístupovým heslem do systému, aby to při odchodu z práce vyvrcholilo bundou zapomenutou ve skříni, jsem trošku znejistěl, zda toho všeho není v posledních dnech nějak moc. Doma mezitím podlaháři nějak zapomněli na dohodu o termínech realizace, a tak se přesvědčoval malíř, že musí ustoupit a posunout dodělávku o den, navíc když už bude položená podlaha, takže takto bude třeba navíc řádného zakrytí. A aby se to nepletlo, tak aby vše mohlo pokračovat dle očekávání a čtvrtek už byl dle plánu, tedy s mou dovolenou - byť pracovní, přišla večer na řadu ještě trocha malty se sádrou a opravovaly se ty největší problémy na zdi po odstranění původních lišt, které jsem o víkendu nějak neodhadl a uviděl až s výškou instalovaných desek. Ale stihlo se, takže dnes od rána už mohlo všechno "odsejpat", což se taky stalo, byť občasný drobný déšť ztěžoval hromosvodářům práci na střeše. O ty se ale během mé cesty do Hradce, kde jsem byl na otočku pro barvu, postarala naše kočička. Vyčíhla si otevřené auto, našla tam jejich svačinu, okousala špičky rohlíků (ale jen tolik, než se dostala k salámu), skoro polovinu salámu jim sežrala a pak s plným břichem zalezla do jejich auta a do doby dokončení hromosvodu tam odpočívala. To fakt nemělo chybu, takže jsem po delší době chystal svačinu i pro někoho dalšího než jen pro mne :-) Nový hromosvod = precizní práce a výborné parametry, takže další uklidnění apoté konečně zmizely i ty tři metráky starého železa (většina z likvidace kotle) a 20 kg hliníku do sběrny. Vše po likvidaci různých věcí za hóóóóódně dlouho. V poledne nastoupil malíř, který se v tuto chvíli snaží stihnout maximum před zítřejší pokládkou podlahy. Což znamená, že i zítřek bude v našem domku pracovní, ale když už se vidí světlo na konci, hned je to veselejší. A vlak v těchto dnech v něm jede opravdu rychle, tak snad mu to na světlo už nebude dlouho trvat. P.S. Ale na chvilku přece jen zastavil, takže podvečerní "krkovička s malířem" neměla v pergole chybu :-) 
Žádné komentáře:
Okomentovat