První letošní punč

S posledním říjnovým dnem přišel takový čas, přesněji počasí, na základě kterého bylo uznáno, že nastal čas, aby večerní dvojku červeného nahradil teplý punč. Tak se i stalo a bytem se po chvíli začala linout vůně svařeného vína se směsí koření a kapkou Tuzemáku, aby punč zahřál nejen na těle ale i na duši a definitivně tím bylo potvrzeno, že sychravého času se už nějakou dobu nezbavíme. P.S. A abychom na něj a jeho délku byli řádně připraveni,  bude třeba nezapomenout doplnit zásoby koření od plzeňského Antonína. 

Zítra tu máme poslední říjnový den

Neskutečné, jak ten další měsíc utekl. Možná tím, že většinu času jsme strávili kolem malování a úklidu po něm. Ale nakonec zbylo i na něco jiného kolem, o čemž svědčí i dnešní den strávený na zahradě. P.S. Clif je veký pes, tudíž občas dostává i své velikosti odpovídající kosti. A těm musí odpovídat parametry jámy, do které by si je chtěl zahrabat, pokud je výjimečně najednou nesežere :-)

Ve znamení návratů

S návratem od letního k normálnímu času přišel i návrat k domácímu pořádku v domě. Takže až na skutečně jen pár maličkostí, které ničemu nebrání, spíše naopak nutí přemýšlet, zda to neuděláme jinak (např. výzdoba schodiště apod.), je vše na svém místě a uklizeno tak, abychom k tomu mohli položit rovnítko i pro předvánoční úklid a hlavní výzdobu. Ono se totiž lépe věší vánoční osvětlení na prázdná okna, než když člověk kvůli tomu musí přestěhovat celou květinovou výzdobu, takže některé věci se již svezly s úklidem po malování. Když už je v domě vše na svém místě, tak bude třeba v následujících dnech vynahradit tu "nevšímavost" díky malování naší zahradě a i tu připravit na zimu. Naštěstí počasí přeje, takže podmínky jsou stále dobré a na většinu věcí je stále dost času.  

Ani v neděli jsme se nenudili

Což znamená, že to hlavní stěhování, ustavování, přenášení a naplňování máme za sebou a můžeme se pomalu věnovat jednotlivostem. Faktem ale je, že u ustavení nábytkové sestavy v obýváku jsme se i přes poměrně pečlivou přípravu i dokumentaci poměrně dost "vztekali". Ale mohli jsme si za to sami, neb poměrně neznatelný posun krajní skříně o pár cm ke dveřím rozhodil podklady u ostatních skříní. Ale nakonec se povedlo, sestava nejen stojí, ale už v ní je i pár věcí, které tam mají své místo. A ostatní čekají "na přebrání", tedy přesně jsou to moje věci, u kterých jsem se zavázal, že je přeberu a půjdou zpět jen ty, co jsou dole užívány (pozn. těch není moc, tak to asi bude jedna z prázdnějších skříněk :-)). P.S. A jelikož jsme se od odpolední kávy po čtyřech dnech zase kompletní, povedlo se za zbytek odpoledne ještě dotáhnout další místnost.

Olomouc v podzimním čase

Počasí dnešnímu výletu sice moc nepopřálo, ale to je asi tak jediné, co dnešku lze vytknout. Pravda, trošku nás zaskočil počet návštěvníků v centru města, ale to se vysvětlilo. Vypravili jsme se do Olomouce v čase konání podzimního veletrhu Flora Olomouc, takže většina návštěvníků si o prohlídce květinové výstavy nenechala ujít ani návštěvu historické části města. Naše kroky vedly přes obě náměstí do všech přilehlých ulic a uliček se zastávkami na řadě míst, kde se hlavně vzpomínalo na časy, kdy jsme v Olomouci trávili jako dítka školou povinná část letních prázdnin. A nebudu zastírat, že to s mou pamětí nebylo úplně nejlepší :-) Když orloj odbil poledne, zastávka U červeného volka nezklamala a s doplněnou energií jsme až do pozdních odpoledních hodin pokračovali návštěvou příbuzných. A aby dojem ze sobotního výletu byl úplný, je třeba dodat, že i přes skutečnost, že na silnici už byl cítit "dušičkový provoz", dnešní cesta domů byla jedna z nejrychlejších.

Nejen dům září novými barvami

Návrat z výjezdní porady provázelo střídavé počasí, ale pršet z toho začalo, až když jsem už chvilku pobýval doma a přemýšlel, odkud se do toho pustím, abych pokračoval v tom, co se povedlo, když jsem nebyl doma. V neděli odpoledne už bychom na to měli být zase dva. Plány velké nejsou, neb na zítřek je plánována tradiční podzimní návštěva Olomouce. Tentokrát bude cesta za příbuznými ještě doplněna procházkou celého historického centra, tak uvidím, jak je to s pamětí, neb v některých místech jsem asi byl naposledy, když jsem sem jezdil jako dítko školou povinné na prázdniny :-) P.S. A když se po podvečerním dešti objevila nad vesnicí duha, nemohl jsem jinak, než všeho nechat a jít se na ni podívat a taky si ji vyfotit.
 

Pohled z okna na kopečky kolem Sázavy

Pohled z okna ať konferenční místnosti či pokoje byl tou jedinou možností, jak si prohlédnout okolí, pokud nepočítám krátkou cestu z parkoviště do recepce. A ani dnes tomu nebude jinak, neb po snídani čeká druhá část programu s mými nejbližšími spolupracovníky, abychom od oběda pokračovali až do zítřejšího poledne už se všemi našimi kolegy v rámci školení a výjezdní porady celého našeho úseku. Ale jak tak z okna koukám, když si člověk zítra přivstane, tak by to na malou procházku po okolí mohlo dát :-)

 

Mistr malířský odešel spokojen se svým dílem

  A jelikož my také, tak nezbývá, než se do toho pustit, aby se všechno v domě vrátilo do téměř původního stavu. Téměř říkám proto, že už při přípravách na malování jsme se s některými věcmi rozloučili a taky proto, že něco se proti původnímu stavu i malinko změní. Ale jak už jsem minule poznamenal, do víkendu k tomu moc nepřispěji, takže pokračování v neděli. Dnes aspoň zkusíme odstranit aspoň to, co brání tomu, abychom se tu mohli rozumně pohybovat a hlavně si do uklizených prostor v patře nenosili pozůstatky malování z přízemí:-) P.S. Do pátku mi poskytne "azyl" hotel Naháč, kam mířím za pracovními záležitostmi.
 

Zítra do druhé poloviny

I dnes to bude o malování, protože v podstatě kromě práce na nic jiného čas nezbyl. A že jsme skončili až před chvílí, to svědčí o tom, že dát do pořádku všechny vymalované prostory, nastěhovat do nich nejen ty původní věci, ale i ty, co byly v těch prostorech, kam teprve zítra vkročí noha malířova, nebylo zrovna snadné.  Tedy pokračovalo se i po odpolední kávě. Ale výsledky jsou patrné, neb něco už funguje, jak má, a ten zbytek? Až to tu v úterý večer malíř dokončí, jak doufáme, tak to už bude jen na nás a nic nás honit nebude. Ono v podstatě ani nemůže, neb až do neděle budeme doma tak nějak na přeskáčku, takže něco zásadnějšího čeká na neděli odpoledne a hlavně na celý další týden. Do konce měsíce by už ale po celém malování měla zůstat jediná stopa. A to výsledek! Pokud se povede i ten zbytek jako ta první polovina, tak to bude paráda.

 

První polovina „předána“ k uvedení do původního stavu

Po včerejší odpolední kontrole a „předmalování si“ některých míst určených k vymalování v druhém kole, abychom nemuseli přemísťovat některý nábytek z místnosti do místnosti (kdysi to dokonce bylo z patra do patra), uznal mistr malířský, že je spokojen s výsledkem a tedy že se do jím vymalovaných prostor můžeme pustit zase my. A dodal, že přijde zase v pondělí. Zdálo se, že za ty dva dny to bude v pohodě, ale jak tak po dnešku soudím, vidina toho, že zítra bude padla před odpolední kávou, asi není úplně pravděpodobná. Ale uvidíme, neb kde je snaha, bývá nakonec i výsledek J

Zhruba připraveno

Po víkendovém snažení a ponechání „na pak“ jen takových věcí, které stačí doladit až ve středu večer, je první půlka domu připravena na malování. Dá se říci, že máme za sebou tu jednodušší část, neb vrátit to na místo nebude jen to zase vzít a přemístit zpět. Ale jelikož mistr malířský je velmi pečlivý a hlavně šetří práci těch po něm, i to by mělo být zvládnutelné. Sice s tím, že do vymalovaných prostor vrátíme nejen věci, které tam patří, ale i věci, které je třeba vyklidit z druhé půlky domu, ale to už jinak nejde, neb má-li se vyklidit spodek a nechceme jít s věcmi mimo dům, tak to bude i do čerstvě vymalovaných prostor.  V tomto „šibování“ má důležitou roli podkrovní pokojík, řečený kutloch, který se jako jediný nemaluje a který se tak stal skladištěm všeho, co by se nemuselo dvakrát přenášet.  P.S.  A než se všechno pokryje ochrannou folií, je třeba nezapomenout, že se tam bude člověk určitě potřeba dostat, neb na něco z toho, co si měl připravit vedle na příští dny, určitě aspoň v jednom případě zapomněl J

 

Mezi kapkami deště

Po schodech dolů, tam kde to znám, či konečně zkusit tu druhou pizzerii na Pankráci, o které jde poměrně dobrá pověst? Nakonec to málem vypadalo, že si ze všeho vybírání jídlo nechám dovézt. S vírou, že déšť skončil, jsem totiž v podvečer opustil firmu, kde jsem v podzemních garážích zanechal nejen auto, ale v něm i deštník. A to se málem ukázalo jako limitující pro mé večerní rozhodování. Nakonec to vyšlo, v souvislých mracích se objevila díra a byť stále drobně mžilo, stačilo to na rychlý přesun do pizzerie Di Carlo. Takový nápad, jak se ukázalo v obsazenosti stolů resp. připravených rezervacích, nás ale mělo více, ale nakonec se místečko „v koutě“ našlo. A nelitoval jsem, dokonce byl i Granát. Byť lahvový a opravdu hóóóóódně drahý, ale byl. Takže pak už nezbývalo, než vystihnout další „výluku“ deště a hbitě se přemístit na hotel, aby člověk stihl ještě odmazat pár pracovních restů před zítřejším poměrně našlapaným programem a hlavně, aby si s sebou nic netáhl na víkend, kdy už to doma vypukne. Co? Po čtyřech letech malujeme celý dům, takže třeba to připravit, aby mistr malířský to zvládl co nejdříve, a my jsme se mohli vrátit „do normálu“.

Ani druhý pokus nebyl lepší

Ale přesto, díky za něj, jak asi říká náš trávník dole na naší zahradě :-) P.S. A zítra v podvečer budeme zase doufat, že tu něco spadne.

První centimetr po dlouhé době

Ano, tolik činil u nás úhrn celkových srážek za uplynulou noc. Jestli se to dostalo k nějakým kořenům, tak snad jen u trávníku. Ostatní vegetace se musela spokojit s tím, že něco pochytala svou nadzemní částí. Na druhou stranu pokud dorazí dnešní noci další avizovaný příděl vláhy, opět v úhrnu kolem jednoho centimetru, tak už by se to mohlo dostat zase o kousek níže. Tedy už by z toho mohly mít něco i sazenice nových jahod. Ale dnes stejně jako v uplynulých dnech je bude třeba zalít, neb na ten déšť se spoléhat nedá. P.S. Vlevo kolik a kde napršelo za uplynulou noc, vpravo prognóza pro nadcházející noc.

Zatím nic moc, ale hlavně, když kape

Na samý závěr neděle se tu konečně objevil i toužebně očekávaný déšť. Zatím sice jen po kapkách, takže to zatím spíše smývá jen prach, ale kdyby to tak chvilku vydrželo, tak by to venkovní vegetace mohla konečně aspoň trošku pocítit. Jinak závěr neděle tu byl nejen o "převzetí Clifa" z naší dvoutýdenní péče  (nemusím popisovat, jak bouřlivé bylo přivítání s jeho páníčky) a o dojmech našich cestovatelů po Srí Lance. Vlastně nejen o dojmech prostřednictvím zážitků a fotografií, ale i o chutích (bílý čaj, kokosová pálenka), vůních (curry, chilli). Teď už jen připravit věci na zítra, aby ten start do příštího týdne byl co nejlepší. Bude to týden jako řemen, pět dní pracovních pro firmu a dva pracovní při přípravě domu na blížící se malování. A další týden bude doslova "přes kopírák", takže na nějaký "jiný" zážitek si teď nějaký ten pátek počkáme :-) P.S. A abych nezapomněl, hodinu po poledni jsme zahájili topnou sezónu 2016/17. Sice mi to chvilku dalo namačkat na regulátoru tu správnou sekvenci, ale povedlo se, kotel najel a domem se rozlilo příjemné teplo.