Neděle nepatří ke klasickým výletním dnům, ale tentokrát byla. Sice jsme se vypravili jen za humna, tedy přesněji do Prachovských skal, ale výlet to byl se vším všudy. Že jsme vyrazili hned k ránu se ukázalo jako šťastné. A to nejen kvůli venkovní teplotě, ale hlavně kvůli rychle se obsazujícím parkovištím a očekávání, že takový nápad bude mít spousta dalších. Zejména těch, co v okolí tráví v kempech svou dovolenou. Dorazili jsme tedy ještě v čase, kdy ve skalách ještě tolik lidí nebylo, takže nástup po červené na Hlaholskou vyhlídku, kde jsme se napojili na velký zelený okruh, a jeho první půlku jsme zvládli v pohodě. Přes spoustu schodů dolu, nahoru a opět dolů a pár vyhlídek jsme se brzy dostali až k Všetečkově a Šlikově vyhlídce, odkud byl krásný rozhled na druhou stranu Císařské chodby. A aby ta první půlka velkého okruhu byla kompletní, následoval sestup dolů a po spojnici všech místních cest pět stovek metrů k Turistické chatě, vstupu do skal z druhé strany. Druhá půlka začala hned zostra, prudkým výstupem po spoustě schodů na Pechovu vyhlídku, odkud je další překrásný výhled, tentokrát do Zelené rokle. Pak chvilka po sluníčku a po pár stovkách metrů zase sestup. Tentokrát do Fortny, abychom za chvíli vstoupili do labyrintu u Šikmé věže s vyhlídkou tentokrát na druhou stranu, tj. do krajiny. Odsud cesta k poslední z vyhlídek k Vyhlídce míru s pohledem do Císařské chodby. Pak už jen pár kroků a jsme na červené, která nás dovedla k autu, abychom někde cestou, tentokrát v Hořicích, ještě doplnili energii a navíc nakoupili k tomu i něco místní speciality, Hořických trubiček a poté dorazili na samotný závěr neděle domů a mohli konstatovat, že to byl prima den.
Neděle nepatří ke klasickým výletním dnům, ale tentokrát byla. Sice jsme se vypravili jen za humna, tedy přesněji do Prachovských skal, ale výlet to byl se vším všudy. Že jsme vyrazili hned k ránu se ukázalo jako šťastné. A to nejen kvůli venkovní teplotě, ale hlavně kvůli rychle se obsazujícím parkovištím a očekávání, že takový nápad bude mít spousta dalších. Zejména těch, co v okolí tráví v kempech svou dovolenou. Dorazili jsme tedy ještě v čase, kdy ve skalách ještě tolik lidí nebylo, takže nástup po červené na Hlaholskou vyhlídku, kde jsme se napojili na velký zelený okruh, a jeho první půlku jsme zvládli v pohodě. Přes spoustu schodů dolu, nahoru a opět dolů a pár vyhlídek jsme se brzy dostali až k Všetečkově a Šlikově vyhlídce, odkud byl krásný rozhled na druhou stranu Císařské chodby. A aby ta první půlka velkého okruhu byla kompletní, následoval sestup dolů a po spojnici všech místních cest pět stovek metrů k Turistické chatě, vstupu do skal z druhé strany. Druhá půlka začala hned zostra, prudkým výstupem po spoustě schodů na Pechovu vyhlídku, odkud je další překrásný výhled, tentokrát do Zelené rokle. Pak chvilka po sluníčku a po pár stovkách metrů zase sestup. Tentokrát do Fortny, abychom za chvíli vstoupili do labyrintu u Šikmé věže s vyhlídkou tentokrát na druhou stranu, tj. do krajiny. Odsud cesta k poslední z vyhlídek k Vyhlídce míru s pohledem do Císařské chodby. Pak už jen pár kroků a jsme na červené, která nás dovedla k autu, abychom někde cestou, tentokrát v Hořicích, ještě doplnili energii a navíc nakoupili k tomu i něco místní speciality, Hořických trubiček a poté dorazili na samotný závěr neděle domů a mohli konstatovat, že to byl prima den.
Žádné komentáře:
Okomentovat