Déšť provázely blesky i silný vítr

Na jednu stranu by se dalo říci, že jsme se po včerejším horkém dnu, kdy se nám povedlo dotáhnout víkendový rest s ohraničením trávníku (s večerní odměnou ze zahradního krbu), konečně dočkali nejen poměrně značného ochlazení, ale i na místní poměry v posledních letech nebývale vydatných dešťových srážek. Navíc jsme měli štěstí, že bez následků, takže nejen že je řádně zavlažena celá zahrada, ale jsou dešťovou vodou naplněny všechny zásobníky vody na zalévání.  Kousek od nás ale tolik štěstí neměly, takže si řidiči museli chvilku počkat, až hasiči zprůjezdní okresku od padlých třešní, myšleno celých stromů :-) P.S. Jinak by to neměl být poslední déšť tento týden, což zahrada určitě ocení :-)

Přírůstek do naší domácí stáje

 Poledne zlomilo neděli na dvě poloviny. Ta dopolední byla hlavně o hraní si, ta odpolední vlastně taky. Jen s tím rozdílem, že skluzavku, kostky, míč a další věci hlavně na hraní jsme vyměnili za zahradní náčiní, abychom aspoň kolem skleníku nahradili původní letitý oddělovač trávníku od užitkové zahrady, tj. železniční pražec, něčím trvanlivějším a hlavně „zvladatelnějším“. Což se povedlo, takže následovalo zasloužené odpolední frappé s jedním z posledních kousků frgálu a poté po vzoru Clifa odpolední relax J Ten jej trávil po většinu času u vrat, aby vyklížel páníčky, až dorazí ze Šumavy. P.S. A abych nezapomněl, jelikož jsem zřejmě  byl v dalším uplynulém roce mého žití výjimečně hodný, rozhodla rodina mne při této příležitosti podarovat a rozšířit počet dvoustopých vozidel naší „domácí flotily“. Zítra bychom jej měli přemístit na místo vyhrazené mu pro parkování a třeba se při té příležitosti projede i kousek po zahradě.

 

Nedělní ráno v zahradě

 Po včerejším dnu plném zážitků zakončeném ještě večerním osvěžením se v zahradním bazénu tu máme nedělní ráno.  A jelikož až na mou maličkost celý dům ještě spí a navíc venku je tak krásně, tak    plány do neděle? Dopoledne  bychom mohli zkusit s Ali kolo a chvilku na hřišti, abychom po obědě už zůstali v domě jen sami dva a něco ukrojili z věcí, které „vybízejí“ k řešení. Dnes by to měla být výměna části oddělení trávníku kolem skleníku s tím, že dodělávka bude na začátku příštího týdne. Pak už jen nedělní frappé s posledními kousky frgálů (a že se po těch 9 zaprášilo J) a chystat se na příští týden. V něm by mohlo (prý mělo) i zapršet, takže by i zahrada mohla zase povyskočit a něco by mohlo zůstat na další dny i ve dvou nových nádržích na vodu J P.S. Na druhou stranu ale pokud zaprší, tak zmizí ze schodů sobotní malířská dílka :-(

 

Kapitána už nehledejte :-)

Včera jsme se rozhodli, že dnes dopoledne vyrazíme do města, svezeme se na dětské parní železnici, potom s hradeckou paroplavbou se podáváme na město a okolí z paluby jejich lodi, abychom to dopoledne zakončili pizzou v hradecké Etně. Ze tří výše zmiňovaných cílů vyšly poslední dva. Na ten první si musíme počkat na dobu prázdnin. Ale nakonec i tak to byl náročný program, což bylo ohodnoceno nejen jahodovou zmrzkou před obědem, ale i odpočinkem po obědě.  P.S. A v jednu chvíli na cestě po proudu zpět do přístaviště jsme byli uprostřed Labe v rukou naší Ali, takže pokud by se hradecké paroplavební společnosti dlouho nehlásil kapitán, naše Ali by to vzala. Jen to houkání nemusí!

Budik dnes mohl odpočívat

Sice by odpočíval stejně, neb je sobota, ale tentokrát jej nahradilo plynové dělo, které místní pěstitelé třešní asi přiblížili více k zástavbě resp. jej tak nasměrovali, aby za dvě minuty šest se přihlásilo čtyřmi za sebou provedenými výstřely za účelem plašení špačků, kteří se sem hojně stahují. Tedy vidina, že si dnes trošku vyrovnám ten týdenní deficit, vzala za své, na druhou stranu v zahradě bude ještě příjemně, takže by se mohlo zvládnout několik věcí, do kterých se mi moc nechtělo s výmluvou, že venku je vedro. A taky bylo, když bych to v týdnu mohl řešit :-) Včerejší Praha dopadla poměrně dobře, cesta domů, tentokrát D11 ve dvou pruzích směrem z Prahy také tak. Dopoledne se také činil klempíř, který stávající okapový svod trošku přesměroval, čímž se dosáhlo, že odtékající vodě bude stát v cestě 300 l sud (a bez dotace :-). A jelikož k večeru bylo poměrně příjemně, opět přišla na řadu zahradní pergola a něco na rošt (tentokrát obligátní špekáček). A než se špekáčky upekly, přibylo na schodech pár obrázků.

Nějak jsem se nemohl dočkat rána :-)

Ty čtyři pracovní dny v týdnu mi připadaly, jako by dnes měl být konec světa a všechno se muselo stihnout. Možná, že je to pod vidinou odpočinkového víkendu a faktu, že závěr příštího týdne už spadá do období, jehož pojmenování od moderátora z mého oblíbeného rádia na cestách jej dokonale charakterizuje. A to, že "hadi mají prázdniny". A jelikož poslední den v červnu připadá na pátek, tak pak už bude chtít dovolenkovat převážná většina z nás, aby využila tu výhodu, kterou přinášejí ty dva červencové svátky, když se dostanou doprostřed týdne. Můj případ to ale nebude, když se to povede, tak by mohl dopadnout první červencový pátek, aby si člověk ten skutečný víkend trošku prodloužil. A o čem byli kromě práce a skoro tisícovky kilometrů za volantem? Hlavně o poznání, jak to aktuálně vypadá kolem, k čemuž bylo v těchto dnech poměrně dost prostoru a času na menší zamyšlení. Ono to vlastně bylo i takové symbolické, neb na konci roku většina z nás tak činí. A nemusí být to rok jen kalendářní :-) P.S. S nožem v ruce se již díky počasí sice dá vyrazit večer na zahradu, ale na nějaké ty domácí výpěstky si ještě musíme pár dnů počkat. A na dnešek, a snad zbyde i něco na víkend, budou k čaji / kávě nejen pro kolegy a kolegyně v práci pravé valašské frgály. Mimochodem a taky nám tu konečně trošku zapršelo :-)

 

Svilušky za tím tentokrát nehledat.

Aneb do skleníku tentokrát zavítal daleko větší "predátor" a tak místo již známých oranžových teček na listech to tentokrát se salátovou okurkou skončilo jedním "cvak" hned u země. V případě paprik kolem byl milosrdnější. V lepším to případě skončilo jen přišlápnutím části rostliny, v horším vyhrábnutím několika celých paprik. V případě okurky změna nevratná, v případě paprik uvidíme, jak dopadnou ty "narovnané" a kolik z těch několika vrácených zpět do země a pak prolitých vodou se vzpamatuje. P.S. Větrat skleník současně i dveřmi fungovalo poměrně dlouho, ale dnes asi Clif přišel na to, že tam určitě ještě nebyl, a tak se tam vypravil, když bylo otevřeno.

Víkend za námi, vedra na spadnutí

A o čem byl zbytek týdne? V podstatě se jednalo o čas mezi pátečním a nedělním odpolednem, kdy jsme tu po většinu času byli ve společnosti naší Ali. Takže tradiční pojmy - hřiště, skluzavka, koprovka (někteří to stihnou připálit i při ohřívání hotového jídla :-), pohádky a několik novinek. První, že se konečně spolu skamarádili s Clifem, druhá, že už se z ní stává pěkná "řiditelka" a třetí, že na dovolenou do Jizerek by už mohlo dopadnout kolo. Ale musíme chvilku ještě cvičit rovnováhu :-) Při pobytu na hřišti jsme si prohlédli i pergolu místního hostince a byť to vypadalo, že bychom v rámci "dohledu" tam stihli něco ochutnat (mají tu utopence prý no ňuňo), zůstalo to až na doma do pergoly, kde i přes poměrně chladné počasí a slušný vítr, se večer dalo chvilku konečně posedět. A po nedělním rychlém obědě už následovala cesta "Pod Lízátka" a fandění hradeckým Dragons. A nejen fandění, od začátku druhého poločasu i dohled nad klubovou kasou. P.S. Nemohli najít zodpovědnější osobu, tady by žádný zloděj nepořídil!