Procházka po Pernštýnském náměstí

Když jsme se v posledním předvánočním týdnu potkali se spolužákem a bývalým kolegou ve firmě Lubošem, bavili jsme se i o tom, jak budeme trávit poslední hodiny Štědrého večera a první svátek vánoční. Oba máme jedno společné - a to, že jsme do konce studia VŠ měli bydliště v Pardubicích a to, že tam dosud bydlí moje mamka a jeho taťka. On říkal, že se po štědrovečerní večeři vrací z Hradce do Pardubic, neboť je tam více možností během svátků (nejen) něco zajímavého navštívit. Nijak jsem mu nevyvracel, neb i přesto, že u Hradce bydlím už stejně dlouho jako tomu bylo v Pardubicích, v podstatě kromě cesty do/z práce a několika málo akcí ročně (většinou opakovaně na již známých místech), k jejichž spočítání by asi stačily všechny prsty, které člověk má, Hradec nijak více nepoznávám. Dnes dopoledne, když kluci odjeli (každý do jiných hor) na oslavy Silvestra, a my jsme na dnes do Krkonoš uvažované běžky posunuli na tento víkend, jsme si řekli, že tedy navštívíme mamku a současně se mrkneme po Pardubicích, kde bychom se přitom mohli i naobědvat. A tak se i stalo. Sluncem zalitá Zelená brána, Pernštýnské náměstí, opravené fasády mnoha dalších domů i nové obchůdky, vinárny (člověk ani nemusí do Paříže :-) i přestěhovaná Dobrá čajovna (nebyl jsem tu déle) - ale mezi svátky zavřená. Tak jediný nákup, o kterém jsem byl ochoten dnes uvažovat, se nekonal. Zato jsme si ověřili, že nadále platí, že na dobrou pizzu do pizzerie U Dušičků. A aby po nás zůstala na náměstí nějaká památka, tak někde u čajovny zůstal Iře v dlažbě patník z kozačky. To ale mělo za následek, že její chůze k autu zaparkovanému pár set metrů od toho místa připomínala trošku balet se snahou nezlikvidovat i zbytek podpatku. Oprava se na první pokus nepodařila, byť se nám místo, kde se tak činí, nakonec najít podařilo (zavřeno). Ale u Bati nám poradili, že něco takového ještě dělají někde v Hypernově. Takže po skončení návštěvy u mamky cestou domů, i přes nechuť do toho kotle plného lidí a zaparkovaných aut vstoupit, jsme toto místo v Hypernově našli a domů se vraceli po deseti minutách čekání s oběma novými patníky na kozačkách. A proč tato banální záležitost tak zaujala? Jednak že to nebyl klasický obuvník, ale "univerzál-vše v jednom" vybavený k výrobě klíčů, broušení nožů, provádění ryteckých prací, výměně baterií a řemínků u hodinek a k drobným opravám obuvi, a jednak cena, která připomínala drahotu a měla v sobě zřejmě nejen příplatek za opravu na počkání. Ale zase jsme obdrželi zákaznickou kartu :-) a když u nich realizujeme celých (!) pět zakázek, tak u šesté bude 50% sleva!! Já bych to spíše viděl na nové boty místo třetí takové výměny patníků (tuto počítám jako první) :-)

P.S. Luboši, měl jsi pravdu, v Pardubicích bylo mezi svátky bezva. V létě bude určitě zámek a přilehlý park a potom třeba k Maťáku do Rybárny (třeba už tam vyměnili obsluhu :-).

Výjimka potvrzuje pravidlo ...

Pokud nepoznáváte obrázek vlevo, tak se jedná o hlavní silnici procházející Jánskými Lázněmi. A co že na ní je tak zajímavého? Nejen na ní ale i na celých Jánských Lázních je zajímavé, že zde lze parkovat jen na k tomu vyhrazených místech, zejména na centrálním parkovišti pod dolní stanicí lanovky. Do včerejška jsem si myslel, že to je pomalu axiom pro návštěvníky i pro osádky občasně projíždějících vozů označených hrdým nápisem "Pomáhat a chránit". Ale ouha. Nedostatek sněhu v nížinách a v podstatě i na horách, nepočítám-li sníh technický, který se zřejmě spolu s probíhajícími dovolenými mezi svátky stal příčinou tohoto stavu, asi způsobil, že se do Jánek nahrnulo opravdu hodně rekreantů. To je to nejlepší, co si mohou přát jak majitelé místních ubytovacích a restauračních zařízení tak i provozovatelé lyžařského areálu. Ale Jánky nejsou nafukovací a tak se parkující automobily objevily na všech možných i nemožných místech "značka neznačka". Budiž, jedná se o jednorázovou situaci, která zřejmě po 5. lednu se zase celou zbylou zimu už nebude v tomto měřítku opakovat. Ale nestačí to jen tolerovat a nechat to žít po tuto dobu vlastním životem. Je potřeba tomu vymezit nějaké mantinely, aby se nestalo, že auta parkují poměrně hluboko na lesních cestách nebo že potkat na hlavní silnici skibus je pro méně zdatné řidiče pomalu neřešitelný problém a pro ty parkující obava minimálně o zpětné zrcátko. Ještě že k tomu není sníh na silnici! A právě to je v těchto dnech "vedlejší téma" jak řidičům pomoci a zároveň je i trošku chránit, když už se na to "hlavní téma" v podstatě a zřejmě v dobrém úmyslu rezignovalo.

P.S. Napadá mě otázka, jak by to dopadlo s téměř na všech místech již proslaveným předraženým parkovacím systémem v Hradci Králové, kdyby město při nějaké akci "vzali řidiči parkování útokem"? A jak by tehdy vypadala "pomoc a ochrana"?

Východ slunce na Černé hoře

Ve včerejší předpovědi počasí byla i informace, že slunko dnes vychází v 7:51 hod. A tak jsem si řekl, že uspíším svůj odjezd na hory a zkusím zastihnout vycházející sluníčko už na běžkách. A taky jsem byl zvědavý, kde se cestou objeví první sníh. A tak jsem vyrazil za tmy do Krkonoš, abych trošku přírodního sněhu potkal až téměř před Svobodou nad Úpou a zůstalo tak až do Jánek, neb v nadmořské výšce do 1000 m n.m. žádná sláva. Nezbylo tedy než zaparkovat auto (podotýkám, že v těchto dnech je to docela problém, neb volných míst je velmi málo), přezout boty, doplnit batůžek, vzít lyže (namazané již z domu) a vyrazit tam, odkud je bude možno nasadit a jet. A to dnes bylo až na konci spojky od Hoffmanek na Černohorskou cestu. Pravda, první kilometr nic moc, neb díky provozu roleb a nižší vrstvě sněhu se na povrch dostávají již i drobné kamínky z povrchu cesty. Potom již to bylo perfektní, zejména když se kolem prohnala rolba a za ní zůstal perfektní manžestr. A jelikož v té době už vyšlo slunce (v čase "ohlášeném" v předpovědi počasí), trasa nahoru a přes Velký okruh na Lučiny byla až na pár míst celá osluněná. A tak stoupání nahoru a přejezd na druhou stranu Černé hory, odkud byl překrásný výhled na Sněžku, opravdu neměly chybu. Trošku byl problém při průjezdu neosluněnými místy, neboť docela mrzlo a zejména při rychlých sjezdech omrzal nos :-). Po příjezdu na Lučiny bylo už po idylce, neb venku bylo opravdu hodně lyžařů a s nimi i dost "němých tváří" - většinou bez vodítek. A tady už byla volba buď jet stopou nebo ujetým prostředkem cesty, obé poměrně zmrzlé a se spoustou lyžařů. Docela je znát i přejíždění sjezdařů mezi oběma areály. Na konci Lučin opět parádní výhled na Sněžku i dolů do Pece a pak už tradiční obrátka u Lesní boudy spojená s občerstvením - tentokrát jen černý Samson a krkonošské kyselo s chlebem. A pak už stejně dlouhá cesta zpět k autu. Byť s malou zajížďkou kolem Náchodské boudy a po západní trase kolem Černé hory. Co platilo o cestě nahoru, to platilo i pro cestu dolů, neb v té době už sluníčko svítilo na západní svah Černé hory, ale byla zde i místa ve stínu, při jejichž průjezdu dokázaly lyže poměrně zrychlit :-). A od Vendlovky na Černohorskou silnici již nic moc - málo sněhu, kamínky, led a obnažené kovové žlaby pro průtok vody přes cestu. A tak na skluznici přibylo i pár škrábanců. Poslední úsek proti ránu trošku rozměkl, ale i tak by lyže jely určitě rychle. Proč nejely? Protože tolik sáňkařů, běžkařů a psů v obou směrech fakt nedovolovalo plynulou jízdu dolů. A když se za zatáčkou ještě objevil cyklista na horském kole, měl jsem pocit, že přichází jaro. Což málem i "potvrzovala" část louky nad parkovištěm, kde ranní led roztál a na cestě přes louku se objevilo i bláto. Ale ani takový konec nic nezměnil na tom, že dnešek byl opravdu za 1* a v podmínkách této zimy asi maximum, co bylo možno v dostupném okolí nabídnout. A aby to nebyl v této zimě zážitek poslední, sněhové vločky jsou vítány.

Mrazivé odpoledne v ZOO

Zvědavost nám nedala a tak jsme se v sobotním odpoledni vypravili do ZOO ve Dvoře Králové nad Labem, abychom poprvé shlédli, co tato ZOO, známá hlavně svou expozicí SAFARI, má v nabídce pro návštěvníky v samém závěru roku. Silnice rozhodně nepřipomínala sváteční provoz. Možná, že to bylo i tím, že jsme jeli po hlavním příjezdové trase do východní části Krkonoš, kudy směřovali rekreanti do Jánských Lázní, Pece pod Sněžkou a dalších horských středisek. Další představa, a to, že v ZOO téměř nikdo nebude, vzala za své hned při příjezdu na parkoviště, které bylo zaplněno téměř ze dvou třetin. A tak začala naše prohlídka zprvu po pavilónech a potom kolem většiny venkovních výběhů. Největšího zájmu návštěvníků se těšily pavilony Vodní světy, Svět ptáků a pavilon opic, kde na sebe poutala pozornost zejména mláďata a několik dospělých goril střídavě přecházejících pěknou chvíli mezi vnitřními výběhy vždy tak, že návštěvníci většinou stáli u toho, kde nikdo nebyl. A po několika návštěvách v malých expozicích - u čilých surikat; nažraných a odpočívajících libérijských hrošíků ukazujících návštěvníkům jen své pozadí a v expozici mláďat okapi - jsme se vydali na závěrečnou procházku celým areálem, kde panuje poměrně čilý stavební ruch zejména při budování infrastruktury pro návštěvníky. Logicky, že na většině z výběhů jsme nalezli pouze sdělení, že zvířata jsou v zimovištích a vrátí se do nich po skončení zimy. Přesto však jsme věřili, že aspoň někdo bude venku. Prvního, koho jsme zahlédli, byla zebra, která vypadala, že už jí je zima a že by chtěla dovnitř. A aby nezůstalo jen u toho vypadání, tak to zdůraznila několikerým silným kopnutím a jedním úderem hlavou do kovových vrat vzadu výběhu. A co se nestalo? Silně to zavrzalo, vrata se otevřela a zebra zmizela uvnitř objektu, ze kterého ji zřejmě při úklidu stáje na chvíli vypustili do venkovního výběhu, ale jí se v té zimě asi moc nelíbilo. Po zebře se předvedli ve dvou výbězích nosorožci, opravdu "kousci", pod jejichž kůži se zima asi hned tak nedostane, rozvážně přecházející ussurijští tygři evidentně spokojeni s chladným počasím, po výběhu pobíhající gepardi, ve vnitřních výbězích polehávající hyeny a ušatí psi a k potěšení postávajících návštěvníků dovádějící lemuři. Na rozdíl od nás, jim bylo určitě teplo. A jelikož my jsme byli už v podstatě na konci prohlídkové trasy, řekli jsme si, že se taky přemístíme někam do tepla s konstatováním, že prohlídka ZOO v zimním čase spolu s procházkou po celém areálů rozhodně nebyla k zahození, jsme návštěvu ZOO ukončili.

Sypejte ptáčkům ...

Tak nám venku přituhlo a byť krajinu nepokrývá bílá sněhová pokrývka, ptáčkům už toho do zobáku v tomto čase zase tolik nenabízí. A jelikož my jsme se během svátků určitě měli dobře, ničím jsme rozhodně nestrádali a ani v dalších dnech to nechceme měnit, navíc jsme nějakou tou dobrůtkou pamatovali i na tu "němou tvář", nezapomeňme ani na ty malé opeřence za oknem. Odvděčí se nám nejen prima podívanou na jejich vzájemné zápolení v nasypaném krmítku nebo na větvičce zavěšené lojové kouli, ale zejména tím, že po celý rok ohlídají okolí našich příbytků od různé havěti.

Betlém - dílo rukou a odraz duše

Již samotné použití motta třebechovického muzea betlémů (TMB) užívaného pro svou expozici a uváděné mj. i na vstupenkách dává tušit, že odpoledne v Třebechovicích pod Orebem se opravdu vydařilo. Návštěva v předvánočním čase má úplně jinou atmosféru a pokud se k předvedení nejcennějšího a nejobdivovanějšího exponátu - mechanického Třebechovického betlému lidových řezbářů Josefa Probošta, Josefa Kapuciána a autora mechanizmů Josefa Frimla - přidá možnost shlédnout v rámci druhé expozice výstavu Kouzlo mechanických betlémů, kde je zastoupeno dalších 12 exponátů od různých autorů, o dojmech z odpolední návštěvy nelze pochybovat. A jelikož i počasí docela ušlo (na rozdíl od dopoledne přestalo pršet a teplota se pohybovala kolem pěti stupňů Celsia), malá procházka po náměstí k autu také přišla vhod. A pokud máte tu možnost, ale stále s návštěvou váháte, tak vězte, v prosinci a mají otevřeno út - ne 9.00 - 16.00 hod. (o vánocích - 24.12. 9.00 - 12.00 hod., 25.12. - 26.12. 9.00 - 16.00 hod. a na Silvestra 9.00 - 12.00 hod.). A pamatujte, poslední návštěva je možná půl hodiny před zavírací dobou. A pokud by vám čas skutečně nevyšel nebo jste zdaleka, na www.betlem.cz najdete více informací, zážitku z návštěvy na místě se to však nevyrovná. Zejména když v celé expozici je zakázáno pořizování fotografických a video záznamů a na webových stránkách jsou pochopitelně většinou jen textové informace.

Původně skladiště věcí ...

Nedávno to byl prostor jen pod jevištěm využívaný jako skladiště nejrůznějších věcí či jako šatna během několika plesů. Dva páry šikovných rukou, podpora z Obecního úřadu a ejhle, doslova z ničeho s výbavou, pravda, popůjčovanou z různých míst a s prvním společným majetkem místní mládeže - stolním fotbálkem - se narodila útulná místnost, jejíž využití by nemuselo skončit dnešním vánočním večírkem a jejíž rozvoj by se nemusel zastavit na jejím uklizení a vymalování. Tak nezbývá než popřát nejen, aby se jim dnešní akce vydařila, ale hlavně aby podpořila čerstvou myšlenku na vybudování opravdového zázemí pro místní mládež a její budoucí akce. V příštím roce při celkové rekonstrukci místního kulturního sálu by se mohlo podařit něco takového zařadit do projektu.

V čase pomalu již vánočním

Čas adventní je za námi, poslední svíčka na adventním věnci dohořela a pomalu nastává čas vánoční. Bohužel venku to moc vidět není, teploty a povětří spíše připomínají podzimní plískanice a o nějakém bílém sportování zatím nebyla řeč. Sníh je opravdu jen v těch skutečně horských partiích Krušných hor, Šumavy a Krkonoš, a nejen střediska umístěná o trochu níže ale i celé Beskydy jsou v tuto chvíli "mimo provoz", což dokumentuje i včerejší snímek z Prkenného Dolu u Žacléře. A pokud se nahoře dalo do včerejška jezdit, byť člověk bylo "odsouzen" k potupné dopravě sama sebe do těch správných míst nahoru a dolů zpět k autu lanovkou nebo s lyžemi "pěškom" po blátě, dnešní silný vítr hlášený do Krkonoš až do Štědrého dne nás i o tuto možnost připraví. Takže nezbývá než doufat, že druhý svátek vánoční přinese nejen první skutečně mrazivé ráno, ale i trošku čerstvého sněhu a sluníčka do horních partií, aby se ten letošní "bílý deficit" začal zmenšovat. Než tomu ale tak bude, možno se podívat, co nabízí okolí a čerpat z něj předvánoční i vánoční pohodu. Jedním z tipů, který určitě využijeme (zřejmě hned zítra), je návštěva unikátního mechanického betlému lidových řezbářů Josefa Probošta, Josefa Kapuciána a autora mechanismu Josefa Frimla v Třebechovicích pod Orebem. Betlém je více než 100 let starý a je vyjma kovových zvonků, kožených řemenů a měchu kukačky vyroben celý ze dřeva, včetně převodových kol, hřídelí a vaček mechanismu. Jeho rozměry jsou 7 x 3 x 2 m. Obsahuje na 2000 vyřezávaných dílů a figurek, uváděných do pohybu ojedinělým mechanismem. Mechanismus byl původně poháněn klikou, od r. 1935 malým elektrickým motorkem. V roce 1999 byl Proboštův mechanický betlém prohlášen za národní kulturní památku. A jaké jsou další možnosti v blízkém okolí? Třeba Bílá věž v Hradci Králové, Zelená brána a Pernštýnské náměstí v Pardubicích a zámecký areál v Hrádku u Nechanic. Tak krásné vánoční svátky všem!

První svíce na adventním věnci dohořívá

K tradici adventu, období příprav a očekávání vánočních svátků letos začínajícího 30.11., neodmyslitelně patří spolu s různými církevními bohoslužbami i adventní věnec se čtyřmi svíčkami. Každou neděli se na něm postupně zapalují svíčky, aby dohoření poslední svíce na něm všem připomenulo, že vánoční svátky již doslova klepou na dveře. Tato tradice pochází z 19. století z německých zemích, ale první počátky slavení adventu jako samého se ale objevily v jižní Galii a ve Španělsku již koncem čtvrtého století. A tak si všichni přejme, aby i letošní advent byl plný očekávání i naděje v to, že letošní vánoční svátky budou klidné, radostné a přinesou i nějakou chvilku k zamyšlení nad děním kolem nás. Zda se podaří splnit přání zase po delší době bílých vánoc i u nás v nížině, zatím nevypadá, neb o vánočních svátcích a v samém závěru roku by podle meteorologů mělo být zataženo až oblačno s deštěm, na horách má občas sněžit. Ale známe vrtkavost počasí, tak třeba i u nás bude v závěru roku pár dní bílo. A když ne, tak na horách by měl sníh již vydržet a někde i poměrně dost připadnout. A vyrazit si o vánočních svátcích někam výše do hor, byť třeba jen na jeden den, také není k zahození.

Čas adventní

Atmosféra všedního dne se dnes v podvečer změnila na společné zastavení se v čase nadcházejícího Adventu. K tomu přispěla řada hudebních a recitačních vystoupení, krásný betlém i rozsvícení vánočního stromu připomínajícího blížící se svátky. Pro děti pod ním umístěnou schránkou na nebeskou poštu navíc i to, že je nejvyšší čas napsat Ježíškovi. A jak bylo na prostranství před Obecním úřadem vidět, akce přilákala téměř stovku návštěvníků, pro které byly připraveny nejen k inspiraci jak ukázky vánočního cukroví, tak i něco pro zahřátí. I přes poměrně chladné počasí a silný vítr, čemuž se asi nelze divit, když už vládu nad počasím s jistotou přebírá paní Zima, se akce stejně jako v závěru minulého roku vydařila a všichni návštěvníci si s sebou odnesli první vánoční přání pro letošní svátky, které slyšeli od naší paní místostarostky. Tak ať se její přání naplní pro co nejvíce z nás a jak dny adventní tak i všechní dny do příchodu těch hlavních svátků - svátků vánočních - i svátky samé prožijeme jak to nejlépe půjde.

Čekání v nedělním čase

Dnešní ráno nás opět přivítalo dalším sněžením a poměrně silným západním větrem, tak jsme trošku i s obavami pokukovali po silnici na Prahu, jak dnešní počasí zvládají automobilisté. To proto, že Lukáš byl v té době stále na cestě domů autem přes celou západní Evropu. Před polednem se nejen vyčasilo na obloze, ale i doma, neb zazvonil mobil a Lukáš sdělil, že dorazil do Děčína a že z celé cesty byl zatím asi nejhorší úsek kolem našich hranic. A že to tam neskončilo, o tom byl další telefonát, že to místo přímého směru na Českou Lípu, Mimoň a Jičín otáčí na Prahu a přijede spodem. I přesto, že závěr jeho cesty bude tedy ještě opatrnější (připomínám, že jede na letních pneumatikách), dorazí v čase, který by pro řadu z nás byl problémem i v plném létě. Takže se těšíme, že místo plánovaného večerního příjezdu by mohl dorazit na "kávu o třetí". Únava bude určitě veliká, neb jel v podstatě nonstop, ale chvilka na první dojmy se určitě najde. A jak nedávno na jeho blogu komentovali jeho přátelé z Ostravy, muffiny ho na uvítanou rozhodně >>> nečekají. Takže za pár chvil skončí jeho "3/4 roční zahraniční mise", ze které se v rámci dlouhých zimních večerů :-) my určitě dozvíme spoustu zajímavostí přímo od něj a čtenáři jeho blogu si je přečtou tam.

Tak jsme se dočkali, ale ...

První noc s teplotou pod nulou a s ní i první sníh, byť zrána jen poprašek, aby během dopoledne napadlo téměř 5 cm. A kolem poledne se na chvíli i vyjasnilo, takže by se člověk měl radovat, že už nastala ta správná zima. Určitě by tomu tak bylo, kdybychom dnes byli s těmi několika desítkami prvních lyžařů, kteří vyrazili s běžkami na Horní Mísečky, aby zkusili první sníh. Nás však tento den zastihl při úplně jiné činnosti - v odstraňování řady restů v naší domácnosti - navíc s myšlenkami jak v tomto počasí zvládne Lukáš cestu domů z irského Galway, odkud se vrací po rozhodnutí ukončit tam pobyt. A vzhledem k tomu, že to letos neměl v plánu, čeká jej cesta autem bez zimní výbavy. Snad to nejhorší počasí by mohlo být v západní Evropě pryč, byť odpolední zprávy z Německa nic moc, aby cesty byly už upravené a dalo se po nich byť s větší opatrností jet v pohodě i s letními gumami. A tak jsme čekali na první SMS po příjezdu trajektu do Francie. A ta to zatím potvrdila,takže Lukáš v tuto chvíli již čtvrtou hodinu ukrajuje kilometry ze své cesty domů a všichni mu přejeme, aby mu tak vydrželo po celou cestu. Nebylo by nakonec lepší, kdyby skutečná zima přišla až o pár dní později? Za dané situace ano.

Prodloužený víkend dvou tváří

Po shlédnutí předpovědi počasí na neděli to vypadalo, že s nějakým zazimováním zahrady nelze moc počítat, a tak jsme se rozhodli, že si prohodíme program s příštím víkendem a pojedeme se podívat do Prahy za nějakými nákupy. Počasí na sobotu meteorologové skutečně trefili, a tak jsme po snídani vyrazili za drobného deště směr OC Letňany. Cesta v naprosté pohodě, překvapilo jen větší množství kamiónů, což člověk, byť je na daleko větší počet zvyklý z každodenních jízd do Prahy, v neděli nečeká. A tak jsme za 65 minut zastavili v podzemních garážích nákupního centra. Nákupy proběhly v mezích normálu, něco jsme sehnali, k něčemu získali inspiraci a ani mi nepřipadalo, že by tam bylo nějak moc lidí. Zaujalo mě však poměrně dost "opuštěných" chlapů posedávajících na sedačkách před jednotlivými obchody, kterým by určitě přišel vhod nějaký "odkládací koutek" třeba s Internetem, když už nestačí kafé bar apod. Jinak jsem si ale říkal, že to bude tím, že přece jen je do vánoc ještě dost času. Pouze když jsme se rozhodli něco rychlého pojíst, tak ten nápad mělo více lidí. Ale asi tomu tak úplně nebylo, neb když jsme se po poledni vraceli k autu, tak na parkovišti nebylo vidno jediného volného místa a výjezd na hlavní silnici jsme absolvovali za cca 15 min. na osmou zelenou, když v protisměru stála na vjezd do areálu auta až na výpadovce na Teplice. Průjezd Prahou ale v pohodě a tak nápad stavit se cestou domů ještě v IKEA vypadal poměrně nevinně. Stejný nápad však dostalo možná i v duchu hesla na obrázku vpravo dole tolik lidí, že tu "poslední míli" do zastavení auta na parkovišti jsme nakonec absolvovali téměř za 35 minut. A uvnitř to vypadalo, jako kdyby něco dávali zadarmo. A kousek po vstupu tam navíc ještě nebylo pomalu ani k hnutí. Potom se to sice trošku rozpustilo, pár věcí jsme si tak nakonec dali do žluté tašky a s rozpačitými pocity, zda to vůbec stálo za to, jsme mířili k pokladně. A tam přišlo to nejlepší. Všech 18 pokladen sice v provozu, ale od každé fronta až mezi regály. Naše vypadala zpočátku jako jedna z rychleji se pohybujících, ale nakonec byla jednou z nejpomalejších, zejména když nějaké dámě s nákupem vyrovnaným na velkém manipulačním vozíku do výše očí nevzal kartu jak snímač u pokladny tak ani bankomat vedle. Takže všechno zpět do prodejny. A my? Po 28 min. čekání jsme zaplatili pár drobností a s přicházející tmou jsme vyrazili směr domů. A aby to nebylo jinak, jízda z parkoviště na první kruhák (cca 500 m) za 15 minut. A tak ani šest víkendů před svátky nelze mluvit o nějakém klidném nakupování, ale na druhou stranu máme to pro letošek za sebou :-). A pondělí? Ráno sice poprchávalo, ale odpoledne se dařilo a až na pár drobností jsme na letošní zimu na zahradě připraveni. A jaká bude? Říká se, že krátká ale tuhá, ale Aida si nějaký hustší kožich na letošní zimu zatím nepořizuje:-)

Teď už jen ten sníh ...

zbývá sv. Martinovi, aby vše bylo, jak říká pranostika. To by v tom byl čert (nebo globální oteplování), aby nějaký už nedorazil někam blíž než do Krušných hor (ale tam už dnes není ten včerejší příděl moc vidět), když jsme jej řádně oslavili, dobrého jídla pojedli a mladého vínka popili. A navíc potom ještě na návštěvu do Srchu zajeli a cenné informace k plánované výměně oken v našem domečku získali. Teď už se zbývá jen kouknout na předpověď počasí a podle ní uzpůsobit zítřejší program, zda to bude o zazimování zahrady nebo menší výlet za nějakými nákupy, co doma nutně třeba, neb na to v posledních týdnech nebylo moc času. A taky zkontrolovat poštu, kde by mohly být nějaké nabídky právě k té výměně oken, a podívat se také , jaké jsou aktuální informace na Lukášově blogu. Podle posledních informací by se měl objevit dříve, než čítá počet prstů na rukách, takže už se všichni těšíme, až se zase uvidíme pohromadě. Samozřejmě touto cestou vyřizujeme pozdravy od všech a přikládáme pár obrázků na důkaz toho, že obavy z muffin a baget jsou liché:-) a že máme "natrénováno" na jinou chuťovou notečku. A tak nezbývá než se zase těšit na příští svátek sv. Martina. Do té doby však bude jistě celá řada příležitostí, jak se na něj připravit, aby naše chuťové buňky nezlenivěly :-)

Příště určitě

Babí léto končí, pro zimní sportování kromě prvního bruslení na umělém ledě zatím nejsou podmínky a tak něco pod střechou určitě řadě z nás přijde vhod. A asi to není náhodou, že v čase popíjení prvního letošního mladého vínečka a pochutnávání si na svatomartinské husičce se pro zasportování nabízí účast na tradičním turnaji ve stolním tenise pořádaném místním OÚ. Jednoho z účastníků předchozích ročníků však na turnaji neuvidíme, neboť v těchto dnech řeší mnohem důležitější věci spojené s návratem domů po delším pobytu za mořem. Takový je život a jak praví staré české pořekadlo, "nelze sedět jedním zadkem na dvou posvíceních". Na druhou stranu však nemusí být řešení různých věcí každodenním pravidlem, takže nejen příští ročník turnaje ale i spousta dalších zážitků ještě čeká. Chce to "jen" zvládnout" se ctí jedno a otevřít si cestu k tomu dalšímu. A k tomu Ti, Lukáši, držíme palce a těšíme se, že se už brzy uvidíme. P.S. Ale není pravda, že naše dveře jsou pro Tebe stále otevřené, jak píšeš na svém blogu. Takže pozor, u nás je řádně zamčeno vždy, když nejsme doma a nebo v noci :-))

Svatomartinské se opravdu povedlo

Při dnešním odpoledním putování po Hradci Králové za nabídkou 

Svatomartinských vín jsem se z opravdu velké nabídky nakonec rozhodl pro mladá vína z produkce Vinařství František Veverka Čejkovice, a to pro Svatovavřinecké růžové a Modrý Portugal, a ještě jednou pro Modrý Portugal, tentokrát z produkce Vinařství Luděk Botúr Strážnice. A jedno jsme hned ochutnali nejen v souladu s tradicí sv. Martina, ale i v rámci symbolického přípitku našemu Martinovi k jeho dnešnímu svátku. A abychom si tuto tradici i u nás doma již pár let spojovanou s gurmánským zážitkem svatomartinské husy s jablky, červeným zelím a knedlíkem. Letos navíc se závěrečnou  tečkou v podobě brusinkovou zavařeninou s lískovými oříšky plněné pečené hrušky v klidu vychutnali, zbylé dvě láhve čekají ve tmě a chladu na tuto sobotu, kdy by měl být svatomartinský zážitek kompletní, byť po sněhu na zahradě ještě pár dní nebude ani památky. Takže zatím jen "Na zdraví" a "Dobrou chuť". A nezoufejme, i toho sněhu se snad ještě letos dočkáme. I když možná jen na horách, ale nepředbíhejme.

Sv. Martin na bílém koni nepřijel

A jak to bude dál? Dlouhodobá předpověď ČHMÚ říká, že listopad i počátek prosince budou teplotně nadprůměrné s velkou oblačností, průměrným množství srážek a se sněhem, který by se měl objevit za pár dní pouze na horách. Předpověď na nejbližších deset dní upřesňuje, že nás tedy čekají dny se zataženou oblohou, občasnými dešťovými přeháňkami a s odpoledními teploty maximálně do 13°C s tím, že nejnižší noční teploty se pravděpodobně dostanou o jeden stupeň pod pod mrazu. Poslední listopadová dekáda bude o něco chladnější, aby začátek prosince uvedly teploty od nuly do šesti stupňů s poklesem až na mínus pět stupňů v nočních hodinách. Drobné sněhové srážky by se už mohly objevit i v nižších polohách. A co to znamená pro nás" občasné přátele bílé stopy"? Že pokud se nestane opravdu něco výjimečného, aby se opakoval loňský listopadový zážitek z prvního sněhu 16.-18.11., tak se letošní úvahy o prvních běžkách posouvají až na počátek prosince. Je tedy stále dost času na doléčení aktuálních bolístek, poranění či zlomenin, vymalování bytu u rodičů, naplánování prací na projektech či zajištění hlídání vnoučat. A určitě nezapomenout na předcházení rýmičky a kašlíku, aby tyto dvě "muže na životě ohrožující" nemoci nezhatily plány a těšení se na první sklouznutí:-)