Mohlo by se jen říci, že ...

Další měsíc končí, přiložit pár obrázků a jít od toho. Zejména když z nich není patrné, že by se něco "zajímavějšího" či "nějak důležitějšího" stalo.  Zmínku by z toho možná zasloužil jen náš "jedináček", čímž je myšlen ten letos jediný vypěstovaný meloun a nová trasa na vycházku s Clifem, která má otočku před posedem u Pašátu. Ostatní je už jen důkazem toho, jak se věci opakují, byť, uznávám, díky plynoucímu času a měnícímu se prostředí asi ne úplně stejně. Jedinou "aktuální" odchylkou je počasí, kdy se už nejen začíná naplňovat pranostika na svátek sv. Anny, ale avizuje se ochlazení pomalu na celý zbytek léta o 5 a možná i více stupňů Celsia. Čtvrteční odpoledne a podvečer by ale mohly být výjimkou. Ale ne vše lze postihnout objektivem fotoaparátu, takže výše zmíněné je vlastně jen takovou slupkou nad tím hlavním děním, které díky určitému uvolnění se po dosažení "předposlední mety" Projektu 3Z už spustilo obvyklé plánování a přípravu realizace věcí a akcí držených do té doby trošku zpátky. A že těch plánů je tolik, že jim ta necelá druhá půlka roku stačit nebude a už přišel ke slovu i kalendář r. 2024, asi taky netřeba zmiňovat. P.S. A třeba se tam vejde i přistání na nějakém z dalších letišť, i tato padesátka (podobně jak tomu bylo u té Jizerské) docela láká zdolat :-)

Ten postup do "finále" jsem si dnes opravdu vyseděl

S představou, jak se "jedenáctkou busem" dnes z Hradce vrátím, sním si něco "kašovitého" a poté i něco studeného, abych se pak odpoledne věnoval restům, vzala za své někdy kolem desáté, když po cca dvou hodinách sezení na křesle padlo, že dnešní návštěva v 1. patře budovy č.11 nebude zase tak krátká a navíc bude mít po polední přestávce i odpolední pokračování. Prostě jsem jako obvykle neodhadl, co všechno je třeba, aby se člověk dále přiblížil k finálnímu řešení. Tentokrát to ale byl skok už přímo do finále. Takže byť na zklidnění padla odpoledne skoro celá Vienetta, neb na odpolední výkony jsem už anestézi odmítl, abych večer na zastupitelstvu mohl "otevřít pusu" a nevypadal jako po pár "přes hubu",  nastalo veliké uspokojení, když mi byla na základě konstatování, že je vše ok a připraveno na finální řešení, předložena k podpisu smlouva na něj s tím, že termíny na její realizaci obdržím během příštího týdne. Člověk by si řekl, že nic zvláštního, ale pro mne je to už viditelný brzký konec mého osobního "Projektu 3Z" a otevření se všemu tomu, co zůstávalo na pozadí, když byl Projekt "3Z" upřednostňován. P.S. Polední pauza byla tentokrát na lavičce proti soutoku se dvěma ovocnými kapsičkami na posilněnou :-) Jen od toho deště jsem si, ale asi nejen já, sliboval více.

Aklimatizace před dnem "3Z"

Řeklo by se, že se toho za těch pár dní po návratu z týdenního pobytu na řeckém ostrově Karpathos zas tak moc stát nemůže. Ale ono to je resp. vlastně bylo naopak. To když necelou hodinu a půl po příjezdu z letiště se tu sejde celá širší rodina s tím, že se tu během víkendu oslaví jedno z letošních rodinných jubileí, tentokrát "desítka" naší Ali.  A že to nebyla otázka jen té vlastní oslavy, netřeba zdůrazňovat. Takže se člověk ani nenadál, a po opravdu vydařené oslavě i jejím nedělním doznívání tu byl nedělní večer, kdy se to překlopilo do doznívání naší dovolené. A to hlavně v pondělí. Byť nutno pochválit vzornou péči o zahradu během naší nepřítomnosti, od zalévání mají ruce vytahané až ke kolenům :-), přece jen bylo třeba to množství "narostlé biomasy" poctivě zalévané  ještě trošku umravnit, takže to končilo i pár "vycházkami" ke kontejneru na bioodpad. Každopádně jsme si ale ten pondělní "odpočinek" před návratem do práce resp. cestou na den do Pardubic užili. Úterý už mělo v podstatě obvyklý průběh jako tomu bylo u té řady těch předchozích, s jediným rozdílem. Tedy mírným ochlazením a menším deštěm s pár blesky dnes v podvečer. A že bylo i pár "perliček", dokumentují i některé z přiložených obrázků. Třeba, že se autem pohybovat po okreskách nemusí být v těchto dnech zrovna nejrychlejší, že hortenzie po radikálním sestřihu se opět předvádějí, že i letos by se člověk mohl přihlásit (soudě podle velikosti vypěstovaných brambor) do soutěže o nejblbějšího sedláka a že dnes cestou domů tentokrát chybělo pár km/h k limitu části železniční trati mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Těmi sněženkami se nenechte zmást, to jen dorazilo foto z Jižního ostrova Nového Zélandu, kde se pomalu chystají na jaro a na rozdíl od nás se jim začíná prodlužovat den :-) P.S. Ale to hlavní je, že po 18 měsících je zítra snad už poslední průběžný milník mého "Projektu 3Z". Den, kdy už bych se měl dozvědět, jak bude vypadat konečné řešení a kdy bude "předáno do užívání".  Kde? Opět v 1. patře budovy č. 11 hradecké fakultky. Tj. té budovy s bankomatem ČSOB na jejím rohu. 

Karpathos 2023 je minulostí, aneb vše jednou končí

Poslední pohledy z cesty na letiště se zastávkou v letovisku Amoopi, po trošku chaotičtějším odbavení, jehož výsledkem bylo, že trošku rozházeli po letadle cestující, co chtěli letět spolu, včasný přílet letadla na cestu  zpět  a klidný let do Prahy, byť díky méně příjemným zážitkům s nejbližšími cestujícími mu do pohody dost scházelo,  s přistáním o 20 min. dříve než bylo plánováno. Že se přes půl hodiny čekalo, než se rozjel pás s kufry, to už má Praha asi ve standardu. Změnou bylo, že my jsme tentokrát měli kufry po několika minutách mezi prvními. A pak už jen objížďka uzavřeného odbočení přes Barrandovský most centrem Prahy, nákup něco pečiva a příjezd domů hodinu a půl před tím, než se tu zase všichni sejdeme k další letošní rodinné akci. Tentokrát to už ale bude na rozdíl od hotelu s vlastním přičiněním na vytvoření "domácího bufetu" :-) P.S. K týdnu na Karpathosu by se asi mělo něco dodat na závěr. Já zkusím být stručný - pobytový týden ve stylu "spolu a někdy sami", který přinesl pohodu a docela dost prima zážitků a nejrůznějších vjemů, což se snad povedlo vtěsnat i do té spousty obrázků, co jsme si odsud přivezli.  Ήταν όμορφα εκεί. Θα θυμόμαστε πάρα πολλά.

Za hotelem doprava a pak po hlavní na letiště

Zbytek check-out proběhl v recepci rychle a dokonce se minutu před příjezdem autobusu povedlo i foto východu Slunce nad zálivem. Mimochodem celý pobyt jsem si myslel, že vychází nad výběžkem, takže mne nic k rannímu focení nelákalo. O to větší radost nad opravdu stylovým rozloučením s místem našeho týdenního pobytu.  P.S.  Teď už jen cesta na letiště, ale i z té by se mohlo něco dostat do objektivu fotoaparátu. A jinak na Řeky hodně brzký odjezd z hotelu:-)

Původně "na otočku" jen na okraj městečka

Ale nějak se tomu zase chtělo nejen udělat pár kroků navíc, tak zase to bylo centrum přístavu :-) Teď už jen uhradit hotelový účet , zabalit kufry a na chvilku usnout. Brzy ráno nás po vrácení hotelové karty a karet na ručníky už čeká jen odjezd na letiště.

Řecký bufet a "live music" tečkou nebyly

Jde se ještě jednou do městečka, byť tentokrát to už nebude až na konec přístavu. A důvodem není spravit si chuť po dnešním řeckém bufetu. Ten byl skvělý, byť některé speciality chutnají více v prostředí taverny navíc s nějakou atmosférou. Ale to už je osud hotelových restaurací, kde se vaří ve větších objemech najednou.

K relaxu to sice chtělo něco lehčího, ale ...

Kdo by odolal pravému gyrosu? Jen ta porce mohla být o trošku menší. P.S. Na zmrzku ale už fakt nezbylo místo, uf.

Došlo i na ten skutečný plážový relax

Aneb po včerejším trošku náročnějším dnu by se na "receptu" pro dnešek asi objevilo " Klid na lůžku". Tím je v tomto případě samozřejmě myšleno to plážové lehátko. A jelikož už moc šancí to naplnit nezbývá a navíc i dnešní oběd bude v městečku, tentokrát v jednom místním grilu kousek nad přístavem, tak se jde na pláž. P.S. Opět mezi prvními a opět, když už je u bazénu skoro všechno obsazeno. To ale není nic, čím bychom se měli "trápit", zejména když tu aspoň na cedulích, aby to nějak vypadalo (aspoň kolem bazénu),  aspoň papírově řeší ty rezervace ručníky. My ale máme písek většinou rádi, jen v těch botách být pak nemusí:-)