Návštěvou Tomaru, místa, které vzniklo na počátku našeho letopočtu z římských osad Nabantia a Sellium, jsme zahájili dnešní putování po okolí Lisabonu. Oblast byla v polovině dvanáctého století, v době portugalské rekonquisty, darována Řádu templářských rytířů, jejichž velmistr Pais zde položil základní kámen kláštera a hradu, který se stal hlavním sídlem tohoto řádu na dlouhou dobu. Bylo zde tolik toho k vidění, že jsme nejenže nevyužili plánované půlhodinové pauzy na volnou prohlídku městečka, ale posunuli jsme si v místní středověké krčmě oběd. To první jsme napravili tím, že jsme podstatnou část cesty na náměstí absolvovali pěšky a měli možnost si prohlédnout centrum městečka, to druhé se dohnat už nepodařilo. Dopolední výlet do dávné historie ale doplnil i polední oběd, který nás asi i trošku vrátil do časů středověku."Nakoniec nebol´zajac ale hovädzie mäso - prsia", jak to uvedla naše průvodkyně, čímž získala malé plus, neb králíka, toho já moc nemusím :-) Doplnil jsem jej ochutnávkou pěti místně vařených piv v malých kalíšcích, nad kterými jsem ale musel i já (natož znalý pivař) jen kroutit hlavou, takže objednávka pořádného džbánku z toho nakonec nebyla. P.S. Závěrečná debata zasvěcených na poslední zastávce, "kterej je ten Manuel" nakonec skončila nerozhodně. V podstatě každý měl svou pravdu, neb stejně se neví "kterej je kterej" :-)
Návštěvou Tomaru, místa, které vzniklo na počátku našeho letopočtu z římských osad Nabantia a Sellium, jsme zahájili dnešní putování po okolí Lisabonu. Oblast byla v polovině dvanáctého století, v době portugalské rekonquisty, darována Řádu templářských rytířů, jejichž velmistr Pais zde položil základní kámen kláštera a hradu, který se stal hlavním sídlem tohoto řádu na dlouhou dobu. Bylo zde tolik toho k vidění, že jsme nejenže nevyužili plánované půlhodinové pauzy na volnou prohlídku městečka, ale posunuli jsme si v místní středověké krčmě oběd. To první jsme napravili tím, že jsme podstatnou část cesty na náměstí absolvovali pěšky a měli možnost si prohlédnout centrum městečka, to druhé se dohnat už nepodařilo. Dopolední výlet do dávné historie ale doplnil i polední oběd, který nás asi i trošku vrátil do časů středověku."Nakoniec nebol´zajac ale hovädzie mäso - prsia", jak to uvedla naše průvodkyně, čímž získala malé plus, neb králíka, toho já moc nemusím :-) Doplnil jsem jej ochutnávkou pěti místně vařených piv v malých kalíšcích, nad kterými jsem ale musel i já (natož znalý pivař) jen kroutit hlavou, takže objednávka pořádného džbánku z toho nakonec nebyla. P.S. Závěrečná debata zasvěcených na poslední zastávce, "kterej je ten Manuel" nakonec skončila nerozhodně. V podstatě každý měl svou pravdu, neb stejně se neví "kterej je kterej" :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat