Mezi kapkami deště

Po schodech dolů, tam kde to znám, či konečně zkusit tu druhou pizzerii na Pankráci, o které jde poměrně dobrá pověst? Nakonec to málem vypadalo, že si ze všeho vybírání jídlo nechám dovézt. S vírou, že déšť skončil, jsem totiž v podvečer opustil firmu, kde jsem v podzemních garážích zanechal nejen auto, ale v něm i deštník. A to se málem ukázalo jako limitující pro mé večerní rozhodování. Nakonec to vyšlo, v souvislých mracích se objevila díra a byť stále drobně mžilo, stačilo to na rychlý přesun do pizzerie Di Carlo. Takový nápad, jak se ukázalo v obsazenosti stolů resp. připravených rezervacích, nás ale mělo více, ale nakonec se místečko „v koutě“ našlo. A nelitoval jsem, dokonce byl i Granát. Byť lahvový a opravdu hóóóóódně drahý, ale byl. Takže pak už nezbývalo, než vystihnout další „výluku“ deště a hbitě se přemístit na hotel, aby člověk stihl ještě odmazat pár pracovních restů před zítřejším poměrně našlapaným programem a hlavně, aby si s sebou nic netáhl na víkend, kdy už to doma vypukne. Co? Po čtyřech letech malujeme celý dům, takže třeba to připravit, aby mistr malířský to zvládl co nejdříve, a my jsme se mohli vrátit „do normálu“.