Tentokrát nás s dešťovkou nevynechali :-)

Pominu-li to, co se mi hlavně honí hlavou před zítřejší cestou do Prahy, tak ostatní už bylo díky poměrně deštivým posledním dnům spíše jen o "zevlování" kolem domu a v nejbližším okolí. Jen jednu činnost lze asi označit jako produktivní, a to přebrání zbylé části letošní úrody brambor a její úklid do tmavého a hlavně chladnějšího sklípku. P.S. Že to léto už má před sebou jen tři týdny, už je znát nejen na muškátech ale i na podzimní jabloni. Kdo se už ale asi těší rovnou na zimu, je Clif, neb ta horka on (pochopitelně) moc nemusí :-)

Rozsah změny je schválen, třeba se tedy rozhodnout

Tímto týdnem se uzavřely všechny "dohady" o tom, jak to bude od 1.10.2020 ve firmě a kdo budou ti, na kterých bude "ležet" ta hlavní odpovědnost s dokončením poslední etapy její transformace. Takže nezbývá, než se finálně k tomu postavit a rozhodnout se, jak dále.  Což se samozřejmě stane, ale je třeba si ještě nad tímto schváleným řešením ještě jednou pro jistotu projít hodnocení možnosti, které jsem si z toho v průběhu posledních dvou měsíců příprav odvodil. Všechny jsou zatím "interní", tedy žádná není o něčem, co by se nabízelo "venku". Na tyto úvahy je stále dost času, neboť "mezi" se vyskytují ještě další varianty dalšího fungování, tak nejdříve je potřeba se postavit k těm "interním". Jedna ze schůzek v tomto týdnu v HK, u mého oblíbeného čaje, mi k tomu hodně napomohla. P.S. A že "zeleninový" víkend má pokračování, aspoň v kuchyni, je vidět z jednoho z přiložených obrázků. Tentokrát k rajčatům, paprikám a cibuli stačilo přidat dvě nožičky párků a 19° Porter a byly párky v pivu :-) Víkend díky opatřením tentokrát nebude na hradecké labské náplavce, neb stejně jako jiné akce letos, i Nábřeží paromilů je zrušeno. Jinak naše jedle, stejně jako tomu je u mnoha z nás během karantény, zase  "přibyla v pase" pár centimetrů :-) U ní to ale není vlivem karantény, neb se od ní nečeká žádný pohyb.

Zeleninový víkend

Během naší dovolené se sice něco občas utrhlo, ale jak to tak bývá mezi naší zahradou a námi, termíny naší dovolené většinou "kolidují" s dobou hlavní produkce aktuálně pěstované zeleniny či ovoce. A když se k tomu ještě přidá pěkné počasí, tak návrat z dovolené většinou stojí za to. Broskve sice už máme za sebou, takže to není o "bedýnkách", ale kyblík rajčat a o trošku větší množství okurek nás o víkendu trošku zaměstnalo. A když už jsme byli v tom zpracování, nebylo se čemu divit, když se k tomu přidal libový párek, ve skleníku se utrhlo pár paprik a ze záhonu i jedna větší cibule, tak se část úrody objevila rovnou na stole.

Ty pásky na rukou už neplatí :-)

Dnešní ráno už bylo ve znamení odjezdu. A poměrně rychlého, neb díky tomu, že Ali bude odpoledne pokračovat od nás domů, naplánovali jsme to tak, abychom oběd dali až doma a tam v klidu připravili její odjezd do Prahy. Zvláště, když jsme slíbili, že to budou oblíbené gnocchi se sýrovou omáčkou, které cestou asi v žádné restauraci nepotkáme (mj. do pizzerie se nám nechtělo). Jinak ani dnes se ráno nic neměnilo, zejména když ze včerejška zůstával slib na nezkrácenou skluzavku, která přišla na pořad dne hned po krmení oslíků. V našem případě doplněném o rozloučení s nimi. A aby na ně zůstala mimo fotografií nějaká vzpomínka, tak jsme si s sebou zakoupili i nějaký suvenýr s jejich motivem. V recepci za tímto účelem mají velmi bohatou nabídku. Po naložení všech zavazadel a úhradě pobytu a dalších výdajů následovala už jen poměrně pohodová cesta zakončená slíbeným obědem. Co říci na závěr? Další z dovolených, které zůstanou v paměti se spoustou zajímavých zážitků většinou navíc dokumentovaných pro jejich budoucí připomenutí fotoaparátem. A k lokalitě? Skvělá volba, jestli mají některé lokality ve svém hodnocení charakteristiku baby-friendly, tak tento rodinný hotel si k tomu zapomněl ve své skromnosti připsat 1* resp. super. P.S. Úplně jsem v předchozích dnech v tom povídání zapomněl na Covídka. Jeho příběh je možno si přečíst na prvním obrázku. Já se jdu před odpoledním cappuccinem podívat po našem místním zpěvném ptactvu. Ale jak to tak vidím, budou to maximálně vrabci, kosáci a špačci :-)

Ani po dnešku není únava znát

Asi by měla, neb tady jedna aktivita střídá druhou, ale jak vidno, je to stále relax :-) Ale zpět k dnešnímu odpoledni. Takže i na ten venkovní bazén nakonec došlo a díky několika zde instalovaným protiproudům to plavání v poměrně zaplněném bazénu získalo pro nás nový „náboj“. V bazénu jsme vydrželi poměrně dlouho, takže odpolední „odměna“, tedy poslední (určitě) ledová káva a poslední (asi) zmrzlinový kornout, musela na sebe chvilku počkat. Hned poté přišli na řadu zase oslíci. Nejprve ti dřevění (vyřezávaní), které děti barvily podle svých představ, aby jejich výtvory přibyly do místní sbírky, poté ti živí, ale to poslední rozloučení bude až zítra ráno před naším odjezdem. Čas do večeře tradičně vyplnila ještě „trampoška“, koloběžka, kolotoč a hřiště, aby poté, přestože nepatříme k rodičům „naší soutěžící“ Ali (viz pokyny na dnešní programové nástěnce), se babi poměrně úspěšně zúčastnila večerního kvízu s ní. Já jsem si „srovnával myšlenky“ se sklenkou červeného a potom s tabletem, abych si zjistil, co je nového a co mne čeká. Vždyť zítra je poslední pracovní den tohoto týdne, tedy poslední možnost si něco před mým pondělním návratem z dovolené do firmy zjistit, na co by se dalo připravit. Stran mých dalších kroků jsem si snad možné varianty dostatečně „utřepal“, tak uvidíme, která bude výsledkem posledních jednání k tomu. P.S. Zde platí, že pokud se nic nepodepíše, stále se jedná a je to otevřené, byť den ode dne ty možnosti vidím jako menší a menší. Ale dost, teď je dovolená, k dalšímu pracovnímu pokračování musí stačit, že jsem si to srovnal a po návratu do firmy jsem v příštích dvou týdnech připraven k dořešení.

V srdci Moravského krasu

Ráno posledního celého pobytového dne zde bylo jak vymalované. Opar v údolí, modrá obloha a mírný větřík, tedy téměř ideální podmínky na dnešní původně celodenní výlet, neb ráno jsme ještě nevěděli, jak to tam všechno časově zvládneme. Zejména jak se nám časově povede k tomu ještě skloubit lanovku a oba můstky s výhledem do Macochy, když její dno jsme absolvovali jako součást prohlídky Punkevních jeskyní.  Vše se nakonec zvládlo v pohodě, takže zbyla i větší část odpoledne k tomu, abychom se i vrátili na pozdní oběd do hotelu a ještě si po zbytek dne užili areál. Ale od začátku. Samozřejmě, že jsme nemohli odjet hned po snídani, takže i dnešek začal krmením oslíků. Jen ta skluzavka nebyla tradiční půlhodinu, ale jen pár rychlých sklouznutí a jelo se do Skalního Mlýna. Sice s krátkým „zakufrováním“, což nakonec byla ale ta správná cesta, po které stačilo jen pokračovat o pár set metrů dále a bylo by to jasné, ale nakonec v pohodě. Stejně v pohodě bylo i vyzvednutí rezervovaných vstupenek, takže nic nebránilo nasednout na vláček a vyrazit ke vstupu do Punkevních jeskyní. Tam do začátku prohlídky zbyla ještě chvilka, tak jsme si rovnou okoukli lanovku a pak už následovala prohlídka podzemí spolu se dnem Macochy a následně jízdou podzemním labyrintem po říčce Punkvě. Příroda zde prostě dokázala vytvořit úžasné dílo a když se k tomu přidá i interpretace ve výkladu průvodce, tak parádní zážitek. Stejně tak i jízda lodičkou v podzemí velmi vtipně komentovaná „lodivodem“. Po prohlídce podzemí jsme si část údolí prohlédli i z lanovky a po zakoupení „úplatku“ na velký hlad, tj. preclíku, jsme zvládli nejen horní ale i dolní můstek a vyhlídky z nich do propasti. Návštěvníků tu bylo tolik, že sehnat místo pro oběd vyžadovalo trpělivost, tak jsme si řekli, že sjedeme dolů a zkusíme Skalní Mlýn. Tam to bylo stejné, takže díky tomu, že jsme byli 15 min. jízdy autem od hotelu, padla volba jen na rychlý „hot dog“ (stejně jako včera) zde s tím, že pozdní oběd bude na hotelu. A tak se stalo a opět jsme nelitovali. Teď krátká pauza a čeká venkovní bazén, který jsme snad už jako poslední věc zde ještě nevyzkoušeli :-).