S tím uplynulým rokem stráveným ve společnosti toho koronaviru nepřišly na straně jedné jen ta omezení, strach, ztráty atd. a na straně druhé změny ve vnímání hodnot, rizik, potřeb a pohledu na řešení některých věcí či situací, ale i to, co pozoruji zejména v posledních týdnech. Tím je vnímání více souvislostí, příčin, důsledků v jednom celku. Už se konečně přestalo hovořit ve stylu "když uděláte to, to a to, tak bude líp" resp. že se něco málem jen mávnutím kouzelného proutku změní a vše bude jako dříve či "vydržte ještě tři týdny" atd. Vše samozřejmě podporováno množstvím čísel, v řadě případů spolu ani nesouvisejících, ale zakládajících různé výklady, ty navíc mnohdy hodně účelové. Konečně se ke slovu dostávají objektivnější pohledy na vážnost a dopady tohoto divného času, které byť nelze zarámovat jen do nějakého krátkodobého scénáře, už ale určité světýlko na konci tunelu přinášejí. Ale asi nebyli bychom to my, kdyby v tom zase nebyl nějaký ten extrém, byť už ne ze strany těch, kteří mají v ruce to pomyslné kormidlo, ale těch "přihlížejících" a v většinou schopných jen kritiky. A to hlavně na sociálních sítích, kde si většina myslí, že je to prostředí, kde mohu sdělit i to, co by nikdy jinde neřekli či nenapsali. A tak se člověk dozvídá i to, že je to trest za to, že se nemodlí, že to je přirozená očista planety Země či spiknutí těch mocných s cílem kompletně změnit fungování společnosti či dokonce její genofond. Tak z toho všeho začínám mít takový pocit, jestli pod pláštíkem koronaviru se tady "neklube" nějaká další epidemie, tedy ztráta celkové soudnosti a víry v lepší svět a zejména v sama sebe a své schopnosti. Uznávám, že ten informační a dezinformační tlak je veliký, ale pořád snad platí, že pokud nám nepřestane fungovat náš mozek, tak pořád jsme to my, kteří jsme tou konečnou instancí, která rozhoduje, jaké informace se mu dostanou, abychom pak spolu rozhodli, co s nimi dělat. A první z těch mimoepidemických, kterou je třeba vyhodnotit a začít s ní pracovat je to, že jaro už přešlapuje za dveřmi. Už s jeho příchodem by řada chmur mohla zmizet, natož pokud se ti, co mají zájem nechat se očkovat, se jej dočkají dříve než pod vánoční stromeček. Co je ale klíčové, je to, že jen "iluze lepších časů" stačit nebude. Jinak těch prvních několik březnových dnů s sebou přineslo i přes naše fungování v dosud největších omezeních, což dokumentují i novinové titulky viz foto níže, i několik zážitků resp. momentů, které by si zasloužily malou zmínku. Třeba, že dole na zahradě včera definitivně zmizely poslední zbytky sněhu, byť tu pár desítek minut ještě sněžilo, takže už zůstávají jen ty v horní květinové zahrádce vedle rododendronu. Ty ale, zejména pokud se o víkendu otevře obloha, také už dlouho nevydrží. S dodržením všech opatření, tedy venku a s rozestupy, proběhla i první domácí oslava. Oslavenec opět dostal tradiční tvarohový dort s piškoty a párečky a opět se mu z toho lepil jazyk na patro :-). Dostalo se i na nějaké to "experimentování u plotny", čímž mám na mysli hlavně ten pikantní rybí pilaf (Fish Biryani), u něhož sice k dokonalosti chyběl ještě čerstvý koriandr a podkovy z čerstvých ryb musely nahradit kostky rybího filé, ale jinak to bylo ono. Včetně tentokrát správného odhadu míry pikantnosti :-) A co do pohybu měl i "Stopař" v mobilu v uplynulých dnech co dokumentovat. A jelikož se jednalo jen o procházku s kočárkem se Štěpánkou, tak musel stačit katastr obce, přičemž možnosti na té jižní straně byly využity na maximum. Jinak Slunce už o sobě nechává hezkých pár minut vědět, byť se venkovní teplota ještě drží dva stupně pod bodem mrazu, takže nebude třeba se nějak pobízet k tomu, abychom tomu uvítání jara udělali dalších pár kroků naproti. Samozřejmě ale všeho s mírou :-) P.S. Ale jen s tou s malým "em" :-) Tomu s velkým "EM" přejeme do Chrudimi i touto cestou vše nejlepší k jeho dnešním jmeninám.
Žádné komentáře:
Okomentovat