Tak se nám o další týden přiblížilo to pravé jaro. Určitě se každý z nás na něj aspoň nějak těší. Co mne ale trošku trápí, je to, že bych se s tou letošní docela povedenou zimou ještě chtěl řádně rozloučit. Užít si ještě jednou té bílé peřiny, byť už ta bude mít do prachové podoby hodně daleko, a přidat k tomu ještě jeden doprovodný zimní zážitek spojený s nějakou tou místní specialitou (stran toho posledního jsme si aspoň připomenuli loňskou letní dovolenou). Ale s ubývajícími dny a nedostatkem času na nic jiného tomu moc šancí už nedávám. Ale naděje umírá poslední. Tak třeba to ještě vyjde. Ale asi to už nebude v zimě ale na samém počátku jara. Vedle tohoto snění běží ale domácí realita, takže třeba držet krok s probouzející se přírodou. Po minulé neděli plné dětského karnevalového veselí, přišla realita pracovních dnů, do kterých se nic jiného už nevešlo, neb ve firmě ke všech standardním činnostem ještě probíhá roční hodnocení. O víkendu se ale podařilo přehodit výhybku, což hlavně znamenalo, že proti hrozící kadeřavosti na broskvoních již působí první postřik (a budou ještě dva, bohužel, bez chemie to v tomto případě nejde), ve skleníku se objevila semínka "prvního plánu" (salát, ředkvičky) a Katalpa získala nový sestřih (tentokrát jsem to vzal opravdu z gruntu). To poslední bylo za pečlivého dozoru Clifa, kterého nešlo spouštět s očí v případě, že člověk pobýval na štaflích a nechtěl sletět dolů :-) A pokračování v zahradě snad nebude mít delší pauzu. Něco se možná vejde i do nějakého toho odpoledne v příštím týdnu, neb tentokrát by si auto mělo trošku odpočinout a já bych měl být většinu času nablízku :-) Jen nechytit nějakou jarní virózu, které je teď kolem zase plno. P.S. A pokud by vše neklapalo, třeba první pomoc poskytne kniha :-)
Tak se nám o další týden přiblížilo to pravé jaro. Určitě se každý z nás na něj aspoň nějak těší. Co mne ale trošku trápí, je to, že bych se s tou letošní docela povedenou zimou ještě chtěl řádně rozloučit. Užít si ještě jednou té bílé peřiny, byť už ta bude mít do prachové podoby hodně daleko, a přidat k tomu ještě jeden doprovodný zimní zážitek spojený s nějakou tou místní specialitou (stran toho posledního jsme si aspoň připomenuli loňskou letní dovolenou). Ale s ubývajícími dny a nedostatkem času na nic jiného tomu moc šancí už nedávám. Ale naděje umírá poslední. Tak třeba to ještě vyjde. Ale asi to už nebude v zimě ale na samém počátku jara. Vedle tohoto snění běží ale domácí realita, takže třeba držet krok s probouzející se přírodou. Po minulé neděli plné dětského karnevalového veselí, přišla realita pracovních dnů, do kterých se nic jiného už nevešlo, neb ve firmě ke všech standardním činnostem ještě probíhá roční hodnocení. O víkendu se ale podařilo přehodit výhybku, což hlavně znamenalo, že proti hrozící kadeřavosti na broskvoních již působí první postřik (a budou ještě dva, bohužel, bez chemie to v tomto případě nejde), ve skleníku se objevila semínka "prvního plánu" (salát, ředkvičky) a Katalpa získala nový sestřih (tentokrát jsem to vzal opravdu z gruntu). To poslední bylo za pečlivého dozoru Clifa, kterého nešlo spouštět s očí v případě, že člověk pobýval na štaflích a nechtěl sletět dolů :-) A pokračování v zahradě snad nebude mít delší pauzu. Něco se možná vejde i do nějakého toho odpoledne v příštím týdnu, neb tentokrát by si auto mělo trošku odpočinout a já bych měl být většinu času nablízku :-) Jen nechytit nějakou jarní virózu, které je teď kolem zase plno. P.S. A pokud by vše neklapalo, třeba první pomoc poskytne kniha :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat