A přinesl je až předposlední týden před vánočními svátky. S nimi přišel i lehký sněhový poprašek, který však díky jim stále drží. Bohužel jeho výška nestačí ani na "kamenky", tedy běžky, které už pod sebou snesou téměř vše, pokud to aspoň trochu jede. Ale to tu zatím nevychází, zejména když většina okolních polí zůstala ve stavu po hluboké orbě a jen na několika z nich je zaseto, tedy poměrně rovný povrch. Ale co je to platné, když pár centimetrů vzrostlé osení vykukuje nad sněhovou pokrývku. Možná by se dalo něco podniknout mezi řadami stromů v sadu, ale tam zase zůstala trošku vyšší tráva, takže by se člověk s tou troškou sněhu akorát do ní "propadl". Takže čekání s nadějí, které ale moc nepřeje předpověď počasí na příští týden. A tak se člověk musel "spokojit" s ranními vycházkami, kde mu společnost dělal Clif. Nebo že by to bylo obráceně? Asi ano, neb na rozdíl ode mne, ten si to lítání v sadu řádně užíval. Odpoledne to doplnilo jedno krátké posezení v Dobré čajovně, neb jsem chtěl nejdříve ochutnat to, co jsem si chtěl koupit. A? Místo jednoho balíčku sypaného čaje jsem si nakonec přivezl domů dva. A přestože jsem na ochutnávku zvolil opravdu dobře, koupil jsem si dva jiné, neb opět zvítězila zvědavost. U ochutnávání jsem zůstal i večer, kdy jsme si doma nejen něco připomenuli, ale zjistili jsme i, že i trošku "po babicovsku" upravený recept na osvědčenou pomazánku na jednohubky chutná skvěle. Na druhou půlku pracovní části týdne jsem se opět vypravil do Pardubic. Nejen "zkontrolovat", jak jsou na tom se sněhem a jak to vypadá na Pernštýnském náměstí. Zjištění? Vánoční trh se mi sice líbil, ale chvilku po poledni ta pravá atmosféra k tomu tam prostě není. Zima o trošku menší, což je logické, zejména když se teplota měří mezi domy na sídlišti. A se sněhem téměř stejné. V jednu chvíli mi dokonce připadalo, že jej tam měli více. Proč měli, když tam stále leží? Protože s dneškem přišel opět "návrat" domů, tentokrát s jedním "stop-over", jak by řekli milovníci létání. Povedlo se totiž při vší smůle z posledních dvou předvánočních týdnů uskutečnit aspoň jednu předvánoční schůzku, při které přišla na řadu trošku jiná témata, než jen ta, kterými aktuálně žijeme. A byť v tom nebylo nic z atmosféry posledních dnů v roce, přesto po delší době zase radost. Zejména když ještě ráno, kdy jsem volal pro její potvrzení, jsem si nebyl jist, zda i tato nebude nakonec přeložena na někdy později, tedy v podstatě někam na začátek příštího roku. Zítřkem bych už konečně chtěl smazat poslední předvánoční resty a snad se dostanu i k tomu, abych viděl nějaký vánoční strom rozsvícený. Ale nemyslím ten, na který u nás z okna koukám :-( Jinak víkend bude i něčím neobvyklý, ba co jedinečný. Letos to totiž určitě nebudu já, kdo se první z osazenstva domu sklouzne na běžkách na nějakém pořádném sněhu. P.S. A pokud s tím něco neudělám v dohledné době, mohl bych být nakonec i poslední.
Žádné komentáře:
Okomentovat