Pro milovníky běhání by se dnešní ranní "pětka" dala nazvat i "Night Rain Run Hvozdnice 2018", neb chtěl-li jsem dodržet letošní nepsané pravidlo "do půl osmé doma", tak dnes už to bylo v podstatě i se závěrem ještě ve slušné tmě. A za tím účelem jsem se dnes maximálně vyhýbal silnicím. Tma se nakonec s čelovkou dala zvládnout, i když ani s tou se člověk nevyvaruje, byť po známých cestách, občasného zakopnutí na lesní cestě. Zvláště když tam ještě někde leží následky nedávného větrného počasí. Stejné platí i pro ty nejnižší slabší větve třešní při poslední pětistovce. Že takové "máznutí" mokrou a stále ještě olistěnou větví nejen osvěží, o tom žádná. Tím jsem vlastně ještě doplnil, že od vběhnutí do lesa po prvních pár stech metrech spustil drobný deštík, který ale už mne neopustil až do "cíle". A jak vidím z okna, měl jsem ještě kliku, neb postupně zesiluje. Co říci na závěr? Užil jsem si to dnes po všech stránkách, neb byť si myslím, že v okolních lesích už znám každou pěšinku, dnes jsem měl s čelovkou na hlavě co dělat, abych to zvládl po hlavních cestách. To, že jsem se vrátil mokrý jak vodník, to ten zážitek jen doplňuje, a že to ještě bylo v časovém limitu, to asi potěší nejvíce, neb to dnes bylo hlavně o vůli. P.S. A dnes bych se měl taky vrátit k těm načatým příspěvkům z Londýna, aby blog byl zase kompletní, vždyť zítra bude mít naše "drbna" už desáté narozeniny!
1 komentář:
Tak pozor na "rýmičku", ale horský čaj to určitě jistí. Z.
Okomentovat