Po pohodovém letu do katarského Doha, neobvykle zvláštní péči při bezpečnostní kontrole nejen o mne, ale i o mé příruční zavazadlo a obejití asi 5 vstupů do letištních salónků, abychom se teprve u toho posledního dozvěděli, že je skutečně tím naším (občas i zde není možno spoléhat na informace jen na Internetu), přišel čas si ještě před odletem linky do Prahy zase chvilku posedět :-) Tak jsme k tomu ale zvolili jen černý čaj, neb ani zde ani v letadle, nebyla moc chuť moc během noci něco víc jíst. Pak už jen poslední jízda autobusem z terminálu k letadlu do Prahy (mimochodem opět docela slušná projížďka rozlehlým letištěm), abychom opět po dalším pohodovém letu v brzkých ranních hodinách dosedli po východním obletu Prahy na letištní runway a po vystoupení v Praze udělali tečku za našimi zážitky uplynulých dnů. A aby ten teplotní šok nebyl takový, jakmile se objevily kufry, první co bylo, bylo vyměnit si ještě v hale oblečení za něco trošku teplejšího, byť v autě klimatizace/topení funguje spolehlivě :-) Snídani jsme si ale nechali až na doma a naši aklimatizaci na v podstatě asi celý víkend :-) Nějak více v tom posledním ohlédnutí se zdůrazňovat nějaké detaily či, že se naplnila naše očekávání, to asi tu po tom, co se čtenář ve čtení příspěvků ze Seychel dostal až sem, nikdo neočekává. Co naprosto stačí, že to z těch řádek a k nim přiložených obrázků více než kouká. Dodám jen tolik, že snad ani to "pojmenování" našeho pobytu nebylo od věci a byť trošku opožděně přispělo do pestré mozaiky našeho společného žití. Jaký bude další příspěvek do této mozaiky, o tom už můžeme začít spřádat plány. Někdo by do předchozí věty ještě doplnil, že pomalu. Já jsem si to odpustil, neb na podobné zážitky se nedá čekat, těm je třeba jít naproti. P.S. Ale ani ty všední nelze opomíjet.
