Návrat k zimní šedi

Stačil necelý den, kdy teplota dolezla k 5°C, aby se nadějně vyhlížející základ sněhové pokrývky ještě před avizovaným návratem mrazů a dalšími srážkami změnil ve sněhovou kaši resp. se na mnoha místech dokonce zase objevila i zem. Rozdíl  necelých 20 hodin je patrný. Sice ještě poměrně dost promrzlá, takže pohyb po zámkové dlažbě na dvoře a na betonových schodech do zahrady vyžadoval slušnou opatrnost, ale zem se svou šedí. A jelikož jsme v těchto dnech na štíru i se slunečním svitem, není se čemu divit, že na nějaké procházení se lesem ozdobeným sněhovou nadílkou nebylo ani v neděli pomyšlení a na nějaké to kochání výraznějšími  barvičkami než je šedá zůstává „zimní zahrada“ za oknem.  Uvidíme, do čeho se zítra probudíme. Drobný poprašek, který tam teď padá, to ale nenarovná. Spíš by měl vzbuzovat obavy, co bude ráno na silnici, pokud to v noci přimrzne. P.S. Škoda, že to v poslední době téměř nejfrekventovanější slovo "změna" občas  ve firmě schované i za slůvka redesign, reorganizace, optimalizace, efektivita, apod. nefunguje na tuto zimu. Zato ve firmě se opět dostává ke slovu a letošní jaro si jej "vybralo" jako symbol. Ale abych nebyl neskromný, pod Dachsteinem jsem si jí užil zase pomalu až přes míru. A podle zpráv z minulého týdne, tam se to mění den ode dne.

Měsíc zpoždění

Nemyslím tím ale žádný dopravní prostředek, ale sníh. Ten k nám sice v letošní zimě dorazil už několikrát, ale tentokrát poprvé v množství, které konečně stačí k tomu, aby se vše poprvé a pořádně zahalilo do bílé. A byť venkovní teplota v tomto čase stále atakuje 1°C a sníh těžkne, vypadá to, že by chvilku mohl vydržet. Jeho výška sice zdaleka ještě nedovoluje vytáhnout běžky, ale třeba i to, vzhledem k tomu, že stále, byť drobněji, sněží, se změní a na rovných cestách mezi stromořadím třešní se povede i nějaké to domácí sklouznutí. Zatím to bylo jen o malé rozcvičce s hrablem v ruce, aby se dala přejít zahrada a taky nebyl problém vyjet z garáže na cestu. P.S. Auto na rozdíl od minulého týdne, zatím neřeším, neb výška sněhu na střeše je "nezajímavá" a čaj jsem sice úplně nezavrhl, ale dostal v těchto dnech určitou konkurenci :-)

Počítadlo se zastavilo na dvacítce

Právě tolik činil počet schůzek/ jednání za dva pobytové dny v Praze. Zřejmě "rekord", jehož trvání nemusí být dlouhé, neb v příštím týdnu to asi nebude jiné. Ale snad tím příštím týdnem se vše už dostane do "normálu", byť jeho vymezení je stále ještě po realizovaných změnách k 1. lednu "otevřené". Každopádně musím do kalendáře vrátit prostor pro sebe, neb ne všechny úkoly lze delegovat :-) P.S. Aby počet sypaných černých a zelených čajů se nedostal "nad limit" a zároveň jsem mohl zůstat v těchto dnech u teplých nápojů, přišla vhod nabídka na ochutnání něčeho jiného, než jinak v tomto čase používaný obvyklý Teekanne Winter Time. A výsledek? Pohádku bych si klidně vzal i do termosky na běžky.

Bude ráno moudřejší večera?

 Na to, že skončil teprve druhý pracovní den tohoto týdne, je těch "zážitků" docela dost. Ne všechny jsou ale tak chutné a barevné, jako byla dnešní večeře. Ta tentokrát trochu doplnila i oběd, který dnes představoval díky změnám v mém pracovním kalendáři jen jeden sandwich s čajem. Vzhledem k venkovnímu mrazu, poměrně pozdní hodině skončení posledního jednání v Praze a potřeby večer ještě něco málo dopracovat, aby příprava na zítřek byla kompletní, padla volba na osvědčenou restauraci "přes ulici". S tím dopracováním to ale nebudu přehánět, neb jsem dnes usoudil, že nejlepší ze všeho bude se asi pořádně vyspat a s ránem přijde i nějaký další nápad na řešení další "výzvy". Tentokrát z kategorie těch opravdu velkých.  P.S. Že by se na Jižní spojce už "trénovaly" odstupy mezi vozidly podle připravované legislativy? Pokud ano, tak jen na jejím začátku, kde se dalo jet ještě těch 80 km/h, pak už se provoz dostal do obvyklých kolejí a na informačních tabulích se začaly objevovat obvyklé hodnoty ranního zdržení. Tam už to bylo jako obvykle velmi natěsno s rychlostí stěží dosahující 50 km/hod.

Pozvolný přechod

Něco je zajištěno dovozem oblíbených dobrot, aby si to s nimi člověk ještě chvíli protáhl, na něco už ale stačil smetáček a pár vteřin. Pracovně po návratu od Dachsteinu to byl taky jen jeden den, aby zase následoval víkend. To byla strategie, aby člověk hned druhý den nepřišel o vše, co nabyl tím skoro týdnem dovolené a nedostal se do stavu, ve kterém byl před ní :-) A nebylo to jen o pracovních věcech, pokračování při prohlížení výběru z fotografií měl i Jagatee, ani na dovolenkové cappuccino se nezapomnělo, byť těch čajů o víkendu bylo taky dost, a stejně jako na dovolené, třešničkou byla nějaká ňamka. Jen v tom mraze to pokračuje na stejné úrovni, akorát kolem není bílo, pokud to "pocukrování" trávníku nechceme nazývat sněhovou pokrývkou.

 

 

Pět dní pod Dachsteinem už historií

Ráno na hotelu přes snídani až do odjezdu dle předpokladů, bohužel ráno asi něco spadlo na horské cestě přes Rőssing - už jsem se znovu na dopravní info nepodíval :-( , takže když jsem opatrně sjel z toho největšího kopce do Rőssingu, čekala mne uzavírka a pokyn k návratu zpět nahoru do Ramsau a odtud dolů cestou do Schladmingu. Takže trošku adrenalinu na začátek cesty. Pak už ale pohoda, uzavírku nad Irdingem kvůli sněhu už stačili vyřešit, takže plynulý průjezd, dálnice suchá a vlastně celá cesta domů v pohodě a v čase, který na začátku ukazovala navigace. Teď už je vybaleno, staženy fotky do počítače a nezbyde, než se v nich trošku pohrabat, zavřít oči a udělat z toho nějaký výběr, neb celkově jich je opět "ranec". Co na závěr? Celkově paráda, něco sice nevyšlo, ale to, co zase vyšlo, překonalo vše. Takže spokojenost a díky tomu, že člověk byl celý pobyt "ve střehu", povedlo se i vyčistit hlavu, myšlenky nasměrovat i na jiná témata a hlavně si aktivně odpočinout. P.S. Díky závěru to nebyla jen brigáda na úklid sněhu kolem auta :-)

Teď už zbývá jen zabalit

Zkontrolovat aktuální dopravní informace a ráno po snídani a odhlášení už čeká jen návrat domů. Poslední večeře opět neměla chybu, štikozubec (Seehecht) s petrželovými brambory a pak dětská porce Kaiserschmarrnu. Když dětská, tak i v patřičné úpravě. Tedy ve stylu, když "to sníš, uvidíš obrázek" :-) Venku teplota zase klesá k -7°C, obloha je jasná, takže ráno asi bude stačit jen rozmrazit okna a pomalu sjet dolů na státní silnici, aniž by bylo třeba nasazovat řetězy. Cesta je totiž parádně seškrábnutá a v dolním úseku už je zase posyp drobnými kamínky. A úplně dolů zase zkusím směr Rőssing, kde by to mělo být protažené a dopravní zpravodajství tam žádný problém nehlásí. Teď tedy už doopravdy třeba zabalit, prospat se na zítřejší cestu, která díky tomu, že zítra je pracovní den, bude asi delší, zejména na té objížďce přes Irding. A k tomu ještě ráno nezapomenout vyzvednout ze skidepotu běžky a hůlky :-)

Mrazivé odpoledne pod Dachsteinem

Po tradičně skvělém doplnění energie v Ruphäuslu následovalo ještě jedno kolo Dachstein Ost, pak cesta na stadión a na rozloučení ještě jednou Dachstein West, jehož konec se proměnil v poměrně mrazivou kotlinu, takže si člověk pomalu neviděl na špičku boty, ale do dáli byly výhledy přímo skvělé. Pak už jen poslední metry na stadiónu, odtud s běžkami v ruce na hotel, kontrola auta (sluníčko i mráz zapracovaly, takže ráno bych měl odjet bez dlouhých příprav) a za chvíli možno jít na poslední večeři. Tentokrát už vím, že si musím dát něco lehčího, neb na závěr bude Kaiserschmarrn :-) 

 

Na polední pauzu do Ruphäuslu

Dopoledne z kategorie snů. Počasí, sníh, připravené trasy se spoustou stop, okolní scenérie s masivem Dachsteinu a na jeho konci volný stůl v Ruphäuslu. Tolik ve stručnosti, zbytek už doplní několik pořízených obrázků. P.S. Cestou na stadión jsem se podíval i na následky včerejšího nočního pádu laviny. Ta se zastavila na náměstí před spořitelnou a cestou část z ní projela restaurací v přízemí hotelu Pehab Kirchenwirt a zbytek prolukou k apartmánovému domu. Zasypala auta na přilehlém parkovišti, otočila na bok autobus na zastávce a trošku pomuchlala i bilboardy kolem. Každopádně se nikomu z hostů ani z personálu nic nestalo a vše se tu rychle za pomoci vojáků hasičů a dobrovolníků dostává do normálu. Pro ilustraci je tu i pár fotek, první je pořízena před pádem laviny, ta vedle už je den po pádu laviny, kde původně byl ten autobus. Teď už na ní jen vedle nějakého fotografa zbylo větší LCD, které putující sníh vynesl z restaurace. A na té třetí "je trošku srolovaný" billboard z prvního obrázku.