Hrádek u Nechanic v samém konci září

Pohled z okna a pár obrázků od moře z právě probíhající dovolené druhé poloviny osazenstva našeho domu trošku pozměnily dnešní program. Pravda, neměl jsem v úmyslu řešit něco zásadního či důležitého, ale přesto v "zásobníku" něco na dnešek bylo. Ale není to "zajíc", takže to počkalo a přednost dostalo zřejmě jedno z posledních vyvětrání za slunečného a poměrně teplého počasí. Navíc podpořeno "nutkáním" ještě jednou si posedět pod Hodinovou věží ve venkovní zahrádce kavárny Anny z Harrachu na zámku Hrádek u Nechanic. A tak po ranní otočce do Hradce k zařízení pár věcí, co nepočkaly na 1. den dalšího měsíce, kdy se tam chystám na delší čas, jsem k nelibosti Clifa, který čekal, že vyrazíme spolu na procházku, opět navlékl červenou fleece mikinu a bez něj vyrazil menší oklikou, tedy přes lesy nad Těchlovicemi a Stěžery za poledním zážitkem.  Mimochodem ani na něj jsem odpoledne nezapomněl, takže i on má po dnešku dalších pár kilometrů v tlapách. Polední zastávka nezklamala, stejně tak doplnění energie formou cappuccina a dortíku "Den a noc". Mimochodem energie v něm nebylo jen za oběd (ta bílá část), ale i za večeři (ta tmavá část) :-) Ani délka dnešní štreky i dosažený čas v celkovém hodnocení nezaostaly. Sice jsem tu dvacítku nakonec nedal, byť jsem to na konci ještě trošku "zakroutil". Ale co chybělo, to jsem bohatě doplnil odpolední poctivou pětkou s Clifem. P.S. Dněšek opět potvrdil, jak je to relativní, když člověk k něčemu přiřadí přídavné jméno "poslední". Takto už od 16. září hodnotím každá další šálek čaje resp. cappuccina konzumovaného na venkovní zahrádce nějaké kavárny či doma v zahradě před pergolou. A podle počasí to vypadá, že ani to dnešní poslední nebude letos poslední. 

Poslední zářijový víkend tentokrát s letními teplotami

Takže nebylo se čemu divit, že se naše fungování zase přesunulo ven z domu.  Fazónu, byť asi ještě ne tu konečnou před zimou, dostal trávník. Tentokrát za značné asistence Clifa, kterého lákalo poležení si vždy v místech, kde se objevil přívodní kabel od sekačky. Došlo i na mechanickou úpravu jednoho z křídel vjezdové brány, nový pohon s ním ale ještě nepracuje, jak by měl, takže se ještě bude ladit. A když tak přálo počasí, tak se nejen pokračovalo ve sklizni, když tentokrát přišel na řadu skleník a v něm poslední okurky a papriky, ale přišel opět ke slovu i zahradní gril a odpolední cappuccino před pergolou.  Mimochodem, kdo by to řekl, že ještě na začátku října budou okurky z domácí produkce. U grilování to překvapení není, neb pamatujeme i jedno listopadové, byť už ne v krátkých rukávech. Před blížící se zimou přišlo i jedno potěšující zjištění - studna má se začátkem podzimu téměř rekordní výši hladiny, což je špatná zpráva pro vodárny (nebude taková tržba) a skvělá zpráva pro dům a podzimní doplnění vláhy ke stromům. Víkend díky zítřejší dovolené a úternímu státnímu svátku ještě nekončí, takže dojde i na nějaký výlet autem kousek za humna, byť už počasí nebude tak přát jako o uplynulém víkendu. A i zbylé zářijové dny mají program, ale hlavně pracovní, neb do října už s některými nehotovými věcmi pokračovat nechci. P.S. Clif má za těch uplynulých pět dní na kontě v součtu téměř půlmaratón. 

          

Na pár dní se vrací léto

S vidinou návratu léta na několik příštích dnů se trošku pozměnily plány a když se k nim přidala i zvědavost, nebylo divu, že jsem se včera v popoledních hodinách zase octl v zámeckém parku Hrádku u Nechanic. Tentokrát to ale bylo už spíše "piánko", tedy hlavně cesta zpět, přestože jsem si tam tentokrát udělal půlhodinku pauzu v zahrádce kavárny Anny z Harrachu. To byl ten hlavní důvod, neb jsem byl zvědavý, co má být to překvapení v jejich zářijové nabídce, kde se objevilo "Dýňové latté s makronkou". A jaké bylo? Vím, že asi nepotěším kávové klasiky, ale fakt dobrý. I tu šlehačku jsem dal, což se ale asi promítlo do toho o třetinu delšího času na cestu zpět :-) Na druhou stranu "obědvat" se nějak musí a já jsem si to načasoval právě do toho poledního času, neb dopoledne byl na programu Hradec Králové s návštěvami pár institucí. Dnes už se to sportování promítlo i přes téměř letní počasí jen do dopolední vycházky s Clifem, neb  o víkendu tu zase po půl roce čekáme "mobilní sběrné místo" pro komunální odpad a bylo třeba se na to trošku připravit. P.S. Moc se toho ale nenashromáždilo, takže to bude na jednu otočku na parkoviště před hospodou.

Podzim převzal vládu a hned se ukázal

A nejen, že se dnes už teploty držely na hodnotě, která tu byla už ráno, ale nezapomenulo se ani na podzimní deštík. Vlastně déšť, neb u pergoly stačil naplnit obě téměř prázdné nádoby na vodu. A tak dnešní plány na dokončení zřejmě letošního předposledního sekání vzaly za své. Naštěstí jsme se s Clifem stihli vrátit, když jen drobně mžilo. Sice pak už bylo zbytečné plánovat něco na ven, ale pod střechou se taky něco našlo. Třeba taška s ořechy, pár věcí do sobotního nebezpečného odpadu a malinko jsem si opět "zavařil" :-) Druhá půlka domu se rozhodla vypořádat se s příchodem podzimu odletem do teplých krajin. Sice ne s návratem až s příchodem jara, ale i tak to bude pár dní. A za tím účelem byl vybrán řecký ostrov Korfu,  tak Όμορφες διακοπές (omorfes diakopes)!

Něco mi říkalo, že bude zvonit pošťačka

Dnešní ráno začalo "soubojem" s budíkem, neb se mi nějak nedařilo jej vypnout. Takže asi nebylo divu, že jsem jej po třetím upozornění zbavil baterek. Navíc nebyl nastaven na moje vstávání. Na hodinu se pokoušet usnout už nemělo cenu, takže jsem si ráno vše posunul o hodinu dopředu a říkal jsem si, že bych tedy mohl zase vyrazit na chvilku do lesa a podívat se po nějakých houbách. Ale spíše se vyvětrat. Něco mi ale říkalo, abych dopoledne nikam nechodil, pokud se v dalších dnech nechci projít na poštu do Libčan. A tak jsem vydržel a ono to klaplo. Takže přesně po šedesáti dnech od podání žádosti dorazilo rozhodnutí ve znění a obsahu, který jsem očekával. Takže s ním v příštím týdnu uzavřu mé fungování v posledních dvanácti měsících a v pátek otočím na další čistý list, na kterém se začnou psát zážitky a události další životní etapy.

Adamův Dvůr představuje takový trojúhelník

Vrcholy by mohly mít název DESIGN, GASTRONOMIE a RELAX. Jak ale budou jeho strany dlouhé, tedy jaký to trojúhelník bude, je už na každém. První, co na člověka po otevření vchodových dveří dýchne, je jeho zřejmě nezaměnitelný genius loci, tedy určitá specifická atmosféra ať vytvořená celkovou koncepcí tak i jednotlivými prvky. Takže když se k tomu přidá skvělá gastronomie a možnosti pro relaxaci od venkovních posezení a vířivky přes vnitřní prostory až po skvěle navrženou i vybavenou relaxační zónu představující místo k navození či už jen doladění celkové pohody, takový je obsah trojúhelníku. A je jedno, zda se zde chce relaxovat na začátku, uprostřed či na konci dne. Pravda, na venkovní vířivku jsme se v tomto počasí úplně necítili, ale infrasauna spolu s masážním křeslem se před večeří skvěle postaraly po dnešní turistice kolem Kvildy o naše schránky. Takže pokud zítra vyjde počasí, energie by mělo být dost pro doplnění nějakého dalšího zážitku z okolí při cestě domů.  Co říci na závěr? Asi tolik, že tentokrát převážila relaxace, byť těch kroků dnes nebylo zrovna málo. Ale byly většinou po rovině, takže i ta turistická část byla tentokrát v podstatě takový relax :-).  P.S. A slovní spojení "Pod mostem" zde dostalo úplně nový význam. 

Kvilda, slatě kolem a "houbovka s drbákem"

Po krátkém přejezdu autem z Kvildy na Svinná Lada tu bylo další místo našeho dnešního putování - rašeliniště Chalupská slať se svou naučnou stezkou po povalovém chodníku zakončeném vyhlídkovou plošinou na tu část rašeliniště, která je zatopena vodou. Počasí si zřejmě vzpomnělo, že když jsme tu byli posledně, tak docela lilo, takže se nám v tomto duchu připomenulo. Ale jen chvilku a drobným deštíkem.  Další zastávkou měla být Jezerní slať mezi Kvildou a Horskou Kvildou, ale jelikož už bylo docela hodně hodin (z pohledu času oběda), tak jsme se rozhodli nechat si její návštěvu až po jídle. A co jiného zde zkusit, než naše již téměř "kultovní" místo pro každou návštěvu Šumavy, Hospodu U krámu na Horské Kvildě. Po kontrole, zda je na jídelníčku "houbovka s drbákem" jsem zaplatil parkovné, postavil se do fronty k okénku a za chvíli už nebylo co řešit. V rámci tohoto víkendového pobytu další kulinářský zážitek, když k němu ještě přidám skvělé večeře v penzionu. Pak už přišla na řadu Jezerní slať s vyhlídkovou věží a opět s naučnou stezkou po povalovém chodníku. Mimochodem toto je prý jedno z nejchladnějších míst u nás.  Po prohlídce a návratu k autu následovalo dilema, co dál, když za necelé dvě hodiny už máme domluvené wellness v penzionu, takže do "mezičasu" bychom se už nemuseli s návštěvou Kašperských hor a hradu Kašperk vejít. Zvítězil pohled na hodinky, tedy konstatování, že je nejvyšší čas na cappuccino, zejména když včera žádné nebylo :-). A když s tím spojíme krátkou prohlídku centra Kvildy, bude to akorát. A tak se i stalo. Že návštěva místní kavárny a cukrárny Na Kvildě ale bude až takový zážitek, to se ukázalo, když nám ke cappuccinu obsluha přinesla objednané vafle s borůvkovým žahourem. Vafle zvící velikosti o trošku menší A4. A byly dvě! Takže procházka centrem Kvildy a pak cesta na parkoviště pod pekárnou přišla docela vhod. Mimochodem i Kvilda se díky velkému stavebnímu boomu hodně změnila. A jak to tak vypadá, tak ještě není konec. S v pořadí dvanáctou změnou územního plánu přicházejí další změny. P.S. Někde se jedna změna územního plánu řeší několik let, někde to dokáží v řádu měsíců :-( Ale dost úvah, teď zpět do penzionu, místní wellness už čeká.

Pramen Vltavy je opět u cesty

Dalo by se říci, že pro místní to je už více než 9 let stará zpráva. Ale pro nás, kteří na toto místo zavítali naposledy v r. 2010, jak mj. lze i s fotodokumentací dohledat na stránkách tohoto blogu, to byla horká novinka a v podstatě i překvapení. V červenci r. 2010 totiž došlo k přemístění označení symbolického označení prameniště Vltavy, tedy jakési studánky, do které je svedena voda z pramenů na protějším svahu, o  zhruba stovku metrů od tohoto místa výše na svah. Zároveň k němu byl vybudován dřevěný chodník. To se ale prý stalo předmětem sporů a "rozřešila" to až vichřice v r. 2012, po které na tomto svahu zbyl z lesa jen jeden velký polom a v něm zničený dřevěný chodník.  A tak byl dřevěný chodník resp. jeho zbytky rozebrán a nově vybudován ochoz kolem té studánky u cesty. Dle sdělení místních je tedy vše zase tak, jak má být. P.S. My jsme zde hezkou chvilku ale žili v blažené nevědomosti a až do příchodu jednoho informovaného turisty jsme stačili z cesty "prohledat" protější svah až do vzdálenosti 500 m od studánky :-)

Cesta do Masákovy Lhoty na Adamův Dvůr

V čase největší dopravní špičky, tedy v pátek odpoledne, jsme se vydali do podhůří Šumavy na víkendový pobyt v penzionu Adamův Dvůr. Poměrně rychle jsme se dostali na D4, abychom ve snaze vyhnout se dvěma zácpám vznikajícím díky pracím na rekonstrukci silnice odbočili před Příbramí z D4 na silnice II. třídy a na D4 se vrátili až v Čimelicích. Úmysl dobrý, bohužel odbočení bylo o jeden exit dříve, takže nás to stálo možná více času než kdybychom si počkali na dvou semaforech. Po zařazení se do kolony v Čimelicích, která se ale brzy rozpadla, už cesta proběhla bez dalších "zážitků" a na konci Masákovy Lhoty nás čekal penzion Adamův Dvůr. Penzion, jehož hlavním úkolem tentokrát nebude jen zajistit pro nás střechu nad hlavou se snídaní, ale i pobyt v něm by měl být zdrojem nevšedních zážitků během víkendového našeho víkendového pobytu zde. Z těch "venkovních" je zítra v plánu návštěva pramene Vltavy, Chalupské a Jezerní statě, Kvildy a když bude "houbovka s drbákem", tak se na pozdní oběd zastavíme i na Horské Kvildě. 

Karlštejn aneb už to není bílé místo na naší mapě

Když jsme plánovali cestu na víkendovou Šumavu, vzpomněli jsme si, že by se mohla spojit s návštěvou hradu Karlštejn, který dosud zůstával mimo naší "pozornost", byť už jsme si několikrát říkali, že bychom se tam chtěli podívat. Konečně proto, že nás "minula" i návštěva těchto míst některým z našich školních výletů. Vzhledem k tomu, že jsme hlavně chtěli vidět II. okruh, tj. Karlštejnské hradní kaple, na kterém je poměrně zásadně omezen počet návštěvníků ve skupině, tak to chtělo telefonickou rezervaci, Ta se povedla, dokonce na čas, který nás nenutil zas tak brzy vstávat, abychom tam včas dorazili. Přesto aby tam člověk byl na desátou, bylo třeba vyrazit v 7 hod., neb na cestě bylo nutno počítat jak s nevyzpytatelným průjezdem Prahou (Jižní spojka, Barrandovský most), tak i s tím, že z parkoviště na hrad je to ještě necelá půlhodina volnější chůzí do kopce. Navíc vstupenky nutno vyzvednout nejpozději 10 min. před zahájením prohlídky. A jaká byla realita? Průjezd Prahou pomalu jako nůž máslem. A cesta na hrad? V pohodě i s pořizováním fotodokumentace, takže po vyzvednutí vstupenek zbylo i dost času na obhlídku volně přístupné části areálu hradu. Tedy od vstupní brány až po Studniční věž se 78 m hlubokou studnou. Nad námi prohlídku areálu hradu právě "absolvovali" vzduchoplavci. Jinak jak jsme se později dozvěděli na prohlídce k historii hradu, tak studna neměla vlastní pramen, ale voda do ní byla přiváděna z potoka tekoucího pod hradem. K prohlídce hradu mohu jen dodat, že stále platí, že největší dojem dělá průvodce a pak teprve navštěvované prostředí. A tady se to naplnilo více než na 100%. Že hrad  nemívá ve svých expozicích moc exponátů, to se ví. Ale že se z toho, co je zde v kaplích a kolem nich ve spojení s historickými událostmi, dá udělat dvouhodinová prohlídka posazená hodně do duchovního světa, to opravdu trošku překvapilo. A že právě to bylo to správné "pojítko" s tím, co člověk viděl, to se ukázalo na konci prohlídky, když si člověk rekapituloval, co viděl a co se dozvěděl. Nebývá obvyklé, že toho tolik uvízne v paměti. Možná, že k tomu přispělo i párkrát shlédnuté filmové ztvárnění Noci na Karlštejně, které si člověk s tím, co viděl, konfrontoval. Ale někdy chybně, neb některé scény byly natočeny v ateliérech, byť to zprvu vypadá, že to muselo být na hradě. Druhá prohlídka, tedy I. okruh Císařská rezidence Karla IV. doplnila informace nejen o hradu, ale i o Karlu IV. a jeho nejbližších, takže jsme po třech hodinách na prohlídkách odcházeli s plnou hlavou dění ze 14. století. Ale zbylo tam i místo na upozornění, že je nejvyšší čas někde doplnit před dalšími dvěma hodinami cesty autem na Šumavu energii. A kousek pod hradem U Adama to byla dobrá volba. Jejich domácí kuchyně neměl chybu.  P.S. A chybu neměl ani tento termín. Byť obloha nebyla modrá, když pofukoval vítr, tak bylo znát i chladno, ale jinak super. Tedy hlavně bez davů návštěvníků proudících všemi směry. Takže obrázky odsud vypadají, jakoby pokračoval lockdown. Ale to jen ráno, v poledne už by člověk takový obrázek nepořídil, byť všude už bylo znát, že je ta hlavní sezóna u konce.