Do druhé poloviny letošního roku

Těch posledních několik červnových dnů bylo jakousi pomyslnou uzávěrkou prvního pololetí. Na rozdíl od účetnictví nedělanou až po jeho skončení, ale v závěru jeho posledního dne. Co v ní bylo? V podstatě vše, co v prvním pololetí patřilo mezi to nejčastější, co v podstatě shrnují poslední dva obrázky tohoto příspěvku. Ty tady doplnilo pár přírůstků "domácí" fotokuchařky a po pár letech, neb zahradní jezírko mělo pár let pauzu, i na něm první rozkvetlý leknín. Že to občas "pálilo", trošku připomenul i dnešní skvělý guláš a indické biryani. Jinak nebylo by to normální, kdyby něco nevyšlo nebo se nezpozdilo. V našem případě jen to druhé. Škoda ale, že to zpoždění potkalo dvě pro nás pomalu nejvýznamnější záležitosti tohoto roku. Zásobník věcí k řešení sice zůstává plný až po okraj, jiné už to nebude, ale na druhou stranu zase přibývá věcí, které jsou aspoň na nějaký čas vyřešeny. A co je nejpodstatnější, zvládá se domácí péče v Pardubicích a je prostor na nové zážitky, pro které je v zásobníku také hodně inspirace. Takže suma sumárum by se dalo říci, že to byl další prima půlrok se spoustou nových zkušeností a poznání, byť byly v něm chvíle, které by si člověk odpustil, kdyby mohl. Na druhou stranu se po těch covid opatřeních konečně naplno vrátilo setkávání se s přáteli a známými, byť paradoxně hledání termínů pro ně není snadné :-) Teď už nezbývá, než otevřít dveře té druhé půlce tohoto roku. Od té bych si opět "jen" přál, aby se povedlo zvládnout většinu toho, co je do ní naplánováno resp. od ní očekáváno. A hned dodávám, že příjemným překvapením ani pomoci okolí či dohledu toho nahoře se bránit nebudu. Hned červenec bude takovým barometrem úspěšnosti, neb v něm není jediný den bez toho, aby na něj nebylo něco naplánováno. Pomalu to, jakoby se zítřkem červenec nevstupoval, ale doslova vrazil do dveří.  A rozhodně to není jen ráno vstát z postele :-) Příčinou je i trošku i to, že těch posledních 2,5 roku bylo trošku o "zavřených stavidlech" pro některé činnosti, které bych zase chtěl vrátit mezi ty ostatní. Byť už jen pro takové doplnění a v omezeném rozsahu. Že by si u toho měl užít i objektiv fotoaparátu, o tom žádná. Sice bude vše na pozadí toho "divného" času, na než se tentokrát nemůžeme vymlouvat, že to covid apod., ale pořád to bude o tom, že to světýlko na konci tunelu nezmizelo a vyplatí se za ním jít, byť to nemusí být snadné. Bez toho, aby si to člověk nějak užil, by život neměl smysl. Tak na start dalšího slalomu mezi ty pomyslné branky, aby  na konci té další šestiměsíční jízdy bylo možné říci, že si ji člověk užil, byť to třeba nebude snadné. Jak se to bude dařit,  budou trošku napovídat i příspěvky zde. Byť s určitou rezervou, neb člověk se většinou nechlubí s tím, co se mu nedaří nebo co jej nepříjemného potká. Navíc, když ke všemu nepřestalo platit, že na vše jsou minimálně dvě možnosti resp. řešení, přičemž jedno řešení je i nic nedělat. Což ale ne vždy znamená nic nezkazit. A na závěr přidám ještě, co k těm dvěma možnostem v lidském konání radil hrdina kultovního seriálu Teorie velkého třesku Sheldon Cooper. Tedy, že když nevíš a jsou dvě možnosti, tak si máš hodit korunou a rozhodnout se podle toho, jestli tě výsledek potěšil nebo zklamal :-)

A na závěr týdne víkend plný oslav a dobré nálady

Když k tomu přálo počasí, nemohlo tomu být jinak, zejména když téměř polovina účastníků byla těmi oslavenci. Po "zahřívacím" pátečním večeru pod střechou a sobotním dopoledni stráveném na zahradě, procházce s Clifem a na dětském hřišti vypuklo to pravé slavení s příchodem poledních hodin. Místem "startu" byla tentokrát restaurace Pivovaru Beránek v nedalekých Stěžerech, abychom poté dali menší pauzu, nechali nejmladší účastníky se trošku prospat a mezitím vše připravili pro pokračování v pergole a na zahradě. Díky počasí to bylo i o bazénu, byť s trošku "rychlejší" vodou, o skluzavce vytvářející díky vznikající statické elektřině až neskutečné účesy našich jezdkyň a večer i o stavebnicích a puzzle skládačkách. Nebylo divu, že se zejména těm nejmladším nechtělo jít spát a ani lákání na nějakou z pohádek o krtečkovi  úspěch neslavilo. Ale nakonec se "na kutě" odebrali nejen ti nejmladší :-) Že sobota byla náročným dnem pro všechny, to ukázalo až nedělní ráno, kdy se překvapivě nikomu nechtělo z postele. Ale ani to lenošení nakonec dlouho nevydrželo, neb čekala další zábava a poté oběd s poslední ňamkou v řadě těch na tento víkend připravených, aby po něm se jedni odebrali směr Praha a druzí jen vedle za zeď. Ti rovnou na odpolední siestu. Víkend byl trošku i takovou přípravou na první společnou dovolenou těch dvou nejmladších s námi. A? Podle toho, jak probíhalo jejich loučení, tak si myslím, že v tandemu nejenže nebudou mít problém, ale určitě přijdou i s něčím novým. Tak snad jim ten náš tandem bude stačit :-)  P.S. Za měsíc čeká repete, byť tentokrát bude oslavenec jen jeden, vlastně jedna, a opět to nebude jen o té oslavě, ale o víkendu, do kterého je naplánováno více zážitků. Tam už bude možnost i pár těch letošních "probrat", neb v podstatě se dohromady zase uvidíme až tam. Vlastně tady :-)

Půlka posledního celého červnového týdne

Kdyby nebylo jedné podvečerní schůzky u kávy a sklenky vína a že v Pardubicích tentokrát místo návštěvy polikliniky to byla návštěva nemocnice, byť jen její lékárny, tak to byly dny strávené v podstatě podle obvyklé "šablony", o čemž svědčí i přiložené obrázky dokumentující, že nic nového. Vlastně něco ano, ale to je zřejmé z prvních dvou obrázků. Tedy že to byly opravdu horké dny, takže odpoledne v Pardubicích bylo lepší strávit někde pod střechou než obvyklou procházkou po sídlišti. Tu jsme tentokrát přesunuli do dopoledních hodin. Vlastně ono to bylo takové "ticho před bouří", myšleno ale hodně nadneseně. Na víkend je totiž plánována rodinná sešlost za účelem "vypořádání" všech uplynulých svátků, narozenin, výročí atd., neb až tento víkend se našel termín, kdy se snad podaří ten "pytel blech" dostat v jednom čase na jedno místo. Zítřek bude o tom, jak se na to připravit a hlavně zásobit, neb to určitě bude i o spoustě dobrot.

Rozpálené ulice se vyměnily za zámecké parky

Ať to byl v sobotu park zámku Hrádek u Nechanic, kde jsme procházku kolem zámku zakončili v místní Kavárně Anny z Harrachu, či Karlova Koruna v nedalekém Chlumci nad Cidlinou. Oběma výletům přálo počasí, takže si přišel na své i objektiv fotoaparátu. A aby ty víkendové zážitky byly "kompletní", doplnilo je i podvečerní posezení u zahradního krbu. Samozřejmě s něčím dobrým, tentokrát na jehle. Do "košíku" událostí tohoto týdne se už vešla jen cesta do Pardubic a chvilka čtení si v zajímavostech tohoto týdne na netu. P.S. Nejen my jsme zvolili pro víkend návštěvu zajímavých míst, i další část naší rodiny měla podobný nápad, jen ta cesta za nimi byla trošku delší. Do národního parku Černý les (Schwarzwald) v sousedním Německu. 

Tentokrát pomalu více v Pardubicích než doma

Sice se  titulek tohoto příspěvku stane pravdivým až po skončení tohoto týdne, ale proč jej nepoužít už teď, když už je to jasné, že to tak bude. Takže v podstatě nic nového, zážitky jsou "rezervovány" až pro příští dva dny. Zmínit by snad šlo jen to ranní "licitování", zda čekat na zpožděný rychlík či nastoupit raději do "osobáku", který mohou, ale taky nemusí, pustit před rychlíkem. Jednou se mi to vyplatilo, ale doslova jen o pár vteřin, neb když osobák zastavil u nástupiště, opožděný rychlík za ním vjížděl do nádraží. Podruhé jsem opět vsadil, že osobák pojede první, ale nevyšlo to, takže jsem dorazil o pár minut později. Ani to však nic neřešilo, jen se člověk po ránu trošku "bavil". Když se zrovna necestovalo, přišly na řadu ranní vycházky do sadu s Clifem či trošku delší "vyvětrání" se za účelem nákupu medu s rakytníkem, aby v polovině týdne se život v domě zase na pár dní vrátil do obvyklých kolejí. Dovolenkáři se se spoustou zážitků vrátili z Peloponésu a tím pádem se Clif zase mohl vrátit do svého obvyklého fungování, zejména toho večerního polehávání na zemi v kuchyni. P.S. Stran doplňování železa byly vytvořeny v mrazničce dostatečné zásoby, takže letošní rok bude asi stran výskytu špenátu v jídelníčku rekordní :-)

Nad Paříží tentokrát obláček, víkend s nůžkami v rukou

Druhá půlka týdne byla nejen ve znamení návratu teplejšího počasí, ale i dvou tentokrát "povinných" návštěv města, které jsem si trošku zpestřil pár kroky přes místa, kde ten městský ruch není tak patrný. Ale přestože jedna z nich tam zamířila ve čtvrtek, tentokrát na oběd "na plechu" nedošlo, místo něj dostalo tentokrát přednost "meníčko" v penzionu U Růže na cestě domů. Po vypořádání se s "administrativou" už žádného cestování do konce týdne třeba nebylo, neb bylo už konečně třeba uchopit ty zahradnické nůžky a další nářadí a "vrátit" do kondice i živé ploty, keře a túje na zahradě. Že s tím strávíme téměř dva celé dny, na to to zprvu nevypadalo, ale když jsme se dnes odpoledne při poslední "jízdě" k bio kontejneru do něj podívali, už nám to zas tak divné nepřipadalo. A to ještě tři vrchovatá kolečka čekají na to, až zítra kontejner vymění za prázdný. A když už to nebavilo s nůžkami, tak si na své přišla i gumová palička, aby se zase o pár centimetrů "pozdvihla" dlažba u schodů do zahrady a nehrozilo, že si tam někdo ukopne palec či bude "pokračovat" dolů po schodech.  P.S.  Čtvrteční oběd "na plechu" na zahrádce Dhaba Beas na Velkém náměstí  nahradilo víkendové menu servírované na dřevěném tácu pod slunečníkem u pergoly :-) Nebylo sice úplně pro vegetariány, ale zeleniny v něm bylo dost. Navíc z vlastní zahrady. A brzy ji bude následovat i první letošní citrón, který už to má také "za pár".