Těch posledních několik červnových dnů bylo jakousi pomyslnou uzávěrkou prvního pololetí. Na rozdíl od účetnictví nedělanou až po jeho skončení, ale v závěru jeho posledního dne. Co v ní bylo? V podstatě vše, co v prvním pololetí patřilo mezi to nejčastější, co v podstatě shrnují poslední dva obrázky tohoto příspěvku. Ty tady doplnilo pár přírůstků "domácí" fotokuchařky a po pár letech, neb zahradní jezírko mělo pár let pauzu, i na něm první rozkvetlý leknín. Že to občas "pálilo", trošku připomenul i dnešní skvělý guláš a indické biryani. Jinak nebylo by to normální, kdyby něco nevyšlo nebo se nezpozdilo. V našem případě jen to druhé. Škoda ale, že to zpoždění potkalo dvě pro nás pomalu nejvýznamnější záležitosti tohoto roku. Zásobník věcí k řešení sice zůstává plný až po okraj, jiné už to nebude, ale na druhou stranu zase přibývá věcí, které jsou aspoň na nějaký čas vyřešeny. A co je nejpodstatnější, zvládá se domácí péče v Pardubicích a je prostor na nové zážitky, pro které je v zásobníku také hodně inspirace. Takže suma sumárum by se dalo říci, že to byl další prima půlrok se spoustou nových zkušeností a poznání, byť byly v něm chvíle, které by si člověk odpustil, kdyby mohl. Na druhou stranu se po těch covid opatřeních konečně naplno vrátilo setkávání se s přáteli a známými, byť paradoxně hledání termínů pro ně není snadné :-) Teď už nezbývá, než otevřít dveře té druhé půlce tohoto roku. Od té bych si opět "jen" přál, aby se povedlo zvládnout většinu toho, co je do ní naplánováno resp. od ní očekáváno. A hned dodávám, že příjemným překvapením ani pomoci okolí či dohledu toho nahoře se bránit nebudu. Hned červenec bude takovým barometrem úspěšnosti, neb v něm není jediný den bez toho, aby na něj nebylo něco naplánováno. Pomalu to, jakoby se zítřkem červenec nevstupoval, ale doslova vrazil do dveří. A rozhodně to není jen ráno vstát z postele :-) Příčinou je i trošku i to, že těch posledních 2,5 roku bylo trošku o "zavřených stavidlech" pro některé činnosti, které bych zase chtěl vrátit mezi ty ostatní. Byť už jen pro takové doplnění a v omezeném rozsahu. Že by si u toho měl užít i objektiv fotoaparátu, o tom žádná. Sice bude vše na pozadí toho "divného" času, na než se tentokrát nemůžeme vymlouvat, že to covid apod., ale pořád to bude o tom, že to světýlko na konci tunelu nezmizelo a vyplatí se za ním jít, byť to nemusí být snadné. Bez toho, aby si to člověk nějak užil, by život neměl smysl. Tak na start dalšího slalomu mezi ty pomyslné branky, aby na konci té další šestiměsíční jízdy bylo možné říci, že si ji člověk užil, byť to třeba nebude snadné. Jak se to bude dařit, budou trošku napovídat i příspěvky zde. Byť s určitou rezervou, neb člověk se většinou nechlubí s tím, co se mu nedaří nebo co jej nepříjemného potká. Navíc, když ke všemu nepřestalo platit, že na vše jsou minimálně dvě možnosti resp. řešení, přičemž jedno řešení je i nic nedělat. Což ale ne vždy znamená nic nezkazit. A na závěr přidám ještě, co k těm dvěma možnostem v lidském konání radil hrdina kultovního seriálu Teorie velkého třesku Sheldon Cooper. Tedy, že když nevíš a jsou dvě možnosti, tak si máš hodit korunou a rozhodnout se podle toho, jestli tě výsledek potěšil nebo zklamal :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat