Večerní Pardubice a Tyršovy sady po rekonstrukci

Sice procházka večerními Pardubicemi nebyla tím hlavním cílem večerní návštěvy Pardubic, tím byla návštěva představení irské taneční skupiny Lord of the Dance, ale někde se zaparkovat auto (zejména když se chce co nejdříve odsud odjet, abychom do půlnoci stihli dorazit ještě na další místo pátečního plánu) musí. A to samé platí i o večeři. Takže auto zůstalo naproti Tyršovým sadům, večeře v téměř plně zarezervované restauraci se povedla U Lva  a jelikož  do začátku představení zbývalo ještě dost času, tak vyšlo i na pár kroků samým centrem kolem Zelené brány a nakonec i na návštěvu promenády nově zrekonstruovaných Tyršových sadů.
 

V Peci byl dnes nával

A aby ne. Babí léto se vrátilo, obloha jako šmolka, prostě podmínky naprosto ideální proto, aby se člověk zase vypravil do hor. Co jen do hor, přímo na jejich vrchol, tedy na Sněžku. A tak jsem ještě za tmy sbalil potřebnou výbavu, neb nahoře by asi nemuselo být to pravé babí léto a vyrazil směr parkoviště v Peci pod Sněžkou, kam jsem dorazil na osmou. Že to asi bylo docela brzy, svědčilo nejen téměř prázdné parkoviště a občas někde človíček s podobným nápadem, jako já, ale i setkání se slečnou oděnou jen do pyžama, která se vracela od Úpy, kde se zřejmě byla po ránu osvěžit, do svého vedle mého auta  stojícího

caravanu. Pak už bylo potřeba jen minout lanovku, kterou právě pustili, a jelikož tam nikdo nebyl, tolik lákalo ji použít., takže s povzbuzením "Musíš, Kájo, musíš" a "To dáš" jsem vyrazil přes most směrem Růžohorky a pak nahoru na Sněžku. Cestou bylo na stinných místech vidět, že tu už nutno počítat s přízemními mrazíky a v závěrečné části, kdy už člověk stoupá po otevřeném svahu, se přidal i vítr, takže u plechového schodu č. 200 (je jich nahoru přes 350 ks) přišla na řadu i čepice. Po necelých dvou hodinách čekal vrchol, kde moc lidí ještě nebylo, byť lanovka už jezdila plná. Ale řada lidí se jí vracela po chvilce zpět. Z polské strany zatím taky ještě nic moc, takže i sestup ke Slezské chatě byl naprosto v pohodě. Tam už se čepice vrátila do batohu aby po pár set metrech sestupu Obřím dolem ji následovala bunda. Sestup už nebyl v takové pohodě, neb nahoru proudily doslova davy. A tak tomu zůstalo po celou cestu zpět. U lanovky to bylo nejvíce patrné, neb v poledne se prý čekalo přes hodinu a zájemců přibývalo stále rychleji, než je stačila lanovka vyvážet nahoru. Takže rychle se na parkovišti přehodit do cestovního a domů, kde čeká druhá půlka "baboletní soboty se zakončením v podobě finále MS v rugby. A aby to bylo úplně stylové, tak o přestávce se podával grilovaný párek a pivo :-)

 

Lord of the Dance a jejich Dangerous Games

Tentokrát Michael Flatley zrežíroval irský tanec pro svůj soubor do představení plného úžasných vizuálních technologií, dokonalého zvuku a jak již patří k tradicím souboru, perfektních kostýmů, kterých si jednotliví tanečníci a tanečnice za celé představení oblékli téměř nepočítaně. Z původního představení samozřejmě zůstal jeho motiv i hlavní představy, celé se však posunulo k vyšší dramatičnosti. Nástupci Michaela Flatleyho a jeho kolegů zvládli své role naprosto dokonale, opět nechyběly jak tradiční melodie v podání dvou houslistek, tak i několik písní z repertoáru zpěvaček tohoto souboru. Co bylo ještě navíc, bylo to, že tentokrát už se představení, byť v zákulisí a pak v závěrečné děkovačce na jevišti už Michael Flatley neúčastnil, ale provedl nás svou uměleckou dráhou ve filmovém ztvárnění plném řady efektů na plátně za jevištěm. A jako již tradičně, finále a přídavek zvedly publikum ze židlí. Stručně řečeno, parádní přestavení plné nových zážitků, neb vizuální efekty posunuly předváděný tanec ještě o úroveň výše, pokud to ještě vůbec díky jeho dokonalosti lze:-)

Už teď lze říci, že sobota klapla ve všech bodech

Stručně řečeno - počasí na tuto dobu téměř ideální, zahrada se díky našemu značnému přičinění posunula blíže k zimě, cappuccino s křupavým kouskem "zemlbáby" bylo u pergoly, Clif si dnes mohl na zahradě vybírat, jakou zvolí společnost resp. koho si vybere a All Blacks, byť se na své vítězství opravdu nadřeli, postoupili do finále, které je na programu příští sobotu. S kým to bude, o tom rozhodne zítřejší odpoledne, kdy se v semifinále utkají týmy Austrálie a Argentiny. P.S. Jen ta změna času tam tak nějak nesedí. Kdyby ale byla už poslední, tak by i tato sobota mohla mít nějaké to prvenství. To je asi ale jen zbožné přání :-(



Punč na závěr dne byl zasloužený

První minuty tohoto víkendu uzavřely včerejší poměrně náročný den, jehož většina byla pokračováním čtvrtku na pracovním semináři v Benešově doplněného cestou přes Prahu v pátečním odpoledni a večerním "ohledáním" všeho, co se po dobu nepřítomnosti  uplynulých dvou dnech ve firmě událo.  Nakonec zbyla i chvilka na sestřih hokejové extraligy v TV.  Včerejšek bude mít v letošním kalendáři navíc jedno prvenství - připadl na něj první punč v nové sezóně, tedy v probíhajícím podzimu, navazující zimě a možná něco bude ještě i na jaře. Což také znamená, že je třeba myslet na doplnění zásoby koření od plzeňského Antonína. Dnešek bude hlavně o zahradě. Snad vyjde počasí, abychom její přípravu na zimu posunuli zase o kus dále. Mohlo by tam vyjít ještě jedno odpolední cappuccino, byť asi to už nebude o triku s krátkým rukávem. Pak už jen hodinka a o páté ten pravý čas pustit si TV, neb v Tvickenhamu, části Londýna je v místním svatostánku rugby na programu semifinále letošního mistrovství světa mezi týmy All Blacks (NZ) a Springboks (JAR). A to, jak doufám, bude zase něco.

Dva dny plné diskuse a výměny informací

Dnes to byla Praha jen chvilku dopoledne, neb potom následovala cesta necelou hodinku do Benešova. Tolik? Ano, neb část byla po dálnici D1, což nějakou naději na větší rychlost zejména při jednom zúžení až do jednoho pruhu nedává a přidáme-li tam rekonstrukci silnice kolem benešovského nádraží, tak se ty minutky navíc nasčítají. Ale dorazil jsem, vyzvedl si klíč od pokoje č. 110 (v pondělí to v Praze bylo č. 112 :-) a vzal si potřebné věci, abych kromě přespání a jídla většinu času zde strávil v konferenční místnosti. Sice byla možnost si zde i trošku protáhnout tělo, ale vzhledem k tomu, že bylo třeba udělat rezervaci předem, raketa s míčky zůstala v autě. Nakonec ani nelituji, neb místo toho byla večerní neformální diskuse s mými kolegy, což v současné době bylo asi daleko důležitější, na badminton může přijít řada někdy příště. Jak to tak vypadá, tak pokud se vydaří i zítřek, budu moci zase jednou po dlouhé době říci, že zase jednou vydařený celý týden, což už ani nějak nepamatuji, kdy tak tomu bylo naposledy. Že by se začalo blýskat na lepší časy? Ne že by si to člověk nezasloužil :-)

Tak jsem se zase jednou fotil

http://www.lumaphotography.cz/

Tentokrát na závěr dne něco z větší dálky

Aneb když končí hodně dlouhý pracovní den a pokračování následuje hned zítra od časných ranních hodin na stejném místě, tedy v Praze, přichází s tím většinou i přespání zde. A jak již tradice velí, zejména když člověk díky spokojenosti většinou změnu nehledá, tak jsem na večeři i tentokrát  zamířil do restaurace U Havlíčků. Ale aby to tu nebylo jen o domácí kuchyni, tak tentokrát volba padla na nabídku dne připomínající jednu z našich nedávných dovolených - kuřecí curry. Sice podle thajského receptu, ale ani to tu nemělo chybu, takže další místní zážitek. Ale aby to nebylo jen o jídle a cestě tam a zpět po více než dvoustovce Michelských schodů, tak si přidám do poznámky, že to byl po delší době zase jeden poměrně úspěšný den, byť na jeho začátku to vypadalo, že silný čaj stačit nebude a bude třeba "kafe" :-) Nakonec jej nahradil jeden Granát, aby ani pitný režim nepřišel zkrátka :-) 

Halloweenské vyřezávání

Jediné, co se na zahradě letos urodilo ve větším množství než tomu bylo v loňské sezóně, byly dýně. Pravda, že v loňském roce to bylo jen pár těch okrasných. Navíc ty naše letošní měly do té první vyfocené a vážící 13,5 kg daleko. Nakonec ale i z nich se povedly zajímavé exponáty. Teď ještě vymyslet, kam s nimi, neb jednu z nich volně ležící před domem Clif nedávno "ochutnal", takže nabídnout mu nějakou další by asi nebyl dobrý nápad :-)

Střípky z tohoto týdne

Týden opravdu již podzimní, n rozdíl od těch některých předešlých hodně bohatý na různé události. Tedy hlavně setkání. Většinou to zůstalo v kruhu rodiny, ale i na ty mimo ni se dostalo :-) A nebylo to jen doma resp. "za humny". Nedělní odpoledne se tak stalo v podstatě jediným půldnem tohoto týdne, kdy to bylo jen o domácích, aby před příštím týdnem, kdy v podstatě až na středu nebudu večer doma, jsme se společně pokoukali po nezbytných věcech kolem než zase dospějeme do dalšího víkendu, kdy by na ně mohl vyjít čas :-) Tentokrát přišla více ke slovu i TV, neb mistrovství světa v rugby je i letos docela zážitek. A nechat si ujít zápas All Blacks, to už rovnou nekoukat na žádný jiný. Po jejich včerejším drtivém vítězství nad Francií jsou v semifinále, tak věřím, že nejen příští víkend, kdy se hraje semifinále, ale i další, kdy je finále, je ještě uvidím. A jiná zjištění? Se stále se prosazujícím podzimním počasím postupně mizí ze zahrady barvy, přesto lze ještě nějaké zahlédnout. Za pár dní to už asi budou jen doubky, neb ranní teploty kolem nuly zahradě připomínají, že pro letošek je to konec. Tak snad tu podzimní šeď brzy nahradí aspoň trochu té zimní bílé. Určitě na to ale nebudeme čekat a do té doby ještě něco podnikneme, aby i ten letošní podzim si zapsal nějaký ten domácí zážitek.