Let QS 1133 aneb návrat z "červené"

Byť letadlo z ČR dorazilo skoro o 15 minut později, i tak byl odlet dle letového řádu a po dvou hodinách a pár minutách pohodového a klidného letu jsme přistáli v Praze. Tady zřejmě všichni spoléhají, že letecké společnosti vše zkontrolovali, takže tady už žádná kontrola na rozdíl od Řecka, kteří si na příletu dělali ještě svou, nekonala. Mimochodem zastavili jsme u "rukávu", stejně jsme ale museli na autobus. Jinak letiště spíše prázdné, přesto to kufrům trvalo dobrých 25 minut od zastavení letadla na stojánce, než se objevily ty první na pásu. K velkému překvapení ty naše byly zhruba už ve třetině,  takže i ten samotný konec zapadl do celkového dojem z parádní dovolené.  P.S. Karanténa sice nebude, ale troška opatrnosti v nejbližších dnech určitě nebude škodit. A mimochodem jen QR kód nikde nestačil, muselo se to každému rozkliknout do textové podoby, aby bylo možno ověřit každý detail - tak soudím podle průběhu kontroly v Řecku. Takže navzdory propagované digitalizaci a vytvořeným QR kódům stále platí, že papír to jistí, což mimo jiné doporučují i cestovky pro urychlení odbavení i samotná správa letiště.

Všechno jednou končí aneb začátek cesty toho konce

Check- out těsně před 12.00 hod., chvilka čekání na autobus na letiště, poté přejezd do přístavu a naposledy se "zeleným" trajektem do přístavu v Argostoli a odtud na letiště. Tam při check-in drobný problém, nedostupné datové služby na jednom mobilu, takže QR kód a příjezdový formulář k němu jsme museli zvládnout z jednoho mobilu postupně. A tak důsledný, ale trpělivý úředník za přepážkou si musel na doložení všeho chvilku počkat. Ale měl pochopení, takže ok a po bezpečnostní kontrole je tu tranzit a v něm poslední frappé.

Přicházejí opravdu horké dny

Od úterý tu už i přes noc bylo slušné horko a včerejších 36°C odpoledne zřejmě potvrzuje, že v nejbližších dnech tu osvěží tak maximálně sprcha studenou vodou. Ale asi jen na chvilku, než zase člověk vyleze ven. My si jdeme ještě na chvíli užít dopoledního moře, abychom se v poledne odhlásili z pobytu a busem a trajektem se dopravili na místní letiště v Argostoli, odkud bychom měli odletět domů. Očekávám, že už jen ten krátký přechod od letištní budovy po betonové ploše k letadlu bude v tom odpoledním vedru stačit, aby si člověk potvrdil, že ani pro dnešek předpověď počasí nelhala. P.S. A že tu bude i v dalších dnech horko, o tom už předpovědi níže v pořadí Lixouri, Argostoli a na sousední Lefkádě Nidri, odkud jsme se při minulém pobytu tam už dříve na Kefalonii lodí Nidri Star na chvilku podívali. 

Nakonec volba nebyla tak těžká

Gyros,  sardinky a olihně a jejich repete v COZY a Corner restaurantech. V tom druhém to ještě doplnily skvělé koktejly. P.S. Na stifado bylo v poledne příliš horko a večer opět vítězily produkty moře. Jinak jeden z obrázků zachycuje trojici "povinného" vybavení na každém stole, tedy slánku, pepřenku a dezinfekci.  Občas u toho ještě bývá popelníček a někdy ubrousku pokud nejsou součástí papírového balíčku s jídelním příborem. P.S. Ryba musí plavat, tentokrát to ještě jistily skvělé koktejly.

Na pláži a u bazénu :-)

 Dnešní dopoledne potvrzuje nástup ještě vyšších teplot, takže obrázky mluví za vše. Paradoxem bylo, že ráno byla asi zatím "nejstudenější" voda, takže osvěžení bylo už před procházkou po pláži.

Únava z celého dne pozměnila plány

A tak k doplnění energie byl nakonec zvolen náš balkón. Aspoň tím, že je  s výhledem na moře, připomínal večeře v přístavu. Místo na dnešek plánované návštěvy restaurace Mimoza. Rozdíl byl samozřejmě i v menu. Tady to bylo bez jídelního lístku a navíc v duchu lehké dietky. Vše z nabídky mistniho AG Food Marketu. Co ale zůstalo beze změny,  byla moje procházka do centra, kde to ale kolem 20.00 proti včerejšku vypadalo, že dietku jsme si dnes nenaordinovali jen my :-) P.S. Škoda, zrovna když nabídka v Mimoze byla za dobu našeho pobytu zde asi největší. Ale člověk toho nesmí chtít moc, neb do dneška se toho už vešlo tolik, že si něco necháme zase na zítra.

Druhá polovina cesty kopírovala pobřeží

Příjezd do Fiskarda a první obhlídka trošku změnil plány, neb jedna z výletních lodí (Nidri Star) se teprve připravovala k zakotvení a tak se v restauracích na molu ještě vyskytovala volná místa. Po doplnění energie jsme zvládli i procházku Fiskardem po pobřeží až k cípu do zálivu a zpět, aby ještě vyšla i chvilka na frappé. To ale už bylo ve fofru. Ale bylo a tak návštěva zde "byla kompletní" :-) Tím, že jsme zde zůstali až do 16.00 hod., tedy v čase, kdy už všechny tři velké lodě byly  už na cestě na Lefkadu resp. Ithaku, už jsme se cestou po molu  tolik  neprodírali zástupem turistů a mohli se i zastavit a zopakovat si některé obrázky. Navíc mám všechny tři lodě "v akci", když minule jsme byli těmi, kteří na jedné z nich odjížděli. Pak už následovala cesta zpět do Luxouri, už po pobřežní silnici, kterou znovu otevřeli před dvěma týdny po její opravě  po sesunu její jedné části do moře po posledním větším zemětřesení. Mimochodem pro ostrov je prý typické, že je tu znatelné zemětřesení statisticky v podstatě každý den. Jak vidno, na další dny jich asi zbývá více, neb za dobu našeho pobytu na Kefalonii jsme ani jedno nezaznamenali. Než opravili silnici, jezdilo se vnitrozemím, což bylo více než o hodinu déle. Dnes to bylo už tudy s odečtem času zastávek necelá hodina. Zastávky byly dvě - u poloostrova v jehož nejužší části je městečko Assos a nad pláží Myrtos, kde snad byl pomalu stejný počet aut jako návštěvníků. Což je tu vlastně typické pro většinu takových pláží, pokud se tam nedorazí lodí z moře. Po přejetí na část ostrova zvanou Paliki už následovaly jen serpentiny k zálivu a poté po pár kilometrech už Lixouri. Tam pro nás dnešní okruh ostrovem skončil. Očekávání bylo naplněno, možná jsme viděli i více, než jsme čekali. A taky asi tomu pomohlo, že jsme byli "menší parta", než jak bývalo někdy obvyklé u takových výletů, tedy plný autobus.

Obrátka "Island tour" bude ve Fiscardu

Dopolední část okružní jízdy ostrovem s sebou přinesla na úvod jedno překvapení, ale nejprve bylo nutno absolvovat cestu "zeleným" trajektem, takže jsme jeli v celou hodinu :-), do Argostoli. Už příjezd k molu potvrzoval, že dnes bude opravdu horký den, neb vzduch se ani nehnul a už jen při přestupu z trajektu do minibusu se každý zpotil. To překvapení se skrývalo ve vesničce Robola - na úvod návštěva vinařství a ochutnávka místních vín. To poslední, co už se pomalu blížilo portskému, byla v tom vedru docela pecka. Pak následovaly serpentiny, stoupání a klesání, abychom na poledne dorazili k jeskyni Drogarati. Očekávané ochlazení se  tam sice dostavilo, ale ne takové, aby bylo třeba použít lehký svetřík :-) Zato o pár kilometrů u podzemní jeskyně s propadlou klenbou a s jezerem Melissani jsme si na druhou stranu užili půlhodinového pobytu na otevřeném slunci při čekání ve frontě na vstup. Ale obě návštěvy za to stály. Holt, návštěvnost zde, díky tomu, že jsou to dvě nejpopulárnější místa na ostrově, ani opatření kolem covid-19 neovlivnila. Návštěvníků ve frontě bylo stejně, i v čase, kdy jsme odjížděli.  Průjezdem města Sami a  po odbočení vlevo do vnitrozemí jsme se dostali na západní břeh ostrova a tam už byla pobřežní silnice končící na severním cípu ostrova, v městečku Fiskardo. Dalším cílem dnešní návštěvy. Poučeni minulou návštěvou, při zastávce výletní lodi z Lefkády, tentokrát chceme v první řadě zvládnout prohlídku centra a teprve pak řešit jídlo, neb i přes opatření tam určitě bude zase "nával".

Dnešní vstávání se Sluncem

To už ale bylo v plánu, neb před devátou vyrážíme na okruh ostrovem. A bude to "horký" výlet, neb obloha opět bez mráčku a teplota už teď atakuje 28°C. Na druhou stranu budou tam minimálně dvě místa, kde se bude možno ochladit. Krom klimatizovaného minibusu by to měly být  jeskyně Drogarati a podzemní jezero Melissani. Teď čeká snídaně.

Relax před výletem kolem ostrova

Zítřek by měl být co do zážitků určitě nejbohatším dnem našeho pobytu, takže dopolední relax na pláži byl pochopitelný. Navíc co do "pobytu" v moři dnes asi rekord. Pochopitelně,  když se trošku promíchala voda a a pobytem v ní se člověk osvěžil. Samozřejmě nemohlo chybět doplnění energie, takže "zmizely" poslední dvě položky že seznamu, tedy mousaka a souvlaki. Od zítřka začíná "opáčko". Ale bude to nelehká volba, neb vše dosud tu bylo skvělé, ale my už nemáme před sebou možnost  dát ten celý "soupis" ještě jednou :-) P.S. Odpoledne už se člověk na pláži ani v moři "tolik nebál" a večer na náměstí už to trošku začalo i žít, byť ve srovnání s časy před covid-19 je to tu stále jako na samém konci sezóny. P.S. Na "pruhovaných židlích", tedy v taverně 

Hodinky se tu dají řídit podle trajektů v zálivu

Na moři není vidět žádný trajekt = je půl nebo celá hodina. Pokud je v přístavu Lixouri "zelený" trajekt, je to celá, pokud "modrý, je půl. Pokud se trajekty míjejí někde uprostřed zálivu  = čtvrt nebo tři čtvrtě hodiny.  Pokud je oba trajekty vidět  někde v zálivu = mezi celou a čtvrt nebo mezi půl a tři čtvrtě hodinou, což je třeba teď,  kdy je 12:37 řeckého času a "modrý" před chvílí vyrazil z přístavu na cestu do Argostoli. Jak vidno, tak i  na něco, co má jízdní řád,  je v Řecku spolehnutí. P.S. Jen si je k tomu třeba přiřadit to správnou hodinu. A to jsme podle sluníčka právě udělali,  takže tu máme čas oběda a jde se do přístavu :-).

Stopka pět výškových metrů pod vrcholem

Dnešní dopolední vycházka měla za cíl podívat se kousek dál tím posledním, tedy severním směrem. Tam se nad městečkem tyčí kopec s vrcholem něco málo přes 100 m nad mořem. Zpočátku to vypadalo, že by se nahoru nemusel být problém dostat, ale teprve až ve vesnici Michalitsata skončil plot vedle silnice a směrem k vrcholu se objevila polní cesta zřejmě moc nepoužívaná, neb s každou desítkou metrů přibývaly na ní bodláky. Bohužel "skončila" plotem přes cestu kousek pod vrcholem. Za ním pozemek zřejmě s telekomunikačním bodem a vodojemem. Plot by se sice dal překonat a výhled na Lixouri mohl být zajímavý, ale v Řecku se takto riskovat nevyplatí, takže bylo nutno se spokojit s fotkami pořízenými cestou a s tou poslední focenou přes Paliki Beach Club z půli cesty.

Zítra do druhé poloviny pobytu na Kefalonii

Nakonec se jde spát opět s plným žaludkem,  ale tentokrát plným s mírou. Jelikož jim to v Antony's Spavento tentokrát obzvláště hodně trvalo, zejména se zaplacením, tak jsme málem stačili vytrávit ještě tam. Takže dnes nebylo ani "třeba" večerní procházky a pro pohodu stačila jen ta cesta do hotelu :-).  P.S. Ze "seznamu" řeckých regionálních jídel si mohu odškrtnout další -  Pastitzio.

Plážové nedělní odpoledne v Lixouri

Po dopoledním "výletování" za zajímavými místy hlavního města ostrova Kefalonie,  tedy Argostoli, už byl program na zbytek neděle jasný. Vítr se sice zmírnil, dieselagregát byl po poledni už odstaven., ale přesto odpolední vítr dokázal občas na pláži zvednout jemný písek a odnášet jej do moře. Tomu to ale nevadí, neb tady je písečné dno snad v celém zálivu. Navíc taky k večeru docela dobře míchal vodou,  takže metr pod hladinou kousek od pobřeží už bylo konečně osvěžení. P.S. Dnes jsme trošku "podcenili" oběd, neb kvůli té poruše jsme si potvrdili,  že v městečku by mohl být k mání jen studený snack a ten taky mají v místním plážovém baru. Mají tu ale nejen ten, takže  volba padla na gyros a masové koule s tzatziky. A? I tady umí,  ale ty porce, to fakt nešlo. Vždyť to nebyl ani velký talíř,  ale servírovací tác! Takže teď přemýšlíme,  zda nebude k večeři spíše jen nějaký hořký koktejl:-) Ale asi to nebude tak horké,  zejména když půjdeme na večeři až v době kdy většinou  přicházejí místní Řekové i s dětmi,  tedy po 21.00 hod.:-)

Nedělní dopoledne v Argostoli

Tentokrát jsme si trošku "přivstali" bez žádných dalších plánů. Večer asi na ostrově někde trošku foukalo, takže na řadě míst přestala jít elektřina. Což hotel řešil spuštěním velkého dieselagregátu, který (prý až do poledních hodin) výpadek nahrazoval. Samozřejmě s tomu odpovídajícími decibely. Takže by i čas naplánovat den ještě před společnou snídaní.  Nakonec jsme si dopoledne "rozdělili" tak, abychom zvládli nejen pláž, ale i dopolední výlet do Argostoli, když oběd už zase měl být společný. Sraz měl být v přístavu u příjezdu prvního trajektu po poledni. K pláži asi žádný další komentář netřeba, zejména když obloha byla úplně vymetená a voda v zálivu se skoro ani nehnula. Zato výlet do Argostoli byl  plný zajímavých pohledů. Už ty cestou s "devítkou" zeleným trajektem do Argostoli stály za to, neb tentokrát to byly pohledy bez toho odpoledního oparu, který byl, když jsme s ním jeli ve čtvrtek. A hlavně jsem si měl možnost z moře detailně prohlédnout pěší trasu z přístavu k majáku Fanari, kvůli kterému jsem v podstatě ten dnešní výlet podnikl. A jelikož venkovní teplota stoupala, mé první kroky směřovaly tam, abych tam byl co nejdříve a pak se uvidí, co se do zbývajícího času vejde.  Vzhledem k tomu, že cesta byla z větší části ve stínu, tak to šlo, u majáku sám, krásné nejen pohledy, ale i fotky. Jinak ani v nedalekém Fanari nešel proud, tam ty přelámané a do vedení spadlé stromy bylo možné vidět a přítomné montéry ještě čekalo dost práce. Po návratu do přístavu, už po plném slunci, následovala po promenádě a přes tržiště cesta k mohyle na mostě De Bosset. Právě před tržiště dorazili rybáři s úlovkem, což byl signál pro místní želvy, takže neplánovaná podívaná na tyto skoro metr velké karety, které prý váží něco přes metrák. Po návratu od mohyly zbýval z místních zajímavostí ještě chrám na nábřeží, druhý na cestě k náměstí a pak samé náměstí. Jelikož  u něj stojící místní muzeum zemětřesení je mimo provoz od posledního zemětřesení a ostatní si stačilo jen vyfotit a pokračovat dále, tak vidina čekání další půlhodiny v přístavu mne trošku popohnala, abych z náměstí trošku zrychlil stihl  ještě ten trajekt, co odjížděl za 5 minut. A tak jsem přijel opět tím "zeleným" trajektem, navíc přesně v poledne. Když jsem se rozhlížel po přístavu, bylo jasné, že dnes to tady s něčím mimo studené občerstvení asi bude problém, takže debatu "jak s obědem" místo v přístavu nahradil "náš" slunečník u bazénu.

             

Dočkali jsme se aneb ...

Tečka za sobotou je tady. O zítřku zatím víme s jistotou jen to,  že bude vedro. Sice plány se budou dělat až ráno, ale už teď má pláž 50% šanci :-), takže ostatní nápady to budou mít trošku složitější :-)

Úplněk udělá za chvíli tečku za sobotou

Dnešní horko a skoro bezvětří způsobily, že v bazénu byla odpoledne voda dokonce "chladnější" než v moři ještě 30 m od břehu. Pak taky ale už jen v té "horní vrstvě". Přesto se do bazénu moc lidem nějak nechtělo. A ještě k tomu ten dětský pro dnešek "obsadil" krokodýl :-). K večeru se už ale nepatrně  ochladilo,  takže čekání na balkóně na dnešní, navíc úplněk po opět skvělé večeři podpořené zmrzkou, už snad nebude tak dlouhé a Měsíc se za chvíli nad horami objeví. P.S. Jinak to dnešní stifado rozhodně nebylo naposledy.

Středomořská kuchyně - to je jistota

Ale vybrat si z ní, co ochutnat, ani tady není úplně jednoduché. Pomalu by se dalo říci,  že by to mělo být všechno. Ale na to je tu náš pobyt krátký.  Tak se vybírá  a vybírá a je to navíc složitější ještě o to, že něco nebude stačit ochutnat jen jednou:-). P.S. Dnešní poledne bylo kombinací zahrada a moře, jen tu kávu zde asi nepěstují :-) Každopádně to frappé už bylo o trošku slabší než u bazénu, což už je pro mne malé +.

Sobotní ráno kousek za Lixouri

Dnes se nejen Lixouri,  ale i celé Kefalonii vyhýbají i ty nejmenší bílé mráčky a na teploměru to začíná být znát. Po včerejší dopolední vycházce jižním směrem to dnes bylo na sever, opět po pobřeží, ale tentokrát většinou po cestě. Takže jsem si prohlédl druhou část pobřeží kolem Lixouri až po klášter Kipoureon nacházejícím se za místní nemocnicí, z níž k silnici ze všeho křoví vykukuje jen zřejmě bývalá kaple a malá zvonice před ní. Oboje zřejmě, ale na rozdíl od budov nemocnice,  už nefungující.

Páteční příběhy pod řeckým nebem

Po ranní procházce a dopoledním pobytu mezi bazénem a pláží, přišlo poledne a s ním první test taveren v nedalekém přístavu. A čím jiným začít než gyrosem. Škoda jen, že ta nedávno ještě nejznámější místní restaurace se specializací na gyros tu patří mezi ty, co už po těch vlnách covid-19 neotevřely. Ale skvělý gyros byl i v zahrádce jedné z taveren na přístavním mole. A když se k tomu přidala atmosféra místního přístavu, bylo jasné, že toto místo se stane naším oblíbeným i přes skutečnost, že hotelový i plážový bar mají širokou nabídku občerstvení. Tam jsme zatím zkusili jen místní frappé. A docela síla, ale "vyplaval" jsem to. Takže večerní souvlaki resp. ryba a k tomu procházka centrem městečka v pohodě doplnila dnešní zážitky. P.S. Zvládli jsme i místní nákupní zónu, což ale nebyl problém, neb doma by nám to nedalo ani na cestu z parkoviště hypermarketu k jeho vchodu :-) Tak krátká tu je.

Dobré ráno z Lixouri (GR)

Po včerejším docela náročném "cestovním" dni na straně jedné a prvních zážitcích ze závěru dne zde na straně druhé tu máme začátek prvního celého dne pobytu. Probudili jsme se do něj "tradičně", takže už víme v kolik a odkud za horami vykoukne Slunce a taky, jak to po pobřeží  vypadá jižním směrem až na další pláž,  tedy na Lepedu. A ze včerejška už na druhou stranu ale taky víme,  v kolik máme být před hotelem v den odletu.  Prostě ten divný čas tu velí, aby  bylo vše dopředu aspoň 2x jištěno. Ale do té  doby to máme v rukou my :-) P.S. Upřesňovaná předpověď počasí od pondělí přidává docela dost na teplotě, takže výlety by to chtělo stihnout, než bude těch 34 - 35°C.

Tzatziki, kleftiko, sardinky, Mythos ...

Na naše poměry opravdu pozdní a ještě k tomu vydatnou večeři nebylo třeba dalších slov. A když k tomu bylo ještě posezení z terasy restaurace Akrogiali s výhledem na místní přístav a jeho okolí, už snad nebylo víc si pro dnešek přát. Prostě zážitky v čase 5.30 - 23.00 hod.. P.S. Zahradu hotelu jsme si stihli prohlédnout až cestou z večeře. Nevadí, vždyť hned zítra po snídani přijdeme na delší návštěvu:-). 

Kus cesty do hotelu Summery byl tentokrát i trajektem

Po přistání a covid proceduře na místním  letišti (mimochodem profesionálně a v naprosté pohodě) jsme i tady málem zvítězili v soutěži,  komu jako poslednímu přijede na pásu jeho kufr. Nakonec jsme dle počtu čekajících u pásu skončili asi tak pátí. Pak už to tady dostalo spád. Pokyny od delegáta, busem přes město Argostoli do přístavu, tam téměř okamžité nalodění na trajekt a po necelé půlhodině plavby nás už vítal přístav v městečku Lixouri. Autobus si z přístavu ani nestačil ohřát motor a už jsme vystupovali u hotelu, neb hotel je tak pět minut chůze od něj.  Takže ten poslední úsek cesty máme za sebou a celý pobyt zde před sebou. P.S. Už ten první pohled z balkónu pokoje je parádní.