Víkendový pel-mel aneb od každého něco

Můžeme začít počasím, kdy mezi pátečním a nedělním odpolednem se vystřídalo vše, co patří k pozdnímu jaru. Přes trochu toho pátečního smutku a vzpomínání až po nedělní plánování s vidinou radostnějších zítřků. Taky by šlo vzpomenout opačný průběh u víkendové pracovní výkonnosti, přesněji od sobotní obecní brigády na čištění lesa u místní studánky až po nedělní lenošení, byť trochu ovlivněné i počasím. To lenošení bylo jen částečné, aspoň při vaření boršče v množství, že by se jím nakrmila fotbalová jedenáctka, jsem přiložil ruku k dílu a krájel a krájel :-) Stran vzpomínání by asi zasluhovala i zmínka o tom, že už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy použil opékací dráty stojící v koutě garáže a na otevřeném ohni si opekl buřta. Vlastně párek. A že byl pořádný a hlavně nepodařilo se mi jej připálit, jak se párkrát stalo, když jsme v Orlických horách si užívali večerní chvíle u táboráku či nějakého menšího ohně. Tam jsme ale opékací dráty ještě neměli. Musely stačit klacky z uříznutých větví z blízkého lesa. P.S. Zahradě současné počasí vyhovuje, takže uvidíme, jaké překvapení k již rozkvetlé květeně nám ještě připraví nejen v půlce příštího týdne, kdy by se mělo oteplit, ale hlavně na příští víkend.

Do Prahy až v červnu :-)

Tento týden jsem se tak "rozvolnil", až jsem z něj tři dny strávil v Praze. A jedenkrát se opět našla chvilka část cesty z krátkého školení absolvovat pěšky. Poměrně nová zkušenost vidět trasu od Karlova mostu po náplavku před železničním mostem na Smíchov téměř liduprázdnou, takže mnoho pohledů bylo poměrně "nových". Co překvapilo, byla změna na Smetanově nábřeží, kdy místo pruhu od Národního divadla ke Karlovu mostu, který byl pro dopravu uzavřen, vyrostl pás několika kaváren s odkazem, že by to mělo být to místo, které přiláká turisty mj. i svými výhledy. Nevím, jak to viděl ten, co to vymyslel, ale když si na to místo člověk sedl, tak to s těmi výhledy na Hradčany asi moc slavné nebylo, když je celé nábřeží lemováno stromy, které sedícím na protější straně silnice ve výhledu asi trošku překážejí. A cítit za zády projíždějící tramvaj, i když tam asi budou zpomalovat, taky žádný zvláštní zážitek. Jinak témata pěti uplynulých dnů tohoto týdne "shrnují" novinové titulky. Dokládají ale, že každý z nás má to své za to nejdůležitější. P.S. Pro mne osobně bylo nejdůležitější stihnout odvézt do kontejneru na velkoobjemový odpad něco z jarního úklidu ještě před odjezdem na jedno malé podvečerní setkání. S řadou účastníků po dobrých dvaceti a možná i více letech.

Pivo s výhledem na orloj i pod 40,- Kč

Rozvolnění většiny hygienicko-epidemiologických opatření máme za sebou (na jak dlouho?), takže na to se kolem nás snad vše snaží vrátit k "normálu" resp. do stavu, kterým na něj bude možno v současných podmínkách navázat. Že to nebude jednoduché ani pro restaurace, to všichni vědí. Že ale tolik z nich bylo vázáno jen na zahraniční návštěvníky, byť reakce personálu řady z nich na příchod "domácího" hosta byly výmluvné, tomu bych nevěřil. A tak v čase, kdy zahraniční návštěvníci ještě nemají povolen k nám vstup resp. u řady z nich si asi na to ještě bude nutno počkat, tak přichází ke slovu boj o toho domácího hosta. A že to je na pražské poměry v řadě případů až pod hranici vlastních nákladů, to svědčí o tom, že je to o přežití do doby, než se zahraniční návštěvníci vrátí. Ale kolik se jich a kdy vrátí a jaká cena bude akceptovatelná, když už snad nepohrdnou ani domácím hostem, toť otázka. P.S. I my jsme na to rozvolnění reagovali a symbolická domácí oslava proběhla tentokrát také pod hranicí "vlastních nákladů" :-) Ale na rozdíl od těch restauratérů na Staroměstském náměstí, my se těch očekávaných hostů dočkáme už příští sobotu, jen to pivo bude bez výhledu na orloj :-)

Květnu 2020 už zbývá jen pár dnů

Deštivý víkend se protáhl i do pondělí, množství srážek sice bylo spíše symbolické, ale to přispělo k tomu, jak ta vegetace kolem nás "poskočila". A to tak, že bude nutno opět uchopit sekačku a upravit výšku trávníku do patřičných mezí. P.S. Byť krabičky pokračují i tento týden, něco se přece jen už vrátilo do stavu před covid-19, jak jsme konstatovali dnes dopoledne s mým bývalým kolegou po schůzce po více než dvou měsících. A to jak co do místa, tak kvality, množství a ceny :-) A taky nelze nevzpomenout, že síť nad jahodami je účinná, takže tentokrát to nebyli kosáci, kteří sklízeli :-) 

Deštivý víkend

Předpověď se vyplnila. Z víkendu ale měla asi největší užitek zahrada, na kterou tentokrát spadlo docela dost vody a navíc jsou zase plné všechny čtyři 300 l-ové  nádoby na vodu. První výsledky toho deště jsou už patrné hlavně na trávníku, neb v nejbližších dnech nás zase čeká "zážitek" se zahradní sekačkou :-) Jinak už nestačí, že se po zahradě občas projde Clif. Podmínky, které dvěma párům kosů poskytl ke hnízdení a vyvedení pod dvou mláďatech zeleným břečťanem porostlý spodek jižní fasády domu, nezůstaly bez odezvy. Poděkování ve formě naklování větší části jahod, které začínají postupně zrát, nenechalo od obou rodinek na sebe dlouho čekat a nemilé  "překvapení" bylo ráno na světě. Takže dnešek to máme s jahodami "bez" a uvidíme, jak bude účinná narychlo instalovaná zábrana. Zprávou víkendu resp. už od pátku je zrušení naší červencové zahraniční dovolené, neb i přesto, že by Řecko už mělo být turistům otevřeno, zatím se neví nic dalšího. Tedy za jakých podmínek a jak se tam bude dát dostat (a taky jak zpět), zda ten hotel vůbec otevře nebo by nabízeli něco jiného. A hlavně, co dovolená bude obsahovat či co vůbec bude možno tam dělat. Takže na nás prý v příštím týdnu čeká voucher. Nakonec asi rozumné řešení, zejména když rozhodnutí musela udělat cestovka, takže žádné storno z naší strany apod., které potkalo ty "nedočkavce", kterým cestovky budou stejně moci peníze vracet až do poloviny příštího roku. P.S. Příští týden už viditelné změny ale přinese. Uvidím, zda zítřejší oběd už bude "z talíře", "za plotem" už rouška třeba nebude a co přinese z pohledu dalších plánů úterní Praha, taky nebude nezajímavé.

Na pár dní zase “čistý stůl”, aspoň ve firmě

Teď by to chtělo pokračovat v tom chvilku i doma. Nadcházející víkend bude spíš asi přát zahradě, minimálně co do doplnění vláhy, ale snad bude možno v neděli večer říci, že se něco podařilo udělat resp. aspoň domluvit či naplánovat, neb červen už by neměl “protéct mezi prsty” co do zážitků. Tím posledním stále zůstává Jiz50. Energii jsem na to doplnil z poslední krabičky v tomto týdnu a něco z toho se povedlo už dnes, byť nic zážitkového kromě “tří chodů” před pergolou servírovaných do podvečerních hodin. P.S. Servis dostaly také jabloně, byť to nebylo vůbec sladké. Ale rozlezlé mšice a další jarní škůdci si zasloužily opak, a to formou pěkně hořkého, letos už předposledního, postřiku.  A z porce na víkend se ukrojil úklid sklepa, byť ne úplně načisto. Zítra se to bude hodit, neb se zvedá vítr a každou chvíli začne pršet.

Praha pod mrakem

S odstupem času by se dalo říci, že nejen co do počasí. Stejně jako v pondělí v HK jsem po skončení jednání,  tentokrát v Praze, vyměnil MHD, v tomto případě metro, a v místě přestupu zvolil pro zbytek cesty pěší přesun téměř liduprázdnými částmi města, kde v turistické sezóně byla na některých místech hlava na hlavě. Tím mám na mysli hlavně Vyšehrad. I v Praze byla “krabička”, tentokrát ale ta domácí. A dostalo se i díky otevřenému okénku SBX na cappuccino k ní. Z Prahy jsem si tentokrát toho dnes na zbývající dva pracovní dny moc nepřivezl, neb jsem původně zvažoval vzít si zítra dovolenou, a tak jsem si toho více posunul do první půlky týdne. Ale ani tentokrát se “nudit” nebudu. Na druhou stranu jsem si konečně přivezl první informace pro aktualizaci svých plánů, na které dopadl ten koronavir a jak to tak vypadá, budeme se s jím vyvolanými změnami nejen “potkávat”, ale budeme se s nimi učit i žít. Dva z přiložených obrázků jakoby už v sobě měly určitou symboliku příštích dnů. Které dva to jsou, to už nechám na každém.