Sice jsme se tam dostali na rozdíl od obvyklé trasy trochu oklikou, což bylo tentokrát způsobeno "vyšší obsazeností" auta a také rozhodnutím se pochlubit, jak Ali chutná, ale přesto nakonec větší část cesty se od všedního dne nelišila. Sobotní počasí nakonec trošku překvapilo, byť dopoledne ve vzduchu občas poletovaly sněhové vločky, takže pokud se člověk nevzdálil s auta na delší vzdálenost, dalo se to zvládnout i bez prošívané bundy. Hlavní účel cesty, předat Ali do míst jí důvěrně známých (byť i u nás už to má taky pěkně zmáknuté) a hlavně do péče rodičů byl splněn a jelikož po rozloučení nějak nebylo ničeho, co by nás v Praze tuto sobotu nějak déle drželo, vyrazili jsme na zpáteční cestu. Tentokrát hned, aniž jsme se předtím někde na cestu domů patřičně posilnili :-) Jen při výjezdu z Prahy jsme neodolali a rozhodli se aspoň doplnit si domácí zásoby celozrnných švédských sucharů, pro které je ale nutno zajít do IKEy. Naštěstí jen do potravinového obchodu, neboť v samotné IKEe to vypadalo od parkování, kdy bylo volno až docela daleko od vchodu, až po vlastní obchod, jako kdyby se téměř všichni rozhodli tam jít dnes nakupovat. P.S. Doma nás tentokrát čekal zapomenutý medvídek Panda, tak budu mít spolucestujícího zase jednou i na první cestu do Prahy v příštím týdnu :-). A jak jsme dopadli v porovnání se zvyklostmi pro Bílou sobotu, kdy se ještě před východem slunce muselo uklidit, vybílit stavení, zametat se mělo novým koštětem, pekly se mazance, beránci a také chléb, chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila se vajíčka? Tak napůl, přičemž to co jsme nestihli včera, stihlo se kromě chleba, nového koštěte a vybílení domu (pokud místo toho nebude možno započítat dnešní "vybílení ledničky") dnes :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat